Mikah

V podstatě celý seriál se odehrává ve firmě, kde pracují stálí zaměstnanci a dočasné zaměstnankyně, vykonávající podřadnou práci a od nichž se očekává, že se do několika let vdají a odejdou. Lze zde pozorovat, jak taková japonská firma funguje, jaké jsou vztahy mezi personálem, a jaký život má třicátnice, jež se stále neprovdala a řeší problémy lidí okolo sebe a na hledání vlastního štěstí nemá mnoho času, ačkoli se zoufale touží provdat.

Prostředí psychiatrie poskytuje seriálu velmi zajímavé příběhy lidí, kteří mají rozličné psychické problémy. Vlastně jsem si snad až do poloviny říkala, že bych byla spokojená, pokud by se věnovali jen těmto záležitostem a úplně vynechali romantickou linii, ale pak se ukázalo, že ta s tím taky souvisí a naopak seriál nabral na poutavosti. Hlavnímu páru jsem skutečně věřila, že jsou do sebe zamilováni a navíc měli naprosto normální vztah – většinou se během celého korejského seriálu pár vezme tak jednou za ruku. Také oceňuji absenci milostného trojúhelníku a podobných prvků, které mě v korejských seriálech iritují, a překvapivě se mi celkem líbila i hudba. Jen těžko bych hledala něco, co bych měla vytknout. Opravdu It's Okay, That's Love hodnotím vysoko a řadím ho mezi ty nejlepší korejské seriály, co jsem viděla.

Po dlouhých letech čekání je Joeův film konečně na světě. Očekávání jsem měla poměrně vysoká a první zhlédnutí mě spíše zklamalo, ale po druhém musím hodnocení zvednout. Největší výhrou scénáře je režisérovo netradiční pojetí, které dokáže proměnit i sebenudnější příběh. Tento příběh mi ovšem nudný nepřišel, ačkoli v něm vlastně o moc nejde. Mall je temný film, který sleduje pár hodin pomatení mysli a bestiální zvrácenosti jedinců, která může mít na okolí nezvratný dopad. Syrové zobrazení odvrácené strany naší společnosti mě zasáhlo a uvrhlo do chmur. Film je samozřejmě doprovázen vynikající hudbou. Joe Hahn dokázal, že své řemeslo umí a jsem zvědavá na jeho další díla – snad si příště vybere scénář se silnějším dějem.

Osvěžující film hýřící elegancí a vtipem. Mám ráda filmy odehrávající se v meziválečném období a tento mě opravdu potěšil. Půvabná moderní dáma, užívající si svobody, se dostane do honosného sídla konzervativní britské rodiny ctící tradice. Následuje nevyhnutelný spor, stejně jako odhalování pravých osobností postav a jejich příběhů. Jestli vás baví záležitosti typu Downton Abbey, určitě doporučuji ke zhlédnutí.

Film plyne pomalu a poklidně a vypráví o talentovaném hudebníkovi, zklamaném z hudebního průmyslu, a jeho vztahu ke středoškolské dívce, která se do něj na první pohled zamilovala a stejně jako on se našla v hudbě. Když se však z ní a jejích dvou spolužáků mají stát nové hvězdy, jejího partnera čeká těžké rozhodnutí. Příběh je jednodušší a nevybočující, nicméně je emotivní a odehrává se v atraktivním hudebním prostředí. Herecké obsazení je příjemné, ovšem Óhara Sakurako mi nebyla moc sympatická. Od filmu jsem očekávala něco více a určitě se nezařadí mezi mé oblíbené, ale večer mi zpestřil.

