Niktorius

Pozdní Jakubisko na steroidech. Nejvíc WTF film poslední dekády a ultimátní kombinace geniality a patlalství. _______ Jako žádný Jakubiskův film, ani tento nemá sedící postsynchrony (a ano, i zde jsou často nalepené na záběry, ve kterých herci zjevně neříkali vůbec nic a není jim vidět do obličeje). Ani se to příliš nepřehání s kontinuitou záběrů, takže jakákoli akce (čímž myslím scény typu "děti chytají běžícího psa") působí značně avantgardně. Nikdo neřeší, že CGI hrad / zámek na velkých celcích vypadá úplně jinak, než lokace, ve kterých jsou točené scény s herci, a které by se měly nacházet na tom samém hradu / zámku. Je tam dost CGI, které je jen 2D a někdy vypadá hnusně. Postavy samotné Perinbaby a Smrti tam nějak náhodně přepadly z původního filmu a nedaří se je do vyprávění smysluplně zaintegrovat. _______ Všechny bizarnosti, jejichž kompletní výčet by byl dlouhý, ovšem jde smést s tím, že velkou část filmu sledujeme sen (a dokonce i sen ve snu), kde se na kauzální logiku nehraje ¯\_(ツ)_/¯ _______ Je také nutné zdůraznit, že Jakubisko vyniká výrazným výtvarným talentem a ani moc nevadí, když trochu pohádkově kýčaří, nebo po stopadesáté opakuje svoje oblíbené motivy. Jeho práce s prvky lidové slovanské kultury a mytologie v československém kontextu působí svěže. Fantazie a nápadů je v Perinbabě II víc jak ve všech českých pohádkách za posledních dvacet let dohromady. Ale zas škoda, že chybí subtilní erotické a hororové motivy tvořící velkou část kouzla Perinbaby původní._______ Nevím, jestli bych někomu ten film s klidným svědomím doporučil a číselně hodnotit se asi dá jen na nějaké Schrödingerově stupnici, ale když už tuzemské WTF, tak prosím něco takového a ne Magnuska nebo Evu Toulovou.

Nové impérium přichází nedlouho poté, co (i) našimi kiny prosvištěla vynikající Godzilla -1, což přirozeně svádí k nářkům nad tím, jak zas jednou Američané svou dětinskostí a megalomanstvím zkazili vážnou zahraniční látku. Ale taková tvrzení by samozřejmě byla pomýlená, neboť vážné filmy jsou v japonské godzillí sérii nepočetnou výjimkou, nikoli pravidlem. _______ Kdykoli se budeme chtít rozčilovat nad tím, jak je Nové impérium scenáristicky odfláklé a dokazovat to třeba ne legračních pasážích, kdy postavy začnou zdlouhavě vysvětlovat z prstu vycucanou mytologii Dutozemě, měli bychom mít na paměti, že podobně lze potopit velké množství G-filmů. A rozhodně nejen těch z období Šówa. _______ Pořád se mi ale těžko přenáší přes srdce, že Nové imérium trpí klasickou hollywoodskou sequelitidou. Studia na jednu stranu dělají seriálovitá "cinematická univerza", aby příliš neriskovala nevyzkoušenými náměty, ale na druhou stranu s fikčními světy těchto univerz zachází zcela volně podle toho, jak zrovna vypadají fanouškovské reakce na konkrétní filmy. V každém jednotlivém dílu franšízy se tak může stát úplně cokoliv, včetně návratu mrtvých postav nebo narušení / převrácení dříve ustanovených pravidel. Není úplně lehké udržet si vůči světu s takto anarchistickými pravidly nějaký zájem.

