DrBuznička

DrBuznička

Michal Böhmko

Česko
stříkač

24 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 7 9
    • 27.4.2020  20:49

    Mila Jovovich je tak neuvěřitelně nemotorná, že ve filmu pomalu ani nevěříte, že někam skutečně utíká... Možná právě proto jsem dlouho takhle u akčních scén nenasmál.

    • 8.11.2018  14:02
    Jako z filmu (2017)
    **

    Tomáš Svoboda objevil princip filmové sebereflexivity. Ovšem... poněkud pozdě. Tváří se přitom, jako by šlo o jeho vlastní velký objev, takže zcela opomíjí tradici (připomeňme namátkou jen tvorbu a teorii vídeňské školy strukturalismu z 60. let), předkládá postřehy (čerpám i ze související výstavy k jeho filmu) typu "film je ve skutečnosti 24 statických fotografií - tedy pouhá iluze pohybu" a zpracováním tématu se tak pohybuje na úrovni střední filmové školy.

    • 20.3.2018  16:32

    Netuším, jak se s tím poprat. Roeg dokáže být v určitých chvílích neuvěřitelně přesný a citlivý. Chce ovšem vytvářet kráse rovnováhu v ošklivosti. Je těžké určit do jaké míry je záměrně či nezáměrně jeho film (zejména ve své druhé půlce) zároveň strašlivě odpudivý na všech možných rovinách. Dost výrazně i v tom, jak nedává jako celek téměř žádný smysl. Roeg nechce vyprávění, ideje a postavy spoutávat řetězy logiky čímž vytváří naprosto mimozemský tvar. Nejde jen o dekadentní propad Bowieho mimozemšťana. Jakoby se rozkládala a tlela samotná filmová forma.

    • 15.3.2018  17:25
    Horkej den (studentský film) (2016)

    Film k zhlédnutí zde: https://www.youtube.com/watch?v=jtMUGZv6XJ4

    • 12.8.2017  09:43

    Za toto hodnocení mi Robin Kvapil zaplatil peníze.

    • 25.4.2017  23:19

    Fehu, umíš určitě lepší cliffhanger :). A nemyslím teď scenáristicky (to je perfektní) ale spíš režijně.

    • 9.3.2017  23:42

    Na Loganovi je nejzajímavější právě jeho revizionistický setting, kdy ukazuje hrdiny ve sračkách (v případě důchodcovského Xaviera téměř doslova). Scéna, kdy Logan odnese profesora X za jeho nesouhlasného brblání na záchod, nemá v komiksovém filmu zatím obdoby. Scénář sám o sobě - a hlavně jeho zápletka - již moc překvapivé nejsou: Klasický motiv hrdina odmítajícího břímě otcovství a svého dřívějšího hrdinství. Připočtěme k tomu poměrně chaoticky vysvětlené zákulisí "vyvíjení" nových mutantů (potřebují k tomu sperma nebo jim stačí DNA?) a celkově to, že po smrti Xaviera a černošské rodiny (přičemž Logan vůbec nereflektuje, že zavinil jejich smrt), začíná být scénář již zcela nepřekvapivý. Nejpozoruhodnější na Loganovi vlastně je, jakým způsobem rozvíjí původní Singerovo téma persekuovaných menšin: Film neobsahuje žádnou sympatickou ani "dobrou" postavu bílého Američana. Ti jsou zde prezentováni buď jako vrazi a násilníci, velkostatkářští arogantní redneci a nebo jako homogenní nechutná masa požitkářů, byznysmenů, hazardních hráčů a prostitutek. Přičemž Logan zde figuruje jako mutantní řidič slečny Daisy. Sympatické postavy jsou černoši, hispánci, děti (povětšinou etnicky rozmanité) a mutanti. Film Logan tak přináší poměrně brzké vymezení se vůči současné Trumpovské politice.

    • 18.12.2016  11:34

    Edwards jednoduše neumí vymodelovat plastické postavy nebo o lidské bytosti prostě nejeví vůbec žádný zájem. To nebyl zas takový problém u jeho Godzilly, ale v universu SW jde o velký průser. Film obsahuje několik moc pěkných a poměrně rafinovaných válečných záběrů a podobně jako v Godzille nechává diváka pocítit velikost AT-AT, AT-ST či StarDestroyerů... to je ale hodně slabý režijní rukopis, zvlášť když nedokážete diváka napojit na své postavy a tudíž vám jsou akční scény naprosto ukradené a ve výsledku tak stejně působí tuctově. Jedině výrazné režijní uchopení by mohlo nějakým způsobem zachránit naprosto prvoplánový a zbytečný scénář. Edwards je ale spíš fušer než vizionář.

