Lanark

Moje první 3D v životě, jako jo, uznávám má to něco do sebe, ale když je film sračka, 3D tomu vážně nepomůže...což se u Abrahama Lincolna potvrzuje. Zajímalo by mě, jaký názor mají na film samotní obyvatelé USA. A taky, jaký je vlastně jejich pohled na osobu Abrahama Lincolna. Chápu, je důležité mít určitý nadhled...na druhou stranu sebereflexe a určitá míra pokory taky neuškodí. Představa, že jsem průměrný scénarista či režisér a rozhodnu se natočit slátaninu o významné osobnosti, která toho za svůj život dokázala tolik, že já bych toho nezvládl ani půlku, i kdybych byl nesmrtelný upír...už samotná tato myšlenka přeci soudného člověka nutí se propadnout na místě studem do země. Nebo ještě jinak. Mám béčkovou produkci rád, prostě mám. Jenže jen do té chvíle, než sama sebe začne brát vážně. První půle filmu odpovídá přesně stylu, který mě baví. Přehnané efekty, podivné herecké výkony, ulítlé situace, nadsázka. Jenže pak buď scénaristům došly nápady, nebo se do hry vložil producent a film se začne snažit o patetickou, nacionální a hlavně !vážnou! notu a v tu ránu je to jak když skočíte po hlavě do kýble sraček... V tu chvíli končí veškerá zábava a vy sledujete jak z chlápka, který rozsekává stříbrnou sekerou upíry hlava nehlava, se stává zodpovědný tatík národa, kterému jediné co brání k dosažení pozemského ráje je rozsekat zbylé upíry hlava nehlava. Jenže se musí na plátně odehrát asi tuna plytkých proslovů a melodramatických klišé scén, než si vzpomene, že k tomu potřebuje to stříbro. Jediné co tak zachraňuje film od jedné hvězdičky je závěrečná scéna ve vlaku, která se vrací k rytmu první půle a člověku opět trochu vyloudí úsměv na tváři. "Čas nečeká na nikoho." je jakési motto filmu. A tak jestli nechcete přijít o ten svůj, asi si radši ani Abrahama nepouštějte.

Zajímalo by mne, jestli potomci Radu Juda někdy objeví tento film a řeknou si Aferim!. Nedokážu se rozhodnout, jestli Jude chtěl opravdu jen ukázat tehdejší život, takový jaký byl a nebo film točil s lišáckým úsměvem namířeným na současné Rumunsko (v širším rámci středí a východní Evropu). Přímost vyprávění a jednoduchá zápletka, která umožňuje divákovi soustředit se na kontrast mezi kdysi a nyní, naklání misku vah spíš k tomu druhému. Faktem nicméně zůstává, že kamera Mariuse Pandura je famózní a film si jako jeden z mála artových okecávaček zaslouží velké plátno. A celkově film určitě stojí za pozornost.

Kolumbijský režisér, žijící v Los Angeles natočil sociální drama o ženách v Irsku. Ano a stejně tak podivný a iracionální je Albert Nobbs. Myslím, že k pochopení tohoto snímku pomůže citát, který je uvedený i zde v profilu režiséra: „Konverzácie pri stole boli skvelé, ale nikdy intelektuálne. Otec nedôveroval inteligentným myšlienkam a analýzam. Mal rád rozprávanie príbehov, vynikajúcich rozprávačov a vtipné ľudské príbehy. To bol svet, v ktorom sme s bratom vyrastali.“ Albert Nobbs je prostý příběh o prosté ženě, která má prostý sen, za kterým si jde velmi podivným způsobem. Proto si zaslouží prosté tři hvězdy.

All inclusive s Danicou někde u moře bych si nechal líbit. To je tak asi vše, co mi z filmu utkvělo v hlavě. Jo a ještě vaginagel. Film, ve kterém jsou všichni v depresi ze sebe i z druhých, ale nakonec se mají vlastně všichni rádi. Gradace nulová, což odpovídá tomu, že vrchol dramatu nastává se zlomeným kotníkem a nocí na drogách. Proč já jsem dal ty tři hvězdy? Jo jasně Danica...