Největší problém Fightera? Není to přežvýkání estetiky i mnohých motivů Mavericka a nejsou to ani digitální efekty (většinou celkem slušné, jen rychlé pohyby letadel jsou na pohled ošklivé a nerealistické). Mnohem víc se mi příčí, že film je až k absurdnosti dotažená propaganda indického nábožensko-nacionalistického režimu a vlastně zachycuje svět takový, jak ho premiér Módí líčí ve svých nabubřelých prohlášeních. Nejspíš není náhoda, že Fighter se do kin dostal nedlouho před parlamentními volbami. _______ Jistě, takové RRR je rovněž zpruzeně nacionalistické, nepřátele líčí jako karikaturní zlouny a přes inspiraci v reálných událostech kolem sebe háže excesivní nadsázku. Jenže RRR prakticky doslovně nepapouškuje hlavní body módiovské sebeoslavné mediální prezentace a do parametrů cool blockbusteru nanafukuje události, které už tak byly dost nafouknuté v oficiální vládní komunikaci. _______ I když některé stereotypy o zlých Pákistáncích jsou natolik hloupé a otřelé, že působí téměř jako parodie (i pákistánský pilot má kolem očí kohl a protivníka oslovuje perským slovem "džanáb"), Fighter se bere zcela vážně a na rozdíl od mnoha jiných bollywoodských filmů nepřipomíná divákům svou fikční podstatu. _______ Za ušklíbnutí stojí i tokenová postava hodného muslima, který je ve filmu v zásadě jen proto, aby vůči němu Indové mohli demonstrovat svou šlechetnost a jasně se odlišit od nesnášenlivých Pákistánců. Škoda, že činy skutečné indické vlády do tohoto kontrastního líčení příliš nezapadají.

Takaši Jamazaki, režisér obdivované Godzilly Minus One, uvádí GMK jako jeden ze svých nejoblíbenějších godzillích filmů, a tak není divu, že mezi oběma snímky najdeme více či méně okaté podobnosti. Už v GMK například Godzilla dokáže svým "atomovým dechem" vyvolat de facto jaderný výbuch s charakteristickým hřibovitým oblakem a závěrečná scéna je prakticky stejná. Film však také v letmých zmínkách tne do japonského militarismu a ne zrovna ideálního vyrovnání se s imperiální minulostí země. Režisér Šúsuke Kaneko se také vrací ke kořenům celé série, když Godzillu opět ztvárňuje nikoli jako antihrdinu, ale jako ztělesnění zla - tentokrát však takového, které nepřichází od nepřátel (jako atomová bomba), nýbrž vyrůstá z Japonska samého. Oproti mnoha jiným pozdějším godzilláckým filmům se také GMK snaží zdůrazňovat, že během zápasů trpí a umírají spousty nevinných lidí. Byť některé scény s nahodilými lidskými postavami jsou spíše černohumorné. _____ Propojení klasických "suitmation" technik s poněkud rudimentárními, nicméně střídmě a vhodně užitými, digitálními efekty, považuji za zdařilé. Jde prostě o odlišnou poetiku, než jakou se snaží ohromovat drahé a na realismus / plauzibilitu orientované hollywoodské blockbustery.

Godzilla II Král monster je vnitřně rozštěpený film, protože se snaží balancovat tak, aby propojil rozvolněné normy japonského žánrového filmu s těmi hollywoodskými, kde se hraje na racionalizování a plauzibilitu. To zároveň znamená, že se chce zavděčit dvěma typům publika: Na jedné straně jsou fanoušci, kteří začnou dojemně slzet, když Mothře k jejímu klubání začne hrát klasická píseň a objeví se identické dvojče Ziyi Zhang. Na straně druhé jsou diváci, kteří o japonských godzilláckých filmech nemají ani ánunk, takže prskají, že King Ghidorah vypadá jako Zmej Gorynič a všechny snahy přiblížit se poetice kaiju filmů odsuzují jako domnělý projev hlouposti a béčkově lajdáckého přístupu tvůrců. Tým v čele s Michaele Doughertym tak na jednu stranu háže na fanoušky intertextuální odkazy po lopatách, ale na stranu druhou film prokládá neustálým sebereflexivním vtipkováním, aby si skeptický divák náhodou nemyslel, že vše co vidí, je myšleno smrtelně vážně. Jenže jít po dvou odlišných cestách zároveň zkrátka nejde a tak je výsledek nutně polovičatý a rozpačitý.