    • 6.12.2016  21:22

    Hodně moc guilty a strašně málo pleasure. Absolutní výplach.

    • 3.11.2016  15:43

    Podobně jako u Domu 1000 mrtvol nejde o horror v tradičním slova smyslu, protože tu vlastně není s kým se bát. Nelze se identifikovat s oběťmi, protože nejsou podstatné pro děj a většinou to jsou nesympatičtí nýmandi. Zároveň se ani nemůžeme identifikovat s jinak fajn partičkou Devil's Rejects, protože to jsou naprosté zrůdy. Takže ať už mučí kohokoli (nejdříve dojde na mučení náhodné partičky na folkové tour a v závěru pak na odvetné mučení mučitelů) divák necítí žádnou obavu o postavy a tím pádem ani žádný strach. (Někdo si ale samozřejmě může užívat zvrácení potěšení z mutilace živých bytostí.) Oproti svému předchozímu karnevalovému filmu je ale Rob tentokrát odměřenější a jeho resignace na diváckou potřebu se identifikovat vede často k zajímavým diváckým paradoxům, kdy je možné si užívat neustálé těkání mezi tím komu bych měl vlastně fandit. Na druhou stranu ale Rob často ztrácí soudnost a diváka nutí do poloh, které mu nejsou ani tak nepříjemné jako spíše imbecilně trapné. Jako například závěrečná scéna filmu, kde je skupinové "suicide by cop" natočené zpomaleně, podbarvené tesknou hudbou, otřesnými hereckými výkony s vloženými flashbacky z veselých časů! Rob Zombie patrně ve svých počátcích dost tíhnul k tomu natočit trash-horrorové Natural Born Killers (který připomíná už formálně mnohem radikálnější Dům 1000 mrtvol), což se mu vlastně vzhledem k bezobsažnosti jeho díla podařilo. Prostě takový neumětelský pastiš s vytuněnou krvelačností. Škoda, že Zombie ovšem nezvládá natočit ani pořádnou akční scénu a "komické" dialogy zabijáků mají k Tarantinově lehkosti daleko... Nejlépe tak Robovi vlastně jde to mučení.

    • 24.9.2016  23:42
    Zatmění (1962)
    ***

    Mám pocit, že na svou dobu inovátorský způsob, jakým Antonioni vyprázdnil naraci, neuvěřitelně zestárl. I se znalostí dobového kontextu se nemůžu ubránit dojmu, že film má spíše nezáměrně nefunkční dramaturgii. Z odcizenosti člověka svému okolí a neschopnosti najít si partnera se stalo již otravné klišé a melodramatický faktor (stále jenom čekám, kdy si Monica Vitti zase rozmyslí, že Delonovi nedá) je často až k smíchu (obzvlášť to vynikne potom, co si dáte po sobě Dobrodružství a Zatmění, kde Vitti hraje téměř totožnou roli - jen je v Dobrodružství trochu více sexuálně frustrovaná). Celkový dojem pro mě dohání jen závěrečná "minimalistická" scéna, kde bych ovšem osobně preferoval spíše méně delších záběrů než stovku fragmentů místa.

    • 9.5.2016  10:00
    Daredevil - Season 2 (série) (2016)
    ****

    Jedna navíc za Punishera. Ale stejně jsem to nedokoukal...

    • 24.3.2016  16:57

    Prostě příběh o dvou žárlivejch klucích, co si oba myslí, že jen jeden z nich má právo na to být klaďas. A spojí je až to, že jeden nemá mámu a tomu druhýmu hrozí, že by o ni mohl přijít. Nejzajímavější na celém filmu je asi ten sestřih televizní debaty o Supermanovi. Nejbizarnější je asi ta Batmanova vize, která nedává žádný smysl. Oceňuji úvodní rekapitulaci destrukce Metropolis z perspektivy obyčejného člověka. Škoda, že podobně jako v předchozím filmu se na veškeré zajímavé motivy zapomene, aby mohlo dojít na megalomanskou akci nezatíženou jakýmkoli uvažováním. Tentokrát aspoň není tak dlouhá a je o dost přehlednější. Celkově je to ale stále dost silný brainwash.

