Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Horor
  • Krimi

Recenze (319)

plakát

Po strništi bos (2017) 

Tragický výkony hlavní(ch) dětský(ch) postav(y), nosící na řepě rušivej element v podobě držiče účesu, připomínající spoďáry křováků z buše spíchnutý z obinadla, vše utopený v nudným příběhu bez nějakýho chytlavýho děje. Svěrák se nechtěl opakovat z Obecný školy, ale "povedlo" se mu akorát stmelit útržky z jeho i cizích filmů do zkoprnělýho výsledku obrazu pražskýho kluka ocitajícího se na vsi (Setkání v červenci) a zažívající jakýsi dobrodružství za protektorátu, kterej si různý situace a zážitky přibarvuje svýma představama, což je asi tak jediný v čem vidim nějakou inovaci, která ovšem přílišnou senzaci nepřinesla. 35%

plakát

Kids (1995) odpad!

Po naprosto tragickým Ken Parku jsem k tomuhle přistupoval s velkou skepsí, ale říkal jsem si že tohle přece nemůže bejt až tak strašný. Larry Clark vidí podle všeho svět až moc jednoduše, mládež v NY je zkrátka jen partička vygumovanejch a vyfetlejch kreténů a budižkničemů skvěle ovládající šoustání (zásadně bez gumy), užívání lacinýho fetu, krádeže chlastu a broskví, dále provozujících členský schůze v parcích, kde si sem tam kopnou místo mičudy do negra, a plno dýchánků po bytech kde mezi sebou melou totální hovna, nebo se sjížděj do bezvědomí. Hlavní děj v týhle omáčce představuje existenční ucho s hivem, kterej rád výlučně panny a jedna z těch pannen s hivem chycenýho od něj hledá ucho po všech čertech aby nakonec spatřila jen jeho vrtící se ric a nořícího se v další panně. Ve všech těch sračkách je mu po boku jeho dementní kámoš, kterej mu poskytuje doprovod osobního uctívače a vrbu v jednom. I hnus se dá vyobrazit autentičtěji a především zábavněji. 0%

plakát

Atentát v Paříži (1972) 

Typ francouszkýho polithrilleru u kterýho se divák na zdejší dialogy (politický žvásty) musí opravdu hodně soustředit, aby se neztratil a neunikl mu tak děj a souvislosti o komplotu nadnárodních rozměrů. Když už se ve dvou třetinách tou nudou plnou velice záživných debat prokoušete, čeká na vás sice trocha akce napětí a zvratů, přesto všechno to ovšem nedokáže ustát celkovou mdlost tohoto díla, který ani v tomto případě nezachrání kvalitní dabing. 35%

plakát

Srbský film (2010) 

Thriller s hororovými prvky, kterej necelou hodinu probíhá dá se říct normálně. Seznamujeme se s hlavní postavou a novou zakázkou z jeho branže, kterou si v cílený nevědomosti postupně oťukává. Teprve poté začíná zvrácená jízda, kde zadavatel hraje s vykonavatelem nejasnou hru odehrávající se navíc v retrospektivu. Některý scény jsou zde zbytečně přes čáru a dost věcí snadno předvídatelných (něco v chlastu, koho ojede Miloš v závěru), takže až na pár šílených okamžiků se v kostře jedná o jinak ničím vybočující lehce podprůměrnou podívanou. 45%

plakát

Saló aneb 120 dnů sodomy (1975) 

Rozjezd vypadal slibně a k tomu ještě očekávaný legendární scény s naservírovaným shitem, jenže ono nakonec hovno. Ano byly tady sem tam alegorie nad kterýma se dalo zamyslet, ale ty rozhodně nedokázaly utáhnout celkovou nudu k posrání, což obsahovalo nezáživný vyprávění kurev o jejich pikantériích z jejich kariéry a především píchání do řití bez ohledu na pohlaví a (ne)sexuální zvrácenosti, perverze, mučení a mordování, což i když vytvářelo poměrně hutnou atmosféru, pod její pokličkou se nacházelo téměř vzduchoprázdno. 25%

plakát

Seznamte se, Joe Black (1998) odpad!

