Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Oblíbené filmy (10)

Lawrence z Arábie (1962)

Lawrence sfoukne hořící sirku... A je to. Po geniálním střihu, který se vyrovná tomu z Kubrickovy 2001, následuje jednoduše to nejlepší, co jsem kdy viděl. Za padesát let Lawrence z Arábie ještě žádný film nepřekonal. A nepřekoná. Režie, kamera, hudba, herci, celá atmosféra, která z toho skvostu stříká na všechny světové strany, scény s přechodem pouště Nefud, záchranou Gasima, ničením vlaku, lodí "plující" pouští...Takhle se točí životopisy, takhle se točí epika, takhle vznikají klenoty.__P.S. Dnes, 4. 7. 2012, jsem se konečně dočkal Lawrence na velkém plátně. Díky ti, karlovarský festivale.

Jurský park (1993)

Jurský park, dvě hodiny trvající NĚCO, co mi pravděpodobně změnilo život. Dokonalý film po všech stránkách. Ať si říká kdo chce, co chce, triky jsou i dnes bezkonkurenční. Nevím, jak je to možné, ale když se dívám na obrovského brachiosaura, mám pocit, že je živý. Stejně tak nahání hrůzu i T-Rex nebo raptoři v kuchyni. Jurský park mě přivedl k filmům - od té doby miluji stříbrné plátno. Naučil mě také vnímat a oceňovat filmovou hudbu a dal mi důvod zbožňovat Johna Williamse. Že je Spielbergova režie bezkonkurenční, o tom asi nemá cenu mluvit, stejně jako o výkonech všech herců. Zkrátka filmařský zázrak. Znáte ho nazpaměť, ale stejně se na něj vždycky rádi znovu podíváte.___P.S. Crichtonova kniha je lepší, ale v tomhle případě se podle mě srovnávání předloha-adaptace nehodí. Je třeba brát to tak, že se Crichton a Spielberg podívali na stejnou věc, ovšem každý svýma očima.

Hodný, zlý a ošklivý (1966)

Herecký koncert Clinta Eastwooda a Eliho Wallacha... K nim si přidejte Van Cleefova záporáka, hajzla první kategorie, a máte téměř jasno. Kterou scénu z tohohle westernu všech westernů vybrat jako nej? Pro mě je to jednoznačně Tucovo pobíhání mezi hroby provázené skladbou Ecstasy of gold.... Něco takového nemohl natočit (a zkomponovat) člověk, ale bůh. Nejlepší western všech dob a po Lawrenci z Arábie snad i druhý nejlepší film všech dob.__P.S. v žánrech tady citelně chybí "komedie".

Život Briana (1979)

Úplně to první, co jsem kdysi dávno v pravěku od pánů Montypythonů viděl.... A od té doby to s nimi táhnu pořád dál a nepřestávám jim děkovat, že mi dělají z pekla život. Přes to všechno nemůžu Život Briana bohužel smysluplně okomentovat, natož vybrat své nejoblíbenější scény - musel bych sem přepsat celý scénář.

Večírek (1968)

Doslova a do písmene skvostný film, už dlouho jsem se tak hlasitě nezasmál. Scénář založený na tom, že žádná katastrofa není tak velká, aby po ní nemohla následovat ještě větší, kouzelně obyčejný hlavní hrdina v odzbrojujícím podání Petera Sellerse, který může opravdu za vše, co se přihodí (vážně, svým způsobem dokonce i za toho namol opilého číšníka), ovšem nikdy z toho nemá pražádnou radost a každou botu (ehm) se snaží okamžitě napravovat. Kolem něj se jako na šíleném orloji otáčejí nejrůznější figurky, gagy jsou nevídaně gradující a vypointované (s botou, kaviárem, večeří, s nutkavou potřebou a s toaletou, s mytím slona...), navíc snímané v dlouhých záběrech... Dabované si to příliš představit nedokážu (původní znění bez titulků jsem objevil na YouTube a řeknu vám, slyšet Sellersův vypilovaný přízvuk, je k nezaplacení), nicméně filmu a té vynikající komice nemůže moc uškodit snad ani sebehorší české znění. Klenot.

