Slepejsek

Slepejsek

ivan chocenský

okres Kolín

1 bod

Moje komentáře

<< předchozí 1 2 3 4
    • 3.11.2019  11:41
    Abstinent (2019)
    *

    Už z traileru jsem měl strach a film tohle očekávání bohužel naplnil. Je hodně špatný, tak nějak nevěrohodný a hlavně zoufale didaktický, poučný. Samotný děj přitom není až tak ztracený. To, co ho sráží je jeho zpracování. Nejsem odborník ani na mládež ani na alkoholismus, ale nemohu se zbavit pocitu, že tu někdo míchá hrušky a jablka, že zaměňuje hodinky a holínky. Alkoholismus má různé fáze - stejně jako láska - od počátečního okouzlení až po fyzickou závislost. Autoři jakoby v tom měli zmatek, takže u svého hrdiny míchají příznaky jednotlivých fází jako barmanský zajíc jednotlivé alkoholy. Vznikají tak scény, nad kterými se divák může jenom pousmát - vysrkání basy piva vs. lití tvrdého jako vody; rozhodování "pít či nepít" na školním záchodku či později dokonce na stužkovacím (?) večírku - mimochodem jenom absolutní hňup na takový večírek s předpokládanou konzumací jede vlastním autem. Mimochodnost těchto scén ještě podtrhuje následující léčebna s hrdinovým tvrďáckým postojem "mám to pod kontrolou" a faktem, že v léčebně nemá naprosto žádné fyzické problémy provázející závislost (opět "vtipná" scéna se vzpomínkou na pití na záchodku). Léčebna je vůbec kapitola sama pro sebe - její potenciál (alkoholici) je zoufale promrhán (zúžen do scén dvou příjmů delírií) a nahrazen dlouhými nicneříkajícími pohledy do tváře hrdiny. A tady se dostávám k největší slabině filmu, a to je Josef Trojan. Jeho tvář rozhodně není okno do duše. Nedokáže odzrcadlit duševní pochody a nechává diváka, ať si sám myslí, co si myslí. A může to být cokoli. Místy mám pocit, jakoby Trojan i vypadl z role a do jeho výrazu se vloudil úšklebek nad tím, že sám neví, jak z těch rozpaků ven, a střihač to tam nechal... Mohl bych pokračovat výčtem dalších much, ale rozumnější bude spláchnout to všechno pořádným panákem...

    • 27.10.2019  01:31
    Ad Astra (2019)
    **

    Jako sci-fi hodně dietní, s prostoduchým dějem, bez nápadu. O jediné vzrušení se starají odbočky, které s dějem de facto vůbec nesouvisejí (ať už je to nesmyslná honička na Měsíci či záchranářská zastávka na norské lodi - kdo si v tu chvíli nevzpomene na Nostromo?). Řekl bych, že vesmír tu hraje jenom kulisu a všechny ty řeči o filosofování o lidstvu jsou jenom prázdné kecy. Stejně dobře to mohlo být moře nebo poušť. Jako psychothriller naivní. Povrchní. Doslova. Přesto, že ve filmu se několikrát opakuje monitoring psychického stavu hlavního hrdiny, o jeho vnitřních pochodech se dozvíme jen málo. Zvraty se projevují jen na chování a reakcích sledovaných zvnějšku. A když už se konečně objeví široký prostor (dvoutýdenní samota na cestě vesmírem), odbude se to sotva minutovým screeningem. Nebo mám věřit tomu, že emočně umrtvený chlápek, kterému v životě nestoupl tep nad 80, letí přes celou galaxii, aby svému domněle mrtvému otci řekl "mám tě rád, i když jsem si myslel, že tě nenávidím, protože jsi kvůli práci utekl ode mne a od maminky až na druhý konec vesmíru" a dokonce uronil slzu při mávání na jeho poslední cestu, a pak se vrátil na Zemi jako emoční opak svého dřívějšího já? Vivat happy end! A co si mám myslet o těch příšerných scénách, které mi cukaly bránicí a hlavou hnaly myšlenky, že James Bond se posunul do kosmu? Třeba šplh po startující raketě zakončený úspěšným vstupem na palubu, snahu posádky bez dýchacích přístrojů zlikvidovat chlápka ve skafandru vypuštěním smrtícího plynu nebo veleskok ledovou beztíží u Neptunu (včetně průletu meteoritovým pásem) z jedné kosmické lodi na druhou? Vážně to někdo může myslet vážně? (PS: nechápu, jak něco takového může v CINEMÉ dostat 100%)

