FIBO

FIBO

Filip B.

Česko
Velký Vont

15 bodů

Můj deníček

<< předchozí 1 2
  • 26.10.2015 v 03:23

    Pocta Jamesi Hornerovi (Rudolfinum 25.10.2015)


    Nedělní Praha. Ocelově šedá obloha. Tak nějak by se dalo vystihnout pochmurné prostředí pražské kotliny krátce po poledni. Shlukující se postavy ve společenském oblečení dávaly znát, že se člověk blíží k místu určení, což bylo v tomto případě pražské Rudolfinum. Nálada je relativně smíšená. Těším se na koncert, ale zároveň já a moji společníci víme, že tento koncert má pachuť tragické události, která se stala pár měsíců zpátky. Ostatně, tento koncert by se z logiky věci neuskutečnil, nebýt tragické smrti Jamese Hornera. Několikrát si vzpomenu na citát, který měl údajně Horner prohlásit. Dokud budete na mě myslet, budu tu stále. Něco na ten způsob. V tom případě by tady dnes měl být s námi, napadne mě.

     

    Sál se rychle zaplňuje a těžko by člověk hledal neobsazené místo. Asi by se nějaké našlo, ale účast byla alespoň opticky skoro stoprocentní. Orchestřiště se začíná zaplňovat hudebníky a balkón za nimi posléze obsadí množství dětských postav. V jednu chvíli tam jen tak všichni postávají, zatímco pod nimi se ozve klasická zvuková kulisa ladících se hudebních nástrojů. Za relativně chladného potlesku vstupuje dirigent, který se hluboce uklání směrem do hlediště. Sedíme na levém balkóně prakticky napasování v úrovni orchestřiště, toto nám naskýtá slušný výhled na celé dění v orchestřišti. Přímo pode mnou sedí dvě harfistky, blízko k nim křídlo houslistů, následuje pozice dirigenta a za ním další křídlo houslistů. Za jejich zády je řada hudebníků s žesťovými nástroji a ještě za nimi ještě větší řada hráčů s perkusními nástroji. Sál potemní a osvětlené zůstává pouze orchestřiště. Soubor otočných diodových reflektorů porůznu osvětluje balkónovou část s chlapeckým sborem.

    Představení začíná epilogem ze Star Treku II. Jde o moji srdcovou záležitost, tak jen hypnotizuju dění pode mnou a poslouchám živě něco, co doteď znám zpaměti jen z oficiálního score. Moje dosud šedé a nevyhraněné očekávání okamžitě mizí návalem náhlé pozornosti s nastraženým sluchem před tím, co tu před námi vzniká. Hlasitost toho všeho podle mého subjektivního vnímání postupně narůstá a já se chvílemi přistihnu, že přestávám sledovat orchestr a konkrétní hudebníky a jenom poslouchám. Nevím, jak to vyjádřit, protože takový pocit se dost dobře nedá slovy vyjádřit. Cítím jakési vnitřní naplnění a uspokojení, které podporuje preciznost a čistota melodie, která obklopuje sál. Melodie tolik známé a přesto hodně osobní, kterou má člověk v sobě spojenou s určitými událostmi ve svém životě. Na chvíli si uvědomím, že bych si přál, aby tenhle moment nikdy neskončil, přesto podvědomě vím, že tahle událost, tihle lidi, tento sbor a tato sešlost je unikátní a už se nebude opakovat.

    Následují další čísla, která nejsou pro mě tak osobní jako úvod, přesto mají mou maximální pozornost. Znovu tápu pohledem z jednoho tělesa v orchestru k druhému. Vnímám ty lidi a selektuju si jednotlivé nástroje při poslechu toho, co znám zpaměti. V jeden moment sotva postřehnutelným způsobem začne doplňovat orchestr sbor. Chlapecký sbor, který stojí v lajně na balkóně za orchestřištěm. Hudba dostává nový rozměr, všechno je perfektně vyvážené, ani jedna složka nepřehlušuje druhou. Můj optický průzkum orchestru opět ustrne a opět se soustředím pouze a jenom na hudbu. Ta hudba je tady a zarývá se člověku pod kůži, doslova jako injekce. Sám ztrácím kontrolu nad tím, kam vlastně směřuju svůj pohled. O minuty později posloucháme suitu z Vetřelců. Skladba začíná motivem Main Titles. Nastoupí smyčce, není jich moc a nejsou moc hlasité, o to ale svým způsobem vynikají. Až na ony smyčce je tu naprosté ticho, že by člověk slyšel cokoli, co sem nepatří. 