    • 21.3.2016  09:53

    Když to shrnu hodně pejorativně, tak jde o takový nedotažený pokus o nečeský festivalový artík... Z filmu není jasné, zda autoři záměrně chtěli vyvolat pocit, že Hepnarová žila v sebeklamu - u soudu sice tvrdí, že je otloukánek, ale ve skutečnosti tomu příliš mnoho scén nenasvědčuje. Spíš bych se přikláněl k tomu, že se tvůrcům její "otloukánství" nepodařilo přesvědčivě vylíčit. Film se tak nejspíš kvůli tomuto "paradoxu" míjí s diváckým účinkem, protože divák si myslí a cítí něco úplně jiného než co po něm chtěl autor. (Mně například Hepnarová během soudního procesu přišla odporná.) Dále je největší slabinou filmu patrně střih (varovné je už jen to, že střihačem je jeden z producentů filmu!?). Scény jsou za sebou naházené bez ladu a skladu, není jasné, které jsou podstatné či nepodstatné; každý záběr působí, že byl stejně dlouhý jako ten předchozí. Kvůli tomu ani příliš nefunguje eliptické vyprávění. Podobně není často ani ujasněné postavení kamery - někdy Hepnarové - v momentech, které se zdají důležité - vidíme do obličeje, jindy ne, několikrát rámování obrazu akcentuje vedlejší postavy na úkor hlavní aniž by bylo jasné proč. Lesbické scény už jsou vyloženě snahou být co nejevropštější. Upomenou na Život Adéle, jelikož i tam byl motiv homosexuality chápán jako něco normativního... Zádrhel je v tom, že Život Adéle se odehrával v současné Francii a nikoli v prudérním ČSSR.

    • 11.1.2016  00:02

    Paradoxně mě víc bavila ukecaná, divadelní, první polovina. Druhá polovina je už klasický, bezobsažný a exploatační Tarantino, který mě vůbec nezajímá. Celá kapitola o tom "jak to vlastně celé začalo" byla pro mě naprosto zbytečná. Preferuji představivost před absolutní doslovností, která navíc podtrhuje nelogičnost celé banditské akce. Se smrtí Kurta Russela tak ve mně zemřel i zájem o zbytek filmu.

    • 25.11.2015  08:58
    Ash vs Evil Dead (TV seriál) (2015)
    ***

    TI ostatní pánové režiséři to Raimimu celé trochu kazí. Na vině je ale určitě i scénář, který akorát celovečerní film roztahuje na seriálovou stopáž.

    • 4.11.2015  10:11
    Spectre (2015)
    ***

    Nechce se mi věřit, že Spectre natočil stejný režisér jako Skyfall. Mendes tentokrát představuje zcela rutinérskou a nenápaditou práci a to hlavně v přístupu k samotné postavě a idei Bonda. Ve Skyfallu se snažil posunout téma i psychologii hrdiny v rámci bondovek co nejdál to šlo... Ve Spectre se vrací ke koncepci Bonda jakožto odpsychlogizovaného neporazitelného superhrdiny. Osobitý až autorský přístup, který byl vkladem jednotlivých režisérů do Bondovského "restartu" od nástupu Daniela Craiga, se rozhodl Mendes zcela zneuctít. Nejhorší na tom je, že i zcela popřel sám sebe. Bond přestal být kinetickým a inteligentním akčním filmem - vracíme se do éry přeplácaných akčňáků 90. let. Mission Imposible: Národ Grázlů letos vyhrává na celé čáře. (Je to vlastně úplně stejný film, ale lepší.) Což jsem doufal, že nikdy nebudu muset vyslovit, jelikož k MI - oproti Bondovkám - nemám vůbec žádný vztah.

    • 12.10.2015  10:21

    Je to vtipný i docela chytrý. Ale otravujou mě samoúčelný fórky, kdy se smějeme tomu, jak jsou upíři hrozně homosexuálně komičtí.