    • 16.11.2019  18:13
    Amnestie (2019)
    ***

    Bezprostřední dojem z filmu je velmi silný. Děj je sice dlouho roztříštěný, takže divák musí dávat bedlivý pozor, aby se neztratil nebo neusnul, ale nakonec se všechno protne v jediném odhalení: mocipáni nového světa nejsou o nic lepší než mocipáni včerejší. To mne vede i k hlavnímu otazníku - a tím je samotný název filmu. On totiž onu historickou havlovu amnestii a následnou vzpouru vězňů v Leopoldově zase až tolik neřeší. Vlastně jsou to pro něho jenom takové kulisy, do kterých svůj spektákl zasazuje. Odvolání na skutečné události jakoby mu poskytovalo štít, kterým kryje svůj pohled na revoluční kvas (žádné oslavy, žádná idealizace, jenom sex, prachy a moc - v tom je blízký třeba 10 let starému snímku IrenyPavláskové ZEMSKÝ RÁJ TO NAPOHLED). K zamyšlení pak zůstává, zda název filmu neodkazuje na nějakou hlubší paralelu mezi děním před a za zdmi věznice. PS: 1) Není náhodou, že film jde do kin pár dní před oslavami 17.listopadu 2) Není nic děsnějšího, než Marek Vašut hovořící po slovensky

    • 4.3.2019  20:50
    Aquaman (2018)
    ***

    Prostinký příběh až k uzoufání orientovaný na zábavu = akce (na můj vkus poněkud přefouklé bojové scény) + podívaná (podmořský svět - zvláště ve 3D je opravdu pompézní). Mozek odložit v šatně, nahradit kýblem popcornu, oči schovat za brýle (jinak by vám mohly vypadnout bulvy), bát se není oč (happy end zaručen) a stačí se nechat kolébat ve vlnách (pokud trpíte mořskou nemocí, poslouží vám kyblík od popcornu ještě jednou)… Tož pro dnešek příjemnou plavbu a do kina vyrazte někdy jindy.

    • 21.10.2017  23:48
    Bajkeři (2017)
    *

    "Napumpičkovaná" (rozuměj uměle živená) puberťácká komedie. Možná cílené na puberťáky nebo postpuberťáky, ale ty myslím mine a fóry trefí spíš jejich rodiče. Plné klišé. Vyznívá to skoro jako osvětové školení pro rodiče na téma: jak přeorientovat své potomky z počítačových obrazovek a mobilů na živé maso opačného pohlaví (= muže/ženy) aneb republika potřebuje reprodukci. Škoda jen, že to nebylo dovedeno ad absurdum i s návodem k použití pohlaví (zde = penis/vagína). Jedinou zajímavostí filmu tak zůstává fakt, že "exoti" jsou tu téměř výhradně chlapci, zatímco dívky jsou (jakžtakž) normální,,,

    • 18.11.2018  00:52

    1. Film se strašně vleče. 2. Nemastní neslaní herci. 3. Dějová osa silně kulhá (odhalení-neodhalení komplotu?) 4. "Podivíni" jsou příliš papíroví. 5. Slibované úchylnosti nepřichází. 6. Vtip a trapno mají často stejnou podobu. 7. Bezradný konec (bez pointy? Ale co byste chtěli od filmu bez zápletky...)

