FIBO

FIBO

Filip B.

Česko
Velký Vont

15 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
    • 23.9.2017  00:35
    To (2017)
    *****

    Precizně ztvárněná látka a pozoruhodné výkony mladých herců zasazené do osmdesátých let jsou hlavní, nikoliv však jedinou devízou filmu. Krom stěžejního děje (pátrání a rozkrývání minulosti, vnímání na první pohled rozdílných, v důsledku ale přeci jen podivně společných strachů a postupné uvědomování si společného zla) je tu znát pečlivé vykreslení kanadských osmdesátek nejen formou vizuálu, ale i různých drobnějších narážek, které (překvapivě) z úst dětských herců neznějí trapně ani hloupě. Jednotlivé charaktery jsou precizně vykreslené a ještě lépe zahrané. Dospělí herci tu mají sice méně prostoru, nicméně jejich postavy mají o to roztodivnější pozadí, až člověka mrazí v zádech. Dobře tu funguje atmosféra, přestože film hned v úvodu nabízí poměrně netypickou hardcore scénu, která divákovi naznačuje, že některé věci tu budou fungovat jinak než u podobných filmů. Sice jsem se neděsil ani nelekal, nicméně atmosféra tu velmi dobře pracovala a sledovat herecké vystoupení té party byla jedna radost včetně toho humoru, který je tam místy propašován. V některých ohledech to ve mě evokovalo Stranger Things nebo Stand by Me, kdy se člověk dokáže vžít do kolektivu hlavních postav a na chvíli prožívat svět jejich optikou. Je možná škoda, že tolik látky (kniha o velikosti překladového slovníku má přes 1000 stran) prostě nejde filmově zpracovat tak, aby se do toho člověk více ponořil. Pokud si pokračování zachová stejnou úroveň kvalit, pak se můžeme spolehnout, že na filmové zpracování It tento žánr jen tak nezapomene.

    • 20.8.2017  02:41

    Ve své podstatě se mi potvrdila moje původní myšlenka, že film pravděpodobně asi nenadchne, ale zároveň ani neurazí. Divák tak sleduje děj z perspektivy malého kluka, který je se svou rodinou donucen se přestěhovat na venkov a tam si (nepřekvapivě) hledá nové kamarády a současně vnímá dospělácký svět okolo sebe, kterému sám nemůže rozumět. Co se jeví jako drama, to je střídáno s lehce komediálními obrazy, které mi až na výjimky přišly nezajímavé. Celý film je zvláštní skladbou obrazů, které v zásadě nemají žádnou hmatatelnou dějovou strukturu krom toho, že se občas v pozadí vykreslí nějaká událost tehdejší doby, která je však dětskou perspektivou utopena v pozadí. Z větší části se tedy divák staví do role malého kluka, který hledí na okolní svět široce otevřenýma očima a stejně nechápe, co vidí okolo sebe. Film v zásadě není komedie ani drama a celé to působí svou nevyhraněností neurčitě. Dialogy jsou postaveny tak, že se lidi v kinosále občas sem tam zasmějí, ale celkově je to taková nevyvážená změť obrazů, u kterých se dá jen spekulovat, jestli jde o záměr autorů nebo čistě nedotaženost filmového zpracováni oproti literárnímu. Je to podobné, jako kdybyste si dali zmrzlinu se třemi různými příchutěmi a výsledná chuť byla jen jakýmsi mixem, ve které necítíte ani jednu z nich. Celkově je to šedivé a výsledek je ten, že na film jako takový asi brzy zapomenete. Film vhodný jako jednorázovka pro nedělní odpoledne nebo jako vata mezi rodinnými filmy o svátcích.

    • 19.1.2016  15:45
    The Frame (2014)
    ****

    Po Inkovi se jedná o další (a na můj vkus poměrně slušný) nevšední film, který pravděpodobně nebude stravitelný pro každého. Kdo zná Winansovu práci, toho nepřekvapí, že si film zahrává s alternativní realitou a propašovává do našeho všedního světa věci, které obyčejní lidé nejsou schopni vnímat nebo vidět. Zkrátka tohle je typ filmu, který lze šmahem odsoudit stejně tak jako vychválit. Film by mohl být kratší a nemusel by obsahovat některé relativně nedůležité obrazy, na druhou stranu v celkovém vyznění se mi líbil. Jedná se mimo jiné o jeden z mála případů, kdy režisér složil pro film vlastní hudbu, která je mezi soundtrackovými fajnšmekry poptávaná. Winans má svůj specifický hudební styl, který se dokonale hodí právě na tuto realitu alternativní fikce. Pokud se někomu tento film nelíbil, doporučuji shlédnout výše zmiňovaný Ink, který je přece jen stravitelnější než Frame. Mimochodem, k oběma filmům jsem se dostal původně kvůli hudbě a v obou případech jsem byl nadmíru spokojen.

