Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Dokumentární
  • Komedie
  • Krimi
  • Akční

Oblíbené filmy (8)

Volný jako vítr

Volný jako vítr (1973)

Rozmanitost přírodních krás Severní Ameriky je v tomto příběhu nevyčerpatelná. Symbióza vztahu a přátelství ke zvířatům nemohla být lepé ztvárněna. Režisér tohoto filmu Dick Robinson zahrál tuto jedinou a hlavní postavu přímo grandiózně. Kvalita tohoto příběhu vzbuzuje úžas a dále spočívá v tom, že teprve tady se může mluvit o dokonalé lásce ke zvířatům.

Bohem zapomenuté děti

Bohem zapomenuté děti (1986)

Neotřelý příběh lásky dvou prolínajícího se světa zvuků a ticha handicapované dívky a zdravého učitele. Jejich střet dával tušit od prvního okamžiku, že jde o nezvyklou citovou komunikaci, která mě aspoň přiblížila prostředí a život neslyšících, byť je to prezentováno v hollywoodském stylu a trošku sentimentálně, nespatřoval jsem v tom žádný filmový kalkul, ale krásné obrazné vyjádření. Divadelní premiéra tohoto příběhu se konala již v roce 1979 v Los Angeles a poté New Yorku, kde zaznamenala obrovský úspěch u diváků i u odborné kritiky a byla oceněna cenou Tony jako nejlepší hra sezony 1979-1980. V hlavních rolích na Broadwayi hráli poprvé také neslyšící herci John Rubinstein a Phyllis Frelich. Po několika letech filmová společnost Paramount Picture se rozhodla přenést příběh na filmové plátno kin a po delším hledání svěřila filmové ztvárnění režisérce Randa Haines. Musím však napsat, že tento film se jí velice povedl a získala si mou přízeň.

Mise

Mise (1986)

Konečně jsem viděl Misii, dlouho jsem ten film chtěl vidět a byl jsem hodně zvědavý, co se mnou udělá jeho zhlédnutí, když je tak vychvalovaný. A tak se i stalo. Bylo to téměř epicky dokonalé, i když neradostné vyprávění. Již od prvních úžasných záběrů kamery zahrnuje příběh diváka neopakovatelnou malebností pozoruhodných obrazů a zvuky dunících vodopádů amazonských pralesů rovníkové oblasti Jižní Ameriky. Mimo jiné převážná většina scén se natáčela v deštném pralese Amazonie na kolumbijském území. Volně převyprávěné pojetí tragedie nevinných indiánů je srozumitelně čitelná i pro laika dějepisu. Režisér Roland Joffé mistrovsky pracuje s dobovými reáliemi, kde žádný detail není ponechán náhodě. Když hovořím o kvalitách filmu, nelze se nezmínit, že jde o příběh se silným teologickým a emociálním podtextem, který z mého hlediska hodnotím velmi pozitivně. Protože přináší i zamyšlení nad věčným zápasem dobra se zlem. A i když závěrečný boj je nevyhnutelný a tragický, lze říci, že v celém příběhu lze najít i jistou hlubší sdělnost. Nicméně špetka fakt neuškodí. Na pomezí tehdejší Paraguaye, Argentiny a Brazílie v šestnáctém a sedmnáctém století jezuité díky své přívětivé misijní činnosti získali pro katolickou víru mnoho indiánů. Jeden z mnoha důvodů zničení misií byl ovšem také slušně prosperující koloniální obchod jezuitského řádu samozřejmě za účasti pokřtěných indiánů, který silně konkuroval tehdejším španělsko-portugalským obchodníkům. A nyní konečně k tomu hlavnímu, nezbývá než dodat, že sám za sebe se přiznám, že závěr filmu téměř vyvolal slzu v oku.

Bratr Slunce, sestra Luna

Bratr Slunce, sestra Luna (1972)

Napadá mě jedna absurdní myšlenka, jak by asi film dopadl, kdyby se natáčel v hollywoodském stylu starších náboženských filmů? Na tomto filmu je právě krásná emotivní bezprostřednost lyrického dramatu. Režisér Franco Zeffirelli zde záměrně použil a vložil zcela nestandardní výrazové prostředky ke ztvárnění života Františka z Assisi, který dobrovolně se vzdal všech materialistických požitků a pomáhá těm nejchudším. Podle mého to byl na svou dobu ojedinělý experiment, který promlouvá o životě a duchu, okořeněný skvělou muzikou. Poselství Františka z Assisi z tohoto filmu vyzývající k lásce, prostotě, pomoci a přátelství všech živých bytostí, bylo hlavně určeno generaci holek a kluků sedmdesátých až osmdesátých let a taky hnutí hippie. Ten kdo pochopí význam poselství, které je nepopiratelně vůdčí myšlenkou filmu, tak se určitě nebude nudit. A kdo zná dílo a život Františka z Assisi, si musí být vědom, jak je velmi těžké ztvárnit příběh života tohoto muže, který umožňuje mnoho forem vyjádření a jeho příběh dodnes neztratil inspirující sílu pro mnohé, včetně milovníků zvířat a toto hodnotím přednostně. Pochopit ho lze jen srdcem a láskou. (Několik slov k obsahu tohoto filmu Bratr Slunce, sestra Luna. Byl vytvořen v mém uživatelském profilu mou maličkostí z dobré vůle spíše v beletristickém duchu. Není od nikoho opsán a byl použit na oficiálních obalech DVD.)

Poklad na Stříbrném jezeře

Poklad na Stříbrném jezeře (1962)

Třeba mi nebudete věřit, ale Poklad ve stříbrném jezeře a nezapomenutelného Vinnetoua jsem již četl ve škole pod lavicí a to ovlivnilo moji dětskou fantazii. Karel May byl vlastně v mém raném věku velmi oblíbený spisovatel, který brilantním dobrodružným dějem svých románů dovedl upoutat moji pozornost od prvé do poslední stránky a vedle exotického prostředí mi dal jakousi (sice idealizovanou představu hrdiny) se smyslem pro čest, statečnost, odvahu a jako malého kluka mě tehdy samozřejmě nenapadlo uvažovat o tom, jestli tyto příběhy napsané či zfilmované reálie jsou pravdivé, ale ani tento fakt nic nezmění na tom, že budu vždy vzpomínat jen a jen rád na čtivé indiánské a dobrodružné příběhy s nostalgií. Myslím, že filmové i knižní příběhy Karla Maye liší se od jiných v nejednom ohledu. Třeba i v tom, že zdůrazňoval rovnost všech ras. Bylo to tenkrát v kině na Vánoce, když jsem prožil nádherné dobrodružství s exotickým rámcem dalekého západu v lůně krásné přírody pohádkových jezer a prérii bývalé Jugoslávie. Dnes už ušlechtilý náčelník Apačů a Old Shatterhand žije pouze zasunut v mých vzpomínkách romantického dětství.

Dobrodruzi

Dobrodruzi (1967)

Je jisté, že stačí, aby se objevil Alain Delon a Lino Ventura na plátně a jsou tu osobnosti, které mají natolik silné výrazové prostředky a charisma, že se to těžko definuje, ale pro mě je tento film velkým pojmem a nádhernou relaxací kamarádské pohody.

Brestská pevnost

Brestská pevnost (2010)

Jak bych to tak řekl, je to válečný nášup, který je přímo nabit válečnými scénami. I když na druhé straně, nic na válce není zajisté hezké. Četné nové ruské filmy těžící z historie druhé světové války ať tak nebo tak, už nejsou to, co to bývaly, ale v tomto případě z tohoto stereotypu tento snímek určitě vybočuje. Nejenže se opírá o skutečné události operace Barbarossa, která právě při přepadení Ruska narazila u pevnosti Brest na překvapivý odpor, ale poměrně nepřehnaně zachycuje události, které se tak mohly přihodit a jeho smyslem bylo vylíčit události hrdinství obyčejných vojáků. A podle mého názoru se to podařilo natočit opravdu výtečně a s neobyčejnou citlivostí, kde je cítit opravdu drsnost války.

Noc, ve které přišel ďábel

Noc, ve které přišel ďábel (1957)

Velmi kvalitní filmové drama v noirovém duchu. Zpracování a děj výborně ilustruje atmosféru doby, byť řešení není standardní, jak má ve správné detektivce být, poněvadž od samého počátku je patrné, kdo je vrahem. Ale pojďme se podívat na příběh blíž. Na začátku je uškrcena servírka z hamburské restaurace při bombardování spojeneckých letců za druhé světové války 1944 a podezření padne na jejího přítele vojáka Williho Keuna, který byl odvolán z fronty kvůli zranění z bojů zpět do vlasti. Vyšetřování se ujímá sympatický komisař Kersten. To vše je silně ovlivněno z vyšších míst gestapa, nikdo totiž není z nich ochoten připustit existenci sériového vraha, tolik asi k filmu. Leč v zájmu úplnosti je nezbytné dodat, že způsob vyprávění může vyvolávat určité rozpaky. (Pozor, možný spoiler!) Vzato kolem a kolem, možná jen trochu zarazí, že zde nebyla zmíněná téměř žádná reálná pochybnost o totožnosti pachatele. Čímž se dostávám k odpovědi na základní otázku, kdo byl ve skutečnosti tím běsnícím vrahem, Bruno Lüdke? Navzdory všemu co je s ním spojeno bude navždy zahaleno tajemstvím a konec vás nechá na pochybách. Přesto přese všechno v zájmu nezobecňování je třeba říci, že temný filmový příběh ani po téměř pětapadesáti letech od svého vzniku neztratil nic na své lákavosti. Nakonec nelze nezmínit také Mario Adorfa, který dokázal excelentně hereckými prostředky vybavit idiotskou postavu Bruna.

Ovládací panel
186. nej uživatel Česko
117 bodů