Slepejsek

Slepejsek

ivan chocenský

okres Kolín

1 bod

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 9.8.2019  13:15
    Zatoulaný (2018)
    ***

    Škoda, že není nijak alespoň naznačena minulost hlavního hrdiny. Jak se do své role dostal, jak ke své filosofii dospěl. Před námi se objevuje už uhnětený k obrazu autorovu. Pod přívalem naturalistického gay-porna (místy víc odpuzujícího než šokujícího) se pak poněkud vytrácí naléhavost a věrohodnost a trochu to podkopává i jeho finální rozhodnutí (překvapivě žádné překvapení). Bez efektního prostředí zůstane jenom na dřeň očištěná historka o tom, že štěstí si nekoupíš.

    • 9.8.2019  12:49

    Film nostalgicky ometá prach z dobových rekvizit, které ožívají jakoby nikdy nezemřely. Přesto na mne působí jako prošvihnutá šance. Důvody vidím dva: 1) annonce (viz výše) jakoby popisovala trochu jiný film - nemyslím si, že Florence si chtěla "otevřít knihkupectví s progresivní moderní literaturou" - prostě jenom knihkupectví; stejně tak si nemyslím, že Violet se za něco mstila, prostě měla jinou myšlenku a Florence jí překážela; kde jsou ty "probuzené dlouho potlačované emoce"? 2) kromě zmiňovaných emocí mi tu vůbec chybí nějaký ohlas okolí - ve filmu to bije do očí v okamžiku, kdy Florence objednává 250ks Lolity - jen tak pro sebe? Anebo s vidinou, že to prodá - pak ale musela ona a potažmo její knihkupectví ovlivňovat okolí mnohem více než kolik je film ochoten ukázat. Pak se ale i konání postav posunuje do trochu jiné roviny. A v tom vidím chybu filmu - že skutečné důvody a emoce jsou schovány někde hluboko pod povrchem a ty si je diváku tahej z prstu. Dohaduj se. Jak hodně to osciluje třeba v pasáži ostré komunikace s právníkem. Připadám si jako bych se jako rybář díval na mrtvou hladinu rybníka zatímco dole šrotují všechno živé a doma jsem našel obálku s useknutou ploutví a na základě toho šel plakat na půdu, že za ten masakr jsem odpovědný já. Chci říci, že osoby jednají a cítí na základě událostí, o kterých divák nic neví. Mimochodem jaký vliv to chtěl starý blázen uplatnit? A proč ho očekávaný výsledek "zabil"?

    • 13.7.2019  15:31

    Film si na krajíc namazal příliš mnoho témat. Jakoby se bál, že holka, kluk a koně na dospívání nestačí. Jakoby se bál, že nemá co vyprávět. Po celou dobu pak jenom skáče od jednoho k druhému, do všeho dloubne, roznimrá, ale nic nikam neposune a nedotáhne. Jen klouže po povrchu od jednoho klišé k druhému (zemřelá matka, otec samorost, ztráta práce, sousedka utěšovatelka, postižená sestra, existenční starosti, koně, hugo bitkár či sok-nesok s motorkou), které se zjevují a zase mizí, tak jak je zrovna Ivanovi vhod. Výsledkem jsou poněkud přeplácané neživotné romantické rozpaky...

