Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krátkometrážní
  • Dokumentární

Recenze (247)

plakát

Vše bude v pořádku (2015) 

Neuvěřitelně sentimentální a patetický kousek podávající nepříjemnou výpověď o autorově senilitě a nesoudnosti. Zcela neživotný film na základě nafouknutého a extrémně popisného, povrchního scénáře, s herci z nichž dokázal Wenders vytvořit absolutní umělohmotné figury - Francovi nevěříte ani nos mezi očima a Gainsbourg je redukována na smuteční znak. Nedramatická melancholie nesoucí se v duchu uslintaného humánního poselství jež napovídá samotný název filmu. To vše korunuje nesmyslné rozhodnutí natočit "drama" v 3D, které stereoskopii využívá pouze k zvýraznění kýčovitých krajinek s poletujícími sněžnými vločkami v popředí. Wenders pravděpodobně již zcela podlehl své schizofrenní představě, že je andělem, který se vzdal nesmrtelnosti a sestoupil do lidského světa, aby vyprávěl příběhy na oslavu lidství. Jediné co mu jde je vytvoření předzvěsti tragédie z "ničeho"... Ovšem takové tragédie jež nemá žádný opravdový dopad na příběh natož pak na diváka. Wendersovi tak zbývá jen doufat, že samotný fakt tragédie. ukníkaná hudba a estetizované záběry, přesvědčí citlivého diváka, aby pocítil aspoň "něco". Nejhorší zážitek z Berlinale 2015.

plakát

Hnus (1965) 

Polanského první "bytový" horror jsem viděl sice až teď, ale z jeho dalších "bytových" filmů - Rosemary má děťátko, Nájemník - je jasné, že prostředí starých bytů považuje za ideální dějistě pro propadnutí postav v šílenství. Já mám k těmto starým bytům vztah kladný a chtěl bych v takovém bytě jednou bydlet; Proto mi tyto jeho filmy asi přijdou neuvěřitelně hloupě a prvoplánovitě bytofobické.

plakát

Hříšné noci (1997) 

Filmařina to obdivuhodná, ale scénář jak od nějakého vysloužilého pornoherce, který nostalgicky vzpomíná na zlaté časy porno-kinematografie. Vyprázdněné naplňování schématu hollywoodského filmu, které jakoby vypustilo většinu bodů z aristotelovy dramatické struktury a zůstala tak snad jen expozice a krize. Zjednodušeně: Hodinu a půl sledujeme vzestup hlavní postavy a jakousi iluzi vývoje spousty vedlejších postaviček, aby náhle přišla krize a všichni se začali babrat v problémech, které nebyly téměř vůbec naexponovány a které jsou zanedlouho magicky vyřešeny. Prostě emočně působivé a skvěle zrežírované scénky, které stojí samy o sobě a jsou velice pofidérně kauzálně/dramaturgicky provázané. Dirka zmlátí, Rollergirl někoho zmlátí, Little guy (nebo jak se jmenuje) zastělí sebe a svou ženu, Don Cheadle nedostane půjčku protože je pornoherec (přičemž je scéna natolik akcentována jakoby se mi snad až režisér snažil říct, že pornoherci jsou taky lidé) - a nic z toho nepodporuje obraz smysluplně poskládané mozaiky a vlastně mě vůbec jako diváka nezajímá. Všechno pak vyřeší společný návrat k otcovské figuře Burta Reynoldse, přičemž nově nabytá stabilita je ilustrována dlouhou jednozáběrovkou přes jeho záda - a takto se s ním již po několikáté projdeme po jeho vile a ukážeme si zručnost PTA naroubouvat na jednu kamerovou jízdu spoustu minoritních dějů týkajících se všech podstatných i zcela zbytečných postav. A o tom ten celý film asi je.

plakát

Viděl jsem ďábla (2010) 

Viděl jsem píčovinu. Kim ve své zemi a oboru žánrových hříček s korejským ozvláštněním nesnese srovnání s Parkem ani Bongem. Jeho film je nesnesitelně dlouhý, hloupý a zcela neinvenční. Autor naprosto nehodný jakékoli pozornosti - Oproti výše zmiňovaným si není vůbec vědomý toho, co ve svých filmech vlastně dělá.

plakát

Pod kůží (2013) 

Celkový zážitek z filmu mi kazilo ono banální, stokrát viděné "čím déle mimozemšťan/robot/zvíře předstírá, že je člověkem, tím více má k člověčenství blíže." Ono to není ukryté pod těmi enigmatickými obrazy zase tak hluboko.

plakát

Naqoyqatsi (2002) 

Taková avantgarda pro main-streamového diváka.

plakát

Danielův svět (2014) 

Pro zvědavce doporučuji zhlédnout díl Pološera nesoucí název Pedofilové mezi námi.

plakát

Expremiéři (2014) (seriál) 

Rozhodně nemá smysl hodnotit jen skrze prizma studentských cvičení, jak se o to vehementně na aktuálně.cz i zde pokouší kolega Svoboda, a to už jen proto, že mnoho autorů jsou již vystudovaní i zavedení dokumentaristé. Mnohem spíše si cyklus zaslouží srovnání s běžnou produkcí toho co se točí v České televizi. Co je měřítkem toho, že již nejde o studentské cvičení, ale o plnohodnotný a po všech směřech zvládnutý pořad pro ČT? Obávám se, že ČT takovéto měřítko vlastně ani nemá - pokud tedy nechceme za nějaké "hodnoty" brát zkostnatělost, mluvící hlavy či nulovou invenci v práci s filmovou řečí.

plakát

Zmizelá (2014) 

Ve filmu chybí na čem vlastně vztah ústřední dvojice ztroskotal a z jakého důvodu se tolik nenávidí (domníváme se, že to víme ze začátku, ale jde jen o flashbacky nespolehlivého vypravěče) a za druhé i způsob jakým Amy vymodelovala z Afflecka "ideálního muže" (o tom se zase jen mluví, ale Affleck od začátku do konce působí jako stejný dick). Tímto mě film připravuje o emoce a vytváří tak jen efektní a zábavný režijní kostrukt, který dohání do extrémů "co si jsou dva lidi schopní způsobit potom co vzájemná láska přejde v nenávist". Také mi zůstává hlava stát nad volbou Neila Patricka Harrise, jehož postava není obdařena téměř žádnou charakteristikou a stává se z něj tak prázná nádoba do které si divák může promítnout co chce. A to že se režisér snaží diváka zmanipulovat, aby se domníval, že jde o úchyláka (a dokázal jak jednoduché bylo pro Amy přesvědčit celý svět, že si ten divný člověk zasloužil smrt) vlastně moc nefunguje, protože v něm stejně každý vidí pouze Barneyho z HIMYM.

plakát

Jeden musí z kola ven (2011) 

Po excelentní hitchcockovské scéně v Budapešti nastartuje nekonečná titulková sekvence ve které postavy chodí sem a tam. Každej z těch v záběrů má zcela jistě svůj význam, ale to bych ten film musel vidět minimálně ještě jednou... A nevidím jediný důvod proč bych se na něj měl dívat než pro rozkrytí velmi důmyslného leč zcela nudného vyprávění. Velmi precizní, ale pro mě zcela chladný, přechytračelý a nepřístupný film.