    • 16.1.2016  01:02

    The Hateful Eight asi díru do světa neudělá, ale mě osobně zaujal. Film je až možná zbytečně dlouhý vzhledem ke skutečnosti, že jeho naprostá většina se odehrává v jednom zasněženém domku v bohem zapomenuté a vánicí zužované krajině. Jsou tu dlouhé a někdy přespříliš dlouhé obrazy, ve kterých se nic moc neděje, které následně kompenzuje typická Tarantinova látka, hláškování a jemu vlastní humor. Nechybí zde přirozeně ani snaha divákovi zamotat hlavu a ponechat nejasný charakter jednotlivých postav až do samotného finále. Přiznám se, kdyby film neobsahoval tolik replik, které mě často rozesmívaly, asi by se jednalo o šedivý, ničím nevybočující film. Navzdory velice pomalému rozjezdu se daří filmu nenudit díky Tarantinově tvůrčí chemii a jeho nadšenci si přijdou na své. Osobně rozlišuju dva druhy filmů: filmy, které stačí vidět pouze jednou a filmy, které rád uvidím znovu. O to vzácnější, leč příjemnější je zařadit film do té druhé skupiny.

    • 8.12.2015  22:05

    Nemám rád tento typ námětů, ale toto se mi překvapivě líbilo. Film je podáván formou dětské perspektivy hlavního hrdiny a spolu s tím plynoucí jeho osamění a znuděný pohled na šedivý okolní svět. Mít rozvedené rodiče, být šikanován ve škole, k tomu pobožná matka na práškách a divní sousedé, to člověku na morálce moc nepřidá. Film v zásadě ničím speciálním není, nicméně daří se mu zachovávat určitou originalitu (alespoň pro ty, co neznají předlohu) a překvapivě zde není díkybohu zpackaný konec. Příjemná večerní podívaná, jejíž prožitek navíc umocňuje Giacchinova hudba - na míru šitý hudební motiv, který má vyjádřit osamění, dětství, sníh/Vánoce, touhu uniknout.. a že se mu to daří.

    • 21.10.2015  02:55
    Emergo (2011)
    ****

    Španělům palec nahoru. Konečně jedna z mnoha duchařin (toto pojmenování nesnáším, ale jiný český název mě nenapadá...), která je dovedena do konce aniž by se do té doby stačila utopit v nesmyslech nebo jiných scénáristických fantaziích. Emergo v zásadě ničím neohromuje, ale narozdíl od desítek jemu podobných filmů se drží na uzdě, ba co dokonce navíc předbíhá ony západní duchařské horory, jejichž scénáristé mají asi tolik znalosti látky a nápaditosti jako malé dítě. Typický vzorec typického západního hororu tohoto typu (čest výjimkám): dům, rodina, malé děti, létající předměty, ambient sounds a pak se stane nějaká hrozná absurdní konina, ale konzumní publikum odchází spokojeno. K tomu se přidá nějaký ten druhý a třetí díl a highlight žánru je tu. Nebo alespoň značka, pod kterou si lidé tento mnohými zprzněný žánr zapamatují. Znám hromadu filmů, které více či méně vycházejí ze stejné nebo obdobné synopse, no většina z nich se dříve nebo později utápí v hlouposti, nelogičnosti nebo neznalosti látky (alespoň té elementární znalosti těch reálných skutečností, na základě kterých se filmy inspirují). Emergo pro některého diváka může být nezajímavý, možná laciný film, přesto je to jeden z lepších filmů, které může tento žánr nabídnout. Pokud někdo hledá duchařinu, ve které nemohou chybět "lekačky", pohledná americká rodina a velký dům a k tomu krabice popcornu, pak toto není film pro něj. Ostatní možná uvidí nenáročný film, který si na nic nehraje a možná se i dozvíte, že obdobná událost se skutečně někde stala, nebo alespoň byla inspirována něčím, kde se nevyskytovaly potoky krve a řev dementních rozmazlených dětí. Málokdo si dokáže uvědomit, že se filmy dají vyrábět i bez speciálních efektů, bez kterých by to ale dle mnohých nebylo dost cool.

