tahit

tahit

Josef B.

okres Praha

109 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 10 18 27 35
    • 11.9.2017  00:36

    Také mám rád kočky, pochopitelně, dvounohé i čtyřnohé. No přece proto, že jsou fascinující a krásné. Ale teď vážně, nadmíru pěkně natočený a zpracovaný dokument, na který se dobře dívá. Je zde spousta vynikajících záběrů. Ale ostatně, podívejte se sami.

    • 10.9.2017  14:57

    Babušky jsou ukázány, tak, jak jsou, říkal jsem si, už to, že žijí, je skoro zázrak. I přes nepřízeň osudu, jenž postihl Černobyl, jsou vděčni za každý prostor k životu. A dovedou se těšit z velkého daru života. Nevyhnutelné věci prostě umí přijmout a žít dál, jak nejlépe to jde, bez zbytečného spěchu. Víc už snad není třeba nic dodávat.

    • 5.9.2017  10:21
    Dueljant (2016)
    *****

    Tajemný příběh, který jako by vypadl z hlubin Dumasových románů. Navíc se na to fakt dobře koukalo a nebylo to nijak složité na pochopení. K tomu všemu přitažlivý vizuál. A to se cení. Tady není co řešit. Co víc k tomu dodat? *****

    • 4.9.2017  15:58
    Tygr zvaný Zlomený ocas (TV film) (2011)
    *****

    Nevěřil bych, že mě to tak dostane. Byl to takový krásný tygr, skutečně král národním parku Ranthambhore a takový konec. V podobných chvílích je mi tak vnitřně smutno, že jsem měl sto chutí to vypnout. Ale televize nemůže za všechny myšlenky, které mi táhnou hlavou. Někdy prostě přicházejí takové chvíle, kdy člověk najednou cítí, že nebude dlouho trvat a realita bude ještě chmurnější. Aspoň pokud jde o Indii, když tygři z volné přírody zmizí úplně. Stejný osud čeká v dohledné době i jiná zvířata. Přiznám se, že se nemusím dívat na film, pokud ukazuje, jak člověk zabíjí nějakou živou bytost.

    • 3.9.2017  17:39
    Má pekelná kočka (TV seriál) (2011)
    *****

    V tomhle pořadu objevuji nové a nové věci, které jsem až dosud o kočkách nevěděl. Když na to přijde, ono i těch koček přijde na povahu. Mám za to, že vědět, co se honí v takové kočičí hlavičce, hravé, inteligentní, problematické, svérázné, šelmovité, mazlivé není rozhodně jednoduché. Jackson je prostě kočkomil s otevřeným srdcem, nepochybně i kočičí duši rozumí. Koneckonců, kočka je jedinečná v tom, že není falešná, to člověk se chová falešně. A celkový dojem? Nemůžu jinak než pochválit, tam je o kočkách všechno!

    • 3.9.2017  17:38
    1945: Krvavý mír (TV film) (2015)
    *

    Pohled na poválečné události optikou osobních výpovědí několika starých sudetských Němců, kteří označují viníky své bolesti. Z tohoto hlediska nemám pochyb o tom, že k těmto věcem došlo. Po zhlédnutí filmu by člověk mohl mít dojem, že po válce byli největší bestie Češi a nejvíce trpěli Němci. Ať už je chyba na straně zadavatele, nebo tvůrcích filmu, ale zcela účelově vybírají jen to, čemu se říká jednostranný pohled na věc. Zcela bylo pominuto, že především velká řada sudetských Němců se v třicátém osmém roce přiklonila k nastupujícímu fašismu, tím přispěla k rozbití a obsazení Československa. A to nemluvím o tom, co nám napáchali v Sudetech oddíly ordnerů a freikorpsu před válkou. Není bez zajímavosti, podíváme-li se na vyhnání Čechů ze Sudet (v letech 1938–1939), co by asi s námi, Čechy provedli, kdyby válka dopadla obráceně a Němci ji vyhráli? K tomu bych rád ještě zmínil, že na samém konci druhé světové války, Němci provedli hromadný masakr Čechů v Letovicích. A takových příkladů by se našlo mnoho. S odstupem více než sedmdesáti let je těžké hodnotit, co se stalo v těchto prvních dobách hned po osvobození. Buď jak buď, navzdory různorodosti rozličných názorů, je jisté, že dějiny píší vítězové. Základní nevýhodou principu kolektivní viny, že pod zorným uhlem spravedlnosti neobstojí, když bere do rukou osudy nevinných lidí. Nicméně důvody, které k odsunu vedly, lze hledat v nahromaděném potenciálu zla druhé světové války. Bez níž by k vysídlení německého obyvatelstva nikdy nedošlo.

