Slepejsek

Slepejsek

ivan chocenský

okres Kolín

1 bod

Moje komentáře

<< předchozí 1 2 3 4
    • 27.5.2018  21:39
    Na krátko (2018)
    ****

    Tak tohle budu rozdýchávat hodně dlouho... Dost drsný/nemilosrdný pohled na rodinu - nebo spíš rodičovství - v dnešní době. Svou beznadějností a marností místy připomene POUPATA, ale drama je tentokrát střídmější, intimnější. Velmi dobré herecké výkony (zvláště babička Marty Vančurové). Příběh dcery poněkud schematický (skoro až proflákle - jakoby se nedalo vymyslet nic jiného?), je tady tak trochu jako vzdálená kulisa. Příběhu syna nepomáhá ani nenahrává, spíš naopak. Přesto mezi letošními českými filmy zatím jasná jednička.

    • 29.1.2018  14:31

    Stačí 3 slova: pastva pro oči.

    • 22.1.2018  20:44

    Velmi dobře namíchaný koktejl smíchu a slzí, jehož postavy stojí oběma nohama pevně na zemi. Autoři se s tím prostě nemažou, stejně jako se s námi nemaže život. Prostě jde a kdo chvíli stál, už hází moudra opodál. Frances McDormand je skoro kožená tvář, ale přesto přesně víte, co jí táhne hlavou. Svěže překvapující muzika. PS: doporučil bych jako povinnou četbu politikům: Jednodušší, než vyřešit problém, je zlikvidovat toho, kdo ho připomíná. Anebo není?

    • 19.1.2020  13:30

    Dost drsný erotický trojúhelník v rodinném kruhu aneb když vezme žena své zbraně do rukou, obrací se genderové předsudky naruby. Film má pomalé tempo a dává si na čas s budováním atmosféry. Přesto působí poněkud roztahaným dojmem (více než dvě hodiny jsou chtě nechtě moc), některé scény by se daly vynechat nebo zkrátit. Naopak přes svou rozvláčnost nedokáže řadu podstatných věcí sdělit - poněkud ploše tak vyznívá zejména postava manžela Petera. Ještě hůř je na tom mladý Gustav, který není zmatený jen sám v sobě, ale zmateně vylíčený je i divákovi. Neustále se o něm hovoří jako o problematickém, ale nikdo nikde nevysvětlí, v čem jeho problematičnost vlastně spočívá. Sám na to žádnou odpověď nedá ani nenaznačí. Celým filmem projde de facto s jedním obličejem, ze kterého se nedá vyčíst v podstatě nic, takže jeho vnitřní pochody zůstávají zastřeny. Jak vnímá počáteční zneužití? jak jeho pokračování? kde se bere jeho finální touha po spravedlnosti? To všechno jsou otázky, ve kterých by se měla jeho osobnost propojit, ale na plátně bohužel zůstává každá sama za sebe osaměle vyčnívající z mlhy. Podobně neujasněná je i hlavní ženská postava Anny. Je nám sice vylíčena jako pracovně úspěšná (nebo aspoň zdatná) kurátorka mládeže, s pozlátkovým rodinným zázemím, přesto stále "cosi" postrádající. Ale... Motivů je nadhozeno mnoho (nuda? chybějící vášeň? neuspokojivá erotika? ženské ego? fascinace mládím? sklon k pedofilii?) bohužel mi přijde, že v reálných situacích se jeden po druhém spíš vylučují než podporují. Možná i to je důvod proč finální zlom sice dobře pracuje s hrdinčinou vnitřní nejistotou, ale na druhé straně ji podlamuje jaksi z čistého nebe napadanou hysterií zúčastněných - což po předchozí idylce vyznívá hodně jako přehrávání. Koukám, že jsem se nějak rozepsal... No, neberte to prosím jako výčet neduhů, spíš jako potvrzení toho, že jde o zajímavý film, který nenechá diváka klidně odejít a jen tak zapomenout na předchozí dvě hodiny ve tmě sálu...