    • 29.9.2017  18:11

    U mne bohužel rozpaky. Muzika = klasika. O tom žádná. A film má dobrý zvuk. Tím ale jeho pozitiva končí. Bohužel zoufale statická kamera (místy jsem měl pocit, že ji má v ruce hluchoslepý), totálně chcíplý scénář - ani náznak vykročení z otřepané šablony (koncertní set se stahováním zvuku pro rozhovorové vložky) - promarněná šance sáhnout po nějakých historických dokumentech či souvislostech (a že se toho u sabbathů nabízí! všechna muzika - viz playlist - je do roku 1973 - s výjimkou Dirty Women - co leta pozdější? divoké rozchody, personální fluktuace, desky-nahrávky-koncerty-zákulisí?); legenda se vychvaluje sama (trochu smradu v sále) místo aby to za ni učinili dědicové... Takhle tu máme "mejdan" univerzitního profesora odcházejícího po přednášce na zasloužený odpočinek.

    • 13.10.2019  10:58
    Blíženec (2019)
    *

    Hodně slabé akční béčko (i když akční je tu vlastně jen kolumbijská honička na motorkách). Zoufale primitivní scénář s trestuhodně odfláklým využitím motivu klonu - takhle je z toho tak trochu romantický cajdák (i slzička mi ukápla). Hrají tady jenom Smith a Owen, ostatní jsou jen toporné loutky do počtu. Aspoň dík za ten fór s odpravením záporáka...

    • 4.11.2018  16:04

    Pokud se spokojíte s královninou muzikou, budete spokojeni až nadšeni (závěrečný Live Aid je opravdu skvělý). Pokud chcete film, budete zklamáni, že to nejzajímavější (mám na mysli to, co stojí mezi fyzickou změnou z vlasatého mladíka s nadměrným předkusem a sebevědomím do osamělého muže s knírkem a TÍM) je vypuštěno a odbyto pár větičkami a náznaky (divák, který o Mercurym nic neví, tady jenom zírá, co se to děje). A pokud čekáte něco jako životopis (ať už Královny či jejího frontmana), budete možná dokonce rozhořčeni, protože realita se tu ohýbá a upravuje tak, aby vytvořila hezký, emotivně chytlavý, scénář. Osobně mi nesedí ani Rami Malek - jako mladý Bulsara ještě ano - ale jako hvězda už ne, a to ani psychicky (i vzhledem k výše zmíněné absenci klíčových let) ani fyzicky (tohle prostě není Mercury, jen balónek, na který někdo namaloval jeho rysy). Film by spravedlivě byl tak na 50%, ale zůstávám níž i vzhledem k tomu, jak tu nad ním všichni slintají blahem.

    • 28.10.2019  14:21

    Milan jezdí pracovat do Německa. Doma, na slovenské vesnici, tráví pouze omezené chvíle volna. Tentokrát dochází k tragické vnější události (spolužák jeho staršího syna skočí pod vlak), která nabourá idylu a vše otočí naruby. Film je velmi silný v tom, jak postupně stahuje hlavního hrdinu, a s ním i diváka, pod pokličku idyly. Kamenem - chcete-li katalyzátorem - při tom je hrdinův starší syn, který chtě-nechtě platí členské příspěvky v jakési mládežnické domobraně. Ta přitom funguje podle jasného hesla: kdo nejde s námi, jde proti nám. Kdo nejsi náš, zhyň. Falešná/vesnická solidarita, zaslepenost zaštítěná národem a Bohem vs. rozum a svědomí. Přes to, že vývoj je jasně daný, film nás udržuje v napětí. Bohužel v okamžiku, kdy má šanci přejít od obecných proklamací ke konkrétní společenské výpovědi, jakoby mu došel dech a koule. Škoda. Mohla z toho být bomba. Takhle jde jenom o velmi solidní rozehrání...

    • 1.12.2019  10:38

    Poněkud nudná variace na Sněhurku a sedm trpaslíků. Jenom bez prince a bílého koně. Na pohádku bez ponaučení, na povídku bez pointy. Nebo mi něco hluboko(S)myslného uniklo? PS: že by Oskar pro veverky?