Na Bod obnovy mnozí vyráží jako na mimořádnou podívanou (s dodatkem "na české poměry"), ukázku nové krve v tuzemské filmařině, seriózní sci-fi přicházející po několika dekádách atd. K mojí spokojenosti s filmem ale asi nakonec nejvíc přispěl fakt, že jsem do kina zamířil bez očekávání (i předsudků) a neměl jsem pak problém s tím, že jsem dostal typickou českou detektivku (takovou tu, kde detektiv sám nic nevyřeší a je závislý na tom, co mu prozradí podezřelé osoby) vsazenou do lehce cyberpunkového prostředí. Fotogeničnost a sošnost Andrey Mohylové mi stačila k tomu, abych se moc netrápil s křečovitým dialogy (úvodní rozhovor u klavíru!) a orientace vyprávění na hledání pachatele zase pomáhá tomu, abych si nedělal velkou hlavu s tím, že v charakteristice fikčního světa zůstává mnoho mezer, a více či méně skřípajících prvků. Některé jsou závažnější (film se vůbec nevěnuje společenským dopadům zálohování, které muselo zásadně proměnit jednak každodenní chování lidí, jednak podobu kriminality), jiné zase méně podstatné (ve světě, kde existuje potřeba stavět výškové budovy v historickém centru Prahy, má obyčejná policistka nebývale prostorný byt a ulice působí spíš vylidněně). ______  Následující není výtka, ale spíše poznámka: Ačkoli tvůrci v rozhovorech říkali, že chtěli, aby měl film český ráz a nebyl jen odvarem vysokorozpočtových zahraničních vzorů, reálně v Bodu obnovy nevidím mnoho prvků, jimiž by se jasně odlišoval od vizuálních konvencí cyberpunku, které vznikly už v 80. letech; tedy ještě předtím, než se velká část štábu narodila. Vynechali vlastně jen inspiraci Tokiem, Hongkongem a obecně východní Asií, jinak by podoba města, futuristických aut i kostýmů klidně zapadla do mnohem starších filmů. Cyberpunkové vize budoucnosti zrozené v 80. a raně 90. letech ovšem reagovaly na tehdejší společenské klima. Bod obnovy to nedělá a je ukotvený čistě v popkulturním světě.

Největší hardcore masala nářez od dob 24. ________ Jawan rozhodně není film, který by se extra snažil zaujmout globální publikum. Vlastně ani nevím, jestli zaujme to severoindické, protože jde o bollywoodský film spíš papírově. Ano, hraje v tom Shahrukh, produkovala to jeho společnost Red Chillies Entertainment a mluví se tam hindsky, ale má to formu jižanského masala filmu, který navíc každou chvíli odkazuje k nějakému jinému snímku. Jednou je to Lví král :) , ovšem převažují aluze na filmy jihoindické + ty bollywoodské s jižanskými prvky. Někdy jde jen hlášky, ovšem třeba jedna z akčních scén je otevřenou citací Rajamouliho Vikramarkudu. ________ Nejde o to, že by divák ke své spokojenosti musel všechny ty odkazy pochytat. Jde o to, že ten film prostě je typicky jižanský v mnoha ohledech – je nadprůměrně násilný, epizodický, stylisticky ultra-excesivní a nedělá si velké starosti s motivovaností hudebních scén (nebo zkratkovité milostné linky). I ústřední motiv byl často zpracovávaný právě v jižních filmech, třeba těch Shankarových. ________ V propagačních materiálech se člověk nedozvěděl nic o ději a z šíleného traileru se vyčíst nedal. Dokonce se šířily mylné informace o tom, jaké postavy (jo, je jich víc) hraje Shahrukh. Což je pochopitelné vzhledem k tomu, že Jawan vyloženě stojí na tom, že o postavách i situacích neustále předhazuje nějaké nové informace a chce diváky překvapovat. Několikrát je pointa určité sekvence jasná dopředu, ale přesto je tenhle postup docela efektní. ________ S čím jsem měl problém? Režisérovi Atleemu (ano, je z jižní Indie) nikdo nemůže vyčítat, že by neuměl cool záběry, jenže je to prostě spíš klipař. Takže Jawan je rozhodně film pro velké plátno (fakt vypadá velkolepě a draze a i ty hudební scény, které se na Youtube nezdají nijak mimořádné, na plátně vynikají), ale také je svou cool efektností za každou cenu docela únavný a hrozí přetížením smyslů. Těžko jsem si užíval akční scény jako atrakce, protože jednak jsou často natočené jako ty špatné hollywoodské (s nepřehledným rychlým střihem a roztřesenou kamerou) a jednak prostě nemůžou působit příliš mimořádně ve filmu, který potřebuje zpomalené záběry a poskočný střih i na scénu, v níž si postava nasazuje brýle. ________ Spokojenost přesto bohatě převažuje, takže dávám 9 falešných pleší z 10.