    • 11.1.2020  22:41
    Na nože (2019)
    ***

    Pokus o zábavnou detektivku plnou nečekaných zvratů... Autorům bohužel příliš brzo dochází dech a film se pak stává jen nekonečným čekáním na to, jak z toho nakonec se ctí vybruslit. To se sice jakž takž zdaří (řešení případu není nepřijatelné, leč citelně pokulhává za očekáváním vytvořeným v úvodu), ale to nic nemění na tom, že výslechem podezřelých vystřílený prach zůstane už jen smrdět v ovzduší, místo aby odpálil další zvraty. Zatímco herecký ansámbl drží celkem jasnou detektivní basu, místy hodně přehrávající Daniel Craig balancuje až na hraně parodie (jakoby se nedokázal zbavit bondovské manýry), což filmu bohužel spíše škodí. O půl hodiny zkrátit druhou půlku, mohli jsme mít adepta na nejzábavnější film roku.

    • 24.11.2019  19:51
    Vlastníci (2019)
    ***

    Nejsem si vůbec jist, zda bych film označil za komedii. Spíš absurdní drama. Některé postavy (nejvíc pan Švec) mi přijdou poněkud přitažené za vlasy, některé naopak nedotažené (paní Roubíčková se sice ohání stanovami, ale čekal bych to i fyzicky). Lidé jsou různé a jejich schopnost domluvit se - nebo spíš nedomluvit se - je jako vystřižená ze života. Jenom ten poschůzový epilog si mohli autoři odpustit... Oslavné komentáře typu "český film roku" mi přijdou trochu přehnané, na to by musel být děj trochu lépe vystavěn a vypointován.

    • 23.11.2019  16:21
    Joker (2019)
    ***

    ..."Míváte nějaké negativní myšlenky?" "Mám jenom negativní myšlenky."... Vážně působivý depresák. Komu by nad Arturem neukápla slza pochopení a soucitu? Kdo by necítil v hrudi chvění při jeho zmrtvýchvstání na sociálně rozjitřené ulici? Kolik to stálo úsilí udržet se v řadě a nikdo to neocenil. A jak málo stačilo, aby se dočkal aplausu? Jenže všechno je příliš jednoznačně nalinkováno dopředu. Přes všechny barvy klaunské masky a převleku si od začátku do konce vystačí s černou a bílou. A když k tomu přijdou místy ještě po lopatě servírované pravdy, ztratí se možnost na hlubší zamyšlení nad osamělostí jedince postaveného mimo společností/většinou vymezené hřiště jako Gotham v dýmu a plamenech sociálních nepokojů. PS: Dobrý výběr hudby. Jaksi rušivý dabing.

    • 16.11.2019  18:13
    Amnestie (2019)
    ***

    Bezprostřední dojem z filmu je velmi silný. Děj je sice dlouho roztříštěný, takže divák musí dávat bedlivý pozor, aby se neztratil nebo neusnul, ale nakonec se všechno protne v jediném odhalení: mocipáni nového světa nejsou o nic lepší než mocipáni včerejší. To mne vede i k hlavnímu otazníku - a tím je samotný název filmu. On totiž onu historickou havlovu amnestii a následnou vzpouru vězňů v Leopoldově zase až tolik neřeší. Vlastně jsou to pro něho jenom takové kulisy, do kterých svůj spektákl zasazuje. Odvolání na skutečné události jakoby mu poskytovalo štít, kterým kryje svůj pohled na revoluční kvas (žádné oslavy, žádná idealizace, jenom sex, prachy a moc - v tom je blízký třeba 10 let starému snímku IrenyPavláskové ZEMSKÝ RÁJ TO NAPOHLED). K zamyšlení pak zůstává, zda název filmu neodkazuje na nějakou hlubší paralelu mezi děním před a za zdmi věznice. PS: 1) Není náhodou, že film jde do kin pár dní před oslavami 17.listopadu 2) Není nic děsnějšího, než Marek Vašut hovořící po slovensky