    • 3.9.2017  17:37
    Jekatěrina (TV seriál) (2014)
    *****

    Někdo se může utlouct po Sexu ve městě, já zase po Jekatěrině, která se mi natolik „vryla pod kůži“, že se těším na každý nový díl. Marina Alexandrova je nejen dobrá herečka, ale především krásná ženská. Je to výpravné, působivé a hlavně příjemná oddychovka pro všední večery.

    • 3.9.2017  17:35
    Zlatý slavík 1966 (TV pořad) (1967)
    *****

    Bude to znít jako fráze, ale po některých písních dneska už ani pes neštěkne, byť samozřejmě existují výjimky. Sbohem, lásko je přesně ten typ písně, která stále zní z radia i u táborových ohňů. Navíc se mně snad nikdy neoposlouchá. Myslím, že když to zpíval Walda, tak to bylo něco fantastického. Marta Kubišová také patří mezi zpěvačky, kterou poslouchám dodnes.

    • 3.9.2017  17:34
    Úkryt v zoo (2017)
    ***

    Je to škoda. Co se tématu týče, určitě zajímavý příběh o velké statečnosti. O to méně v realizaci děje. A celé je to takové moc hollywoodské. Píšu to nerad, ale nemohu si odpustit otázku, která je pro mne víc než hádankou. Kde se ve varšavském ghettu vzalo tolik zbytků jídel? Pokud se nemýlím, tak považuji za velmi pravděpodobné, že tam plno obyvatel umíralo hlady za strašlivých podmínek. Co říci více? Pro mě osobně nebylo očekávání naplněno. Čím nechci říct, že by to bylo úplně špatné.

    • 3.9.2017  17:33
    Elvis Presley (TV film) (1979)
    ***

    Když probírám staré vinylové desky, která rád poslouchám, patří k nim bezesporu také Elvis. Co píseň, to hudební paráda. Ve stejném duchu filmy o něm rád sleduju. Musím uznat, že Russell má tah na branku. Co se týče zpěvu, bláhově jsem si myslel, že právě zpívá Elvis. Jé, aha, no tak to je překvapení. Vůbec jsem netušil, že jde o předělávku písní jiným interpretem. Koukal jsem jako blázen. Cože? Elvis nebyl přece jenom obyčejný zpěvák, ale opěvovaná rock'n'rollová legenda. Vědom si té skutečnosti, jdu si pustit desku From Elvis In Memphis.

    • 3.9.2017  17:32

    Řečeno bez servítku, nemohu si pomoci, ale nechci moc srovnávat nesrovnatelné, ale při srovnání s Excaliburem, což je obdoba, vychází britský film mnohem lépe. Prostě zážitek, který zanechá v člověku trvalou stopu. Zatímco Král Artuš: Legenda o meči je zkrátka film, po jehož zhlédnutí vyjdu z kina a druhý den nevím, že jsem ten film vůbec viděl.

    • 30.6.2017  13:53

    Neotřelý příběh lásky dvou prolínajícího se světa zvuků a ticha handicapované dívky a zdravého učitele. Jejich střet dával tušit od prvního okamžiku, že jde o nezvyklou citovou komunikaci, která mě aspoň přiblížila prostředí a život neslyšících, byť je to prezentováno v hollywoodském stylu a trošku sentimentálně, nespatřoval jsem v tom žádný filmový kalkul, ale krásné obrazné vyjádření. Divadelní premiéra tohoto příběhu se konala již v roce 1979 v Los Angeles a poté New Yorku, kde zaznamenala obrovský úspěch u diváků i u odborné kritiky a byla oceněna cenou Tony jako nejlepší hra sezony 1979-1980. V hlavních rolích na Broadwayi hráli poprvé také neslyšící herci John Rubinstein a Phyllis Frelich. Po několika letech filmová společnost Paramount Picture se rozhodla přenést příběh na filmové plátno kin a po delším hledání svěřila filmové ztvárnění režisérce Randa Haines. Musím však napsat, že tento film se jí velice povedl a získala si mou přízeň.

