Tezuka

True fans ví, že Sinnoh byla ve všech ohledech nejlepší, nejlepší rival Shinji (Paul), nejlepší šampion/ka Shirona (Cynthia), nejlepší pokemon Goukazaru (Infernape), nejlepší holka Hikari (Dawn), ačkoliv Serena byla taky super a dle mého pohledu i nejlepší výzvy a gym leadeři. Hlavně zde nebyly žádné super udělátka, která z Pokemonů činila monstra (Dynamax, Mega evoluce či ty úžasné kamínky, které generovaly super attaky). Sinnoh jež reprezentuje japonský ostrov Hókkaidó je opravdu taková diamant a perla celé té 25 let dlouhé série. Co mě zde osobně nejvíc sralo byli rakeťáci (Roketo dan), kteří měli až příliš mnoho prostoru na ty svoje voloviny. Co jsem zde naopak miloval byl vývoj Hikozaru na Goukazaru, který se stal OP Pokemonem, jež místo plamenometu střílel hyper paprsky. Měl jsem možnost tuhle sérii vidět jak v Jp, Aj i Cz. Japonština je u mě na topu, nejen že dobře vyznívá, ale má ty nejlepší openingy vůbec. Cz měla lepší dabing než Aj, hlavně zásluhou skvělého Radka Škvora v podání hlavního hrdiny, Jana Maxiána Rozity Erbanové a Honzy Hájka. Bohužel CZ přebrala openingy z Aj, které mě tolik nebraly, hlavně ten úplně první. Aj za mě největší propádak, protože od 4. série vyměnili původní dabérku za úplnou lůzu, co je tam doposud a zní jak ufňukaný děcko.

Už je to nějaký pátek, co jsem naposledy zažil ten samý pocit, který mám nyní po dokončení první série Kimetsu no Yaiba. Tento pocit je pro mě znamením, že mi dané anime opravdu přirostlo k srdci. Je faktem, že po každé dobré sérii anime cítím v sobě jakousi prázdnotu a pocit smutku, že už je u konce. Ale jen pár vyvolených anime ve mě zanechalo silný pocit stesku, který se dá přirovnat k tomu, když postrádáte milovanou osobu. Přesně tak se teď cítím po Kimetsu no Yaiba. Když jsem tu nedávno pěl ódy na Shingeki no Kyojin a označil ho za nejlepší akční anime, co jsem doposud viděl, nenapadlo by mě, že ani ne za rok budu muset svoje tvrzení opět měnit. Co se týče dynamiky děje, je Shingeki no Kyojin pořád o level výš, nicméně Kimetsu no Yaiba hraje i na jiné struny, které mi u Shingeki no Kyojin zase chyběly. V prvé řadě musím vyzdvihnout prvotřídní animaci, možná nejlepší svého druhu, co kdy dosud vznikla. Studio Ufotable opravdu udělalo kus dobré práce a sledovat tak nádherné detaily boje či prostorového vnímání, byla zkrátka pastva pro oči. Dále chci mluvit o postavách, které ve mě zanechaly neopakovatelný dojem. Už od první série jsem byl fascinován hlavním protagonistem. Kamado Tanjiro není typická shounen postava jakou jsem byl doposud zvyklý vídat. Je to ta nejčistší duše v té nejkřišťálovější podobě, který by se pro druhé rozkrájel. Nikdy si nepostěžuje, vždy přemýšlí jen nad tím, co může zlepšovat a jak může pomoci lidem kolem, včetně své sestry Nezuko, ke které se vzápětí dostanu. Navíc je dabován jedinečným hlasem Hanae Natsukiho, který zní tak klidně a laskavě, že vás to samotného vnitřně naplňovalo blahem a mírem. Jeho sestra Nezuko, která má ty nejkrásnější oči v historii anime, je zase tak přehnaně roztomilá, že by skalní fanoušci v případě jejího zabití byli schopni ukradnout čudlíky a hesla k atomovým zbraním a poslat je na Japonsko jako pomstu. Popravdě, ani já jsem nebyl výjimkou. Inosuke a Zenitsu jako poslední dva doplňky do týmu vítám a oba výrazně přispěli k tomu, že tato série nebyla jen o akci a zabíjení, ale i skvělém humoru a vtipných scénkách v odlehčených sekcích. Hashirové, vyjma Tomioky a Shinobu mně neskutečně vytočili, protože zatímco ostatní nasazují krky, oni si vesele válí pupky ve skrýši a ještě mají drzost ubližovat Nezuko. Hlavní záporák, aneb jak jej trefně fan base pojmenoval "evil Michael Jackson" vypadá zajímavě a jsem zvědav na jeho "Moon dance" v další sérii :D Závěrem chci ještě pochválit nádhernou hudbu a samozřejmě opening, který je v podání japonské zpěvačky LiSY nezapomenutelný. Japonské písně obecně vnímám jako takový malý zázrak v dnešní moderní hudební éře, protože jejich písně ke mně promlouvají, mají nádherný rytmus a zpěváci je zpívají přirozeně. Po první sérii by nyní mělo přijít movie a příští rok, ačkoliv stále nepotvrzená, druhá série. Děkuji za další jedinečný zážitek a právem tohle anime zařadím mezi svoji absolutní špičku.