    Opět se dostavují pocity nirvány. Main Titles je zvláštně propojené s akčnější skladbou, kdy se přidávají ostatní členové orchestru, ozývá se dunění, bubnování, každý z členů orchestru je zapojen, doslova každý. Pod sakem cítím, jak dostávám husí kůži. Ta hudba rezonuje okolím, je hlasitá a obsahuje podíl práce každého z těch lidí tam dole pod námi.

     

    O přestávce sedíme na svých místech, přestože mnoho lidí svá místa dočasně opouští. Diskutujeme o hudbě, o Hornerovi. Myslím, že za dnešek už asi nezažiju ten pocit, kterým jsem tu zažil v několika relativně krátkých, ale o to intenzivních momentech. Čas běží, dirigent občas mezi čísly odbíhá, sem tam mezi skladbami stroze promluví do mikrofonu organizátor s krátkým formálním komentářem a pomalu se blíží finální část - suita z Avataru.

    Opět balkón zaplňuje chlapecký sbor a hráči se ujímají poslední části programu. Melodii, která by se dala popsat jako cizokrajná a exotická, tak tu v určité části doplní sbor v tuhle chvíli osvětlených kluků na balkóně. A zase, přichází ten mrazivý pocit. Orchestr zapojuje veškeré svoje kapacity. Nastává pasáž v soundtracku pojmenovaná jako War. Tady už orchestr ždímá veškerou poslední kapku z potenciálu každého zde přítomného nástroje. Opět mám husí kůži. Tympány jedou, smyčce, žestě, bubny... absolutní vrchol této blaženosti doplňuje sbor chlapců, který zvedá zdejší už takto vystupňovanou akustiku na takovou úroveň, že mě napadá, jestli se neodrhne strop Rudolfina a neodletí kamsi v dál pod náporem té energie, která tu vzniká.

    Akce končí, pocit nirvány střídá pocit smutku. Smutku, že tohle bylo neopakovatelné a že vystoupení na tomhle kusu božího pískoviště skočilo. Zapamatuj si to, zapamatuj si to dobře. Říkám sám sobě. Opouštím Prahu v náladě příjemného přemítání. Dnes už nebudu nic dělat, nechci tenhle zážitek nechat rozplynout v proudu jiných myšlenek a činností.

     

    Pocta Jamesi Hornerovi (Rudolfinum 25.10.2015)
  • 23.10.2015 v 14:55

    James Horner (a pár čísel...)

      

    James Horner (a pár čísel...)
  • 6.10.2015 v 01:26

    10 / 2015 - A Tribute to James Horner

     

    10 / 2015 - A Tribute to James Horner
  • 1.10.2015 v 15:30

    Názor (ne)jednoho na soundtrackový průmysl

     

    Nedávno jsem narazil na zajímavou diskuzi, kde fanoušci filmové hudby rozebírali téma "Kompletní filmová hudba - ano / ne?". Na diskuzi byla zajímavá různorodost osobních preferencí, kde každému vyhovuje jinak poskládané album a z toho vyplývající jiný styl poslechu hudby. Zatímco někomu stačí klasický OST, jinému vyhovují suity pouze s vybranými motivy a jiný zase potřebuje recording sessions, přestože jich je (například) v albu 80 a každá stopa začíná a končí x vteřinami ticha.

     

    Mě osobně avšak pobavil názor jednoho ze zúčastněných, který napsal:

    "I only carry complete scores, complete sessions and complete gamerips. I'm done with the industry soundtrack bullshit."

     

    Názor (ne)jednoho na soundtrackový průmysl
  • 15.6.2015 v 20:05

    Titanic Live 2015 - report

     

    Tak jsme se konečně dočkali! Po neskutečně dlouhé době přišel den, kdy jsme konečně mohli být při tom. Dva roky zpět jsme snili o tom, jaké by to bylo, udělat si výlet do Royal Albert Hall v Londýně na světovou premiéru živého koncertu za přítomnosti Jamese Hornera a režiséra Jamese Camerona. Bohužel, neměli jsme tu čest a tak vše zůstalou pouze v rovině tužeb. Nedlouho poté ale přišla jasná zpráva - bude zahájeno evropské turné Titanic Live a jeho premiéra se uskuteční v Praze!