    • 13.7.2019  15:07
    Slow West (2015)
    **

    Film je pro mne bohužel dokonalou ukázkou toho, že když příběh postavíte na kulhavé logice a souvislostech, nikdy ho bez problémů nerozchodíte. Vezměme to tedy od začátku: na divoký západ přijíždí teenager, který chce najít svou lásku, dívku, která sem s otcem utekla z rodného Skotska. Přesto, že dívka chlapce nezvala (a v podstatě o něj nestojí), on dobře ví, kde ji v té Americe hledat. Přesto, že ona své místo pobytu úzkostlivě tají a snaží se na něm žít vpodstatě inkognito, on přesně zná místo, kam za ní jet. A nejen to, ale celkem nikde se netají s tím za kým a kam jede. Jediní, kdo neví kam, nikdy o tom neslyšeli a z junáka nejsou schopni to dostat, jsou ostřílení pistolníci. Vzhledem k tomu, že se živí jako lovci lidí, sice nevědí kam si pro kořist jít, ale zato - na rozdíl od důvěřivého greenhorna - moc dobře vědí, kdo je ten, resp. ta, za kterou on míří. A tak chodí pešek okolo... Při tom film má velmi slušnou vizuální stránku, silnou atmosferu, nese si notnou dávku černého humoru. Na můj vkus by si mohl odpustit tolik planého filosofování (ala Quentin?) a vedle podivných bytostí by se mohly objevit i nějaké normálnější (aby to nebylo jenom panoptikum kreatur) - o to víc by vynikla linie "žádná romantika, jen cynické štěstí nestát ve správnou chvíli na nesprávném místě. Škoda, mohl to být víc než slušný western...

    • 22.4.2019  12:50
    Teroristka (2019)
    ***

    jasný palec nahoru! Černá komedie (s místy krásnými - hudebními - westernovými motivy) místy dovedená až ad absurdum. Bez toho maskování by si asi autoři nemohli dovolit některé věci vyslovit. Některé linky či postavy jsou poněkud kulhavé či bez nápadu, ale v celkovém kontextu to až tolik neruší. Použil bych dokonce označení ANGAŽOVANÝ film, protože otvírá diskusi na téma, které je dnes žhavé, ale jaksi politicky nekorektní - jak se má slušnost bránit zlu, když standardní cesty selhávají...

    • 6.4.2019  16:10

    Slušný námět, bohužel příliš plytce vyprávěný (říkám si, co by s ním dokázal takový Woody Allen). Přes krátkou stopáž jsem měl pocit, že se film neskutečně vleče - a to ještě od hlavního tématu často odbíhá do bočních slepých uliček, které vztahy nijak neposouvají, jen nahánějí čas (namísto pseudodetektivní či gay-linie bych čekal víc kolem postavy Josepha, a to jak směrem k jeho tetě, tak k novému "otci").

    • 31.3.2019  14:19
    Jan Palach (2018)
    **

    Jako pokus o přiblížení nebo dokonce pochopení osobnosti a činu JP film totálně zklamává. Velký podíl na tom má obsazení - Zavadil prezentuje Palacha jako kamennou tvář ala Frigo, která se nemění ať brigádničí anebo š..., pardon se líbá s milovanou; žádné city, žádný vnitřní svět, žádný mladý člověk v rozpuku, jenom mrtvá loutka. Částečnou omluvou může být, že stejně neživé jsou i ostatní postavy (Helenka, spolužáci, profesor... - snad s výjimkou matky a slovenské svůdnice). Volba scén je hodně náhodná, někdy nesmyslná nebo beze smyslu (úvodní hledání Jeníka, brigáda ve Francii), někdy klišovitě tlačící na pilu (jdu k prezidentovi); jednotlivé střípky na konci nevytvoří mozaiku, ale rozpadají se do svých ulit. Jakoby autoři neměli žádnou koncepci a spoléhali na to, že tohle téma si nikdo nedovolí kritizovat. Jakoby netušili kudy kam a co vlastně chtějí říci. Jakoby se báli narušit "společenskou objednávku" jakýmkoli osobním posunem mimo očekávané meze. Bohužel se nepodařilo vybarvit ani atmosféru doby - tady je hodně scén klišovitých až poplatných dnešnímu oficiálnímu náhledu a navíc bez alespoň základní znalosti dobového kontextu se divák ztratí ani neví jak. Body jakž takž až za poslední čtvrthodinu (od odjezdu na vánoce), ale ta to 1) nezachrání 2) nemá na co navázat 3) stejně neumí to, co neuměl film předtím = zprostředkovat, co se děje v hrdinově mysli. A navíc to režisér zabije úplně nesmyslnou poslední scénou, dlouhým záběrem na popáleného - jakoby si byl vědom, že film se příliš nepovedl a musel dát nakonec pořádný vykřičník... (pro srovnání se mi chtě-nechtě vkrádá film Já, Olga Hepnarová, který zápasil s podobně neuchopitelnou osobností a vypořádal se s ní - přes všechny své nedostatky - asi o tisíc procent lépe...)