    • 18.1.2019  11:04

    Tak na jednu stranu musím přiznat, že po všech těch slzavých peripetiích filmu jsem ze sálu odcházel pozitivně nabit, takže by se mohlo zdát, že film míří mezi ty lepší. Jenže opak je pravdou. Může za to děsivě vykonstruovaný scénář a ústřední teze: rodiče, kteří nezvládají své životní vztahy, na první pohled fungují negativně a egoisticky, divně až nesvéprávně, jakoby byli schopní volit vždy jen ta nejhorší rozhodnutí, vše komplikovat a ztěžovat versus jejich děti čisté a správné - bohužel (dominantně) reprezentované šestnáctiletým párem, který uteče před svými rodiči z domova, protože v té pakárně se nedá žít, kamsi do jakési techno-hippie kolonie mimo oficiální společnost (= tedy nejen z domova, ale i ze školy a od vší případné životní zodpovědnosti), kde se jenom tančí, chlastá, kouří a šuká, aby se v okamžiku, kdy zjistí, že jejich nevázaný život došel (nevyhnutelných) důsledků, stali zodpovědnými dospělými (na základě čeho je asi paní soudkyně zplnoletnila? posudku ze zmiňované komunity?) a vrátili se zase k těm nesnesitelným rodičům a jejich pomoci...

    • 26.8.2018  22:27

    Film se tváří, jako že chce řešit nějaké vztahy. Nic ale neřeší. Problémy sice otvírá, ale nijak je nerozvíjí, nijak s nimi nepracuje, nechává je bez jakéhokoli posunu či přidané hodnoty zase zapadnout. Nemám nic proti nekomentovaným výsekům z reality, ale tady to vnímám nikoli jako záměr, ale jako bezradnost. Celý dojem z filmu tak pro mne zcela přesně vystihuje cimrmanologické shrnutí: TAK PROŠLA NOC A RÁNO OPRAVDU DOŠLO K DRAŽBĚ...

    • 23.11.2018  22:49
    Chvilky (2018)
    *

    pokus o psychologickou sondu? Možná podle všech anoncí a recenzí. V reálu ta tvrzení, že jde o dívku, "která se snaží všem vyhovět" zas až tolik pravdivá není. Nebo aspoň film o něčem takovém nehovoří. Jednotlivé scény se téměř výhradně soustřeďují na rodinu a jsou natolik vytržené z kontextu, že se z nich jednoznačný závěr dělat nedá. Filmu zoufale chybí druhá strana mince. Pohled, který objektivizuje to, co je ve filmu vidět. V téhle podobě mi to přijde spíš jako bezradné chození v kruhu než jako nějaká výpověď. (Vrcholem bezradnosti je scéna u psycholožky, která nedokáže nic zjistit ani posunout - takový odborník je na dvě věci - a film taky). Podtrženo-sečteno: sledujete příběh antihrdinky, která neví, co s životem a se sebou samou, a se kterou se lze jen velmi těžko identifikovat, protože vlastně není schopna ukázat jakýkoli názor či vůli.

    • 28.9.2019  10:45

    Tak trochu intelektuálský Tarantino… Na Mistra je příběh poněkud rozvlekle vyprávěný (přes pouhých 90 minut délky dělá dojem dvouhodinové šichty), postavený hodně na dialozích a slovním humoru (bohužel tytam jsou čistě partnerské záležitosti, tady je to převážně o americkém stylu života, což ne každý Evropan kouše). A pak už jsou tu jenom Woodyho lásky - hudba (navozující spíš nostalgii než retro - ale na druhu stranu ji lze vnímat i poněkud rušivě pro její neférovost vůči některým postavám) a New York (okouzlení je naštěstí promítnuté do detailů a ne profláklých panoramat). Podtrženo-sečteno: v kontextu toho, co je dneska v kinech příjemná, lehce nadprůměrná oddychovka; v kontextu Woodyho tvorby jenom takové dědečkovské povzdychnutí "a to jsem měl taky rád..."