King Kong (1933)

Konečně, konečně, konečně... Díky ohromně povedenému 2DVD vydání originálního King Konga jsem si film pustil v původním a ne v českotelevizním (nikoliv ale špatném) znění a stálo to za to. Pět hvězd je maximálně zasloužených - lepší monstrfilm než tahle (letos) sedmasedmdesát let stará klasika prostě neexistuje. Skvělé triky, atmosféra, herci (obzvlášť Bruce Cabot je frajer jak má být), Steinerova hudba, doslova nadčasová režie a skvělé "jak to kruci udělali?" triky. Skvost.

Muž, který chtěl být králem (1975)

Skvělý film, kterému doslova a do písmene kralují Connery s Cainem. Co dodat? Pokud máte rádi dobrodružství, napětí, britský humor, filmy o přátelství, které je podrobováno zkouškám, a filmy, které mají myšlenku, o níž se dá dlouho přemítat... Muž, který chtěl být králem je tady pro vás. Na scény, jako je ta s lavinou, míčovou hrou, svatbou nebo visutým mostem, na ty se nezapomíná.

Star Wars: Epizoda IV - Nová naděje (1977)

Je jen několik filmů, o kterých můžu bez přehánění napsat, že je znám nazpaměť včetně jejich soundtracku. Tohle je jeden z nich a přesto, že ho znám tak, že už v něm prostě nemůžu nic nového najít, mě stále baví se na něj dívat. Znovu a znovu. Je to krásná vesmírná pohádka (označení sci-fi bych vážně nepoužíval - tedy alespoň do doby, kdy někdo vynalezně světelný meč) s milionovou atmosférou, pro každého, malého i velkého, se sympatickými herci, s revolučními triky a s bombastickým Johnem Williamsem, bez něhož by to všechno bylo přinejlepším poloviční. K tomuhle filmy přece jsou, aby braly diváky na fantastická místa, kam se sami nikdy nedostanou.

Carlitova cesta (1993)

Absolutně nejlepší gangsterka, jakou jsem viděl (a to mám pečlivě nakoukaného Coppolu i Scorseseho). FIlm, ve kterém není ani jedna scéna navíc, ani jeden záběr není samoúčelný a všechno do sebe zapadá. Proměna Seana Penna je fascinující, veškerou pozornost na sebe ale samozřejmě strhává Al Pacino. Trvám na tom, že Carlito Brigante je jeho nejlepší role. Tony Montana ve Zjizvené tváři byl hajzl - a přesto mu všichni fandili. Takže u Carlita, který právě vylezl z vězení a s minulostí nechce nic mít, to musí být zrovna tak. Bohužel tomuhle Portorikánci nic nejde zdaleka tak, jak by si přál. Brian de Palma je tady ve vrcholné formě, závěrečná "nádražní" patnáctiminutovka nemá ve filmovém světě obdoby, a palce na rukou i na nohou je třeba zvednout i pro hudbu Patricka Doyla. Stačí, abych si ji pustil samotnou, a tak nějak divně mi vlhnou oči...

První člověk (2018)

Whiplash, jsem neviděl, kýčovitý La La Land mě nebavil, ale z Prvního člověka jsem bezvýhradně nadšený. Strhující letecké scény všeho druhu (máte pocit, že tam sedíte s ním/s nimi) prokládá neméně dramatickými výjevy z toho "obyčejného rodinného života", Ryan Gosling zase jednou velmi dobře hraje a věřil jsem mu všechno. Scénář přitom vůbec není taková ta klasická životopisná záležitost, při jejímž sledování si divák jen v duchu odškrtává položky, a na hranici kýče se dostane až v závěru (náramek), ovšem vybalancuje to, nespadne a nenatluče si. Mám radost také z toho, že můžu zase jednou pochválit hudbu. Justin Hurwitz totiž hraje na teremin, scénu s Gemini doprovází valčíkem a při přistání na Měsíci burácí tak dramaticky, jako kdyby spolupracovali Hans Zimmer s Philipem Glassem. Na soundtrack se tedy moc těším.

Reklama

Reklama