L-V

Svěráku, Svěráku, co nám to děláš? Můj dlouhodobý názor, že už by se nutně potřeboval tvůrčně vymanit ze scénářů svého otce, se v tomto filmu definitivně potvrdil, protože takovouhle patlaninu by nám oscarový tvůrce přinášet neměl... Co na tom, že po řemeslné stránce je stále o třídu jinde, než zbytek české filmové produkce, když obsahem už je naprosto mimo. No a nesmím samozřejmě zapomenout na ty neumětelské texty písní typu: ...v pušce mám kulku, hledám Karkulku... nebo ...uvidí Mařku a řekně jářku... či ...kravičko, kravičko, jdu si pro mlíčko... prostě konec! Doufejme, že se Svěrák ještě vzpamatuje a neskončí jak Hřebejk, u jehož posledních filmů se člověku ani nechce věřit, že byl dříve schopen natočit něco, co vážně stálo za to.

Pokud první Žralokonádo nechalo snad někoho na pochybách, tak toto pokračování rozmetá (doslova!) všechny pochyby už od samého začátku, protože Steve z Beverly Hills tu není před žraloky v bezpečí dokonce už ani v letadle... :) Takhle zábavná chujovina tu nebyla už roky! Když k tomu připočtete naprosto neuvěřitelné dialogy typu: - Proč jdete dolů? - Prší žraloci! řízlé záběry z televizní předpovědi počasí, ve které rosnička ukazuje předpokládané úhrny žraločího spadu :D, tak buď dostanete výtlem, který vás nepustí až do závěrečných titulků anebo nevydržíte ani prvních pět minut - záleží na přístupu... P.S.: Tara Reid s cirkulárkou místo ruky je absolutně nejvíc!!! :D

Tento film nemá ani hodinu a půl, a přesto je minimálně dvakrát tak dlouhý, než by nutně musel být... :) Zhruba ve třetině se divák dozví pár dějových indícií, které ale vlastně už zná z úvodních titulků, jinak se až do závěrečné desetiminutovky neodehraje nic zásadního, takže většinu filmu můžete s klidným svědomím přeskočit. Po formální stránce mi vadilo zdaleka nejvíc to, že ve večerních/nočních/ranních/"bunkrovních" záběrech není skoro nic vidět (na osvětlovače se asi zapomnělo nebo měl během nátáčení dovolenou) a samotná kamera je jak z (polo)amatérského snímku. Když k tomu přičtete prostinký scénář pohybující se odnikud nikam a nenápaditou režii, jež ho nikam dál neposouvá, tak vám z této rovnice vyjde lehce zapomenutelný film (byť se závažným tématem) bez hlubšího diváckého zážitku - být to tvůrcův debut, byl bych snad i shovívavější, ale s vědomím, že se jedná o jeho už 5. (!) celovečerák, tak nemohu jinak...

Tento film je v mých očích nesourodým souborem šesti povídek, které spojuje společné vyznění/poselství a které jsou zároveň více či méně násilně propojeny oslími můstky ve výsledný celek, který při vší vůli nemohu označit za organický. Trojice příběhů od Wachowských mě emocionálně minula, zejména tedy obě linie z budoucnosti, které mi přišly dost sterilní, a ani trojice příběhů od Tykwera mě nijak zvlášť neuchvátila, byť uznávám, že obě linie z 20. století by možná vydaly za slušný námět pro samostatné (lepší) filmy. Celkově postrádám nějaký hlubší/silnější zážitek z téměř tříhodinové seance snímku, na který se sice pěkně dívá (vivat maskérům!), dobře se poslouchá (hudba!), ale to je tak veskrze všechno...