    • 9.4.2018  11:45
    Do větru (2018)
    *

    Podivně vykroucený děj připomíná jakéhosi Frankensteina, který nemá obratle zasazené přirozeně do sebe, ale zcela libovolně k sobě přišroubované či přivařené. Jak to stvořitelům přišlo pod ruku. Snaha po psychologickém dramatu se tak hroutí dřív než může začít. Dokonalou ukázkou je toporný Matyáš Řezníček. Za promarněné považuji prostředí jachty, respektive řeckých moří, které mnohdy vyznívá jen jako nešikovná pozlátková exotika. A korunu bezradnosti nasazuje noční příhoda s migranty (?)

    • 1.10.2017  13:58
    Dobrý časy (2017)
    **

    Jelikož jsem do kina vyrazil střízlivý, tak v podstatě od únosu z nemocnice kostrbatá nuda, která mi nepřišla ani vtipná ani zábavná, jen vytočená na maximální obrátky - ber kde ber - a doplněná "bolestivým" zvukem tak, aby divák zaručeně neusnul. Nekonečné čekání na pointu únosu - ale roztahané jsou už některé scény před zmiňovaným únosem (útěk z loupeže či dohady přítelkyně s matkou o kreditku a vlastně o cokoli), stejně jako po něm. Absurdní mi nepřišel ani tak Connie jako spíš postavy kolem něj (černošská babička a její naprosto flegmatická vnučka). Ještěže aspoň policajti nespali a udělali tomu všemu rázný konec.

    • 14.1.2019  19:30

    Jsem vážně rád, že jsem se nedokopal k tomu, abych zvedl svoje pozadí z gauče u bedny a dovlekl ho na své sedadýlko v sále. Řídká tv-epizodka bez překvapení a se záhadou, kterou rozluští každý, kdo se zeptá. Sorry jako, ani kočka ani pes, beskyde, beskyde, kdo to na tě vlez...

    • 24.10.2018  16:37
    Domestik (2018)
    ***

    Dobře rozjetá partie na téma "co všechno jsem ochoten dát svému cíli". Přitom téma je rozehráno ve dvou liniích, dvou postavách - cyklista, který se chce vrátit na vrchol vs. žena, která chce otěhotnět. Oba dělají, co mohou. Včetně toho, že si vypomáhají prostředky, které nejsou zrovna morálně čisté. Paradoxní je, že společensky přijatelnější chování ženy působí ve filmu mnohem děsivěji a zrůdněji než prosté konstatování, že vrcholový sport se bez dopingu dělat nedá. Film bohužel nenahlíží obě linie stejně - ta mateřská je mnohem decentnější - vše zůstává pořád jen v rovině ženy, není tam žádný přesah "můj doktor mi říká". Bohužel. Možná, že s tím by t bylo až moc kruté... (zkuste si nahlas říct větu: "bez dopingu se otěhotnět nedá") Postrádám také cosi jako zpětnou vazbu či hodnocení "kam jsem se posunul". U ženy je to zřejmé, negravidní a negravidní, u cyklisty to ale ukousává kus motivace. Jakoby vlastně o dosažení žádného výsledku ani nešlo. Jakoby cílem nebyl cíl, ale sama cesta. Jakoby nešlo o sportovce, ale o stroj na polykání dávek, o stroj, který zapomněl k čemu má sloužit... Zhruba ve 2/3 se film láme - je to ve chvíli, kdy žena podlehne myšlence, že dneska to vyšlo a otěhotněla a partner jí začne vykládat, že by chtěl taky otěhotnět. Euforie se ale rázem změní v deziluzi, když z něho vypadne proč. Od té chvíle se její linie vytrácí - dokonce jsem měl pocit, že původní úpornost "otěhotnět" zaměnila za stejně úporné "neotěhotnět!". A tak zatímco cyklistova linie nenarušena pokračuje až na závěrečný okraj útesu, ji tam přivádí spíš utrpěný šok, ze kterého se nedokáže nijak otřepat... Drsné a plné otázek.

