D.Moore

Tenhle případ je plný tak podivných lidí, že Sherlock Holmes je z nich ze všech nejnormálnější. Líbilo se mi gentlemanské uznání, s jakým (nakonec) ocenil práci inspektora Baynese, který měl také jaksepatří za ušima.

Tak trochu vydechlá kombinace Robocopa a Blade Runnera... Obzvlášť když si vzpomenu na druhý zmíněný film, překvapuje mě, jak zastarale a nepřekvapivě Ghost in the Shell působí, zatímco Blade Runner je stále skvělá filozofická podívaná, nad níž se člověk musí zamýšlet a která má o lidech, lidství a jiných hodnotách pořád co říct. Triky se mi docela líbily, Scarlett Johansson sice měla od začátku do konce jeden a půl výrazu, ale víc možností jí role ani nedala, takže v pořádku, akční scény nebyly úplně špatné (snad jen ta proti kráčejícímu tanku či co to bylo, ta byla příšerně nudná) a hudba zněla zajímavě atmosféricky (i ona chtěla připomínat Vangelisova Blade Runnera), jenže žádný velký zážitek jsem si tentokrát z kina neodnesl. Navíc se mi zdálo, že film trvá asi dvě a půl hodiny.

V této epizodě je Jeremy Brett prostě neuvěřitelný, jinak jeho výkon popsat nelze. Vystřídá totiž tolik poloh od zahořklé po stoprocentně vyšinutou... Ovšem stejně důležitou roli má Edward Hardwicke, bez jehož uvěřitelné starostlivosti by to nemohlo být ono. Ďáblovo kopyto patří k mým nejoblíbenějším případům a jeho adaptace mě rozhodně nezklamala.

Zpočátku trochu překotný případ, ale nakonec jdou stejně všechny výtky stranou - to když se Holmes rozhodne, že si vychutná člověka, který nad ním celou dobu ohrnoval nos, a když s obrovským úsměvem inkasuje výhru z dostihů.

Zápletka nepřekvapí, provedení potěší. Tetička nabídla velké role Růženě Naskové a Ferenci Futuristovi, krásnou příležitost dostala i moje oblíbená Lída Chválová. Duchařský závěr, v němž se každý co chvíli nádherně děsí a leká, je vyloženě super.

Příjemná romantická komedie, svojí neotravností na tuzemské poměry doslova výjimečná. V hlavních rolích krásná Petra Hřebíčková a supersympatický Ondřej Vetchý, v dalších třeba Miroslav Táborský, jehož historku o podobě s pradědečkem se povedlo vypointovat tak, že jsem smíchy prskal. Děj sice překvapivý není ani trochu, ale dívá se na to dobře a mám radost, že je pořád ještě možné natočit film o lidech z vesnice a lidech z města, aniž by bylo nutno z jedněch nebo druhých dělat naprosté idioty. Za jsem dal čtvrtou hvězdičku.

Je to příjemný film s dobrými hereckými výkony, ale ať jsem se snažil, jak jsem se snažil, nějak si nemohl udržet moji pozornost.

Stoprocentní završení více než povedené minisérie k výročí Národního divadla. Tentokrát jde o silný příběh věhlasné Hany Kvapilové ve velmi procítěném podání Jany Hlaváčové. Jaroslav Dietl to všechno napsal obdivuhodně, s pokorou a úctou, ale zároveň i tak nějak po svém. Říkám si, jak by to asi dopadlo, kdyby se mu dostala do rukou Bohéma.

Zahořklý a nerudný Stroupežnický ve skvělém podání Jaromíra Hanzlíka vyráží v Národním divadle dveře s jedním autorem za druhým a po večerech sepisuje své Furianty (hned bych se na ně zase podíval). Nevěřili byste, jak zajímavý příběh z toho Jaroslav Dietl udělal. Obsazení je podobně bohaté jako v prvním sporu, zůstala také krásná hudba Vadima Petrova.

Luděk Munzar exceluje, tyhle tvrdé postavy mu vždycky šly (a Jaroslav Dietl je vždycky uměl psát). Také zbytek obsazení je první liga, od Rudolfa Hrušínského přes Eduarda Cupáka po Václava Vosku, a celkově mi Spor architekta Zítka dosti připomněl České století - kvalitou i provedením.