    • 31.3.2019  00:30

    jednoduchý silný příběh, smutný až depresivní (ne nadarmo ověřený několika předcházejícími verzemi). Tahle hudba není můj šálek kávy, ale přesto mne rozsekala na hadry. Skvěle zahrané (ona i on), takže se jim to nedá nevěřit. Pro mne body navíc i za záběry z koncertů. Problém je tak trochu v celkovém přepozlátkování. Emoce tam jsou, ale bohužel zakrývají to ostatní (motiv hluchoty jde do ztracena, také její hudební kariera je prapodivným stylovým veletočem) - proto zůstávám jen u průměru.

    • 26.3.2019  21:51
    Pašerák (2018)
    **

    Tak i Clint Eastwood má (ve svém věku) nárok na to, aby mu docházel dech. Příběh je tentokrát poněkud řídký, rozvleklý, rodinná moudra kostrbatě neohrabaná, herecké výkony ploché (bohorovní policajti a hysterické ženy), gangsteři empatičtí... Přesto všechno je film pořád koukatelný a přijatelnější než profláklé Grand Torino...

    • 26.3.2019  20:32
    LOVEní (2019)
    *

    Nuda k ukousání - být léto, tak jsem si ohryzal i nehty na nohou. Bez nápadu, bez šťávy, bez chuti a zápachu, bezkrevní herci.

    • 20.3.2019  22:19

    Hrozná, až křečovitá snaha za každou cenu natočit "světový" film (angažování zahraničních herců, výběr knižní předlohy, natáčení přímo ve vile Tugendhat…) se bohužel hroutí autorům pod rukama - scénář rozbíjí knižní předlohu na oschlé vyzobané rozinky plné klišé (dějových i filmařských), naprosto promrhané prostředí - film nedokáže prostor vily vůbec prodat, mohl by se odehrávat v posledním domku v Kotěhůlkách a nic by to na něm nezměnilo; tendenčně vymalované politické pozadí, herci napomádovaní, ale bez života...

    • 17.3.2019  12:30

    1) všechny ty kecy o podobenství si můžete strčit za klobouk; podle mne je tu jediné - s mýtem o starém vlkovi - a to vydrží jen na půl filmu 2) film připomene starý dobrý italský neorealismus - obrazem hlavně v první polovině z vesnice, duchem pak v druhé polovině - je tu řada scén, kdy se chce na vše zapomenout a nechat se prostě jenom unášet obrazem 3) "dej člověku svobodu a on si uvědomí své neštěstí" 4) štěstí člověka není závislé na jeho neštěstí, ale na něm samotném - jinými slovy: pokud sám nic neuděláš, ani lepší svět ti nepomůže; kouzelná (nebo možná brutální) je v tomto směru scéna v bance - kdy mezi "svobodnými" lidmi není dobro vítáno s radostí a nadšením jako dobro, ale se zlostí a závistí jako "proč jemu a ne mně?!?" 5) film sráží řada vedlejších nedotažených či jinak přehnaných linek(odchod hudby, pokračování v podobenství s mýtem vlka, rozpačitá scéna s Lazzarem v dešti, …), v některých scénách jakoby se projevovala bezradnost, jak to natočit (tlačení auta domů) - pokud tam vůbec taková scéna měla být 6) s filmem koresponduje hudební složka - od lidové hudby přes popmusic až po klasiku - místy mi to ale přijde až příliš zjevně prvoplánové...