    • 22.5.2018  01:24

    Mám pocit, že Holubovou s Kleplem bude muset nějaký režisér rozvést jinak oslaví i filmovou zlatou svatbu... Jinak ovšem žádná díra do světa - ani do Česka. Oproti všem těm předcházejícím "Pepům", "Zoufalkám" či "Věčně nevěrným" ale nemám tak šílený pocit trapnosti. Možná je to tím Brutusem, možná tím, že Polívková si fakt zaslouží o kousek víc než "úchyla z Účastníků zájezdu".

    • 23.9.2018  11:51

    Námět hodný Hollywoodu (i když o originalitě mluvit nelze). Problém filmu je ve scénáři, respektive vykreslení postav, které místy působí jen jako schematické postavy PC hry - ovšem bez kontinuity vlastního chování (je to cítit i z nanicovatých herců - jakoby sami rozpačití z toho, že vlastně nevědí co hrát) . Jedinou jakžtakž výjimkou je hlavní hrdinka. Naopak totálně nezvládnutou postavou je Dům. Dělá si v podstatě co chce - už jenom fakt, že je naprosto nevypočitatelné, kdy zareaguje na hlas obyvatelů domu či jejich hostů (je tedy vážně "nadán" čtením myšlenek? Jak to, že to netuší jeho stvořitelé, když to do něj museli zadat? Nebo se sám od sebe přeprogramoval? Byli snad někteří hosté zadáni do registru ovladatelů?). Dokážu si představit čtení emocí z tónu hlasu či snímaných gest, ale opět jenom v případě, že to do programu někdo zadá, že tam vytvoří registr tónů a gest s jejich překladem a PC pak jenom vybere správný překlad - to by ale museli udělat autoři - programátoři domu. A čtení nevyslovených myšlenek? Myšlenek, které jsou tak skryté, že je nepřečte ani divák?

    • 9.8.2019  12:49

    Film nostalgicky ometá prach z dobových rekvizit, které ožívají jakoby nikdy nezemřely. Přesto na mne působí jako prošvihnutá šance. Důvody vidím dva: 1) annonce (viz výše) jakoby popisovala trochu jiný film - nemyslím si, že Florence si chtěla "otevřít knihkupectví s progresivní moderní literaturou" - prostě jenom knihkupectví; stejně tak si nemyslím, že Violet se za něco mstila, prostě měla jinou myšlenku a Florence jí překážela; kde jsou ty "probuzené dlouho potlačované emoce"? 2) kromě zmiňovaných emocí mi tu vůbec chybí nějaký ohlas okolí - ve filmu to bije do očí v okamžiku, kdy Florence objednává 250ks Lolity - jen tak pro sebe? Anebo s vidinou, že to prodá - pak ale musela ona a potažmo její knihkupectví ovlivňovat okolí mnohem více než kolik je film ochoten ukázat. Pak se ale i konání postav posunuje do trochu jiné roviny. A v tom vidím chybu filmu - že skutečné důvody a emoce jsou schovány někde hluboko pod povrchem a ty si je diváku tahej z prstu. Dohaduj se. Jak hodně to osciluje třeba v pasáži ostré komunikace s právníkem. Připadám si jako bych se jako rybář díval na mrtvou hladinu rybníka zatímco dole šrotují všechno živé a doma jsem našel obálku s useknutou ploutví a na základě toho šel plakat na půdu, že za ten masakr jsem odpovědný já. Chci říci, že osoby jednají a cítí na základě událostí, o kterých divák nic neví. Mimochodem jaký vliv to chtěl starý blázen uplatnit? A proč ho očekávaný výsledek "zabil"?