    • 29.6.2017  18:20
    Svět podle Putina (TV seriál) (2017)
    *****

    Ajajaj, co na to televizní rada moudrých, která dohlíží na činnost veřejnoprávní televize. Proč tam není to, co tam mohlo být? Co na tom, že Stone tíhne k levicovým názorům, ale rozhodně není žádna podržtaška amerického mocenského establishmentu. Znám filmový rukopis Olivera Stonea, tím více musím ocenit jeho mimořádnou schopnost objektivně vybírat si z reality to, co opravdu sedí. Protože cokoli dělá, dělá doopravdy. Což věru nelze říci o kritice, všelijakých „mudrců“, kteří tomu vytýkají řadu věcí. Podle toho, co bylo řečeno, tak otázky nejsou jen lichotivé a přátelské, a nejsou ani hloupé. V mnoha ohledech překvapí, jak do sebe některé informace zapadají. Jelikož se dotýkají samozřejmě věcí, které se dějí. Kromě toho, ať už nakonec Putinův režim, či jeho zahraniční politika bude úspěšná nebo ne, je stále jedním z nejdůležitějších mužů světové politiky. Co k tomu dodat jiného, než složit velký hold Prima Zoom za odvahu.

    • 29.6.2017  18:19
    Tannbach (TV seriál) (2015)
    ***

    Já bych řekl, nějak takhle by tenkrát mohlo být. Pomineme-li to, že poněkud se zapomnělo, že ne všichni sovětští vojáci, se zapletli s komunistickým režimem. Ať si kdo chce, co chce, říká, neboť i tam bylo mnoho statečných mužů. Takže jsou vylíčeni jako úplní primitivové v klasickém žánrovém vzorci. Nemusím tu zdůrazňovat, že za války, přitom se Němci nechovali o nic lépe než oni. Jen pro úplnost ještě uvádím, že skvělá americká armáda tu tutově imponuje svým vystupováním. Když jsem se hrabal v knihách, našel jsem dílo Ostatní ztráty (James Bacque). Jéjda, stačí si přečíst jen pár kapitol z knihy o americkém chování. Ale zpátky k seriálu. Já bych chtěl mluvit jen o tom, co mě nějak zaujalo. Především české exteriéry, které zajímavě evokují dobovou atmosféru. Za pozornost stojí zejména první polovina, nicméně ani v druhé polovině nuda rozhodně nehrozí. Pojatý hrabě Von Striesow působí upřímné, ale málo o sobě prozrazující. Ať tak či tak, lehký nadprůměr si Tannbach zaslouží.

    • 29.6.2017  18:16

    Pro mne nehraje roli, je-li film starý či nový. Mám za to, že jsou i staré filmy, které má smysl vidět. Tohle by určitě stálo za televizní premiéru. V každém případě film, který nemá slabinu.

    • 29.6.2017  18:16

    Na jedné straně tu stojí statečný bojovník Uhtred, jehož denním chlebem je boj. A mnoho krve musí protéct, než dosáhne svého. Na druhé straně příběh Alfréda, anglosaského krále Východní Anglie, který se uměl postavit Vikingům. Tak trochu historie, trochu pohádka, ale také svým způsobem užasnou exkurzí do středověké Anglie. To je prostě fakt.

    • 24.4.2017  16:47
    Kocour Bob (2016)
    *****

    Co o tom říct? Marně vzpomínám, jestli jsem už kdy viděl tak zvláštní spojení, téměř magické sblížení. Ono kouzlo navázaného přátelství, která působí jako hřejivá, ale naštěstí pravdivá pohádka. Chodci se shlukují jako by kocour v duších lidí něco odemykal. Přičtu-li k tomu všemu ještě kytarové songy, a ozvláštňující uličky Londýna plné života. A můj žihanej kocour přitom spal stočený v křesle, aniž by měl ánung, oč tu běží. A tak určitě nebude náhodou, že buskerovi vždy do pouzdra dvacku či padesátku rád hodím. Protože se zdá, že hrát na kytaru bude i v pražských ulicích čím dál tím náročnější.