    • 9.3.2019  23:32
    Čertí brko (2018)
    **

    Nemohu si pomoci, ale tak trošku mi to přijde jako "troškovsky" promrhaný dobrý námět. Bolehlav, ve kterém spousta nápadů bohužel přichází vniveč a korunu křeči nasazuje naroubovaná politická satira. Nebo spíš bolestřev?

    • 9.3.2019  23:20

    Oproti většině současné produkce má film jednu velikou přednost - má příběh. A i když tu a tam škobrtne (proč si vlastně Doktor Tonyho vybral? Proč konflikty na jihu přichází jen na zavolanou? Proč narážka na sexuální orientaci? Proč finální vystoupení v černém baru neodpovídá tomu, kam je divák směřován? atd), udrží ho to nad vodou. Snad je to i díky tomu, že film se většinou nesnaží moc tlačit na pilu (scény konfliktů pak působí o to extrémněji a svým rozuzlením až poněkud nepravděpodobně). Vigův Tony má říz, ale pořád ho cítím jenom jako roli (ne jako živýho chlapa). Na americký film je překvapivě nedotažená i iluze 60.let (ta doba tam prostě nehraje). Za loňský rok patří tenhle film určitě k těm lepším, ale že by musel dostat oscara? Holt někdy je i jednooký králem...

    • 4.3.2019  20:50
    Aquaman (2018)
    ***

    Prostinký příběh až k uzoufání orientovaný na zábavu = akce (na můj vkus poněkud přefouklé bojové scény) + podívaná (podmořský svět - zvláště ve 3D je opravdu pompézní). Mozek odložit v šatně, nahradit kýblem popcornu, oči schovat za brýle (jinak by vám mohly vypadnout bulvy), bát se není oč (happy end zaručen) a stačí se nechat kolébat ve vlnách (pokud trpíte mořskou nemocí, poslouží vám kyblík od popcornu ještě jednou)… Tož pro dnešek příjemnou plavbu a do kina vyrazte někdy jindy.

    • 4.3.2019  20:25

    Ústřední námět (hra na URNu) slibuje černou komedii těžkého kalibru. Pokud by se jí autoři drželi, mohla to být i plomba roku. Jakoby nekoordinované scény ze soukromí jednotlivých hrdinů to mohly jenom podtrhnout. Důvodem proč to ve finále nefunguje je naprosto vykastrovaná kriminální linie, která celý film rozvrací.

    • 22.2.2019  13:22
    Potomek (2019)
    **

    Na můj vkus trochu moc prvoplánových lekaček na úkor psychologického mrazení. Některé lekačky sem při tom zas až tak úplně nepasují. Lépe šlo rozhodně propracovat "souboj" duší - tady jsou některá místa víc úsměvná než dramatická (např. boj o jméno vetřelce). Film hodně drží Taylor Schilling (v roli Sarah), naopak zcela bezradný mi přijde malý Jackson Robert Scott, který svůj dvojatý zjev nedokáže nijak promítnout do ostatních poloh své postavy. Podtrženo sečteno - slušné béčko.

    • 18.2.2019  21:22

    Vzhledem k tomu, že je únor, mám pocit, že je tu nový filmový termínus technikus - letní komedie = trochu povědomá (přijela pouť), trochu jako ze života (Bareš v dílně či hospodě), trochu blbá (když Artur promluví anebo sledujete rodinné účtování zámecké honorace). Trochu se zasmějete, trochu pousmějete, trochu poučíte (česky ala Hollywood). Hlavně nezapomeňte vypnout mozek a ono to příjemně prošumí kolem a nic to nezanechá...

