Slepejsek

Hodně slabé akční béčko (i když akční je tu vlastně jen kolumbijská honička na motorkách). Zoufale primitivní scénář s trestuhodně odfláklým využitím motivu klonu - takhle je z toho tak trochu romantický cajdák (i slzička mi ukápla). Hrají tady jenom Smith a Owen, ostatní jsou jen toporné loutky do počtu. Aspoň dík za ten fór s odpravením záporáka...

Ústřední nápad s obnovou považuji za velmi dobrý. Spolu se záběry z traileru a dalšími avízy to slibovalo zajímavou podívanou. Bohužel film samotný zůstává očekávání hodně dlužen. Osciluje kolem něčeho důvěrně známého (snad Minority Report), ale v takovém odstupu, že ten středobod ani nepoznáte. Detektivní zápletka v podstatě není a to, co je za ni vydáváno, je plné klišé, bez nápadu, bez překvapení (zvraty ? - vlastně ani nezaregistrujete...) Čím déle o filmu přemýšlím, tím větší je můj pocit NEDODĚLANOSTI. Neustále se totiž rozšiřuje počet věcí, které mi přijdou vymyšlené jen k prvnímu rohu (na konec záběru). Za ním se ovšem naprosto ztrácí a tápou ve tmě (v lepším případě). Je to o to překvapivější, že na předpremiérové debatě se pan režisér nechal slyšet, že film se připravoval dvakrát tak dlouho, než tomu normálně bývá. Škoda, že si za tu dobu autoři nenašli čas, aby trochu popilovali scénář a svět, ve kterém se odehrává... Mimochodem: kdesi v baru se tam mihne "ruská ruleta". Hrajeme si na to, že oživí každého, kdo zemře nepřirozenou smrtí - je tohle ten případ, když de facto zemřu dobrovolně a chtěně? Prostě ráno skočím z mrakodrapu, abych si v poledne "obnovený" došel na oběd a odpoledne skočil pod auto zkoušeje, jak řidič zareaguje? Na druhou stranu, pokud na tuhle hru přistoupím, a lidi ztratí strach ze smrti, jaký smysl potom dává hrát "ruskou ruletu"?

Pokud se spokojíte s královninou muzikou, budete spokojeni až nadšeni (závěrečný Live Aid je opravdu skvělý). Pokud chcete film, budete zklamáni, že to nejzajímavější (mám na mysli to, co stojí mezi fyzickou změnou z vlasatého mladíka s nadměrným předkusem a sebevědomím do osamělého muže s knírkem a TÍM) je vypuštěno a odbyto pár větičkami a náznaky (divák, který o Mercurym nic neví, tady jenom zírá, co se to děje). A pokud čekáte něco jako životopis (ať už Královny či jejího frontmana), budete možná dokonce rozhořčeni, protože realita se tu ohýbá a upravuje tak, aby vytvořila hezký, emotivně chytlavý, scénář. Osobně mi nesedí ani Rami Malek - jako mladý Bulsara ještě ano - ale jako hvězda už ne, a to ani psychicky (i vzhledem k výše zmíněné absenci klíčových let) ani fyzicky (tohle prostě není Mercury, jen balónek, na který někdo namaloval jeho rysy). Film by spravedlivě byl tak na 50%, ale zůstávám níž i vzhledem k tomu, jak tu nad ním všichni slintají blahem.

Přehnaně "bombastický" titulek pro vlastně bombastické "nic" (= decentní příběh jedné viny a odpuštění) v kulisách drsně krásného/krásně drsného severu...

Nečekejte nic hlubokomyslného, ale ani žádnou extra zábavu. Dokud se film drží samotného "Bouráka" je to celkem v pohodě, pokud ale přejde na kteroukoli vedlejší postavu okamžitě je "z plavu si ani nevím jak" brutální "tonoucí se stébla chytá". Nemohou za to herci, ale scénář. Tak hloupě napsané postavy (zejména ženské - jakous takous výjimkou potvrzující smutnou pravdu je postava milenky) jsem už dlouho neviděl. Ono spousta věcí, co ve slovním podání vypadá vtipně, se na plátně rozplizne v rozpačité až trapné pokrčení ramen - nejvíc to postihuje mafiánskou linii (trapně obehraná klišé), postavu dcery a dění kolem ní (od naprosto nezvládnutého prostředí herny přes její roli v rodině až po odezdikezdismus jejího sexuálního vztahu završený "dozráním" partnera) a Šlukdorf (nechápu proč je příběh zasazen do šluknovského výběžku - stejně dobře se mohl odehrávat v Horní Dolní u Táborníka a nikdo by nemohl namítnout ani popel). Trochu-hodně to zavání pečením dortu podle pejska a kočičky. Abych napsal taky něco pozitivního: film drží Ivan Trojan, dobrá muzika a vizuál scén evokujících padesátky (kaďák, ale i česká verze se slepenou "malou českou amerikou" - až na tu kunu, ale zase s božími náhradními kabely ala "obvykle s sebou tak tři až čtyři nosívám" - , milenka jak z reklamy na podprdu a rock and roll). (Naopak ze stejného soudku je i nejděsivější scéna filmu - Elvisovo zjevení - v českém podání utahané a únavné - asi tak 500 kaďáckých délek za Hollywoodem - jak to dělaj, že v jejich podání vyzní i to nejstupidnější moralizování jako přijatelné ponaučení?) Kdo nemá rád r'n'r, americký bouráky a malovaný reklamy z padesátek, ať si hodnocení sníží na polovinu... PS: "...vezmu tě na výlet do Děčína...nebo třeba až do Ústí!"