Rozporuplné. V čem Alois Nebel rozhodně vyniká a jeho jednoznačně nejsilnější stránkou je audiovizuál. Tak precizně načrtnutá atmosféra melancholie, osamělosti a prázdnoty se jen tak nevidí. Animovaný noir par excellence. A Miroslav Krobot se svým nemluvným, zahloubaným a posmutnělým "hrdinou" jako středobod tohoto světa. Téměř se občas zdá, že on v tomto světě nežije, ale že svět žije kvůli němu a pro něj. A tím se dostáváme k tomu, v čem naopak Alois Nebel zaostává a čím ztrácí všechna nabytá pozitiva. Tento středobod je totiž jak černá díra, vše co se kolem něj mihne mizí v jeho temnotě bez šance, aby nám předvedlo či aspoň naznačilo důvod/smysl své existence. Téměř se zdá, že mlha obklopuje Aloise Nebela celý čas a my přes ní nemůže dohlédnout dál než na obrysy postav či míst, kterými s ním procházíme. To však v člověku vyvolává zmatek a nejistotu, která přeroste až do beznadějného kruhu nezodpovězených otázek a nedořečených vět. Ztracen v tomto kruhu, bez jediného vodítka, propadá člověk malomyslnosti a ztrácí tak veškerý zájem o dění kolem sebe, tak o Aloise Nebela samotného. Což je sakra škoda!

Ken Loach si našel svůj styl a své téma, které umí stále podat velmi kvalitně a tak vás nuda jistojistě nepotká, nicméně pít stále stejnou whisky dřív nebo později začne být otrava asi jako koukat stále dokola na jeden fotbalový zápas.

Boring birds...

Když nejnesympatičtější postava všech dob je dávána za vzor odvahy a statečnosti a ještě navíc to jako jediná přežije, víte, že je tady něco hodně špatně. Čekal jsem dvě a půl hodiny a tiště doufal, že jí nakonec taky něco/někdo ukousne hlavu, ale bohužel. Tohle je možná nakonec film určený pro samotné zombíky, živí lidé by před tím měli utíkat rozhodně rychleji, než před zombie tygrem...

No jestli nějakej student uměnověd o tomhle začne psát dimplomku, tak už se v životě přízviska pseudointelektuál nezbaví. Filozofično? Kde? Duchovno? Jo támhle vzadu se krčí...Ale jděte lidé milí..té filozofie a "duchovna" tu není o nic více než v jakékoliv pohádce. Čímž nechci říct, že to je špatně. Dobro nakonec zvítězí a tak to má být. Já se nikdy u filmů, kde sledujeme více příběhových linií, nemohu zbavit dojmu, že prostě scénarista měl spoustu rozepsaných námětů, ale ani jeden nebyl tak dobrý, aby sám unesl své poselství. K vnitřnímu vývoji postav tak dochází jakoby mimo jednotlivé dějové linie..jakousi transendencí, kdy všichni vědí co mají dělat a jak se chovat prostě proto, že jim to říká vnitřní hlas. I přes všechny moudré monology a dialogy o štěstí, svobodě, nezávislosti se nakonec jen akcentuje myšlenka, že kolo samsary se točí stále dál a nikdo neví proč, ale že je to tak asi správně. Vizuální stránka je též pohádkově nádherná a já tedy nevidím důvod, proč k tomu jen jako k pohádce nepřistupovat..no a zkrátka ač princ Jiřík ze Zlatovlásky neměl vesmírnou loď, prostě mi byl vždy sympatičtější. :)

Odpůrci jádra mají aspoň v Rusku nyní v rukou pádný argument, že nechat partu cvoků řídit potencionálně nejničivější zdroj energie, který máme, je ještě větší šílenství. :) Nadnesené, ulítle, hravé, chvílemi dost zmatené avšak stále uvěřitelné a upřímné. V kontextu se současnou českou tvorbou jsem pro návrh, naházet všechny nové české filmy do jednoho skladu a pak tam hodit jednu menší atomovku. A českým režisérům a scénaristům zaplatit pártýdenní pobyt blízko Černobylu..třeba se jim rozsvítí :)