D.Moore

Z dávné školní projekce jsem si Vlasy matně pamatoval jako dobrý muzikál s dobrými písněmi a řadou scén, které nám coby puberťákům přivodily různé stavy. Dnes jsem ale Vlasy konečně viděl znovu, a to rovnou v kině, a musel si mínění poopravit. Je to totiž skvělý muzikál s přímo geniálními písněmi a scénami zrežírovanými tak světovým způsobem, že člověk zase jednou musí smeknout před talentem Miloše Formana. Ať už to jsou bezstarostné ódy zpívané a tančené po parcích, halucinogenní svatební scéna nebo finále s letadlem požírajícím vojáky, všechno je na jedničku. Týká se to samozřejmě i hereckých a pěveckých výkonů, no a ta lehkost, s jakou se střídá humor s mrazením, je rovněž obdivuhodná. Na světě jde o přátelství, o lásku, o volnost, říká tenhle film. Nebo by o to alespoň mělo jít. A to platí pořád. Nebo by alespoň mělo.

Charlie Chaplin ničí filmování a filmaře. Na můj vkus by to mohl dělat lépe nebo alespoň v kratší době, ale několik dobrých momentů (včetně zběsilého pobíhání na závěr) mu neupřu.

Trochu moc dlouhé, ale dobré. Chaplin se v tělocvičně vyřádil a závěrečný opilý souboj stál za to.

Zapomenutelný béčkový průměr. Chtělo to režiséra typu Stephena Sommerse nebo Joa Johnstona, který by z tak záměrně hloupého námětu udělal lepší podívanou. John Turtletaub to neumí.____P.S. České titulky Kateřiny Hámové jsou zase jednou hrůza. Ne, "squid" opravdu není "chobotnice", a že se někdo/něco "ponáří", to jsem četl fakt poprvé. A bylo toho víc.

Čekal jsem o něco více, ale pohled na Chaplina v policejní uniformě a zběsilý závěr za to stál.

Může být dokument o spitfiru dojemný? Může. A jak!

Rozborka budíku je obzvlášť skvělá scéna - když už si divák myslí, že ví, kam to všechno povede, a možná si také říká, že to Chaplin zbytečně natahuje, přijde jedno bezvadné překvapení a nakonec pouliční pointa.

Zprvu mě trochu mrzelo, že Pixar nevyužil čtrnáctiletou pauzu k tomu, aby nechal hlavní hrdiny zestárnout, a že navazuje přesně tam, kde minule skončil. Jenže nakonec jsem mile překvapen, jak se to navázání podařilo. Zrovna tak se mi líbí, že se druhý díl nedrží toho nechvalně známého prokletí některých dvojek a nemusí být za každou cenu větší v každém směru. Naopak, prvnímu filmu se docela podobá a je skoro i stejně dobrý. Skoro. Ohromně mě bavila celá ta sitcomová část s Bobem v domácnosti, protože pohled na bezradného a vyřízeného superhrdinu je milionový a Jack Jack je coby hlavní zdroj zábavy skvělý. Bohužel tahle celá legrace tak nějak přebila (obstojnou) padoušskou zápletku, ze které mi v paměti utkví hlavně dokonalá animace a ta skupina velmi podivných hrdinů.

Tom Cruise je ukrutný blázen, Henry Cavill ukrutný borec. Šestá Mission: Impossible je více akčňák než špionážka (na rozdíl od předchozího dílu), ale akčňák je to nesmírně poctivý a dokonale strhující. Kromě skvěle natočených bitek, přestřelek, sledovaček a honiček jsou tu ale i některé naprosto neakční, zato obdivuhodně napínavé a působivé scény (paříská policistka především), no a abych nezapomněl, velké plus dávám tvůrcům za částečně matoucí upoutávku, díky které mě film nejednou překvapil.

Z koncertu ve Wembley si čas od času pustím nějaký klip, protože řada písní tady zazní v těch naprosto nejlepších verzích (třeba Another One Bites The Dust je naprosto bezkonkurenční), ale celý jsem ho dlouho neviděl. Dodnes. Queen jsou tady na vrcholu všech možných sil a Freddie Mercury si s nacpaným stadionem dělá, co se mu zlíbí. Nezapomenutelný a z dnešního pohledu až mrazivý je jeho výrok, že kapela se v žádném případě nerozpadá a že vydrží pohromadě, dokud budou naživu. Hned poté zazní Who Wants To Live Forever (tehdy novinka), kterou ty tisícovky nadšených fanoušků poslouchají se zatajeným dechem... Ale to je zbytečné popisovat, to se vážně musí vidět.