    • 19.10.2015  14:26

    Líbí se mi synopse, kde je veškerá lidská přeživší společnost umístěna v jednom nikdy nezastavujícím vlaku, který brázdí pustou ledovou krajinu a navíc každý takový vagón je hierarchicky striktně oddělen od vagónu nižší třídy (tady nelze nevidět určitou analogii s Titanicem, kde pasažéři třetí třídy znázorňovali pomyslné společenské "dno" a podle toho s nimi bylo zacházeno). Já jsem se vcelku bavil. Jde sice o uzavřenou a jasně vytyčenou lineární cestu z jednoho místa na druhé, ale ten nápad oné riskantní povstalecké cesty, která nemůže z principu dopadnout úplně nejlépe, se mi jeví jako fajn myšlenka. Nemám problém akceptovat, že je to vše trochu přikrášlené a že to vše vychází z komiksové předlohy, která je určena (třeba) pro mladší publikum. Objevují se tu zajímavá společenská i politická zamyšlení, jejichž analogii můžeme mnohdy vidět v reálném světě. Školní vagón s malými děcky, kterým je vymýván mozek propagandou systému poukazuje taky na určitou sugestivní paralelu s reálem. Po dobré dvě třetiny filmu jsem se vcelku bavil a tušil relativně slušný výsledek, no zbytek už jaksi působil spíše komiksově než realisticky. Pokud opomenu epilog a závěrečnou kapitolu, asi bych jen dodal, že nemám rád filmy, kde se hlavní postava na konci dozví nějakou myšlenku, díky které začne všechno přehodnocovat a najednou prozře v nějakou pomyslnou nebo fiktivní pravdu, kterou doteď neviděl. Docela průměrný film, který má však slušnou synopsi a v mnoha místech poukazuje na postavení člověka ve společnosti: " Každý tu máme své místo a aby společnost přežila, tak tu každý musí vykonat svou byť třeba nezáviděníhodnou roli...".

    • 6.10.2015  14:47
    Šibenice (2015)
    *

    Prvních dvacet minut tvoří solidní základ (zajímavá synopse, skutečná událost, pověrčivost, hloupý nápad). Zbytek filmu jde pomalu ale jistě z kopce. Každá další desetiminutovka degraduje film na nižší a ještě nižší úroveň. Nelze si nevšimnout značné podobnosti s Grave Encounters (stejná kamera, stejné ozvučení, totožné scare a free&run momenty. Narozdíl od Grave Encounters zde ale nic nefunguje, na mě jedině zapůsobily první momenty nočního divadla (chodby, stíny, chabé osvětlení nouzových světel, ozvěny táhnoucí se nočními a temnými chodbami). Vše ostatní je jasně vyumělkované, divák na začátku filmu okamžitě pozná, že na tom či onom místě se dříve nebo později něco stane (pozor na ta lana tady, mohou být velmi nebezpečná...). Rozhodně nepatřím mezi lidi, kteří FF zatracují, naopak. Pokud takový film dosáhne průměru nebo dokonce lehkého nadprůměru, pak ho mohu považovat za "ne hloupý". Některé FF filmy dojíždějí na nesmyslnosti, nelogičnosti nebo totálně podělaném konci, v tomto případě se film vyplatí sledovat pouze prvních pětadvacet minut a pak ho vypnout. Už samotné zamyšlení, jak by to mohlo být dál, bude větším zážitkem než dosledování filmu do konce.

    • 4.10.2015  14:06

    Herecký koncert Michaela Caina a Omara Sharifa, od kterého člověk neodtrhne od první minuty oči. Přestože nejsem příznivec tohoto historického období, přesto mě film svým zpracováním pohltil. Aneb jak přežít ve zbídačené době ve skupině lidí, která se mezi sebou vzájemně nenávidí. Výpravný příběh doprovázený hudbou Johna Barryho korunuje ona zmíněná dvojice herců.