    • 24.4.2017  16:45
    Volyň (2016)
    *****

    Velmi si cením odvahy, s jakou tvůrce oprášil zasutá fakta. Jeho síla je ve schopnosti navodit filmovými prostředky atmosféru doby, dokonce v tak syrovém tónu, jakým se žádný film dosud nikdy neodvážil zaútočit na banderovce. Jistě lze na to pohlížet z nejrůznějších hledisek. Neboť člověk je dnes atakován tolika informacemi, že automaticky reaguje nedůvěřivě, ať jde v historii o cokoliv. Neboť je na ni patrné, že občas skutečnost byla tak trochu jiná. Když o tom tak uvažuji, nějak mě napadá, že v lecčems i některé scény připomínají Okupaci ve 26 obrazech, ale tím podobnost končí. Přemýšlel jsem nad tím, co vlastně tvůrce vedlo k realizaci popisování událostí ve filmu. Oprostím-li se od toho, že by to mohlo být zjednodušené zobrazení. Tak snad jenom proto, že neměl jinou možnost, jak vydat pravdivé svědectví o ideologii Stepána Bannery. Takže nezbývá než konstatovat, že film nabízí podívanou, z níž se jen těžko vzpamatovávám.

    • 24.4.2017  16:44
    Robinsonův ostrov (TV pořad) (2017)
    ***

    Váhal jsem, jestli vůbec mám na to koukat. Nakonec i přes moji averzi jsem to přehodnotil. K čemuž ovšem nutno sluší dodat, že mě do tohohle zasvětila milá sousedka Alenka. Sběratelka všech možných adrenalinových zážitků, která zrovna měla ruku i nohu v sádře. Po nezdařeném pokusu slézt vrchol, někde v turecké Geyikbayiri. Jak už jsem uvedl, moc se mi do toho nechtělo. A tak mi nezbývá než konstatovat, že jsem popustil uzdu fantazii a postupně přišel tomu krapet na chuť. Možná i proto, že jsem ve výběru postav objevil i pár sympatických lidí, se kterými jsem se dokázal ztotožnit. Bylo to jako chodit na návštěvu k lidem, které mám v oblibě. No, já to shrnu do pár vět, co se mi líbilo. Nemyslím, že by tohle reality show bylo něco mimořádného. Ačkoli se asi rozcházím s míněním většiny, rozhodně není nic špatného dělat zábavu pro zábavu, je-li vskutku nějakým způsobem zábavná.

    • 24.4.2017  16:42

    Spontánní popisované zážitky Hanzelky a Zikmunda mají svůj půvab. Je čemu naslouchat. Ba co víc. Dokonce si myslím, že to dovedli i mistrovsky popsat. Což ovšem nic nemění na faktu, že všechny ta místa, hlavně Afrika, vypadají dnes docela jinak než tenkrát. A velmi mě potěšila vzpomínka na Eduarda Ingriše, autora proslulé Niagáry.

    • 24.4.2017  16:40
    Četníci z Luhačovic (TV seriál) (2017)
    ***

    Já se musím přiznat, že jednak mě to zajímalo a jednak jsem byl na to zvědav. Bude to znít jako fráze, ale kdyby pro nic jiného, tak tedy už proto, že tahle četnická stanice je hezky prodchnuta prvorepublikovým Československem, jako album starých rodinných fotografií. Svěřit hlavní roli Pavlu Zedníčkovi, nebylo v tomto případě vůbec na závadu. Tahle poloha mu prostě sedla.

    • 9.3.2017  00:59
    Road House (1989)
    *****

    Na tenhle film mám dobrou vzpomínku. Bylo to jednou o prázdninách na rockové taneční zábavě v hospodě. Venku příjemně svítilo sluníčko. Zábava už jela na plno. V té době jsem byl blázen do jedné místní krásné holky. Vzadu za barem se na filmy koukalo z VHS kazet, a tam tenhle film zrovna běžel. Byla tam. V ošoupaných džínách a khaki tričku. A já si sedl zrovna vedle ní a bylo mi fajn. Jen tak letmo si mě prohlédla. Ze sálu zněla tichounce Stairway To Heaven. Ani jsem si neuvědomoval, že koukám na televizi. Nemohu říct, že mě film nebavil, ale tohle ve mě zkrátka vždycky vyvolá krásné vzpomínky. Bylo nám spolu nějaký čas dobře. A tak tím se tak trochu oklikou vracím k filmu, když jsem to takhle zkouknul znova. To znamená, že ho mám rád, byť jen platonicky.