    • 17.5.2018  00:11
    Hastrman (2018)
    ***

    To, co se povedlo, je linka vazby na kraj a přírodu, přirozený způsob žití - fungují celkové záběry krajiny i zařazení lidových zvyků. To, co se nepovedlo, jsou bohužel hlavní motivy: zvíře v člověku, člověk ve zvířeti. Karel Dobrý byl skvělá volba. Bohužel mu dochází dech v okamžiku, kdy má ukázat souboj člověka a zvířete v sobě, nadmuže chtíče a nadmuže citu. Jakoby se mávnutím kouzelného proutku proměnil v samčího trotla. Ještě hůře ovšem dopadá Katynka. V její postavě totiž žádný boj není ani v náznaku. Jediné, co ji charakterizuje je neustálé okázalé nabízení vlastního těla. Zcela nečitelný je vztah obou postav po splynutí v bouři. Rozhodně nemám pocit nějakého souznění či dokonce lásky. Oboustraně. Ona mi přišla spíš vyděšená a on jen jakoby uklízel nepohodlného svědka. Na Katynce tak zaujme jediné - smysl castingu pro černý humor, když do její role vybral ZMRZLOU... Paradoxně je tak nejsilnější postavou farář - bohužel shazovaný rádobyvtipným vynálezectvím (ať už jde o lipovou pannu nebo o lesní jogging). Ostatně v zasazení do kontextu doby spatřuji další slabinu filmu (naprosto devótní vesnice vs. holka, před kterou si sedne na prdel i pan hrábě...) Přesto všechno v současné době nadprůměrný český film.

    • 24.8.2019  23:07

    Kult ani klasika z toho nebude. Zápletka není úplně hloupá, ale kousek tomu chybí, aby to diváka chytlo. Hodně nevyrovnané herecké výkony - na jedné straně Preiss a pánské sudičky, ale na druhé ) banda zombíků (Urban a jeho milovaná). Podtrženo-sečteno: nemastné, neslané, ale aspoň tu nikdo nepiští a nekvičí...

    • 3.11.2019  13:14
    Hra (2019)
    **

    Upřímně řečeno odcházel jsem z kina s rozpaky "co to vlastně mělo být?". Režisér provinčního divadla chystá premiéru nové hry a současně prochází manželskou krizí. Takže myslivecká historka o honění dvou zajíců najednou - s tím, že přitom stihne obskočit nadrženou zaječici, která mu ale samozřejmě taky uteče? Jenže paralela mezi oběma světy zůstává jen u toho, že oba jsou stroze bez emocí a oba se hroutí - režisér svou hru vlastně neřídí a manželé si jen otráveně předávají plod své lásky alias přítěž, jež jim brání v rozletu. Žádná z epizod (kromě sexu) nedostává tolik prostoru, kolik by potřebovala, takže vyznívají poněkud ploše a jediné emoce, které z toho vzejdou jsou hysterické výlevy. Jak paradoxně tady vyznívají nové obzory proti "nechci se vrátit k našemu starému životu". Navíc pseudoartový nádech s členěním do dějství/kapitol, které jakoby odkazovaly někam jinam, a závěrečný epilog v jedné posteli, který jakoby vše završil otázkou, jestli to nebyl jenom zlý sen, který - až se probudíme - bude pryč...

    • 13.10.2018  20:21

    LvT dokumentuje sestupnou tendenci svých opusů (minimálně poslední tři). Pseudointelektuálské plácání a nadhazování paralel (umění, dokonalost, stavba domu, Blake, světlo a stín …), které jsou ale prázdné a bez obsahu (tentokrát včetně obrazu). Nefungují hlavně proto, že nic takového nedokáže LvT v podání svého vraha ukázat. To není pan Důmyslný, ale packal ala bři Coenové. Jakž takž se vymykají pouze prvý (otravná stopařka) a třetí (lovecký) incident, ale ani tady nedokáže LvT rozvinout prapory umění či dokonalosti a spokojuje se s pokulháváním na dohled společenským mezím (obě "povídky" vyznívají spíš jako černé anekdoty, které jsou vystřižené z poněkud jiného filmu). Vrcholem filosofické masturbace je pak celý závěr s Vergilem a Danteho Peklem - šacoval bych to na nějaký amatérský pokus polosvéprávného zoufalce... Podtrženo-sečteno: od hodnocení ODPAD film zachraňují jen zmíněné anekdoty

    • 24.10.2018  16:02

    Film převyprávíte 3 větami a tím je veškerá zábavnost vyčerpána. Zbytek do 99 minut je už jen úmorná monotónní šeď, autorská prázdnota, filmařské zoufalství a marné pokusy o herectví (Batěk)...