(Polo)zapomenutý dokumentární poklad! Spousta naprosto unikátních záběrů z Československa z doby těsně před a po Mnichovu. Komentář je samozřejmě lehce tendenční až blahosklonný k naší tehdejší republice, ale je to pochopitelné (vzhledem k době vzniku a očekávání věcí příštích) a jejich neskrývané sympatie k Čechoslovákům svým způsobem snad až povznášející - dobře to ukazuje, jak bylo Československo vnímané ve zbytku demokratického světa a kam jsme to od té doby dopracovali, škoda mluvit... Potěší i neformální záběry slavného dua V+W a hudba od třetího do jejich party - Jaroslava Ježka. Zatím jsem neviděl žadný jiný dokument, který by věrohodnějí a barvitěji (sic!) přibližoval napjatou a vyhrocenou atmosféru v předvečer 2. světové války a pro každého, koho soudobé dějiny zajímají, by mělo být zhlédnutí povinností.

Zatímco ve zbytku Evropy se během roku 1918 1. světová válka postupně chýlila ke svému konci, tak ve Finsku si to mezi sebou v občanské válce rozdávali "bílí" s "rudými" o budoucí nadvládu země. Toto jejich národní trauma bylo filmově zpracováno už několikrát, při čemž tento snímek je specifický příběhem dvou lidí z opačných táborů, které válka svedla dohromady a jejichž osudové setkání jim jednou provždy změnilo život... Jak už to tak v dějinách bývá - vítězové poraženým žádnou čest neprokázali a naopak se na nich krutě pomstili, a právě tíživou atmosféru údalostí té doby se podařilo tvůrcům dostat i do filmu, k čemuž nemalou měrou přispěly herecké výkony i působivá kamera ve filmově neokoukané severské krajině. Být lépe obeznámený s touto tématikou, možná bych dokázal více docenit i pro mě jinak nevyvážený scénař.

Masakrózní! :) Marně vzpomínám na film, kde by se celou stopáž tak mocně chlastalo jako v tomhle polském panoptiku. Prolínání dvou časových linií kriminálního vyšetřování a příběhu hlavního hrdiny nás od začátku připravuje na to, že se tady budou dít věci a že nás čeká vskutku šťavnaté vyvrcholení. Vše je prokládáno ostrými hudebními vsuvkami a neurvalým černým humorem a celé je to pak zabaleno v drsném audiovizuálu, což jenom umocňuje atmosférický zážitek, který z hlavy jen tak nedostanete...

Banda náhodně posbíraných pošuků vyrazí na voru za sluncem a kupodivu úspěšně dorazí až do cíle. True story. :) Některé pasáže na vodě sice přípomínají spíš pokračování Čelistí šmrncnutých Trosečníkem než klasický sea movie, přesto by byla chyba se tomuto filmu vyhnout, protože podařenějšího zástupce dobrodružného žánru jsem v posledních letech nezaznamenal...

Nemám nic proti depresivním socdramatům, ale, co u nich vyžaduji, je to, abych mohl minimálně s některou postavou soucítit, příp. ji aspoň fandit nebo ji přát posun k lepšímu - v opačném případě totiž takový film u mě přestává fungovat, na oněch nesympatických postavách mně pak nezáleží a já tak o celý děj ztrácím zájem. Dívat se nezúčastněně na něčí mizérii můžeme dnes a denně při pohledu kolem sebe - k tomu žádný film opravdu nepotřebujeme... Toto "divadlo zmaru a tragédie", jak to někdo trefně pojmenoval, tak na mě působí poněkud samoúčelně a nevěrohodně - vždycky je přinejmenším nějaká naděje - byť třeba ne velká, ale prostě je a tady ji někdo záměrně vydestiloval pryč, no a to je fakt ubíjející!

Film o filmu si představuju asi trochu jinak, než že někdo přijede na víkend za štábem, natočí pár rozhovorů s herci, režisérem a producentkou, pak ještě "proběhne" se psem a s kamerou pár lokací, kde se točilo a aby to nebylo moc krátký, tak to pro jistotu proloží několika záběry z filmu... Co takhle záběry z natáčení? Pohled do zákulisí? Nebo aspoň něco zajímavého!