    • 14.2.2019  14:56
    Na střeše (2019)
    ***

    Ráz filmu udávají excelující Švehlík starší a vedle něho bohužel zcela průhledný vietnamský představitel Songa (připomnělo mi to ty starý pornáče, kde horké dialogy reprodukoval tak totálně znuděný mužský hlas, že zvuková linie fungovala jako dokonalá antikoncepce). Šel jsem do kina s obavou, že půjde jen o další poplatnou agitku o tom, že pes a kočka patří do stejného pelíšku. Takže jsem byl příjemně překvapen. Je to totiž jenom příběh jednoho nerudného osamělého dědka, který se probudí ze stařecké letargie (přičemž nehraje žádnou roli, jestli jeho budíček je bílý, černý, žlutý anebo hastrman) a na chvíli se krmí dojmem, že se z té osamělosti nemusí zbláznit. Na rozdíl od svých amerických kolegů Nicholsonů a Eastwoodů se ale nesbližuje se svým okolím a pořád si obdělává jenom svůj píseček. (Částečně je to vina výše zmíněného mizerného hereckého výkonu představitele Songa.) Slabých míst je ve filmu bohužel víc (ať už je to místy skřípání ve scénáři - některé skoky, zvláště ze začátku, jsou skoro o život - tu a tam uletí nějaký detail - třeba Songovo volání domů nějak nekoresponduje s řečmi o rodině, která tam v dáli živoří - tu tam to vypadá spíš jak začátek reklamy na prostenal), ale na druhou stranu jsou tu i momenty, na které se nezapomíná - zejména otcovo účtování se synem (!) či naprosto originální žádost o ruku...

    • 4.2.2019  21:12

    Samotný průchod únikovými místnostmi je poněkud překotný, víc zmatečný než promyšlený; jednotlivé místnosti hodně nevyrovnané vizuálně, ale i dějově (místy je třeba zahodit i logiku, aby to zuby rozkousaly). No, budiž - nechce to po vás přece mozek (a luštění hádanek s hrdiny), účelem je naopak vypnout a jenom se nechat bavit. Taková kukačka na počítačovou hru. Hm, to umím hodinu a půl strávit fakt zábavněji. Hlavní problém je ale v tom, že to nedává smysl ve vyšším levelu. Místo překvapivé pointy přichází jen bezradné přešlapování, které nemá za účel nic jiného než připravit půdu pro další pokračování.

    • 3.2.2019  17:39

    Řádně fousaté schéma se autoři pokusili oživit moderním dechem. Bohužel mám pocit, že se v té zápletce sami ztratili. To, co má fungovat jako napětí mezi "starým" a "novým" prostě nedokáže zabrat. Scénář (a herci) to neumí prodat. Není divu, když kromě charisma Matthew MacConaugheyho tu nikdo a nic nehraje (absolutní propadák je Anne Hathaway). Pointa je naznačena příliš brzo, takže půl filmu ztrácí napětí. Škoda, dalo se z toho dostat mnohem víc.

    • 3.2.2019  17:16

    Tak tedy zase jedna pohádka pro holky o princích na bílých koních a o tom, že když nejedou sami od sebe, je možné si je přitesat z pařezů zvaných MUŽI. Realitě vztahů celkem dost vzdáleno, humor vystavěný spíš na zažitých stereotypech (které ovšem nemusí mít s realitou nic společného), herecké výkony nepřekračující scénářem požadovanou mez. Neurazí pokud to nebudete brát vážně) ale ani nepotěší (pokud se nenecháte opít podbízivostí ala naivní nejmladší syn)…

    • 28.1.2019  19:56
    Narušitel (2019)
    *

    Základní osa filmu by nemusela být špatná. Ale nesměl by ji rozvádět dětsky naivní scénář na hony vzdálený reálnosti s plochými postavami, které dělají právě a jen to, co od nich scénář potřebuje (včetně stejně plochých hereckých výkonů)(příběh 4 kamarádů, z nichž dva jsou přesvědčení komanči a dva otevření antikomanči ?!? vážně by mohli fungovat jako kamarádi? jak jejich kamarádství ukazuje film - jakože se spolu nebaví, jen ožralí nekomanči si stěžují komančům na komančství a ti komanči je nejdou nabonzovat jenom mlčí a dokonce dědečkovi otevřou vrata k útěku na západ, ale přesto se jim nedá věřit?!?), zato v současném ideologickém hávu (měl jsem pocit, že sleduju naruby otočenou komančskou agitku z 50.let)... Uf! Čest práci, antisoudruhu svazáku!