    • 30.10.2019  16:13
    Staříci (2019)
    ***

    Něco jako "eastern"? Film velmi přesný a působivý (až děsivě) ve vykreslení stáří (čím blíž jste, tím víc děsí).Po celou dobu sledujeme, jak staříci bojují především se svými věkově-zdravotními omezeními. Někomu to může přijít nudné, někomu úsměvné, ale není to ani nuda ani komedie. Tím spíš, když pod tímhle obalem se skrývá mocná síla, která je nezastavitelně táhne přes všechny překážky: touha vyrovnat staré účty, které společnost vyrovnat nedokázala. Žádné právní kličky, žádná politická korektnost, hezky pěkně po staru, po chlapsku - zub za zub, oko za oko. Trochu to připomíná nedávnou TERORISTKU. Jen s tím, že tady není nic nadsazeno a že tam, kde TERORISTKA uhne před posledním krokem, tady je dotažen. Spravedlnost je víc než zákon. PS: herecký koncert pánů Mrkvičky a Schmitzera (podobnost s Clintem Eastwoodem čistě náhodná?)

    • 28.10.2019  14:21

    Milan jezdí pracovat do Německa. Doma, na slovenské vesnici, tráví pouze omezené chvíle volna. Tentokrát dochází k tragické vnější události (spolužák jeho staršího syna skočí pod vlak), která nabourá idylu a vše otočí naruby. Film je velmi silný v tom, jak postupně stahuje hlavního hrdinu, a s ním i diváka, pod pokličku idyly. Kamenem - chcete-li katalyzátorem - při tom je hrdinův starší syn, který chtě-nechtě platí členské příspěvky v jakési mládežnické domobraně. Ta přitom funguje podle jasného hesla: kdo nejde s námi, jde proti nám. Kdo nejsi náš, zhyň. Falešná/vesnická solidarita, zaslepenost zaštítěná národem a Bohem vs. rozum a svědomí. Přes to, že vývoj je jasně daný, film nás udržuje v napětí. Bohužel v okamžiku, kdy má šanci přejít od obecných proklamací ke konkrétní společenské výpovědi, jakoby mu došel dech a koule. Škoda. Mohla z toho být bomba. Takhle jde jenom o velmi solidní rozehrání...

    • 28.10.2019  12:16

    Celkem zábavný napínák s poněkud bezradným finále. Od začátku je cítit, že všechno je trochu jinak (ach ty rodinné tradice) a že pod dokonale načinčaným povrchem se skrývá cosi, co se má ke svatebnímu veselí asi jako rozpálená pánev ke šťastným a veselým z pohledu mladého dobře narostlého kapra. pokud si načtete plakátované anonce, nemusíte se bát rychlé smrti a o to víc v klidu očekávat, co a jak autoři vymyslí, do čeho svou nevěstu namočí a jak ji z toho zase vytáhnou. Nutno říci, že se jim to vcelku daří bez křečí, zásadních přešlapů a totálních trotlovin (i když tu a tam jim nožka samozřejmě ujede - jakože slyšet někdy je a někdy není, čas je relativní a důsledky zranění jakbysmet). Možná by to autoři nemuseli brát zas až tak vážně a mohli na diváka pomrkávat dřív a častěji (viz třeba tarantinovské OD SOUMRAKU DO ÚSVITU) - některé momenty si o to přímo říkají. Výrazněji mi vadily jen dva momenty: jaksi nadbytečně vnucovaný satanismus (včetně v českých poměrech zcela jinak zapsaného "šém hám fóráš") - a pak ono již zmiňované kečupové finální zúčtování. Jako pěst na oko. rychlé a efektní, ale jaksi úplně mimo, bezradné. Jakoby celý film shodilo se stolu mezi hloupé frašky. Škoda.

    • 28.9.2019  11:51

    Když jsem odcházel z kina, chytl jsem dva bezprostřední ohlasy: "My tak nějak nevíme, jak to vlastně uchopit." "No jak? I takhle žijí lidi." Co třeba LOVE-STORY, vole? Ten chlápek možná v dnešním korektně globalizovaném světě vypadá jako poněkud neotesaný neandrtálec, možná to dokonce měl být antihrdina, ale na plátně dopadá lépe než všechny ty společensky úspěšné amorfní améby okolo. Důvod je až nebezpečně prostý: má totiž něco, co jim chybí - KOULE. A to i tam, kde to bolí. Nebo WESTERN? Takže každej, kdo je má - nebo aspoň chce mít - taky, nemůže, než mu držet palce. PS.: Nevěřte všemu, co do vás valej. A když už nemáte koule, mějte aspoň srdce...