    • 12.10.2015  10:17
    Saulův syn (2015)
    ****

    Navzdory tomu, že po většinu času filmu sledujeme hlavní postavu v blízkém záběru, není divákovi umožněno se s ní příliš identifikovat. Je to dáno tím, že nám záměrně nejsou dovysvětleny útržky informaci, které by objasňovaly Saulovu minulost, z toho důvodu nemůžeme chápat ani jeho motivaci, a jeho lhostejnost ke svému okolí taktéž není něco, co by divák automaticky přijal za své. Nerozumím potom tomu, proč je na film našroubovaná patetická narativní linka o snaze "řádně pohřbít svého syna", když mi je naprosto odepřeno s hlavní postavou soucítit a porozumět její snaze. Saulův syn tak nabízí spíše odosobněný prožitek pekelné mašinerie než empatický příběh vzdoru a jasného cíle. Ale přitom jakoby se snažil o obojí.

    • 11.9.2015  22:54

    Spíše zpravodajská relace než dokument s výpovědní hodnotou, která by obstála v čase. Před třemi lety aktuální, dnes již bez jakéhokoli společenského a názorového přesahu. Navíc dílo diváky otravuje narcistní a trapnou sebeprezentací obou autorů, která je tak nějak v jejich dílech samozřejmá, ale v tomto případě hodně nepříjemná.

    • 20.7.2015  08:42
    Zvrácený (2002)
    ***

    Gaspar Noe operuje s naprosto originální a podmanivou vizualitou, ale zcela selhává, když chce svým filmem sdělovat nějaké složitější - nedejbože filosofické - myšlenky. V Irreversible si proto dopomáhá přiznaným kýčem, V Enter the Void zase neuvěřitelnou doslovností, aniž by si uvědomoval, že tím ještě více odvádí pozornost od ideového obsahu k efektnímu povrchu. Když potom v Irreversible věnuje skoro celý záběr (zvláště vzhledem k tomu, že film vytváří iluzi, že je složen pouze z 13. obrazů) plakátu ke Kubrickově Vesmírné Oddysee s taglinem "Ultimate Trip", je mi z Noeho zbožného přání spíše do smíchu: Jeho Irreversible dosahuje minimálních myšlenkových přesahů, které by ho přibližovali ke Kubrickově genialitě. Navíc se nemůžu zbavit dojmu, že Bellucci nefunguje jako charismatická postava, ale spíš jen jako vnadná figurína, a že by film po všech směrech mnohem lépe fungoval, kdyby byl vyprávěn lineárně.

    • 16.7.2015  10:31
    Stop (2015)
    odpad!

    Kim Ki-duk přišel o veškeré zbytky své soudnosti. Amatérský film (nulový rozpočet, amatérští neherci, jednočlenný štáb) se všemi neduhy a pejorativními konotacemi, které toto sousloví nabízí. Nechápu co xxmartinxx míní onou hrou s digitálním obrazem a zvukem: Film jednoduše není smíchaný a je natáčen na automatickou expozici.

    • 16.5.2015  01:11

    Wow! Tak něco tak příšernýho jsem už dlouho neviděl. Jak psala Morien: Je to ten typ filmu na který náhodou narazíte s kamarády o půl noci na Prima Cool a náramně se pobavíte nad tím jaká to je hrozná sračka.

    • 11.5.2015  12:56
    Kmeny - Tuning (E09) (epizoda) (2015)
    *

    Nová upgradovaná verze generátoru náhodných střihů. Přesně takhle si představuju něco, co vám v blízké budoucnosti budou plivat automatické střihové programy, které video udělají za vás. Prostě jen zanalyzují množství materiálu, vyhodnotí, že 90% jsou nesouvislé klipovité zpomalené hlouposti, nabídne vám možnost postříhat videoklip, vy zadáte "fusion with documentary", program si těch pár žvástů co respondenti nablábolí připraví do tématických bloků, zadáte možnost bez jumpcutů tzn. že program mezi jednotlivé výpovědi rozhází několik super rychlých a zcela bezvýznamoých střihů, zadáte jednu skladbu (program zatím neumí pracovat s hudební dramaturgií natolik, aby kombinoval více motivů), necháte počítač pracovat a přepočítávat, a můžete vesele hodit nohy za hlavu, stáhnout kalhoty a nechat se bezprizorním střihačem-člověkem análně uspokojit. (Hudbu k tomu máte adekvátní.)

    • 23.4.2015  00:20

    Když už se Godard loučí s jazykem, mohl by aspoň chvíli držet hubu. (Nedokážu hodnotit, protože jeho filmy jdou úplně mimo mě.)

