Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Dokumentární
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (19)

plakát

Horká kaše (1988) 

Ufff.... kdo nezažil, nepochopí (sám jsem ve filmu jako věrný návštěvník Barči koncem 80. let ve filmu statoval, naštěstí v davu a nejsem tam vidět - ale zaplaceno a párek jsem dostal). Ano, vidět heavy metalovou kapelu byl v socialistickém marasmu stejný šok jako potkat žida v arabském hammamu. Nicméně to co bylo mělo být pro film důležité - tedy dějová linka - je zde strašně schematické, byť to asi bylo míněno původně dobře. Ukázat že heavy metalová mládež je vlastně fajn - a že zmetci můžou klidně nosit disko oblečení a mít bohaté papínky - byl sice dobrý úmysl, ale prostě nevyšel. Navíc: některé postavy jsou zde úplně zbytečné a nesmyslně nadbytečné (nejvíc mladá heavymetalová maminka, která je zde jako deus ex machina). Některých herců je v tomto filmu vyloženě škoda. Hvězdičku dávám za věrné zobrazení doby a prostředí. P.S. Pro mě nejhorší moment filmu: Rozhovor matky s dcerou: "a co ty si vlastně myslíš o těch heavy-metalistech" ?

plakát

Sníh (2008) 

Nedokážu říci přesně proč, ale pro mě to byl naopak jasný vítěz Febiofestu 2009 který zářil svojí lidskostí a uvěřitelností nad ostatními snímky a kterému šlapal jen mírně na paty Král Ping-Pongu. Pár faktorů bych po delším přemýšlení našel: hutné, komorní vyprávění, kamera místy jak v nejlepších Tarkovského filmech, marasmus ze kterého se hrdinky dostávají pomalu ale jistě, jen decentní happy end a úžasné vykreslení každodenních rituálů bosenské muslimské komunity. Je zajímavé že trikově podařený Čarlston za Ognjenku u kterého jsem očekával že mě zaujme neměl ani z poloviny tak silný příběh. Přesto na Febiofestu jednoznačně vedla "balkánská sekce".

plakát

Král ping-pongu (2008) 

Pro mě to byl na Febiofestu jeden z posledních soutěžních filmů na který jsem šel už předem s odporem vůči tématu, ale jeho naturalistické zpracování a hutný děj mě dostaly. Silně doporučuji, vyjímečná sonda do života teenagerů.

plakát

Dům u dálnice (2008) 

Souhlasím s Barussem že řada věcí ve filmu je mírně řečeno nelogických. Nicméně mě zase na druhou stranu dostalo budování atmosféry a zajímavá práce s kamerou, světlem a se zvuky a ruchy. Téma rozkladu rodiny mě předem odrazovalo, ale nakonec jsem byl více než mile překvapen. Celkově bych tento film více než doporučil a zařadil do současné nezávislé evropské špičky navazující na tradice experimentálního filmu především ze 60.- 80.let.

plakát

Slzy na prodej (2008) 

Nejdřív jsem si podle traileru který jsem náhodou viděl na youtube myslel že to bude na Febiofestu můj favorit, ale asi jsem od toho čekal až moc a souhlasím že příběh byl trochu plošší. Nicméně ta vizuální stránka byla natolik zajímavá a originální včetně zakomponování srbských tradic a ujetého tak trochu morbidního humoru že nemůžu jinak než 80%. Ale Sníh u mě vyhrál na celé čáře protože je přesvědčivější a humanističtější.

plakát

Předčítač (2008) 

Souhlasím s Rentonem, i když jsem hodně váhal mezi 3 a 4 *. Ten film je do jisté míry provokativní a vyvolává emoce, ale jednak na toto téma už toho bylo natočeno poměrně hodně a také z něj příliš cítím americký přístup k evropské látce. Osobně bych preferoval větší zasazení do dobových okolností, ale i tak je to rozhodně nadprůměrná záležitost. Přesto že si myslím že za 10 let bych už bych si těžko vzpomínal co to bylo za film, tak rozhodně stojí za zhlédnutí. Minimálně proto že takto pojaté vyrovnávání se se zvěrstvy holocaustu může diváka přivést k zajímavým úvahám na téma obecných morálních otázek.

plakát

Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí (2006) 

I když se tvůrci snažili šlapat původní "nové vlně" na paty, moc se jim to nepovedlo - oceňuji sice zajímavě a syrově podané nádražní prostředí, ale příběh je natolik roztříštěný že neumožňuje ani pořádně sledovat avizovanou hlavní dějovou linii posunovače Františka a jeho znovuobjevení. Škoda, čekal jsem víc...

plakát

Teoréma (1968) 

Jedno z nejniternějších filmových děl o střetu tradic s novými hodnotami západní společnosti - podle mě významově velmi blízké Tarkovského pozdním filmům, hlavně Nostalgii.

plakát

Noc na Zemi (1991) 

Moje srdeční záležitost a film který pro mě objevil Roberta Benigniho. I přes určitou nevyváženost úrovně jednotlivých povídek se na něj můžu dívat pořád dokola. Super je i ten první dialog v Paříži.

plakát

Truman Show (1998) 

Souhlasím s většinou komentářů, i když jinak Jima Carreyho moc nemusím, tak tady mě přesvědčil že je pan herec.