    • 24.8.2019  23:10
    Přes prsty (2019)
    ***

    Klasická vztahovka (se všemi klasickými klišé) tu a tam opepřená kolečkovskou nekorektností. Stačí to na letní plážovou oddychovku. Nic víc, ale taky nic míň.

    • 24.8.2019  23:07

    Kult ani klasika z toho nebude. Zápletka není úplně hloupá, ale kousek tomu chybí, aby to diváka chytlo. Hodně nevyrovnané herecké výkony - na jedné straně Preiss a pánské sudičky, ale na druhé ) banda zombíků (Urban a jeho milovaná). Podtrženo-sečteno: nemastné, neslané, ale aspoň tu nikdo nepiští a nekvičí...

    • 9.8.2019  13:15
    Zatoulaný (2018)
    ***

    Škoda, že není nijak alespoň naznačena minulost hlavního hrdiny. Jak se do své role dostal, jak ke své filosofii dospěl. Před námi se objevuje už uhnětený k obrazu autorovu. Pod přívalem naturalistického gay-porna (místy víc odpuzujícího než šokujícího) se pak poněkud vytrácí naléhavost a věrohodnost a trochu to podkopává i jeho finální rozhodnutí (překvapivě žádné překvapení). Bez efektního prostředí zůstane jenom na dřeň očištěná historka o tom, že štěstí si nekoupíš.

    • 22.4.2019  12:50
    Teroristka (2019)
    ***

    jasný palec nahoru! Černá komedie (s místy krásnými - hudebními - westernovými motivy) místy dovedená až ad absurdum. Bez toho maskování by si asi autoři nemohli dovolit některé věci vyslovit. Některé linky či postavy jsou poněkud kulhavé či bez nápadu, ale v celkovém kontextu to až tolik neruší. Použil bych dokonce označení ANGAŽOVANÝ film, protože otvírá diskusi na téma, které je dnes žhavé, ale jaksi politicky nekorektní - jak se má slušnost bránit zlu, když standardní cesty selhávají...

    • 31.3.2019  00:30

    jednoduchý silný příběh, smutný až depresivní (ne nadarmo ověřený několika předcházejícími verzemi). Tahle hudba není můj šálek kávy, ale přesto mne rozsekala na hadry. Skvěle zahrané (ona i on), takže se jim to nedá nevěřit. Pro mne body navíc i za záběry z koncertů. Problém je tak trochu v celkovém přepozlátkování. Emoce tam jsou, ale bohužel zakrývají to ostatní (motiv hluchoty jde do ztracena, také její hudební kariera je prapodivným stylovým veletočem) - proto zůstávám jen u průměru.

    • 17.3.2019  12:30

    1) všechny ty kecy o podobenství si můžete strčit za klobouk; podle mne je tu jediné - s mýtem o starém vlkovi - a to vydrží jen na půl filmu 2) film připomene starý dobrý italský neorealismus - obrazem hlavně v první polovině z vesnice, duchem pak v druhé polovině - je tu řada scén, kdy se chce na vše zapomenout a nechat se prostě jenom unášet obrazem 3) "dej člověku svobodu a on si uvědomí své neštěstí" 4) štěstí člověka není závislé na jeho neštěstí, ale na něm samotném - jinými slovy: pokud sám nic neuděláš, ani lepší svět ti nepomůže; kouzelná (nebo možná brutální) je v tomto směru scéna v bance - kdy mezi "svobodnými" lidmi není dobro vítáno s radostí a nadšením jako dobro, ale se zlostí a závistí jako "proč jemu a ne mně?!?" 5) film sráží řada vedlejších nedotažených či jinak přehnaných linek(odchod hudby, pokračování v podobenství s mýtem vlka, rozpačitá scéna s Lazzarem v dešti, …), v některých scénách jakoby se projevovala bezradnost, jak to natočit (tlačení auta domů) - pokud tam vůbec taková scéna měla být 6) s filmem koresponduje hudební složka - od lidové hudby přes popmusic až po klasiku - místy mi to ale přijde až příliš zjevně prvoplánové...