Rozjezd s Hopkinsovo sluchovýma haluzema sice vypadal zajímavě a člověk čekal co se z toho asi tak může vyvinout, nakonec se z toho ovšem vyklubal blábol sladší než hovno z nutrie, ve kterym Pitt akorát neustále blbě čumí a Hopkins mu sekunduje v jeho debilní hře, která by obstála leda v jednom z dílů Krajních mezí. K tomu Hopkinsovo kreténský kecy, nějaký to mrdání s omšelým hudebním motivem a máte z toho tříhodinový uspávací filmový utrpení. 5%

plakát

Slunovrat (2019) 

Děsivých snímků odehrávajících se za bílýho dne pár znám, Slunovrat mezi ně ale opravdu nepatří. Vizuálně dobrý a některý šílenosti provedený členy sekty v deliriu taky, problém však nastává v chybějícím konceptu postrádající nějakej hlubší smysl. Povedená partička zkuřek si vyrazí na základě pozvání jednoho z ichtylů, toho času pobývajícího ve Státech, do Švédska mezi zfanatizovaný zhulence, tam se začnou v místní komuně, připomínající Amiše, pořádat divný obřady a následně ztrácet omladina. Dejme tomu, ovšem místo gradace, po celkem dobře rozjetým úvodu, začíná vše naopak uvadat. Rituály jsou čím dál stupidnější a to víc i nudnější, jako by si tvůrci od půlky nevěděli rady jak s načatým dílem vůbec naložit a asi i proto zvolili cestu klišé hororů 80. a 90. let. Snímek postrádající náboj, rozuzlení, či alespoň pozoruhodnej závěr. 15%

plakát

Joker (2019) 

Transformace labilního blázna v šílenýho zloducha se příliš nezdařila. Zrození Jokera totiž nenabízí stabilní základ na kterym by se dalo stavět. Arthur Fleck akorát prožívá svůj žalostnej život a sdílí domácnost se svou omámenou matkou, přičemž se mu čas od času přihodí nějaká patálie, ty maj sice stupňující gradaci, ale i tak neposouvaj příběh dostatečným tempem kupředu jak by se mohlo očekávat. I když nerad, nemůžu se ubránit porovnání jednotlivých charakterů Jokerů. Zatímco Phoenix vypadá jen že každou chvíli vybuchne hněvem když ho někdo nasere, Nicholson a Ledger si svojí zvrácenost vyloženě užívaj, což ze zdejšího Jokera nevyzařuje ani na okamžik a filmu společně s přehrávaným Phoenixovo nekontrolovatelným smíchem dost uškodilo. Děj a scény nezáživný, dost hluchých míst a hlavní postava tak nějak nemastná neslaná. 35%

plakát

Tenkrát v Hollywoodu (2019) odpad!

Kurva co tohle jako mělo byť. Tarantulák asi totálně zmagořil či co. Strašný hovno kde se věčně zlitej DiCaprio akorát snaží prosadit ve filmu v ponižující roli přihřátýho kovboje s knírem a sekunduje mu jeho teplej kaskadér Pitt se supermanovskýma schopnostma. Nudný scény - Mansonův ranč, věčný jízdy automobily - s téměř žádným dějem, trocha unylých retrospektiv, ukázky z debilních filmů a brutální zakončení (joke k popukání). Kdo není opravdovým znalcem pozadí Hollywoodu 60. let asi se nebude orientovat, ale rozhodně si kvůli tomu nehodlám nastudovávat jeho historii. Můžu akorát hrdě zvolat - Tarantino di do prdele!!!

plakát

Purpurový déšť (1984) 

Sice je zde k vidění plejáda afrobuzen, avšak vizuálně hodně zdařilá podívaná s top atmosférou 80. let. Hudba, až na závěrečný songy, která zde v podstatě hraje hlavní roli, je ale jinak dosti plytká a příběh samotnej neni nijak zvlášť strhující, což se dalo čekat, ale ne vyloženě špatnej. Tři dějový linky vzájemně se o sebe tříštící, profesní, milostnej a z rodiny kde vévodí agresivní fotr trýznitel. Taky musim vyzdvihnout výběr hereček, žádný vychrtlý kostice zde nečekejte. 60%

Reklama

Reklama