    • 9.3.2017  00:58

    Velký respekt, lehká dávka nostalgie, krásná muzika. V této souvislosti je nutné zmínit, že pro mě osobně jsou Beatles naprostá špička.

    • 8.3.2017  15:16
    Okupace (TV seriál) (2015)
    ***

    Norsko se octlo v prekérní situaci a nálada obyvatelstva je nevalná. A otrocká poslušnost jedinců vůči těm, kteří se jakýmkoli způsobem dostanou k moci, se dostavuje záhy. Spojenectví mezi EU a Moskvou utužila ropa, především ve prospěch vyšších, nadnárodních cílů. Ve skutečnosti je to politika dvojí tváře bruselských eurokratů. Stojí za to připomenout. Asi tak jako Mnichov, kdy Francie a Velká Britanie také Čechoslováky zradila. Není sporu o tom, že zacílením i formou seriál varuje před nebezpečím z Ruska. Celkově svérázný experiment, byť se děj odehrává v časech, které teprve přijdou. Nemám nic proti pravděpodobnosti něčeho, pokud to působí alespoň trochu přesvědčivě, přestože to je fabulace. Ach ano, tak trochu kocourkov, třebaže v řemeslné kvalitě.

    • 17.1.2017  23:43

    Bonus u přiloženého DVD mapuje život Nováka opravdu poutavě a navíc jsem byl opravdu zajímavým dokumentem s jeho života potěšen. Jeho osoba byla upřímnost citů, a když se postavil před mikrofon, měl jeho příjemný zpěv jednu velkou přednost a tou byla lyrická schopnost bezprostředního vyjádření písně s důrazem na obsah textu. Chci jen připomenout, že ve srovnání s ostatními bigbeatovými zpěváky šedesátých let nepodlehl módnosti oslňovat publikum a zpívat převzaté písně, třeba od Beatles a podobně, i když je miloval, ale šel svou vlastní cestou za svým hlasem lyriky a to bylo sympatické, protože jeho úspěch spočíval také v tom, že zpíval většinu skladeb jen s českými texty a znělo to báječně a to bylo hlavním těžištěm jeho umělecké dráhy a skvělého repertoáru hitů šedesátých let, Povídej, Náhrobní kámen, Klaunova zpověď a mnoho dalších. Jeho písničky prověřené časem mají i dnes melodický půvab a krásně se poslouchají. I když neměl Novák už tolik štěstí výrazně se prosadit po sametové revoluci, zařazuje se k nejlepší historii bigbeatové hudby.

    • 15.1.2017  23:52

    Jediné, co bych vytkl, že dokument byl trochu zhuštěn, ale podstatné bylo řečeno. V tom smyslu lze říci, herců je mraky, ale žádný není takový jako Jean Gabin.

    • 15.1.2017  17:26
    Sňatky z rozumu (TV seriál) (1968)
    *****

    V čem tkví síla tohoto seriálu? Tak pěkně po pořádku vzato. Musím to napsat jasně, je to par excellence televizní seriál velkým S, jak lidským obsahem, tak uměleckou tvorbou a určitě patří neodmyslitelně mezi to nejlepší, co se v československé televizi vytvořilo, a vůbec je zde na místě připomenout, že televize točila tehdy opravdu kvalitní seriály. Nesporný umělecký zážitek je také v tom, že obdivuhodná herecká práce všech zúčastněných herců i v těch menších rolích je velmi dobře zahraná, jsou to většinou herci, kteří dovedli vdechnout postavám myšlenku i bez složité psychologie obsažných dialogů dnešní tvorby. Kladem je, že toto dílo přináší kus české historie, které nám vybaví onen nádherně barvitý svět rázovitých lidiček českého národního obrození roku 1850 až do počátků druhé světové války, který v příběhu brilantně vystihuje tehdejší tradiční hodnotové orientace, spjaté s podnikáním a kulturou. Tento seriál má především poutavou dějovou posloupnost a v žádném případě se nesnaží předhazovat laciné filmové vzněty vášní a tragédií, které dnes všechny televize běžně praktikují. V podstatě se dá napsat, že tento kaleidoskop reálných portrétů lidských tváří, charakterů a změtí osudů rodin a jejich hlavních protagonistů Martina Nedobyla a Jana Borna má podle mě, jakousi vznosnost poémy našich předků. Myslím, že režisér František Filip velice přesně vycítil nejen ducha románové předlohy, ale tak trošku část české povahy. Proto tento seriál bude pro mě vždy velkým zážitkem, není to pro mě jen běžný seriál, ale jeden z nejlepších, který jsem měl možnost v české televizi vidět.