Celkem slibný námět (jak z chcípáků udělat chlapáky) je utopen v klasických klišé. Nekonečně dlouho trvá než se k němu přes retrospektivu z dětství a zamilovávací úvod prokoušete a když se to konečně stane, než napočítáte do deseti je zase pryč a místo něho sledujete nájezd mamin s kytarou a všemi nemožnými potomky do panenské přírody. "Zabékat si k ohňu". Po předvýchově Troškou a všech těch "diváckých" love-story posledního desetiletí jsem si myslel, že už není kam klesat. Mýlil jsem se. Teď vidím, že scénáře může psát každý. Netřeba se žinýrovat. Stupidnosti se meze nekladou... PS: Klasický přešlap, že někdo spadne do vody a vyleze suchý, je tady osvěžujícím ostrůvkem logiky. Těch pár procent je za Sokola. PS2: Jediné, co by mne ještě mohlo zajímat, je otázka Kam se poděl zbytek chlapáckého tábora? Ale bojím se to vyslovit nahlas, aby to neslyšel autor a nevzal to jako námět pro pokračování...

Milan jezdí pracovat do Německa. Doma, na slovenské vesnici, tráví pouze omezené chvíle volna. Tentokrát dochází k tragické vnější události (spolužák jeho staršího syna skočí pod vlak), která nabourá idylu a vše otočí naruby. Film je velmi silný v tom, jak postupně stahuje hlavního hrdinu, a s ním i diváka, pod pokličku idyly. Kamenem - chcete-li katalyzátorem - při tom je hrdinův starší syn, který chtě-nechtě platí členské příspěvky v jakési mládežnické domobraně. Ta přitom funguje podle jasného hesla: kdo nejde s námi, jde proti nám. Kdo nejsi náš, zhyň. Falešná/vesnická solidarita, zaslepenost zaštítěná národem a Bohem vs. rozum a svědomí. Přes to, že vývoj je jasně daný, film nás udržuje v napětí. Bohužel v okamžiku, kdy má šanci přejít od obecných proklamací ke konkrétní společenské výpovědi, jakoby mu došel dech a koule. Škoda. Mohla z toho být bomba. Takhle jde jenom o velmi solidní rozehrání...

Pořádně napálená - nebo spíš přepálená - jízda, ve které se místy ztrácí i sami autoři - ve jménu zábavy! Takže občas si připadnete jako na hostině nad dortem Pejska a Kočičky (tady třeba Citrón a Mandarinka?), občas máte pocit, že jste v Tarantinově vlaku, ale občas zase jakoby měl tenhle rychlovlak na boku napsáno ČD, široce-úzké panoptikum postav vás sem tam pobaví, sem tam nasere (nejhorší je se v nich - a ve vlaku vůbec - v tom tempu zorientovat) (Mimochodem, BERUŠKA není žádný zabiják!) takže vystřídáte asi 3786 poloh smíchu, napětí, vzteku, pobavení a znechucení (což je na 127 minut stopáže docela velká frekvence zvratů - zvlášť když odečtete zbytečně dlouhé a "filosofující" scény (příznivci Mašinky Tomáše mají určitý náskok). Nejvíc si to ovšem užijí milovníci japonských komiksů a kulis (od krve a násilí přes sexgirl/lady vamp - žádná gejša, obyčejná kurva je to - ve školní sukýnce až po šikansen zaparkovaný mezi sloupy elektrického vedení)... ...tak Na Zdar, Osude, jinak to nebude... PS: překvapuje mne jenom fakt, že česká distribuce nebyla schopná nalézt žádný český ekvivalent původního názvu...

Reálně snůška pseudovtipných a pseudoromantických klišé a zažilých schémat, které mají fungovat jako holčičí pohádka nebo spíš červená knihovna pro odkvétající... Nejhorší pro romantickou komedii je, když celé promítání marně čekáte na důvod proč se zasmát a po necelé hodině a půl vyjdete ze sálu jakoby vás tři hodiny valchovaly VZPOMÍNKY NA AFRIKU... Pocitově - tak nějak po chlapsku - oceňuju jediný vtip ("...možná jsem zapomněl spláchnout...") a tak nějak "tradiční" vrchol v souboji šedá myška vs. hvězda (za zenitem) ...

Tak na jednu stranu musím přiznat, že po všech těch slzavých peripetiích filmu jsem ze sálu odcházel pozitivně nabit, takže by se mohlo zdát, že film míří mezi ty lepší. Jenže opak je pravdou. Může za to děsivě vykonstruovaný scénář a ústřední teze: rodiče, kteří nezvládají své životní vztahy, na první pohled fungují negativně a egoisticky, divně až nesvéprávně, jakoby byli schopní volit vždy jen ta nejhorší rozhodnutí, vše komplikovat a ztěžovat versus jejich děti čisté a správné - bohužel (dominantně) reprezentované šestnáctiletým párem, který uteče před svými rodiči z domova, protože v té pakárně se nedá žít, kamsi do jakési techno-hippie kolonie mimo oficiální společnost (= tedy nejen z domova, ale i ze školy a od vší případné životní zodpovědnosti), kde se jenom tančí, chlastá, kouří a šuká, aby se v okamžiku, kdy zjistí, že jejich nevázaný život došel (nevyhnutelných) důsledků, stali zodpovědnými dospělými (na základě čeho je asi paní soudkyně zplnoletnila? posudku ze zmiňované komunity?) a vrátili se zase k těm nesnesitelným rodičům a jejich pomoci...