tahit

Pohled do nepříliš vzdálené minulosti, který není propagací socialistické společnosti. Tento film byl určitě ve svém čase velice odvážným pohledem na tehdejší realitu doby. Vše umocňuje skvělý Hrušínský. Možná pro někoho banální příběh, ale zobrazení atmosféry a trefné věty s hlubšími podtexty jsou skvělé. Protože o lidech se rozhodovalo bez jejich vědomí. Vlastně se ani nedivím, že film byl v nemilosti a skončil v hlubinách trezoru socialistické kultury. Přes to vše je zajímavé, že domácí tvůrci v období šedesátých let točili mnohdy nápaditěji než současní filmaři. Lze také napsat, že na štěstí pro český film absurdní kulturní politika nevykolejila tehdy skvělou tvůrčí dráhu režiséra Františka Filipa, protože by to byla pro náš film určitě škoda. Vždyť udělal tolik krásných filmů.

Martin vkládá do své dojímavě závažné výpovědi i mírný humor, který se odráží ve způsobu konec dobrý, všechno dobré a nijak se nepodbízí. Jedno však vím jistě, že mu rozumím dobře. Umí promluvit do divákovy duše. To si u něj cením.

Děj je přinejmenším zajímavý. V tomto smyslu dovede prostředí černošské komunity zaujmout. Závažné téma ulpívá na některých momentech působících až moc zjednodušeně ohledně závislosti. Chtělo tomu dát větší emoce a rozehrát na plný pecky. Nicméně za povšimnutí stojí, že zde hrají většinou neokoukané tváře, takže si film najde své příznivce

Tvůrcům filmu se podařilo načrtnout Napoleonův vzestup k moci v koloritu dobové atmosféry velkolepě. Pojaté bojové scény neměly slabinu, ale z hlediska období historie francouzského císařství hraný dokument nic vůbec nevytěžil. Nemluvě o posledních dnech jeho vlády a smrti. Jako by tomu chybělo pokračování. To jsou kazy na docela zajímavém dokumentu.

Co napsat o filmu, kde měl být mystikou ozvláštněný příběh hlavním hřebem napínavosti děje, který působí po zhlédnutí tak rozpačitě. A není bez zajímavosti, že francouzští filmaři po řemeslné stránce ve své tvorbě dovedou nejednou překvapit, ale zde se žádný zázrak nekonal. Následně chudá výstavba logiky přehluší v průběhu veškerou napínavost. Je třeba připomenout, že herci hráli, co mohli, ale závěr filmu potvrdil můj dojem.

Film sice nemá spád a švih jako předešlé komedie Marie Poledňákové, ale kdo chce, tak několik vtipných nápadů pro zasmání si najde. Ostatně nic jiného než komediální žánr jsem stejně nečekal. Připočtu-li k tomu určitou nadsázku, tak to nebylo špatné. Což není málo. Takže v žádném případě u mě nevzbuzoval film pocit trapnosti.

Řekl bych asi takhle. Umučení Krista je především kvalitně natočený film, ale popravdě řečeno z hlediska obsahu je to filmové dílo velmi brutální. Zatčení Ježíše v Getsemanské zahradě nebylo možná tak dramatické, jak líčí film. Z biblických pramenů plyne, že se Ježíš vydal dobrovolně, i když tušil, že jde na smrt, patrně by ho chrámoví vojáci nemohli odvést, protože by se možná báli, vždyť ho znal celý Jeruzalém. Snad jen dodám, že Petr mával mečem tak, že údajně usekl vojákovi ucho. Kristus hlásal až do své smrti, že je synem Božím. Židovští kněží Annáš a Kaifiáš, ale nenašli žádný důkaz, aby ho rozpoznali, že je Boží syn. Vychytrale to přehráli na Řím. Poslali ho k Pilátovi, ten Ježíše vyslechl a měl ho za nevinného, přesto ho vydal smrti. Proč ho vydal té hrozné lůze? Měl z něčeho Pilát obavy? To už se asi nikdo nedozví. Konečný krutý a potupný rozsudek židovských kněží, ale neodpovídal Ježíšovu provinění. Je třeba si uvědomit, že podobné biblické dílo nemůže vzniknout bez silného citového zaujetí. Je ovšem otázka, zda bylo zapotřebí tak drsné rekonstrukce umučení, aby byla smrt Ježíše pochopitelná? Ježíš Nazaretský byl nepopiratelně výjimečný a na jeho učení lze pohlížet s úctou, kterou si plně zaslouží.

Přihlédneme-li k faktům, tak jde o film zdařilý, který je sestaven výlučně z autentických filmových dokumentů a podává stručně názorový výklad nevyčíslitelných odporných zločinů Josifa Vissarionoviče Džugašviliho a jeho mechanismů nekontrolované moci. Připomeňme si, že děsivá pravda hrůzovlády Stalina je mnohdy ještě komunisty zpochybňována. Dle mého soudu považuji sestříhané zpravodajské snímky za zcela ojedinělé a zákonitě musí každému sdělit jaksi více, než jen pouze popis historických událostí.

Příchozí z jiné planety se dostává do spletitosti lidských nástrah. Máte-li rádi sci-fi love story, pak jste správně, protože nepochybně tenhle příběh mimozemšťana uspokojí a neztrácí dech. Jde o nenáročný a příjemný film na jeden televizní večer. Nelze ani opominout velmi dobrou filmařskou práci hlavního tvůrce, režiséra John Carpenter, který skvěle vsadil na herce Jeffrey Bridges a zajímavou herečku Karen Allen. Vcelku tento sympatický film jsem si rád zopakoval a pocity zůstaly podobné.

Na těchto televizních exkurzích do historie je sympatické, že umožňují poznat dobovou atmosféru lépe, než to mnohde učí na škole. Unikátní podoba historických osobností bývá ve skutečnosti často jiná, ale podstatné je ve filmu, že se snaží poukazovat na jejich zajímavé myšlenky a jak měnily tvář světa. Díky tomu si udělám vždycky lepší představu o tom, jak to mohlo možná probíhat. Navzdory zjednodušenému profilu Attilova života, jde o skvělé pojetí látky a mohu jenom doporučit.