Vím, že je Marwan Hamed relativně šikovný režisér, ale na film mě nalákal především příslib "egyptského RRR". Toto přirovnání docela sedí, pokud řeč o ději - v obou filmech najdeme inspiraci reálnými událostmi, dva charakterově odlišné revolucionáře, karikaturně naduté a kruťácké Brity a jednu hodnou / nadrženou Britku, kterou se revolucionáři snaží využít. Dávám půl bodu za to, že ta zdejší není blondýnka (hraje ji Arabka se světlou pletí a nejvíc britskou angličtinou v historii britské angličtiny). _______ V rovině filmové formy už ale mnoho podobností identifikovat nelze. Kira & El Gin drží vesměs seriózní tón a snaží se být lokální odpovědí na výpravné hollywoodské spektákly do takové míry, do jaké mu to egyptský rozpočet umožňuje. Nadsazenost (ale ta hollywoodského typu) se projevuje hlavně v četných kontaktních soubojích a přestřelkách. Na těch se podíleli maďarští filmaři a kaskadéři a je z nich cítit, že všichni zúčastnění by jednou rádi natočili něco jako "Džán íbn Wick". _______ Že nejde Kiru & El Gina jednoduše srovnávat s RRR, je pro něj dobře, protože se ani vzdáleně nechytá na strukturní i inscenační důmyslnost indického blockbusteru. Takže třeba akční scény jsou si vlastně vzájemně podobné a mají minimální význam pro vyprávění. Velkým emotivním momentům (tm) zase obvykle chybí patřičný build-up, takže většina z nich dostatečně nevyzní. _______ Kira & El Gin je ovšem vlastně emblematickým filmem pro současnou egyptskou audiovizi, které prezident as-Sisí vládne tvrdou rukou propagandisty a cenzora. Na jednu stranu sledujeme vymizení dříve částečně přípustné kritiky aktuálních poměrů, jíž nahrazuje důraz na sebeoslavná nacionalistická témata. Na straně druhé vidíme sympatické pokusy filmařů jít za hranice banálních, stylisticky fádních komedií a vztahových melodramat a nabídnout jiné druhy žánrových podívaných. _______ Dávám 3 fezy a 1/2 z 5.