    • 23.1.2019  11:19

    3/4 filmu se ztrácí ve tmě a stínu - tajemno to nevytvoří a navíc se tam někde ztrácí i foglarovský duch. Když k tomu přidám toporně dřevěné herce a cca polovinu dialogů, včetně scén jako honění Bohouše v zahradě za klubovnou, je mi skoro do breku. Film drží nad vodou základní dějová osa (ta je bohudík natolik silná, že ani filmaři ji nedokázali rozmělnit) a retroscény s Janem Tleskačem (tady naopak před autory smekám).

    • 19.1.2019  21:52
    Skleněný (2019)
    *

    Naprosto bezzubé finále ("toto není zúčtování"). Rozvleklé, zoufale bezradné, ubohé vytloukání kapitálu ze starých čísel, těžce pošroubované, aby se to nerozsypalo a nerozprsklo. Unavený a místy nelogický pokus o vyvrcholení - jenže kde nic není ani tráva neroste.

    • 18.1.2019  11:04

    Tak na jednu stranu musím přiznat, že po všech těch slzavých peripetiích filmu jsem ze sálu odcházel pozitivně nabit, takže by se mohlo zdát, že film míří mezi ty lepší. Jenže opak je pravdou. Může za to děsivě vykonstruovaný scénář a ústřední teze: rodiče, kteří nezvládají své životní vztahy, na první pohled fungují negativně a egoisticky, divně až nesvéprávně, jakoby byli schopní volit vždy jen ta nejhorší rozhodnutí, vše komplikovat a ztěžovat versus jejich děti čisté a správné - bohužel (dominantně) reprezentované šestnáctiletým párem, který uteče před svými rodiči z domova, protože v té pakárně se nedá žít, kamsi do jakési techno-hippie kolonie mimo oficiální společnost (= tedy nejen z domova, ale i ze školy a od vší případné životní zodpovědnosti), kde se jenom tančí, chlastá, kouří a šuká, aby se v okamžiku, kdy zjistí, že jejich nevázaný život došel (nevyhnutelných) důsledků, stali zodpovědnými dospělými (na základě čeho je asi paní soudkyně zplnoletnila? posudku ze zmiňované komunity?) a vrátili se zase k těm nesnesitelným rodičům a jejich pomoci...

    • 14.1.2019  19:30

    Jsem vážně rád, že jsem se nedokopal k tomu, abych zvedl svoje pozadí z gauče u bedny a dovlekl ho na své sedadýlko v sále. Řídká tv-epizodka bez překvapení a se záhadou, kterou rozluští každý, kdo se zeptá. Sorry jako, ani kočka ani pes, beskyde, beskyde, kdo to na tě vlez...

    • 25.12.2018  16:19

    O nějakém ději či hercích tady nemá smysl mluvit. V tomto případě je to naprosto nepodstatná vedlejší kolej. To, proč snímek vznikl, je jen a pouze vizuální realizace bizarního světa budoucnosti pojízdných měst a imobilistických rebelů (chamtivého západu a humanitárního východu - jako bych cítil zastydlou pubertu šedesátých let postříkanou rasovými gendery současnosti - dobře si prohlédněte obsazení generálního štábu imobilistů). Nenechte se rušit tím CO SE DĚJE a mějte oči uši a všechny ostatní smysly jen pro to KDE SE TO DĚJE. Nemůžete tak o nic přijít a naopak možná zaregistrujete detaily, které by jinak skončily v propadlišti filmových dějin. Pro celkové hodnocení je ale vizuál (byť sebebizarnější) málo - s přimhouřeným okem 40%.