    • 15.1.2017  17:23

    Tak fajn, řekl jsem si. Možná není vše ztraceno. Tohle musím vidět. Představte si, že těšíte v restauraci na vonící delikatesu, ale místo toho dostanete ničím neochucenou šlichtu. Tak přesně takový pocit jsem měl, tedy pro tentokrát, jenže ne v žaludku, ale v hlavě. Ale abych nekřivdil, vydařené lokace jsou překrásné. Nicméně fenomén Pokladu na stříbrném jezeře, ale nejspíš už nic nepřekoná. Protože tomuhle filmu schází přesně onen půvab, který má originál Haralda Reinla. Na tom jsem byl několikrát na Vencplacu v kině Afa. No ale, jen když jsem měl kliku, protože na promítání v kině, stály dlouhé fronty. V každém případě je jasné, že tohle netoužím vidět znova.

    • 14.1.2017  20:44

    Vinnetou se vrátil, ale faktem zůstává, že strunu nostalgie nerozechvěje. Co naplat. Nezbývá tedy než s trochou lítosti konstatovat, kdeže loňské sněhy jsou. Konzumní Vinnetou už na první pohled působí méně uhlazeným dojmem a snad divočeji, nicméně mám pocit, že Brice mu propůjčil mnohem noblesnější zjev a jemnější úsměv. Rovněž blonďák s modrýma očima, postrádá tah na branku ve srovnání s mužným Barkerem, přestože se snaží, seč mu síly stačí. Nelze tedy hovořit o tom, že by mě to nadchlo. Půvab romantických časů stříbrného plátna se tentokrát nekonal. Možná také proto, že dnes už to jenom je nostalgická vzpomínka, přikrášlena léty. Protože režisér Harald Reinl dal zjevně do příběhů větší srdce. Začnu tím, že filmové příběhy s Vinnetouem a Old Shatterhandem patří k nejkrásnějším zážitkům, neboť mimo jiné byla tam i fajn krajina. Připomínám alespoň známé skutečnosti. Hučící vodopády, blankytně modré nebe, azurová jezera. Navíc u toho příjemně utíkal čas. Příhodná hudba Marina Böttchera dokonale podkreslovala už tak báječnou atmosféru. Původní filmový Vinnetou měl ovšem ještě jednu nespornou výhodu, která se jmenovala Pierre Brice a Lex Barker. Odpočívej v pokoji ve věčných lovištích, Vinnetou.

    • 14.1.2017  16:51
    Vinnetou (TV seriál) (2016)
    **

    Vinnetou se vrátil, ale faktem zůstává, že strunu nostalgie nerozechvěje. Co naplat. Nezbývá tedy než s trochou lítosti konstatovat, kdeže loňské sněhy jsou. Konzumní Vinnetou už na první pohled působí méně uhlazeným dojmem a snad divočeji, nicméně mám pocit, že Brice mu propůjčil mnohem noblesnější zjev a jemnější úsměv. Rovněž blonďák s modrýma očima, postrádá tah na branku ve srovnání s mužným Barkerem, přestože se snaží, seč mu síly stačí. Nelze tedy hovořit o tom, že by mě to nadchlo. Půvab romantických časů stříbrného plátna se tentokrát nekonal. Možná také proto, že dnes už to jenom je nostalgická vzpomínka, přikrášlena léty. Protože režisér Harald Reinl dal zjevně do příběhů větší srdce. Začnu tím, že filmové příběhy s Vinnetouem a Old Shatterhandem patří k nejkrásnějším zážitkům, neboť mimo jiné byla tam i fajn krajina. Připomínám alespoň známé skutečnosti. Hučící vodopády, blankytně modré nebe, azurová jezera. Navíc u toho příjemně utíkal čas. Příhodná hudba Marina Böttchera dokonale podkreslovala už tak báječnou atmosféru. Původní filmový Vinnetou měl ovšem ještě jednu nespornou výhodu, která se jmenovala Pierre Brice a Lex Barker. Odpočívej v pokoji ve věčných lovištích, Vinnetou.

<< předchozí 1 2 3 4 10 18 27 35
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace