Pedro

Žánr romantické komedie byl více méně zprofanován filmy typu Pretty Woman, kterým by spíše slušelo označení "pohádky pro dospělé". Přesto ale pár realistických romantických komedií existuje - a tohle je jedna z nich. A ještě k tomu (s výjimkou Annie Hall) ta nejlepší.

Moje první setkání s Akim Kaurismäkim. Výsledek? Rozpačitost... Žánrový hybrid, který místo toho, aby z této své vícejakosti těžil, tak se v ní ztrácí. Párkrát se člověk zasměje, ale do komedie má tenhle film daleko. O přesvědčivém dramatu se vzhledem k dějové schematičnosti rozhodně také mluvit nedá. Přesto se jisté kvality tomuhle filmu upřít nedají... Napadá mě nerudovská otázka: Kam s ním?

Dobře vykreslené postavy, uvěřitelné vztahy mezi nimi, to je, na čem tenhle film stojí. Nečekejte žádnou dějovou smršť, tohle je hodně pocitová záležitost.

Na drama příliš ploché a v podstatě bez dějové gradace, na komedii příliš rozvláčné a nudné. Svérázný žánrový konglomerát, který sice neurazí, ale rozhodně nenadchne. Alespoň mě ne.

Oproti například "8 1/2" mnohem stravitelnější, ale přesto pořád typický Fellini. Přímočarý sled vcelku banálních epizod, jimž dává patřičný rozměr až poslední symbolická scéna - katartické ráno, vyplavený rejnok na pláži a volání "z druhého břehu", které je však příliš slabé a přichází příliš pozdě na to, aby ještě mohlo co změnit.

Objektivně vzato - po všech stránkách perfektní film se silnou, značně "noir" atmosférou. Atmosférou, kterou osobně vůbec nemusím - proto ****.

Pro vyjádření toho nejniternější pocitu, který ve mně tenhle film vyvolal, mi budou stačit tři slova: Kvaziumělecký manýristický kýč.

Ať o tomhle filmu napíšu cokoliv, tak to pořád budou jenom slova... Plochá, prázdná, studená slova... Tohle se fakt musí vidět. Neskutečné množství pozitivna zkoncentrované do strašně malého objemu. Fakt krásná věc...

Ta paní je fakt dost dobrej úchyl... ;-) Ale teď vážně: Musím říct, že zase po docela dlouhé mě nějaký film dokázal svojí bezútěšností docela znechutit. Není to však jen důsledek faktické zvrácenosti a neperspektivnosti prezentovaných vztahů a chování, ale i naprosto bezchybných hereckých výkonů všech ústředních postav. Představitelka samotné pianistky dokázala podat všechny její stránky a podoby natolik přesvědčivě a věrohodně, že i přes odpor, který hlavní postava v člověku nutně vzbuzuje, ji je chvílemi schopen i svým způsobem litovat. - Film, který není pro každého, ale určitě stojí za vidění...

Buď jsem naprostý filmový barbar, nebo ještě větší cynik, než bych čekal, nebo obojí, ale mě tenhle film nechal naprosto chladným. Nic proti patosu, když se vyskytuje v rozumné míře a je, dejme tomu, odlehčen jiným způsobem sdělení, ale jeho intenzita v tomto filmu je pro mě neúnosná. Emoční exaltovanost, s jakou je nám tento v podstatě banální příběh předkládán, ve mě prostě žádné emoce vyvolat nedokáže... Na druhou stranu, špatný film to rozhodně není, jen estetické cítění režiséra je na hony vzdálené tomu mému.