Nejlepší sitcom všech dob, který měl jen jedinou vadu - nepokračoval až do konce jejich životů. Nemůžu říct, že by mi z té šestice někdo vadil nebo nesedl. Bylo to naprosto bezvadně vybalancované, s vynikajícím humorem, který dnešní sitcomy dávno nemají a zkrátka se u toho dalo vypnout. Jsem rád, že jsem si zvolil angličtinu, protože originální hlášky a hlasy nemají sebemenší chybu. Český dabing to brutálně stahuje dolů - např. Rossův hlas od Čtvrtlíka je děsně nepřirozený a Petr Rychlý jako Joey vůbec nesedí. Když jsem dokoukal poslední sérii, začal jsem na youtube pátrat po videích z jejich reunionů, a je fascinující, v jak skvělé formě se všichni pořád drží. Jsou dobrými přáteli i ve skutečnosti a na placu si velmi rychle sedli, což vytvořilo výbornou chemii a uvolněnější atmosféru. Co k tomu dodat. Bude mi to chybět.

Na 75. výročí osvobození od nacistické okupace nešlo bezesporu zvolit lepší film než Anthropoid, kterým si připomínáme obrovské hrdinství našich 7 statečných parašutistů, v čele s Kubišem a Gabčíkem, jež zorganizovali a provedli úspěšný atentát na jednu z největších nacistických sviní té doby. Místo toho abychom si připomínali takové události, mele se mezi politiky pořád o roli SSSR na osvobozování ČR a Prahy, což je perfektní způsob jak odvést zrak lidí od toho, co by měli mít na paměti - a to, že Němci byli, jsou a budou vždy svině. Na Němce dnes se už jako na nacisty a zrůdy neukazuje, ale zato Rusáci jsou pořád ty bolševický sovětský svině, které všem zničily životy. Když jsem sledoval Anthropoid, tak jsem v duši plakal. Viděl jsem tolik odvahy, obětování a víry, která byla všemi těmi hrdiny vložena do toho, abychom měli budoucnost, kterou oni mít už nemohli. Určitě by se na to vybodli, kdyby jen tušili že za 75 let se budeme Němcům znovu klanět a líbat ruce. Místo toho tu jen špiníme národ, bez jehož nasazení bychom dnes pravděpodobně neexistovali, ať už byl jaký byl, protože Němci s námi měli v úmyslu skoncovat, tzv. plán General Ost. Já si neumím představit, že bych do války vůbec šel, natož se účastnil přímé akce. Proto budu navždy k vojákům chovat nehynoucí respekt a budu se snažit nezapomenout, což by měl ve svém svědomí cítit každý člověk. Měl jsem tendenci dát filmu plný počet, ale kvůli určitým nepřesnostem a excesivní dramatičnosti zůstanu u těch 4. Jinak velká spokojenost.

Okomentuji to jen ve stručnosti. Všechny ty flashbaky za její minulosti byla ta největší sračka co jsem za hodně dlouhou dobu viděl, ale mám slabost pro krajinu a přírodu. To je jediný důvod, proč jsem tomu dal takové vysoké hodnocení. Vůbec mě nebaví zabývat se životem nějaké fetky a děvky.

Co k tomu člověk může říct. Haikyū prostě baví, překvapuje a roztápí lidské duše. Částečně souhlasím s komentářem Jeoffreyho, že atmosféra po Shiratorizawě trochu opadla, ale myslím si, že to není vůbec na škodu, protože ten největší výbuch příjde v druhé polovině, která se rozjede v červenci. Po každém vrcholu musí nastat vždy pád, aby se zase mohlo stoupat a to je na tom právě to krásné. Tréninkové kempy mě naopak docela bavily, aby také ne, když tam padá jedna hláška za druhou, a zároveň představují jakousi pomyslnou bránu k dalšímu rozvoji a hlubší sebereflexi. Pokud chcete porazit ty nejlepší, musíte být zkrátka ještě lepší a nikdy se nepřestat překonávat. Těch 13 dílů zase uteklo jak voda a už se mi zase stýská. Opět musím vyseknout poklonu openingu a endingu. Ending song "Kessen Spirit" jsem si obzvlášť zamiloval a poslouchám ho de facto na denní bázi.

