Mikah

Během posledního týdne jsem viděla čtyři americké vánoční filmy ze 40. let a tento je z nich nejznámější, ale také nejslabší a schází mu ta kouzelná atmosféra. Drtivá většina filmu se totiž točí převážně kolem podnikání a je poměrně nudná a smutná a jen občas je prosvětlena vtipnou scénou. Dá se to brát jako příběh o existenciální krizi muže, který byl v mládí donucen vzdát se osobního štěstí a zůstat v rodném domě, převzít otcův podnik a dělat věci, za které by se dříve styděl. Když se objeví zdánlivě neřešitelné finanční problémy, uvědomí si, že zahodil veškeré své sny a plány kvůli životu, který nikdy žít nechtěl, a rozhodne se pro smrt. Smysl svého života pozná, až když mu je ukázáno, co udělal pro ostatní: nejen pro své nejbližší, ale i pro celé město. Jeho osobní štěstí je nepodstatné. Film má jisté kvality a propracovaný příběh, ale pro jeho depresivní atmosféru a sdělení, které v dnešní době už neobstojí, se k němu už asi vracet nebudu.

Až během třetí řady jsem si všimla, že brečím už po několika vteřinách každého dílu a slzy mi tečou ještě nějakou dobu po skončení. Možná je to citové vydírání, ale strašně dobré. Je to pro mě rozhodně nejlepší současný americký seriál, na jehož nové epizody se nejvíc těším. Mám téměř pocit, že je to osudové setkání.

Dívka se svěří svému učiteli, že ji napadl jeden chlapec, a tak učitel jde a donutí chlapce, aby se přidal k jeho divadelnímu souboru a s dotyčnou dívkou hrál mileneckou dvojici. Onen chlapec se krátce předtím se svou partou pokusil znásilnit jiného chlapce, tudíž to byl regulérní zločinec. Dívka samozřejmě zjistí, že to byla jen maska a do chlapce se zamiluje. Je to další romantický příběh o napraveném grázlovi, který vlastně celou dobu byl jen nešťastný a nevyzrálý a potřeboval, aby ho někdo zachránil. Příběh, který všichni známe, je zde však poměrně hezky zpracovaný, doprovází ho dobrá hudba a je příjemné vidět ho v jiném prostředí než na americkém předměstí.

Dost možná je to ta nejlepší pohádka z posledních let, kterou jsem viděla. Má krásnou atmosféru i zajímavé postavy, moderní a naprosto nepohádkové prvky, které v průběhu celého filmu překvapují, ale především je opravdu vtipná. Rozhodně se k ní budu vracet.

JD není cool. Jeho zájmy někteří označují za staromódní, zženštilé nebo prostě podivínské, a jeho humor většinou chápe jen on sám. Dorian se ale nesnaží změnit a vždy zůstává sám sebou. Občas působí jako vedlejší postava sekundující ostatním postavám, které jsou všechny taktéž osobité a dotažené do krajnosti, ať už se jedná o Dorianova mentora, který se snaží být za každou cenu zlý a nikdy nedat najevo jedinou pozitivní emoci, o sexistického primáře posedlého sladkostmi, anebo o údržbáře, který za celou dobu snad neřekl jedinou pravdivou věc. Celý seriál mě dokonale bavil a určitě mi bude chybět.

Malá mořská víla se zamiluje do pasáka a stane se člověkem, aby mohla pracovat v nevěstinci. Nepohádková interpretace známé pohádky, která je zde zobrazena úžasnou nelíbivou animací a zasazená do drsného a špinavého světa, ale ponechává si temnou poetiku. Navíc s výbornou hudbou.

Mezi mým prvním a druhým zhlédnutím uplynulo více než deset let a třetí zhlédnutí rozhodně neplánuji dříve než za dalších deset let. V obou případech mě film emocionálně odrovnal. Tak silné, tak dobré.

Asi půjdu trochu proti proudu. Na úvod upozorňuji, že o Queen v podstatě nic nevím a znám pouze několik nejznámějších písní, a na Bohemian Rhapsody jsem šla s nadějí, že si doplním hudební vzdělání. To mi však film bohužel nesplnil. Přišel mi velmi povrchní. Samotnému zpracování se dostalo velké péče, avšak příběh je odbytý. Freddieho příběh je zobrazen pouze útržkovitě a přitom legenda jako on by si zasloužila propracovanější příběh s větší hloubkou. O něm jako o člověku se nedozvíme prakticky nic, protože je zde zobrazen s odstupem jako výstřední, sebestředný, rozervaný idiot, ale jeho psychologie není vykreslena. Proto mi nebylo umožněno vytvořit si k němu blízkost, a když oznámil nemoc, nijak to na mě emočně nezapůsobilo. Nepomohl tomu ani výběr herce – Malekovi jsem to prostě nevěřila a jako Freddieho jsem ho neviděla. Zbytek kapely měl obsazení zdařilejší, ale bohužel se jim nedostalo prostoru a jako jednotlivce jsme je nemohli poznat. Jako poslední výtku uvedu podbízivé záběry na kočky. Jsem sice milovnice koček, ale jediný účel těchto záběrů byl, aby divák řekl „aww“. Bohemian Rhapsody není špatný film, ale mohl být daleko lepší.

S tímto dílem mám podobný problém jako s tím předchozím. Děj by se dal podrobně popsat v několika větách, a přesto se filmu podařilo ho natáhnout na více než dvě hodiny pomocí nekonečných akčních scén, vizuálních efektů, hloupých romantických zápletek, samoúčelně roztomilých zvířat a trapných vtipů, které ději nic nepřináší. Film jako celek na mě působí jako zmatený slepenec vzájemně nesouvisejících scén a příliš velký význam je kladen na vizuální stránku. Ovšem na rozdíl od prvního dílu tento alespoň nabízí poměrně hodně nových informací z kouzelnického světa, byť některé detaily z kánonu jsou pozměněny, a stejně tak přichází s nějakým slibným příběhem, kdežto v prvním díle šlo jen o honění zvířat po New Yorku a sledování zvláštního chlapce ze sirotčince, které zdánlivě nikam nesměřovalo. Oceňuji také odkazy, které by divák nepochopil bez znalosti HP přinejmenším ve filmové podobě (ale kdo ty filmy nezná?). A přiznávám, že jakmile se ozvala hudba z HP, tekly mi slzy.

Není to příběh o outsiderech, kteří jsou na svou odlišnost pyšní a vždy vědí, co říct, a sypou se z nich cynické poznámky a břitké odpovědi. Zde je hlavní postavou nevýrazná a nesmělá dívka, co si přeje být cool, ale neví, co pro to udělat. Film nepřináší žádnou dramatickou zápletku, ale zato nabízí realistické zobrazení současných dospívajících i s jejich ponořením do sociálních sítí, jež mi místy připadalo až dystopické, ale pravděpodobně je reálné. Oceňuji realističtější zobrazení vztahů panujících na střední škole, které mají obvykle spíše podobu nezájmu a neosobní zdvořilosti než otevřené šikany, jakou ve filmech obvykle vídáme. Každopádně je to dílko především pro ty, kteří mají rádi pomalé filmy tak trochu o ničem.