Pathaan je jednoznačně triumf pro bollywoodskou hvězdu Shahrukha Khana. Jednak si jím splnil sen natočit akční blockbuster v (tak trochu) hollywoodském stylu, ale hlavně jde o jeho spektakulární comeback po sérii komerčně neúspěšných (ovšem vydařených) filmů. Mnozí už Shahrukha odepisovali a na film se dlouhé měsíce snášely okázalé hejty, včetně výzev k bojkotu, které už patří k indickému folkloru. Komerční úspěch Pathaana v indických kinech je ovšem zatím fenomenální a ohlasy diváků i kritiků jsou velmi dobré. V tomto směru může slavit nejen Shahrukh, ale také indická kina, která po covidové katastrofě takové hity potřebují. _____________ Vyplatí se ale film fakt vidět? Za mě ano. Když už na vás nezapůsobí Shahrukhovo charisma (o čemž pochybuju), tak aspoň budete vědět, jak vypadá současný bollywoodský mainstream v plném nasazení. Pathaan je nepochybně jeden z nejakčnějších indických filmů všech dob a zcela určitě je ten nejvelkolepější / nejvíc draze vypadající (u RRR se v médiích vysokým rozpočtem hodně šermuje, ale je třeba vždy dodat, že hodně peněz neskončilo na plátně, ale padlo kvůli covidovým komplikacím). _____________ Kdybych měl Pathaana přirovnat k něčemu hollywoodskému, bylo by to určitě Rychle a zběsile. Akorát bez fetiše na auta, s vlastenectvím místo rodinných hodnot a bez praktických efektů - když je v Pathaanovi třeba něco epicky zdestruovat (což je třeba často), řeší se to vždy přes CGI. A pak je tu ještě jeden rozdíl. Ačkoli Rychle a zběsile je v rámci hollywoodské tvorby stále absurdněji nadsazené, proti Pathaanovi se pořád bere strašně vážně. _____________ V Shahrukhově blockbusteru si postavy dělají legraci nejen z fyzikálních zákonů a míry, do které lze testovat diváckou schopnost potlačit nedůvěru ve fikci, ale také často samy ze sebe. S tím jsou spojené i humorné odkazy na klasické Shahrukhovy filmy, jimiž se mohou bavit znalci. Když třeba divák přemýšlí, proč se postava Rusky jmenuje poněkud netypicky Karen, tak je to proto, že je později třeba udělat vtipnou aluzi na Darr (1993), kde se hlavní ženská postava jmenovala Kiran. Jo a protože v Indii se teď jedou cinematická univerza, tak se tam objevují i postavy / prvky z Ek Tha Tiger (2012) / Tiger Zinda Hai (2017) a v menší míře i z War (2019).  _____________ Lidem, co do populárního indického filmu naskočili nedávno díky RRR, se IMHO Pathaan bude líbit o něco méně. S Rajamouliho majstrštykem sdílí expresivitu i excesivitu, ale už ne inscenační důmyslnost. A v záplavě hollywoodských blockbusterů, z nichž mnohé se přibližují tomu, jak se točí filmy v Asii (viz to Rychle a zběsile), prostě nepůsobí tak svěže a originálně. Ale stejně by si na něj měl zajít každý, kdo chce být nadále považován za kulturního člověka, wtz.  _____________Dávám čtyři vojenské medaile z pěti.

Tento pokus o hinduistický Marvel bohužel skončil spíše jako ruští Zasčitniki. Už při prvních momentech se tvůrci dostávají do křeče i když mají incenovat jednoduchou scénu, kde spolu dva lidé flirtují. To dává tušit, že epická mytologie s velkolepými souboji jim asi moc nepůjde. A vskutku - Brahmastra vypadá, jako by byla natočená jen z nějakého nedodělaného scenáristického prototypu, který si po sobě autor ani nepřečetl. Zákonitosti fikčního světa jsou představovány zcela nahodile a působí nepromyšleně. Některé osamocené scény jakoby se do finálního sestřihu dostaly omylem (telefonát Ranbira s Aliou je vyloženě WTF). Bůhví proč se nás také tvůrci neustále snaží trápit opakovaným ukazováním Ranbirových vizí, což je akorát rušivé a nikdy to nepřináší žádné podstatné informace navíc. Blyštivá reklamní estetika a solidní CGI (byť občas přecházející do digibordelu) dělá lákavé trailery, ale nikoli dobré filmy.