Popravdě řečeno, vůbec mě nenapadají vhodná slova, která bych měl ohledně tohoto filmu použít. Stand by Me ve mně zanechal něco nepopsatelného. Nejenže to bylo na americké poměry něco absolutně netradičního, ale dýchala z toho tak obrovská dávka nostalgie, že jsem cítil, jako by tam ten svět byl skutečně můj, a to, co vnímám jako skutečnou realitu, je jen nějaká hloupá noční můra. Přestože byl děj situován do 50. let 20. století, film byl natočen v období Golden 80ties, a ta atmosféra nádherného Oregonu byla opravdu cítit až do morku kostí. Navzdory relativně krátké stopáži se necítím být vůbec ochuzen. Jsem toho názoru, že to, co zde pro diváka vzešlo z 89 min, bylo mnohem více než vydá většina filmů za dvojnásobek času. Úžasné pocity a dojmy, takové, které už vám moderní filmy nenavodí, čímž netvrdím, že by nebyly dobré, ale časy se nedají napodobit. Kluci, kteří byli obsazeni do hlavní role, nemohli být zvoleni lépe. Líbily se mi kontrasty jejich povah a zejména to, že na člověka působili až neskutečně přirozeně a obyčejně až jsem se v nich začal sám hledat. Nejvíce chci však vyzdvihnout postavu Chrise Chamberse v podání Rivera Phoenixe. Nevím jaký člověk byl ve skutečnosti, ale mít ve 12 letech takto vyvinutý charakter, empatii, obětavost, pochopení a nesobeckost vůči ostatním lidem, to už musí být frajer. S takovým člověkem bych se také nebál vypravit na ta nejdivočejší dobrodružství, protože bych v něj měl absolutní důvěru. Smutný paradox je, že navzdory filmovému vyprávění, kde údajně zemřel mladý, zemřel mladý i ve skutečnosti. Bylo mu pouhých 23 let, avšak nezemřel jako charakter ve filmu, nýbrž jako zdrogovaná fetka, která se předávkovala kokainem na Halloween. Tohle prostě nikdy nepochopím.

Státy USA východně od Mississippi mají obrovský dar v podobě husté lesní vegetance, která je prakticky souvislá, od Maine přes Missouri až po Louisianu na jihu. Proto když jsem se dozvěděl, že námětem filmu je hike po Appalachian Trail, což je dálková turistická trasa skrz nádherné lesnaté horské pohoří Apalačských hor z jihu Georgie až do Maine na severu, neváhal jsem ani sekundu si jej pustit. Kamerové záběry přírody byly opravdu dechberoucí a představovaly to nejlepší z celého filmu, protože jinak tam toho moc není. Dva veteráni, v podobě Redforda a Nolta, jdou a jdou, sem tam se někde zastaví nebo někoho potkají, ale to je tak vše. Navíc Nolte byl šíleně ukecaný a pořád jen remcal. Redford chudák by nejraději nemluvil vůbec, a divím se, že ani jednou nevyjel. Způsob jakým to celé skončilo mě mrzí, ačkoliv bylo jasné, že to tak muselo dopadnout. Film si prostě na nic nehraje a servíruje nám to po lopatě, jak to v běžném životě bývá, bez příkraz a zveličování, což není na škodu. Moje 4 hvězdy dávám primárně za tu nádhernou přírodu. V Evropě bychom se měli stydět, že ačkoliv se nacházíme ve zhruba stejné zeměpisné šířce, nemáme tu prakticky žádné souvislé lesy, vyjma Skandinávie a Balkánu. Bez lesů, není prostě života a brzy se nám to začne vymykat z rukou.

Vtipné je, že Bakuten Shoot Beyblade zde má ilustrační obrázek z druhé série V-Force. Já jsem tohle anime měl hodně rád a v porovnání s tím, co se dnes vymýšlí za zhovadilosti, byl tohle klenot. Ačkoliv preferuji originální znění, mrzí mě, že v něm není backgroundová hudba z dabované, která je absolutně vynikající a dodnes mi nahání husinu na celém těle. Kuro Suzaku alias Black Dranzer jako nejsilnější blade, resp. bitbeast, kterého dokázal ovládat pouze Kai, je nezapomenutelný, a jen škoda, že byl tak rychle poražen.

Jaktože jsem se o tomto famózním filmu dozvěděl až teď? A proč se s ním člověk nikdy v ČR nesetkal? Road movie je pro mě vždy požehnáním sledovat a tohle s klidem zařadím na vrchol této tvorby. Scénář byl absolutně fantastický, což mě nepřekvapuje, když jej vypracoval sám autor legendární série "Návrat do budoucnosti" Bob Gale. Herecké obsazení nemohlo být zvoleno lépe. Gary Oldman dostal podpůrnou roli šitou na míru a James Marsden, které celé to břemeno táhl, byl borec jak vystřižený z amerického snu. Amy Smart ani netřeba komentovat. Cítil jsem, jako by na mě dýchala atmosféra 80. let, chyběla tomu akorát nějaká ta píseň z oné éry. Popravdě, velmi se mi líbilo, že jsem až do konce nevěděl, co od děje můžu čekat. Bylo to celkem mysteriózní, místy až lehce hororové, přesto velice poutavé. Úplně jsem přestal vnímat čas a vezl se s nimi na té dálnici, která oficiálně neexistovala, a přitom na ni člověk potkal tolik zajímavých osobností. Když se k tomu přidá i nádherná americká příroda a věštecká koule, která vám upřímně odpoví na každou otázku, nic vás už nezastaví. Paráda!!