D.Moore

Zápletka bohužel není podána ani trochu věrohodně a film zároveň obsahuje jednu z nejzbytečnějších odhalených scén v dějinách kinematografie, ale ve výsledku to nebyla úplně špatná podívaná. Především tedy zásluhou slušné chemie mezi Jennifer Lawrence a Andrewem Barth Feldmanem, neboť o poutavosti nebo originalitě scénáře se rozhodně mluvit nedá.

Už dlouho mě herecký výkon neuchvátil tak jako ten, který tady předvádí Emma Stone. Byl jsem opatrný, protože Lanthimosova Favoritka na mě před pěti lety rozhodně nezapůsobila tak jako na zbytek světa, a to se přitom alespoň naoko tvářila jako relativně normální film. Chudáčci to ale nedělají a byli mi od úvodní scény nesmírně sympatičtí. Viktoriánský surrealismus, podivné výjevy střídají podivnější, a postupně všechno začne dávat smysl, ale stejně netušíte, kam to směřuje. Jsem si jistý, že film překypuje různými psychologickými a filozofickými významy, dvoj-, troj- a vícesmysly, které lze postupně odhalovat, ale není to nutné. Obstojí i bez nich a své sdělení předá bez problémů každému, jakkoliv jsou příběh a jeho protagonisté bizarní.

S přehledem a hlavně s nadhledem natočený vánoční superhrdinský příběh, kde Zemi nebo vesmíru nehrozí zánik a jde "jen" o jedno zločinné spiknutí a o to, aby se jeden člověk dostal domů na svátky. V Avengers Josse Whedona pro mě byl Hawkeye ten nejméně zajímavý, a mrzelo mě to, protože Jeremy Renner je sympaťák. Bratři Russoovi mu ale v následujících filmech dopřáli řadu příležitostí, které k mé radosti využil, a tenhle seriál z něj definitivně udělal opravdu skvělou postavu. Že je Hailee Steinfield pro jeho příběh stejně důležitá jako on, mi vůbec nevadí, protože i ona je zkrátka trefa do černého.

Skvělá podívaná, přesně takové životopisy mám rád - vyberou si ze života té které osobnosti jednu důležitou kapitolu, a když jsou dobře napsané a natočené, podaří se jim říct vše podstatné. Z tohohle pohledu je ovšem Ferrari ještě o něco mazanější - může totiž být jak o Enzovi, tak o Pierovi, může být o obou zároveň, ale s největší pravděpodobností je o jméně Ferrari a o jeho nositelích a nositelkách. Michael Mann to má v malíčku od úvodní černobílé scény s okatou zadní projekcí přes tiché i hlasité dialogy a úžasnou scénu v divadle po závodní scény s kamerou proklatě nízko u silnice a scény bouraček (ta ošklivá triková z upoutávka v kině už tak ošklivá naštěstí není). Přesto to nejsou burácející motory, co žene Ferrariho vpřed, nýbrž do-ko-na-lé výkony Adama Drivera, který je zase jednou někým úplně jiným a dokáže si ukrást jakoukoliv scénu, temperamentní Penélope Cruz a jejího dokonalého protipólu Shailene Woodley. Šlapající hudba Daniela Pembertona a krásná kamera zážitek dotvářejí a podtrhují. Zase jednou opravdový film pro velké plátno.

Mám Zacka Snydera rád, jeho komiksové filmy považuji za to nejlepší, co v žánru kdy vzniklo (ano, mluvím i o těch posledních), a jako člověk je mi sympatický svým zápalem pro věc. Nicméně co mělo sakra být tohle? Nevadí mi, že film vykrádá/čerpá, kde se dá, na to už mě připravila upoutávka, ale proboha proč je to takové... Prázdné? Hloupé? Nafoukané? Nudné? Pokud vás úvodní záběr přiměje k pubertálnímu uchechtnutí a následující monolog, který má vysvětlit, v jakém světě to jsme, vám nevysvětlí nic, vězte, že v dalších minutách, desítkách minut, dvou hodinách se to nezlepší. Snad jen ta chuť se posmívat vás přejde, protože ani za to Rebel Moon nestojí. Takový film by v osmdesátých nebo devadesátých letech skončil v nejlepším případě na videokazetě, ačkoliv by jeho tvůrci byli přesvědčeni o tom, že stvořili veledílo. Tentokrát to nevyšlo, Zacku, a řekl bych, že druhým dílem to nenapravíš.

Mohl to být hit. Nebo spíš měl. Ale to by ho musel napsat někdo, kdo by chápal, v čem spočívalo kouzlo prvního filmu, který je i po 23 letech tím nejlepším celovečerákem od Aardmanů. Zrození nuget je bohužel technicky špička, avšak o příběhu, který by dokázal pobavit stejnou měrou malé i velké, už nemůže být řeč. Jednička byl Velký útěk se slepicemi, který jste si ale užili i když jste Velký útěk neznali. Tohle je průměrné pokračování, které se sice na chvíli pustí do "něčeho jako Mission: Impossible se slepicemi", ale je to spíš křeč. Škoda. Asi nejlépe tu změnu vystihuje soundtrack, který tentokrát Harry Gregson-Williams složil sám bez Johna Powella. Hravost zmizela i z hudby, zbyla vata poslouchatelná nejlépe jako kulisa.

Tenhle seriál mě vážně MOC bavil. Jekyll-hydeovská hororová atmosféra se velmi přirozeně mísí s dobrodružstvím spíš ve stylu Mumie než Indyho, ale zároveň je to pořád Marvel, takže nechybí ani humor (leckdy příjemně černý) a akce (nápaditá díky něčemu, co neprozradím). Závěrečné dva díly a úplný konec pak udělaly z Moon Knighta víc než jen další komiksovou podívanou a z hlavní postavy jednu z nejzajímavějších postav MCU, kterou páni a dámy doufám ještě zužitkují. Kdyby ne, byla by to opravdu škoda.

Příjemné překvapení. Komedie tak trochu francouzského střihu, sice buranská až hanba a plná nepříjemných postav, nicméně je poznat, že ji napsal a natočil někdo, kdo komediím rozumí.

Takhle jsem doufal, že se mi bude líbit Don't look up!, ale nelíbilo. ani zdaleka. Nech svět světem je mnohem tajemnější, chytřejší, zábavnější, lépe natočený i napsaný film, který vlastně přesně vystihuje mé pocity ze současného světa. Stejně jako ten monolog Julie Roberts v chajdě.

Měl jsem pocit, že se dívám na "starý" japonský film s Godzillou natočený novou technologií, takže myslím, že účel byl splněn. Vážně míněný příběh se zajímavými postavami (což je asi největší rozdíl oproti současnému americkému MonsterVersu), které stejně jako celé Japonsko přešly z předválečné krize válkou do krize poválečné, se tu přirozeně mísí s tak nádherně a úmyslně nablbými nápady, jako je především plán na zničení Godzilly, že mi nezbylo než být nadšený. Digitální Godzilla vypadá jako člověk v gumovém obleku, a když začne s demoličními pracemi a hraje jí k tomu Ifukubeho motiv, je to opravdu něco. Být stoprocentně objektivní, možná bych dal o hvězdičku méně. Ale nechce se mi.