    • 9.3.2019  23:20

    Oproti většině současné produkce má film jednu velikou přednost - má příběh. A i když tu a tam škobrtne (proč si vlastně Doktor Tonyho vybral? Proč konflikty na jihu přichází jen na zavolanou? Proč narážka na sexuální orientaci? Proč finální vystoupení v černém baru neodpovídá tomu, kam je divák směřován? atd), udrží ho to nad vodou. Snad je to i díky tomu, že film se většinou nesnaží moc tlačit na pilu (scény konfliktů pak působí o to extrémněji a svým rozuzlením až poněkud nepravděpodobně). Vigův Tony má říz, ale pořád ho cítím jenom jako roli (ne jako živýho chlapa). Na americký film je překvapivě nedotažená i iluze 60.let (ta doba tam prostě nehraje). Za loňský rok patří tenhle film určitě k těm lepším, ale že by musel dostat oscara? Holt někdy je i jednooký králem...

    • 4.3.2019  20:50
    Aquaman (2018)
    ***

    Prostinký příběh až k uzoufání orientovaný na zábavu = akce (na můj vkus poněkud přefouklé bojové scény) + podívaná (podmořský svět - zvláště ve 3D je opravdu pompézní). Mozek odložit v šatně, nahradit kýblem popcornu, oči schovat za brýle (jinak by vám mohly vypadnout bulvy), bát se není oč (happy end zaručen) a stačí se nechat kolébat ve vlnách (pokud trpíte mořskou nemocí, poslouží vám kyblík od popcornu ještě jednou)… Tož pro dnešek příjemnou plavbu a do kina vyrazte někdy jindy.

    • 14.2.2019  14:56
    Na střeše (2019)
    ***

    Ráz filmu udávají excelující Švehlík starší a vedle něho bohužel zcela průhledný vietnamský představitel Songa (připomnělo mi to ty starý pornáče, kde horké dialogy reprodukoval tak totálně znuděný mužský hlas, že zvuková linie fungovala jako dokonalá antikoncepce). Šel jsem do kina s obavou, že půjde jen o další poplatnou agitku o tom, že pes a kočka patří do stejného pelíšku. Takže jsem byl příjemně překvapen. Je to totiž jenom příběh jednoho nerudného osamělého dědka, který se probudí ze stařecké letargie (přičemž nehraje žádnou roli, jestli jeho budíček je bílý, černý, žlutý anebo hastrman) a na chvíli se krmí dojmem, že se z té osamělosti nemusí zbláznit. Na rozdíl od svých amerických kolegů Nicholsonů a Eastwoodů se ale nesbližuje se svým okolím a pořád si obdělává jenom svůj píseček. (Částečně je to vina výše zmíněného mizerného hereckého výkonu představitele Songa.) Slabých míst je ve filmu bohužel víc (ať už je to místy skřípání ve scénáři - některé skoky, zvláště ze začátku, jsou skoro o život - tu a tam uletí nějaký detail - třeba Songovo volání domů nějak nekoresponduje s řečmi o rodině, která tam v dáli živoří - tu tam to vypadá spíš jak začátek reklamy na prostenal), ale na druhou stranu jsou tu i momenty, na které se nezapomíná - zejména otcovo účtování se synem (!) či naprosto originální žádost o ruku...