    • 27.9.2015  15:11

    Přestože jsem měl o tomto filmu povědomí z knih a filmové literatury, dlouhou dobu jsem se mu vyhýbal. Už předem mě odrazovaly superlativy a nálepky typu "filmy, které musíte vidět před smrtí". K tomu lze přičíst velmi dlouhou stopáž, která si už sama říká o to, aby jste se na něj vykašlali anebo si kvůli němu vzali dovolenou. K filmu samotnému: přestože jsem od něj navzdory všem ohlasům a oceněním neměl prakticky žádná očekávání, už od začátku si mě svým způsobem získal hlavním protaginistou. Pokud člověk viděl stovky a stovky filmů, málokdy se stane, že ho nějaký film překvapí. Nemám na mysli synopsi, příběh nebo vývoj událostí. Mám na mysli pravou poctivou filmařinu, kde neexistovaly vizuální efekty a veškerá invence tvůrců byla odkázána pouze na základní prostředky, kde platilo jednoduché pravidlo - co před kamerou, to na filmovém pásu. Doslova a bez výjimky. Přiznám se, že po dobu sledování Lawrence jsem měl několikrát husí kůži a moje subjektivní filmová kritika dostala pořádně za vyučenou. Přistihl jsem se opakovaně s otevřenými ústy a nevěřícným výjevem při pohledu na výpravu, pro kterou nenalézám slov. Výprava a kamera, tohle byla dvě slova, která jsem si častokrát opakoval, aby o pár minut později dostala moje všeznalost znovu na zadek. Několikrát jsem si vracel záběry, na nichž se bez jediného speciálního efektu pohybují stovky herců a komparzistů a dělají svou práci před širokým otevřeným záběrem, kdy každý jediný filmový snímek by mohl sloužit jako předloha pro plakát. Zas a znovu, kamera a výprava, hudba Maurice Jarreho a zejména výkony Petera O'Toole, Omara Sharifa a Anthony Quinna. Nemám rád dlouhé filmy a o to spíš platí pravidlo, že jakmile jednou ztratím stoprocentní pozornost, těžko ji dostávám zpátky na původní úroveň. V tomto případě jsem si několikrát po dobu sledování sám pro sebe řekl větu: je tohle vůbec možné? Byl by v dnešní době ochoten někdo zaplatit a natočit film, kde by použil tisíc komparzistů v karavaně, která brázdí pouštní duny a končí v dáli v nedohlednu? Záběr, kde každý pohyb, každý závan prachu a písku je skutečný bez jediného speciálního efektu? Lawrence z Arábie, film, kterému jsem se tak dlouho záměrně vyhýbal ve mě pokořil další pomyslný strop, který u mě dosud představovala výprava a kamera. S trochou ironie se usmívám nad tím, proč hledat filmové zázraky v současné tvorbě, kterou produkují studia v honbě za penězi, když tu máme tolik starších filmů, které mají větší tendenci člověku vytřít zrak, než dnešní přeCGIovaná doba, kde se bez zeleného pozadí neobejde ani reklama na dětskou přesnídávku. Lawrence z Arábie ať se nazývá jakkoliv a ať o něm kdo chce, píše co chce, tak v mém žebříčku filmových kvalit zamíchal kartami tak, že aspekty jako kamera a výprava by mohly být referenčními vůči ostatním filmům. To celé nehledě na skutečnost, že se tu sešla sestava herců, jejichž jména jsou v kinematografii pojmem.

    • 25.9.2015  13:50
    Totem vlka (2015)
    ****

    Po vizuální stránce pastva pro oči v kombinaci s nezlomnou přírodou a lidskou tvrdohlavostí. Není to film, který by nějak oslnil, i tak navzdory svému rezervovanému postoji k filmům s tématikou - člověk, příroda, zvíře - mě svým způsobem oslovil. Někdo v tom může vidět klišé nebo nějaký předem vykonstruovaný nature sluníčkarismus, ale záleží na každém, jak to kdo pojme. Vizuální stránka, precizní práce se zvířaty a nádherná Hornerova hudba dělají to, co dělá z obyčejného filmu ten lepší.

