D.Moore

Praštěnější a zároveň důstojnější nástupce si Pythoni ani nemohli přát. Viděl jsem sice jen první dvě série, ale v pětihvězdičkové odměně mi to nebrání. Nezbývá než doufat, že se těchhle minigenialitek jednou dočkáme i u nás. Na ochutnávku jeden z mých oblíbených skečů: http://www.videacesky.cz/skece/fry-a-laurie-duel

Kdybych byl alespoň trochu technický typ, asi bych tenhle zajímavý experiment ocenil více. Asi.

No... To byla blbost. Jak si vůbec může někdo myslet, že takový příběh lze natočit smrtelně vážně bez jediné kapky humoru? Zdá, se, že Timur Bekmambetov dostal pokyn vykrádat svůj vlastní Wanted, což se mu bohužel zalíbilo, a tak to svědomitě dělá během celého filmu (výcvik, několik prvních akcí, konec s vlakem...). Hvězdičku dávám asi jen za scénu s koňským stádem, která sice byla nesmírně pitomá a přepísklá, ale zároveň i zábavná.

Nejpodivnější film, který jsem v poslední době viděl. Ale tak působivý! . Kdybych vám děj Ady shrnul v jedné větě, dost možná byste si klepali na čelo. Jenže ta islandská atmosféra, ten způsob vyprávění a to, jak postupně objevujeme, co se vlastně děje... Film má na vyprávění dost času a všechno je díky tomu tak pozvolné, že to nakonec vyznívá úplně přirozeně a normálně. Pokud se vám líbila Čarodějnice, užijete si.

Druhý díl robotické animované postapokalypsy je docela fajn, nicméně ve výsledku slouží jen k tomu, aby nějak spojil tajuplnou jedničku a doslova šokující trojku. Jde mu to, ale to, co přijde v další části, všechno trumfuje.

Uf, tohle je síla. Je to animované, neteče žádná krev, ale člověk přesto hnusem přivírá oči.

Pátrání po mimozemském životě a hledání smyslu toho vlastního, vina a její odčinění, odpuštění a smíření se... V Ad Astra je tolik námětů k zamyšlení a navíc je to pořád strhující podívaná, že snad ani nejde být nespokojen (pokud divák bůhvíproč nečeká akční nářez). James Gray zkrátka natočil perfektní sci-fi, která může od začátku do konce odkazovat na 2001: Vesmírnou odyseu a je to stoprocentně oprávněné, protože takhle moc se jí nepřiblížil ani Nolanův Interstellar. Řada triků v Ad Astra dokonce vypadá, jako kdyby vznikaly podle Kubrickových not (všechny ty výstupy do vesmíru, přestupy z lodi do lodi, přistání na Měsíci...), udělalo mi to velkou radost. Pokud se vám líbila ta zvláštně podmanivá a zamyšlená atmosféra Ztraceného města Z, přesně takovou náladu čekejte i tentokrát. Úžasně napsaný, natočený a zahraný film z uvěřitelně představené budoucnosti, který je vlastně zároveň velký i komorní a který vám má co říct, pokud to budete chtít slyšet.

Balzamovači, kteří tuhle úžasnou komedii v roce 1991 mumifikovali, museli být mistři. Nezestárla ani o vteřinu. A ta kadence prostě neodolatelných vtipů!

Nesmírně působivě podaný jednoduchý příběh, to je Adelheid. Zmíněná jednoduchost děje ovšem v žádném případě není na škodu, právě naopak. Všechno, co sledujeme, působí kromě jiného i díky úsporným dialogům a fantastickým výkonům Petra Čepka a Emmy Černé velmi uvěřitelně. Že se František Vláčil rozhodl tenhle film natočit v barvě, mi na rozdíl od jiných nijak nevadí - scény jako byla večeře osvětlená svíčkami mají právě díky použití barvy až magickou atmosféru. Zdeněk Liška, který je zde uveden jako skladatel, tentokrát však nekomponoval, nýbrž se postaral o výběr ze Straussových a Bachových skladeb. A protože to udělal s profesionálním citem, nelze mít výhrady. Čtyři a polovička.

Zajímavý film, až nečekaně. A příjemně natočený. Pokud jste na tom jako já a o botách titulních značek nevíte víc než to, že si je nemůžete dovolit, budete myslím mile překvapeni.