Recenze (247)
Vše bude v pořádku (2015)
Neuvěřitelně sentimentální a patetický kousek podávající nepříjemnou výpověď o autorově senilitě a nesoudnosti. Zcela neživotný film na základě nafouknutého a extrémně popisného, povrchního scénáře, s herci z nichž dokázal Wenders vytvořit absolutní umělohmotné figury - Francovi nevěříte ani nos mezi očima a Gainsbourg je redukována na smuteční znak. Nedramatická melancholie nesoucí se v duchu uslintaného humánního poselství jež napovídá samotný název filmu. To vše korunuje nesmyslné rozhodnutí natočit "drama" v 3D, které stereoskopii využívá pouze k zvýraznění kýčovitých krajinek s poletujícími sněžnými vločkami v popředí. Wenders pravděpodobně již zcela podlehl své schizofrenní představě, že je andělem, který se vzdal nesmrtelnosti a sestoupil do lidského světa, aby vyprávěl příběhy na oslavu lidství. Jediné co mu jde je vytvoření předzvěsti tragédie z "ničeho"... Ovšem takové tragédie jež nemá žádný opravdový dopad na příběh natož pak na diváka. Wendersovi tak zbývá jen doufat, že samotný fakt tragédie. ukníkaná hudba a estetizované záběry, přesvědčí citlivého diváka, aby pocítil aspoň "něco". Nejhorší zážitek z Berlinale 2015.
Hnus (1965)
Polanského první "bytový" horror jsem viděl sice až teď, ale z jeho dalších "bytových" filmů - Rosemary má děťátko, Nájemník - je jasné, že prostředí starých bytů považuje za ideální dějistě pro propadnutí postav v šílenství. Já mám k těmto starým bytům vztah kladný a chtěl bych v takovém bytě jednou bydlet; Proto mi tyto jeho filmy asi přijdou neuvěřitelně hloupě a prvoplánovitě bytofobické.
Hříšné noci (1997)
Filmařina to obdivuhodná, ale scénář jak od nějakého vysloužilého pornoherce, který nostalgicky vzpomíná na zlaté časy porno-kinematografie. Vyprázdněné naplňování schématu hollywoodského filmu, které jakoby vypustilo většinu bodů z aristotelovy dramatické struktury a zůstala tak snad jen expozice a krize. Zjednodušeně: Hodinu a půl sledujeme vzestup hlavní postavy a jakousi iluzi vývoje spousty vedlejších postaviček, aby náhle přišla krize a všichni se začali babrat v problémech, které nebyly téměř vůbec naexponovány a které jsou zanedlouho magicky vyřešeny. Prostě emočně působivé a skvěle zrežírované scénky, které stojí samy o sobě a jsou velice pofidérně kauzálně/dramaturgicky provázané. Dirka zmlátí, Rollergirl někoho zmlátí, Little guy (nebo jak se jmenuje) zastělí sebe a svou ženu, Don Cheadle nedostane půjčku protože je pornoherec (přičemž je scéna natolik akcentována jakoby se mi snad až režisér snažil říct, že pornoherci jsou taky lidé) - a nic z toho nepodporuje obraz smysluplně poskládané mozaiky a vlastně mě vůbec jako diváka nezajímá. Všechno pak vyřeší společný návrat k otcovské figuře Burta Reynoldse, přičemž nově nabytá stabilita je ilustrována dlouhou jednozáběrovkou přes jeho záda - a takto se s ním již po několikáté projdeme po jeho vile a ukážeme si zručnost PTA naroubouvat na jednu kamerovou jízdu spoustu minoritních dějů týkajících se všech podstatných i zcela zbytečných postav. A o tom ten celý film asi je.
Viděl jsem ďábla (2010)
Viděl jsem píčovinu. Kim ve své zemi a oboru žánrových hříček s korejským ozvláštněním nesnese srovnání s Parkem ani Bongem. Jeho film je nesnesitelně dlouhý, hloupý a zcela neinvenční. Autor naprosto nehodný jakékoli pozornosti - Oproti výše zmiňovaným si není vůbec vědomý toho, co ve svých filmech vlastně dělá.
Pod kůží (2013)
Celkový zážitek z filmu mi kazilo ono banální, stokrát viděné "čím déle mimozemšťan/robot/zvíře předstírá, že je člověkem, tím více má k člověčenství blíže." Ono to není ukryté pod těmi enigmatickými obrazy zase tak hluboko.
Naqoyqatsi (2002)
Taková avantgarda pro main-streamového diváka.
Danielův svět (2014)
Pro zvědavce doporučuji zhlédnout díl Pološera nesoucí název Pedofilové mezi námi.
Expremiéři (2014) (seriál)
Rozhodně nemá smysl hodnotit jen skrze prizma studentských cvičení, jak se o to vehementně na aktuálně.cz i zde pokouší kolega Svoboda, a to už jen proto, že mnoho autorů jsou již vystudovaní i zavedení dokumentaristé. Mnohem spíše si cyklus zaslouží srovnání s běžnou produkcí toho co se točí v České televizi. Co je měřítkem toho, že již nejde o studentské cvičení, ale o plnohodnotný a po všech směřech zvládnutý pořad pro ČT? Obávám se, že ČT takovéto měřítko vlastně ani nemá - pokud tedy nechceme za nějaké "hodnoty" brát zkostnatělost, mluvící hlavy či nulovou invenci v práci s filmovou řečí.
Zmizelá (2014)
Ve filmu chybí na čem vlastně vztah ústřední dvojice ztroskotal a z jakého důvodu se tolik nenávidí (domníváme se, že to víme ze začátku, ale jde jen o flashbacky nespolehlivého vypravěče) a za druhé i způsob jakým Amy vymodelovala z Afflecka "ideálního muže" (o tom se zase jen mluví, ale Affleck od začátku do konce působí jako stejný dick). Tímto mě film připravuje o emoce a vytváří tak jen efektní a zábavný režijní kostrukt, který dohání do extrémů "co si jsou dva lidi schopní způsobit potom co vzájemná láska přejde v nenávist". Také mi zůstává hlava stát nad volbou Neila Patricka Harrise, jehož postava není obdařena téměř žádnou charakteristikou a stává se z něj tak prázná nádoba do které si divák může promítnout co chce. A to že se režisér snaží diváka zmanipulovat, aby se domníval, že jde o úchyláka (a dokázal jak jednoduché bylo pro Amy přesvědčit celý svět, že si ten divný člověk zasloužil smrt) vlastně moc nefunguje, protože v něm stejně každý vidí pouze Barneyho z HIMYM.
Jeden musí z kola ven (2011)
Po excelentní hitchcockovské scéně v Budapešti nastartuje nekonečná titulková sekvence ve které postavy chodí sem a tam. Každej z těch v záběrů má zcela jistě svůj význam, ale to bych ten film musel vidět minimálně ještě jednou... A nevidím jediný důvod proč bych se na něj měl dívat než pro rozkrytí velmi důmyslného leč zcela nudného vyprávění. Velmi precizní, ale pro mě zcela chladný, přechytračelý a nepřístupný film.