    • 25.12.2018  14:40

    Slibné téma, které se bohužel rozplynulo v prázdných frázích. O zrůdnosti alkoholismu a zrádnosti alkoholu se tu hodně mluví, ale málo skutečně ukazuje. Mým dominantním pocitem při odchodu z kina byl dojem, že jsem právě zhlédl amatérskou školní agitku. Z příběhu hlavního hrdiny chybí to nejpodstatnější - jaký vliv vlastně měl alkohol na jeho rodinu. Co ho do léčebny přivedlo poprvé. Co jeho ženě tak moc vadilo? Podobně je tomu i u všech ostatních alkáčů - všichni jsou tu vylíčeni tak, že se dobrali k nějakému velkému životnímu zklamání a to je nakoplo tak, že začali chlastat jak duhy. Tahle otázka padne i na jednom sezení - "kdy jsi začal pít?". Myslím, že to je zcela špatně postaveno. Pít začali všichni svojí první skleničkou v životě. Nemyslím, že závislost vzniká na tom, že se člověk párkrát ožere na plech. Myslím, že to začíná na pár skleničkách, na pár víc skleničkách, až najednou bez skleničky den nejde dát. A s ní nakonec taky ne. Stejně naivně a idylicky je líčen pobyt v léčebně. Žádné konflikty, žádné příznaky absťáku, žádné fyzické ani psychické problémy, všichni jsou naprosto vyrovnaní a v pohodě. S výjimkou příjmů a pochcanýho prkýnka. Vedle Josefa nejvíc bije do očí nezvládnutý příběh Ironmana. U něj se sice hodně opakuje čím byl, ale o jeho sestupu na dno se nedozvíme skoro nic. Půl filmu pak otravuje svými chytrými řečmi, aby ve je ve finále rozmetal na cáry. Přitom nezodpovězenou otázkou zůstává proč nedoběhl. Bylo jeho zdraví už natolik podlomené, že to prostě tělo nedalo? Při jeho posedlém běhání v léčebně? Neměli to v tom případě doktoři poznat a říci mu, že tudy cesta nevede? Nebo prostě jenom psychicky neunesl, že už maraton nedá? Ale to znamená, že jeho předchozí moudra nebyla žádným poselstvím ani těžce nabytou zkušeností, ale jenom vylhanými oblbovacími frázemi, protože jeho dno bylo v tu chvíli ještě před ním? Tu nejhorší službu ale dělá filmu až pseudomystický odchod Milana - taková ofsajdová výhybka ke grotesce... Smutné. Smutnější o to více, že autor předlohy a spoluautor scénáře vycházel ze svých osobních zkušeností.

    • 23.11.2018  22:49
    Chvilky (2018)
    *

    pokus o psychologickou sondu? Možná podle všech anoncí a recenzí. V reálu ta tvrzení, že jde o dívku, "která se snaží všem vyhovět" zas až tolik pravdivá není. Nebo aspoň film o něčem takovém nehovoří. Jednotlivé scény se téměř výhradně soustřeďují na rodinu a jsou natolik vytržené z kontextu, že se z nich jednoznačný závěr dělat nedá. Filmu zoufale chybí druhá strana mince. Pohled, který objektivizuje to, co je ve filmu vidět. V téhle podobě mi to přijde spíš jako bezradné chození v kruhu než jako nějaká výpověď. (Vrcholem bezradnosti je scéna u psycholožky, která nedokáže nic zjistit ani posunout - takový odborník je na dvě věci - a film taky). Podtrženo-sečteno: sledujete příběh antihrdinky, která neví, co s životem a se sebou samou, a se kterou se lze jen velmi těžko identifikovat, protože vlastně není schopna ukázat jakýkoli názor či vůli.