    • 24.10.2018  16:37
    Domestik (2018)
    ***

    Dobře rozjetá partie na téma "co všechno jsem ochoten dát svému cíli". Přitom téma je rozehráno ve dvou liniích, dvou postavách - cyklista, který se chce vrátit na vrchol vs. žena, která chce otěhotnět. Oba dělají, co mohou. Včetně toho, že si vypomáhají prostředky, které nejsou zrovna morálně čisté. Paradoxní je, že společensky přijatelnější chování ženy působí ve filmu mnohem děsivěji a zrůdněji než prosté konstatování, že vrcholový sport se bez dopingu dělat nedá. Film bohužel nenahlíží obě linie stejně - ta mateřská je mnohem decentnější - vše zůstává pořád jen v rovině ženy, není tam žádný přesah "můj doktor mi říká". Bohužel. Možná, že s tím by t bylo až moc kruté... (zkuste si nahlas říct větu: "bez dopingu se otěhotnět nedá") Postrádám také cosi jako zpětnou vazbu či hodnocení "kam jsem se posunul". U ženy je to zřejmé, negravidní a negravidní, u cyklisty to ale ukousává kus motivace. Jakoby vlastně o dosažení žádného výsledku ani nešlo. Jakoby cílem nebyl cíl, ale sama cesta. Jakoby nešlo o sportovce, ale o stroj na polykání dávek, o stroj, který zapomněl k čemu má sloužit... Zhruba ve 2/3 se film láme - je to ve chvíli, kdy žena podlehne myšlence, že dneska to vyšlo a otěhotněla a partner jí začne vykládat, že by chtěl taky otěhotnět. Euforie se ale rázem změní v deziluzi, když z něho vypadne proč. Od té chvíle se její linie vytrácí - dokonce jsem měl pocit, že původní úpornost "otěhotnět" zaměnila za stejně úporné "neotěhotnět!". A tak zatímco cyklistova linie nenarušena pokračuje až na závěrečný okraj útesu, ji tam přivádí spíš utrpěný šok, ze kterého se nedokáže nijak otřepat... Drsné a plné otázek.

    • 8.10.2018  15:15
    Toman (2018)
    ***

    Největší slabinou filmu je, že neví, čím vlastně chce být. Výsledkem je jakýsi hraný dokument, který ukazuje střípky, které se podařilo vyhrabat z archivů a vzpomínek pamětníků, ale nijak se netrápí tím, jak do sebe zapadají. Události se tak vynořují a zase mizí, bez souvislostí, bez kontinuity, bez příčin a následků. Na společenské úrovni se to schová za historii, na soukromé úrovni to je ale pro film vražda. Nejmarkantněji je to vidět na zploštělé postavě manželky Pesly - pominu-li, že z filmu například není nikde vidět, že byla nadšenou stalinistkou (odbyto ikonizovaným obrazem Stalina?!) - její chování ve filmu (snad s výjimkou hledání rodiny) je vždy jakoby zrovna spadla z nebe. Podobné záblesky odnikud charakterizují i samotného Tomana - Macháček se mu sice snaží dát koženou tvář hráče pokeru, pod kterou se leccos schová, ale bohužel taky leckdy ujede. Podtrženo-sečteno: fakta možná správná, téma zajímavé, ale jako film bez lidí a bez emocí. jako bych slyšel šustit stránky učebnice dějepisu...

    • 17.5.2018  00:11
    Hastrman (2018)
    ***

    To, co se povedlo, je linka vazby na kraj a přírodu, přirozený způsob žití - fungují celkové záběry krajiny i zařazení lidových zvyků. To, co se nepovedlo, jsou bohužel hlavní motivy: zvíře v člověku, člověk ve zvířeti. Karel Dobrý byl skvělá volba. Bohužel mu dochází dech v okamžiku, kdy má ukázat souboj člověka a zvířete v sobě, nadmuže chtíče a nadmuže citu. Jakoby se mávnutím kouzelného proutku proměnil v samčího trotla. Ještě hůře ovšem dopadá Katynka. V její postavě totiž žádný boj není ani v náznaku. Jediné, co ji charakterizuje je neustálé okázalé nabízení vlastního těla. Zcela nečitelný je vztah obou postav po splynutí v bouři. Rozhodně nemám pocit nějakého souznění či dokonce lásky. Oboustraně. Ona mi přišla spíš vyděšená a on jen jakoby uklízel nepohodlného svědka. Na Katynce tak zaujme jediné - smysl castingu pro černý humor, když do její role vybral ZMRZLOU... Paradoxně je tak nejsilnější postavou farář - bohužel shazovaný rádobyvtipným vynálezectvím (ať už jde o lipovou pannu nebo o lesní jogging). Ostatně v zasazení do kontextu doby spatřuji další slabinu filmu (naprosto devótní vesnice vs. holka, před kterou si sedne na prdel i pan hrábě...) Přesto všechno v současné době nadprůměrný český film.