     

    Jasná věc - více než půl roku dopředu byly zakoupeny lístky na (pro nás) nejočekávanější kulturní akci roku (a nejen roku). Nakonec zbývalo jen čekat a doufat, že nikoho z nás nepřepadne nemoc, že nebude mít vlak zpoždění atd. Však to znáte. Ano, už máme zkušenost s tím, že došlo k odvolání koncertu zhruba hodinu před jeho začátkem a pak k jeho zrušení a vrácení vstupného. Nic z toho se ale naštěstí nestalo. Neděle podvečer, Praha, nad kterou se začíná smrákat a aréna, která se začíná pomalu zaplňovat. Potemnělé O2 aréně vévodilo osvětlené orchestřiště a pomalu se zaplňující místa.

     

    Ruch v hledišti ještě přicházejících osob trochu narušuje úvodní vstup, který je samotným zahájením koncertu, ale následně velmi rychle utichá. Osobně neupírám zrak k plátnu, ale pouze vnímám hudbu a její rozdíl s desettisíckrát naposlouchaným soundtrackem. Ano, toto skutečně je živé, jediné co je součástí projekce krom obrazu jako takového promítaného z opačné části arény, jsou dialogy, ambient sounds a source music. Všechno ostatní vzniká doslova před vašima očima pod rukama členů Českého národního symfonického orchestru.

    Nechci příliš rozepisovat, jak jsem prakticky nevnímal filmové plátno a pouze se zaměřoval na to, co se odehrává v orchestřišti. Sledoval jsem monitor před dirigentem, který každou chvíli signalizoval nástup, začátek a konec dané hudební pasáže. S překvapením jsem sledoval absolutní preciznost v načasování každé hudební stopy, která přesně odpovídala načasování hudebního podkladu v kino verzi filmu. Samozřejmě jsem poznal místy chyby nebo absenci některých nástrojů, to však nic neměnilo na originalitě a unikátnosti tohoto vystoupení. Jenom to vnímání skutečnosti, že tohle všechno se odehrává teď tady před vámi, bylo neskutečné. Sólistka francouzského původu po čas celého filmu doslova brala dech přihlížejícím, když se její hlas rozléhal arénou. Měli jsme podezření, že podklad hraný na irské dudy je příliš precizní a čistý na to, aby to hrál někdo, kdo je dobře schovaný v tělese hudebníků. Mylně. Když jsme se přemístili, abychom měli lepší výhled na orchestřiště, jako by se nám vyskytl ještě hlubší pohled do této "továrny na hudbu". Mohli jste okem zaměřit toho či onoho hudebníka a čistě vyselektovat jeho part a vnímat ho samostatně. Klavíristka, harfistka, tympánista a další a další. Nelze opomenout sbor českých vokálistů, kteří stojíc v zadní části orchestřiště místy pozvedali úroveň hudby do úplně jiných rozměrů.

     

    Vadou na kráse zůstalo pouze chování některých lidí v hledišti, které bych ale vzhledem k honosnému zážitku nechtěl moc rozebírat. Závěrem, pokud tam někdo přišel pro zážitek, pro hudební zážitek - měl tak unikátní a prakticky neopakovatelnou příležitost být při něčem nevšedním, něčem, co se dá těžko slovy popsat. A tento zážitek rozhodně stál za to!

     

    Titanic Live 2015 - report
  • 14.6.2015 v 15:45

    Titanic 2015

     

    Už dnes...

  • 7.6.2015 v 18:54

    🎶♪♫♩🎵


    "Music has always been a matter of Energy to me, a question of Fuel. Sentimental people call it Inspiration, but what they really mean is Fuel. I have always needed Fuel. I am a serious consumer. On some nights I still believe that a car with the gas needle on empty can run about fifty more miles if you have the right music very loud on the radio."

  • 5.11.2014 v 21:44

    Praha 2015

     

    Praha 2015
  • 20.9.2014 v 17:50

    Can't stop watching this....

     

  • 13.9.2014 v 13:37

    Conan The Destroyer


    Něco z naší vlastní zahrádky (The City Of Prague Philharmonic Orchestra)

<< předchozí 1 2
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace