tahit

Je možno říci, že nepochybně film zatraktivňuje hvězdné herecké obsazení. Boje německých vojáků pod vedením generála Stroopa ve varšavském ghettu proti židovským povstalcům působí hodně autenticky a závěrečný masakr, to je tedy síla. Samozřejmě nevím, jaká je míra věrnosti vůči skutečným faktům, avšak hodně důležité na tomhle filmu je ovšem to, že předává svědectví o povstání způsobem víc než přesvědčivým. Ne, že bych zrovna židovský častý pocit výlučnosti miloval, ale tady jsem s nimi soucítil.

Aniž bych chtěl v nejmenším ubírat filmu na kvalitě, myslím si, že nelze se domnívat, že jde o optimistický film. Ve skutečnosti zde nezáří ani super hvězdy filmového nebe. Z filmu je cítit ponurá atmosféra. K čemuž už zbývá dodat jen to, že nic zde není nějak nažehlené. Z hlediska obsahu je to surová a neutěšená podívaná, ale pro diváka velice sugestivní, jednoduše účel světí prostředky. Zkrátka dobře natočený film. Čímž mě tvůrci rakouské kinematografie překvapili.

I když obyčejné lidské životy jsou také zajímavé. Nutno říci, skutečně věříte, že takhle nějak by se podobný příběh ze skutečného života mohl stát? Škoda, že autoři filmu nedokázali obalit příběh syrovějším přístupem a spojit tak naservírovanou story nelegálního přistěhovalectví s větší realitou. A upřímně. Nic nemám proti dojemným příběhům, ale žel přikrášlený konec v celofánovém balení nese děj neskutečný, i když jsou jeho chvíle krásné

Tuhle milostnou romantiku, kde občas i slzy vstoupí do očí, opravdu můžu. Přesto vše stylové ladění a obsah děje specielně u Jane Austen odpovídá spíše tomu, tak jak to bývá v pohádkách. Konečně každý její příběh vzdouvajících srdcí a tichých vzdechů je vynalézavě konstruován. Pro úplnost bych snad měl ještě zmínit, kdyby tomu bylo jinak, neměl by ani tento příběh tu podivuhodnou magickou sílu příjemně strávené chvíle. Nutno ještě říci, že kostýmy a přírodní scény je možno bez nadsázky označit za velmi působivé.

Už dávno jsem neviděl tak zajímavě ztvárněné pojetí příběhu, který je, pravda, v ledasčem zvláštní, ale v duchovní linii předčil mé očekávání. Díky pane Walschy za pěkná slova, jste především moudrý člověk, který myslí nejen na sebe, ale hlavně ze sebe. Udržet úroveň a ještě udělat kariéru s bezdomoveckou zkušeností. Tak tomu říkám opravdu, mít velké štěstí.

Velký lidský sen v poněkud zvláštním komickém účinku o naději, že by se mohl někdy člověk uzdravit, aby nebyl odkázán na své bližní. Je třeba říci, že filmy obvykle tohoto druhu jsou totiž nejen dobrým marketingovým tahem, ale mimořádně zajímavou podívanou, když je obohacena slušným myšlenkovým zázemím. Možná film sliboval více, než mohl splnit, dokonce na řadu otázek příběh hmatatelnou odpověď nedává. Snad je to tak i lepší. Obsazení herečky Sylvie Testud do role Christine je nepochybně přesvědčivé a nečiní si jiných nároků, než obrazně vyjádřit svět lidské bytosti, o tom, jak vážná nemoc už od nepaměti zrodu lidstva zcela jistě ve většině případů dokáže přetvořit celý život. Ostatně vše, co charakterizuje Christine při všech strastech, nejsou katechismy, ale zvídavost, a také pocity nezaviněného zla a snad i výčitek, na které nemůže najít uspokojivé odpovědi. Může snad víra přemoci nepřízeň osudu? Možná ano, protože rituál návštěvy poutního místa Lurd pro dosažení povahy cíle jako takového, může mít z hlediska osobního určitou reálnou motivační hodnotu, očekávající v duchovní terapii náplň lepších dnů a akt naděje. I to je snad důvod, proč byste neměli tento film minout. Závěrečné shrnutí je, že i přes některé drobné vady na kráse filmu musím uznat, že jde skutečně o výjimečně kvalitní film.

Obraz každodenního života Pagnolovy rodné Provence, má své neopakovatelné kouzlo, jako milá pohlednice z dávných časů. Tu a tam zazní drobný sentiment kýčovitosti, (i to může mít svůj půvab), jak dívka svodům první lásky podlehla, a ona pak na svět dítě přivedla. Za sebe mohu uvést jen tolik, že iluze zfilmovaných příběhů od Marcela Pagnola mě vždycky potěší svým vybroušeným poetickým realismem. Pane Pagnole, díky, vždy mě umíte nadchnout.

Sešlost bizarních dickensovských postav z časů viktoriánské Anglie má podmanivou atmosféru a dokonale vykreslené prostředí, obzvláště ponuré lokace. Jedině snad televizní produkce může nabídnout plnohodnotný prostor rozsáhlejším literárním předlohám, což žel film z praktických důvodů pomíjí. Což znamená, že televizní díla Dickensovi sluší, i když jde o delší stopáž. Pro mne jednoduše oslovující téma.

Každý dozajista pamatuje časy, když byl in Rocky Balboa, kterému věnuji tichou vzpomínku a s nímž nese tento příběh řadu shodných znaků, plus stejný comeback omláceného hrdiny. Stěží jsem mohl ignorovat fakt, že jde pouze o oprášený motiv, ale pokud jsem se chtěl nezávazně bavit, tak docela dobrý. Připočtu-li hvězdné herecké obsazení.

Ne, že by snad film s vyšperkovanými záběry barevné rozmanitosti čímkoliv udivil, ale ten příběh funguje. A chtěl bych předeslat, že je mi u tohoto filmu srdečně jedno, zda to je nerealistické, protože o to jde až v druhé řadě, podstatné je, že nabídl city a emoce.