    • 5.10.2017  19:36
    Wind River (2017)
    ***

    Mám pocit, že trochu "módní záležitost". Jednoduchý příběh (mimochodem k "inspire" z titulků by asi spíš než "podle skutečné události" sedělo "na motivy skutečné události"). Děj se odehrává v mrazivém Wyomingu (ač natáčen v Utahu), ale v sedadle jsem žádný mráz nepociťoval. Krimi příběh je rozluštěn pro diváka - pro postavy je to poněkud filmové (proboha proč hlavní záporák vždycky zůstane až na konec? Není to trochu moc chtěné?). Některé scény jsou lehce přeexponované, ale jinak film nemá žádný závažnější prohřešek - na druhou stranu ale ani nic, co by ho nějak nezapomenutelně zapsalo do mysli. Takový slušný průměr (v pozitivním smyslu). Mimo mísu je pro mne závěrečná info o ztracených indiánských ženách - přijde mi to tematicky někde úplně jinde (proč ne info kolik příslušníků těžařských společností se v USA ročně beze stopy ztratí?)

    • 1.10.2017  13:36

    Mně to přijde jako poněkud přehnaně červenobílé instantní 2v1. Dramatická linka (příběh holiče, kterého oholili) zůstává příliš otevřená spekulacím a dohadům (Ottův přerod je jaksi papírový, shůry daný, v podstatě bez snahy ho nějak vysvětlit - což považuji za nedostatek autorů vzhledem k tomu, že na jiných místech jsou až vlezle polopatističtí - viz závěr filmu, kde musí ukázat, jak budou vypadat děti dospělejší - pro "Dezertéra" je to nesmyslné a pro "Zahradnictví" nejspíš taky - on by na to divák nejspíš sám nepřišel). Komická linka (Jindřich a jeho boj s větrnými mlýny) zase nemá dostatek "vtipných historek" na celý film - takže ty, co jsou k dispozici je třeba trošku vyvatovat (ale znáte to, co se stane s úderným vtipem, když natáhnete jeho délku) anebo si vypomoci z Pelíšků (většina těch míst mi nepřijde jako vtipný odkaz, ale jako vypomáhací berlička). PS: zajímavé je, že až u Dezertéra mi došlo to, co bylo zřejmé už v Rodinném příteli - a to úplná absence starší rodinné generace

    • 18.8.2017  17:42

    Milé, laskavé, trochu nostalgické a trochu sentimentální filmové pohlazení od Svěráků. PS: některé dialogy a hlášky jsou poněkud papírové (jako bych se tu a tam ocitl v cimrmanovském divadle - "...tam udělej pauzu, tam se bude publikum smát..."), některé scény jakoby vyrostly na jiném stromě (chlapec na vozíku, cesta přes hřbitov, včely), některé jsou matoucí (vesnice s náměstím), trochu nadbytečně je sem zatahovaná erotika (z pohledu 6-letého chlapce?), a hlavně politické školení (vlasovci, utíkající němečtí civilové či jiná stejná Rudá armáda) a "odboj" (komentáře ředitele školy či tajná vysílačka), prapodivně skloubené v postavě strýce (Hynek Čermák), který bojoval jako legionář proti strašné bolševické Rudé armádě, za protektorátu se měl tak zle, že z toho až ztloustl a pořídil si miminko, a nakonec oblékne legionářskou uniformu, aby uvítal stejnou Rudou armádu jako osvoboditelku; herecky se nedaří Vetchému (jeho tatínek je zbytečně potrhlý), naopak bodují zádumčivý Kaiser a nádherně v nářečí uřvaná teta Petry Špalkové (jako bych viděl a slyšel Hrabalova strýce Pepina)... Ponechme na divácké obci, zda film odmítne anebo přijme jako předpokračování Obecné školy. Šance jsou dle mého 40 na 60, možná spíš 30 na 70.

    • 11.1.2020  19:40

    Taková módní báchorečka z červené knihovny aneb co poudali bába Futeř o popelové děučici. Osa příběhu není zcela hloupá, jenom špatně zpracovaná. Místy rozvleklé (sezení kámošek), místy naopak netrpělivě přeskakující (vývoj operací), místy psychologizující a místy povrchní, tu a tam časově zmatené (těhotenství, svatba, rozvod), tu a tam naivní (zamilovaný podnikatel). A hlavně bohužel s nemastnými neslanými hereckými výkony (roztěkaná Cibulková, křečovitá Kostková, jaksi "studená" Svátková - nejlíp mi z té bídy nakonec vychází Rašilov).

    • 3.11.2019  13:14
    Hra (2019)
    **

    Upřímně řečeno odcházel jsem z kina s rozpaky "co to vlastně mělo být?". Režisér provinčního divadla chystá premiéru nové hry a současně prochází manželskou krizí. Takže myslivecká historka o honění dvou zajíců najednou - s tím, že přitom stihne obskočit nadrženou zaječici, která mu ale samozřejmě taky uteče? Jenže paralela mezi oběma světy zůstává jen u toho, že oba jsou stroze bez emocí a oba se hroutí - režisér svou hru vlastně neřídí a manželé si jen otráveně předávají plod své lásky alias přítěž, jež jim brání v rozletu. Žádná z epizod (kromě sexu) nedostává tolik prostoru, kolik by potřebovala, takže vyznívají poněkud ploše a jediné emoce, které z toho vzejdou jsou hysterické výlevy. Jak paradoxně tady vyznívají nové obzory proti "nechci se vrátit k našemu starému životu". Navíc pseudoartový nádech s členěním do dějství/kapitol, které jakoby odkazovaly někam jinam, a závěrečný epilog v jedné posteli, který jakoby vše završil otázkou, jestli to nebyl jenom zlý sen, který - až se probudíme - bude pryč...

    • 27.10.2019  01:31
    Ad Astra (2019)
    **

    Jako sci-fi hodně dietní, s prostoduchým dějem, bez nápadu. O jediné vzrušení se starají odbočky, které s dějem de facto vůbec nesouvisejí (ať už je to nesmyslná honička na Měsíci či záchranářská zastávka na norské lodi - kdo si v tu chvíli nevzpomene na Nostromo?). Řekl bych, že vesmír tu hraje jenom kulisu a všechny ty řeči o filosofování o lidstvu jsou jenom prázdné kecy. Stejně dobře to mohlo být moře nebo poušť. Jako psychothriller naivní. Povrchní. Doslova. Přesto, že ve filmu se několikrát opakuje monitoring psychického stavu hlavního hrdiny, o jeho vnitřních pochodech se dozvíme jen málo. Zvraty se projevují jen na chování a reakcích sledovaných zvnějšku. A když už se konečně objeví široký prostor (dvoutýdenní samota na cestě vesmírem), odbude se to sotva minutovým screeningem. Nebo mám věřit tomu, že emočně umrtvený chlápek, kterému v životě nestoupl tep nad 80, letí přes celou galaxii, aby svému domněle mrtvému otci řekl "mám tě rád, i když jsem si myslel, že tě nenávidím, protože jsi kvůli práci utekl ode mne a od maminky až na druhý konec vesmíru" a dokonce uronil slzu při mávání na jeho poslední cestu, a pak se vrátil na Zemi jako emoční opak svého dřívějšího já? Vivat happy end! A co si mám myslet o těch příšerných scénách, které mi cukaly bránicí a hlavou hnaly myšlenky, že James Bond se posunul do kosmu? Třeba šplh po startující raketě zakončený úspěšným vstupem na palubu, snahu posádky bez dýchacích přístrojů zlikvidovat chlápka ve skafandru vypuštěním smrtícího plynu nebo veleskok ledovou beztíží u Neptunu (včetně průletu meteoritovým pásem) z jedné kosmické lodi na druhou? Vážně to někdo může myslet vážně? (PS: nechápu, jak něco takového může v CINEMÉ dostat 100%)

<< předchozí 1 2 3 4