Tento seriál dlouho odkládala, ale vzhledem k tomu, že je to tady jeden z nejoblíbenějších a nejčastěji hodnocených korejských seriálů, konečně jsem se do něj pustila. Prostředí architektů na mě působilo nevšedně, jelikož jsem se s ním mnohokrát nesetkala. Osobně nemám ráda, když je seriál z velké části postaven na tom, že ženu někdo považuje za muže nebo třeba heterosexuála za gaye. Vyvažovala to vynikající Son Ye-jin, která navíc hrála velmi sympatickou postavu. Oceňuji, že se postavy chovaly celkem rozumně a pochopitelně, což u korejských počinů bohužel není pravidlem. Trpěla jsem u hudby, která je pro tyto seriály také typická. Jednou chci u jejich seriálu slyšet rock, namísto těch příšerných slaďáků. Také jsem očekávala o něco více humoru. Poslední epizody mi však nepřipadaly jako obvykle nudné a zbytečně natahované, naopak jsem byla neustále napjatá, co se tam bude dít, což hodnotím jako velké plus. Celkově pro mě byly chvíle s Personal Taste příjemné a docela ráda bych se do toho světa znovu vrátila, ale když jej porovnám s ostatními korejskými seriály, co jsem zatím viděla, tak ho vidím jako průměr.

Jin má velmi zajímavý nápad a působivé scény zejména v první epizodě, které u mě navodily dojem, že se celý seriál bude držet takové tajemné atmosféry, což se bohužel nestalo. Ačkoli mi celkové téma připadá originální a napínavé, jednotlivé epizody řešily spíše obyčejný život v 19. století, aniž by se tam dělo něco výraznějšího. Takto vyznívaly realističtěji, ale bohužel také nudněji. Druhá řada sice nabízí vysvětlení, jak celý příběh dopadne, což by mě opravdu zajímalo, ovšem sledování jednotlivých epizod mě ani trochu neláká. Neoceňuji ani to, že nám každá epizoda nabízí nechutné detailní záběry operací, na druhou stranu je však seriál i celkem poučný. Slabé 4 hvězdičky.

Také se mi nelíbilo televizní zpracování, které se snaží celý film degradovat na laciné dílo, ale přesto je dobře, že něco podobného vzniklo. Protože stále existuje příliš mnoho lidí, co se slepě oddávají náboženství a blahořečí je pro jejich údajné nabádání k dobru a lásce, ale pro samé recitování svatých knih zapomínají sami přemýšlet a vnímat lidi kolem sebe a skutečně se snažit dobro a lásku šířit. K tomu, aby si uvědomili, co je vlastně správné, je bohužel někdy přiměje jen podobná tragédie, když už je pozdě cokoli napravit. Snad filmy jako je tento alespoň trochu přispějí k tomu, aby si to někteří uvědomili včas.

Kriminální seriály ani filmy téměř nesleduji, tudíž nemohu moc srovnávat. Mr. Brain stojí na výborné hlavní postavě Cukuma Rjúsukeho, nekonvenčního milovníka banánů, kterého mají ostatní tendenci neposlouchat, dokud se neukáže, že měl zase pravdu. Samozřejmě ho doplňují další zajímavé postavy, ačkoli méně výrazné. Přiznám se, že mě seriál začal pořádně bavit až třetím dílem a na konci jsem se opět začínala nudit, ale ty prostřední díly jsem si velmi dobře užila. Líbilo se mi, že i zločiny, z nichž některé vypadaly jako z hororu, byly ztvárněny s humorem, takže jsem se nakonec smála. Škoda, že nepřidali více dílů, co by se udržely na úrovni těch nejlepších epizod a co by rozpracovaly další vývoj, protože toto dílo má určitě potenciál.

Tento seriál jistě dokáže oslovit mnohé mladé lidi, kteří se podobně jako hlavní postavy trápí, že musí opustit svůj dosavadní studentský život a že stále nepřišli na to, jakou cestu si zvolit. Taktéž přátelství rozmanitých lidí, kteří vytvoří jakousi rodinu, je atraktivní téma. Trochu mi vadilo přehánění a občasná absurdnost, protože mám raději realistické jednání postav, ale k japonským seriálům tento styl už většinou patří a zde se tvůrci mírnili, takže mi to zážitek nijak výrazněji nekazilo. Jelikož je Hačimicu no kuróbá velmi známé dílo, samozřejmě především jako komiks, chtěla jsem vědět, o co vlastně jde a jsem moc ráda, že jsem přišla na to, že je to vlastně hezký příběh, který nejen pobaví, ale také má co říct.