    • 31.3.2019  14:19
    Jan Palach (2018)
    **

    Jako pokus o přiblížení nebo dokonce pochopení osobnosti a činu JP film totálně zklamává. Velký podíl na tom má obsazení - Zavadil prezentuje Palacha jako kamennou tvář ala Frigo, která se nemění ať brigádničí anebo š..., pardon se líbá s milovanou; žádné city, žádný vnitřní svět, žádný mladý člověk v rozpuku, jenom mrtvá loutka. Částečnou omluvou může být, že stejně neživé jsou i ostatní postavy (Helenka, spolužáci, profesor... - snad s výjimkou matky a slovenské svůdnice). Volba scén je hodně náhodná, někdy nesmyslná nebo beze smyslu (úvodní hledání Jeníka, brigáda ve Francii), někdy klišovitě tlačící na pilu (jdu k prezidentovi); jednotlivé střípky na konci nevytvoří mozaiku, ale rozpadají se do svých ulit. Jakoby autoři neměli žádnou koncepci a spoléhali na to, že tohle téma si nikdo nedovolí kritizovat. Jakoby netušili kudy kam a co vlastně chtějí říci. Jakoby se báli narušit "společenskou objednávku" jakýmkoli osobním posunem mimo očekávané meze. Bohužel se nepodařilo vybarvit ani atmosféru doby - tady je hodně scén klišovitých až poplatných dnešnímu oficiálnímu náhledu a navíc bez alespoň základní znalosti dobového kontextu se divák ztratí ani neví jak. Body jakž takž až za poslední čtvrthodinu (od odjezdu na vánoce), ale ta to 1) nezachrání 2) nemá na co navázat 3) stejně neumí to, co neuměl film předtím = zprostředkovat, co se děje v hrdinově mysli. A navíc to režisér zabije úplně nesmyslnou poslední scénou, dlouhým záběrem na popáleného - jakoby si byl vědom, že film se příliš nepovedl a musel dát nakonec pořádný vykřičník... (pro srovnání se mi chtě-nechtě vkrádá film Já, Olga Hepnarová, který zápasil s podobně neuchopitelnou osobností a vypořádal se s ní - přes všechny své nedostatky - asi o tisíc procent lépe...)

    • 27.10.2018  15:19

    Žádný ohromující gejzír gagů to není - spíš občas trochu omšelých (až lehce vyčpělých) (stará ponorka), občas jako stará guma přetažených (pronásledování v brnění či virtual-reality show), občas zbytečně dovysvětlovaných (od toho je tu komplic). Přesto i těch pár "beanovských" potěší a pár anglických hlášek (sušších než nejsušší martini) protřepe bránici a zvedne náladu. PS1: Jestli mne něco straší, tak je to pomyšlení, že by se JE dočkal tolika dílů jako jeho kolega 007. PS2: Na druhou stranu je celkem zábavné představovat si, kdo by mohl převzít Atkinsonovu štafetu...

    • 23.11.2019  16:21
    Joker (2019)
    ***

    ..."Míváte nějaké negativní myšlenky?" "Mám jenom negativní myšlenky."... Vážně působivý depresák. Komu by nad Arturem neukápla slza pochopení a soucitu? Kdo by necítil v hrudi chvění při jeho zmrtvýchvstání na sociálně rozjitřené ulici? Kolik to stálo úsilí udržet se v řadě a nikdo to neocenil. A jak málo stačilo, aby se dočkal aplausu? Jenže všechno je příliš jednoznačně nalinkováno dopředu. Přes všechny barvy klaunské masky a převleku si od začátku do konce vystačí s černou a bílou. A když k tomu přijdou místy ještě po lopatě servírované pravdy, ztratí se možnost na hlubší zamyšlení nad osamělostí jedince postaveného mimo společností/většinou vymezené hřiště jako Gotham v dýmu a plamenech sociálních nepokojů. PS: Dobrý výběr hudby. Jaksi rušivý dabing.

<< předchozí 1 2 3 4