    • 2.4.2015  13:31
    Kmeny - Motorkáři (E05) (epizoda) (2015)
    *

    Zdá se, že pro někoho není jednoduché rozpoznat rozdíl mezi režijním konceptem a tím když režisér celou věc naprosto odflákne a tváří se, že jde o "stylizaci" či "záměr". Abrahám očividně zneužil to, o čem Vladimír mluvil jako o prostoru pro "vlastní autorské vyjádření" a prošlo mu to. Proboha, vždyť veškerá footage se dala natočit během několika málo hodin! Co to je potom za dokumentární sociologickou sondu o kterou se Kmeny snaží? Naprosto nulová režijní invence, kdy prostě postavím motorkáře před kameru a položím všem stejný naskriptovaný set otázek. Do toho přihodím nějakou tu vatáž, kterou se mi poštěstí nasbírat po cestě. Jízdy po pózujících motorkářích jsou fetišizací Ničeho! A celý je díl je taky jen vyprázděný, nic neříkající obrázek natočený v hezkém světle! ... A ještě bych zapomněl zmínit výborný random střihový generator během rozhovorů.

    • 16.2.2015  13:07
    Ned Rifle (2014)
    ****

    Film natočený úsporným snímáním alá televizní seriál stojí na hraně těžkého amatérismu a dokonalé komedie. Navzdory totální nadsázce lze však s postavami soucítit a prožít si katarzní závěr.

    • 16.2.2015  13:00

    Vynikající audiovizuální ilustrace pro Ejzenštejnovu knihu esejů "Kamerou, tužkou, PÉREM." Satisfakce pro všechny studenty střihové skladby za trápení způsobené snahou pochopit intelektuální a jiné Ejzenštejnovy montáže. Pokud Martin Čihák neopustí sál po 10. minutě, kde Ejza rozpráví se svým pérem, dočkáme se zvolání "Britové nechali Ejzenštejna znásilnit před našima očima! A to DOSLOVA!" Každopádně film elegantně kombinuje to nízké a živočišné s oním duševně vznosným a vysokým; a připomíná že největší ze sovětských montážníků, obdivovatel Mickeyho Mause a Charlieho Chaplina, dobře věděl, že film je také především zábava.

    • 16.2.2015  12:43

    Neuvěřitelně sentimentální a patetický kousek podávající nepříjemnou výpověď o autorově senilitě a nesoudnosti. Zcela neživotný film na základě nafouknutého a extrémně popisného, povrchního scénáře, s herci z nichž dokázal Wenders vytvořit absolutní umělohmotné figury - Francovi nevěříte ani nos mezi očima a Gainsbourg je redukována na smuteční znak. Nedramatická melancholie nesoucí se v duchu uslintaného humánního poselství jež napovídá samotný název filmu. To vše korunuje nesmyslné rozhodnutí natočit "drama" v 3D, které stereoskopii využívá pouze k zvýraznění kýčovitých krajinek s poletujícími sněžnými vločkami v popředí. Wenders pravděpodobně již zcela podlehl své schizofrenní představě, že je andělem, který se vzdal nesmrtelnosti a sestoupil do lidského světa, aby vyprávěl příběhy na oslavu lidství. Jediné co mu jde je vytvoření předzvěsti tragédie z "ničeho"... Ovšem takové tragédie jež nemá žádný opravdový dopad na příběh natož pak na diváka. Wendersovi tak zbývá jen doufat, že samotný fakt tragédie. ukníkaná hudba a estetizované záběry, přesvědčí citlivého diváka, aby pocítil aspoň "něco". Nejhorší zážitek z Berlinale 2015.

    • 28.1.2015  02:26
    Hnus (1965)
    ***

    Polanského první "bytový" horror jsem viděl sice až teď, ale z jeho dalších "bytových" filmů - Rosemary má děťátko, Nájemník - je jasné, že prostředí starých bytů považuje za ideální dějistě pro propadnutí postav v šílenství. Já mám k těmto starým bytům vztah kladný a chtěl bych v takovém bytě jednou bydlet; Proto mi tyto jeho filmy asi přijdou neuvěřitelně hloupě a prvoplánovitě bytofobické.

<< předchozí 1 2 3 4 5 7 9