    • 7.9.2015  04:17

    Stylová dětskodospělácká jízda, která jako jedna z mála naplňuje představu o filmu, který si získá diváka bez ohledu na jeho věk. V tom filmu je všechno - atmosféra, naivní dětská zábava i vážné psychologično. Film servíruje divákovi širokou škálu tužeb a trablí, které se týkají jak malých tak i velkých. To vše podáno s uhlazenou noblesou bez tendencí si na něco hrát. Je škoda, že takový film je v našich končinách takřka neznámý (neexistuje ani jeho český distribuční název). Ještě jsem neviděl film, který by byl zároveň dětský a který by obsahoval takovou dávku psychologie, která složí i dospělého. Film obsahuje řadu vnitřních metafor a replik, které osloví jen toho, kdo je najde. Jinými slovy, film si pohrává se slovy a z jedné konkrétní věty si každý může vytáhnout úplně jiný smysl a to ten, který v něm právě vidí. Vidět tento snímek jako dítě, tak by si mě získal na celé čáře.

    • 6.9.2015  00:50
    Orphan (2009)
    ****

    Někdy mám pocit, že jsem vůči hororům imunní. Nebo si nedokážu vysvětlil superb komentáře typu, že takový parádní horor lidi ještě neviděli. Orphan je až na jednu jedinou věc vcelku rutinní filmová záležitost, která v naprosté většině nepřekvapí a nijak nevybočuje z řady jeho podobných filmů. To celé až na jednu výjimku, která dost pravděpodobně způsobuje, že lidi tomu dávají větší hodnocení, než ostatním filmům podobného ražení. Já jsem dost dlouho váhal, jak se k tomuto filmu postavit a pak jsem se přiklonil k tomu, že film si více než tři hvězdičky zaslouží, navzdory tomu, že nijak zásadně mě nevytrhl. Orphan je, dalo by se říci, fůzí několika filmů (nápadů), které tu už dříve byly. Hodně mi to připomínalo Dobrého synka a před koncem první třetiny i starou dobrou Carrie. Svým způsobem tam jsou některé věci chvilkově v rozporu, což je dobře, protože divák tak jistou dobu neví, jestli ta postava je kladná, záporná nebo něco z obojího. Jsou tam zajímavé téměř neviditelné signály, kterým divák nevěnuje pozornost, nicméně na konci filmu nebo při opětovném puštění si je uvědomí (holka trvá na tom, aby se při sprchování v koupelně zamykala, o přirození staršího bratra referuje jako o něčem ubohém a sarkasticky dodává, že ještě neví, k čemu ho má a další a další na první moment nepostřehnuté detaily, které mají svou skrytou logiku. Hlavní postava tak nevědomky odkrývá divákovi své karty, ale ten je nevidí nebo si je neuvědomuje. V tomto bodě se mi film líbil. Co se mi nelíbilo, byla až vyhnaná nesmyslnost nebo nereálnost některých situací (scéna na JIPu). To, co bylo předvedeno v nemocniční scéně, tak to skutečně v reálu nemůže fungovat a ani nefunguje. Pokud se někdo rozhodne zabít člověka, který leží na jednotce intenzivní péče, tak ho bude čekat sakra těžký úkol, než snadné proplížení, obalamucení přístrojů, které hlídají životní funkce člověka,.. to není a nikdy nebude tak primitivně proveditelné, jak to může divák vidět ve filmu. Hlavní postava jako by chvílemi nevěděla, jestli jednat logicky, nelogicky nebo úplně primitivně a tím si sama situaci zhoršovala. To jsou více či méně scénáristické přešlapy, ale dají se přejít. Pořád vidím tento film spíše jako průměrný ničím nevybočující šedivý film až na jednu drobnost, kvůli které za to stojí film vidět. K dobru může posloužit to, že ona dosud neznámá "pověst" hlavní postavy nečerpá z běžných klišé a je tu pro diváka servírováno jedno možná nečekané překvapení.

    • 5.9.2015  23:38
    Vládce knih (1994)
    ***

    An old time animák, který je určen pro hodně mladé publikum. Když píšu mladé, tak tím mám na mysli opravdu hodně mladé. Dnes si moc nedovedu představit, že by takový film někdo aktivně vyhledával pokud by k tomu neměl konkrétní důvod. Jako ukázka toho, jak se kdysi dělaly speciální efekty, to není špatné, ale celé vylíčení hlavní postavy je až přehnaně absurdní. Pagemaster je z dnešní perspektivy spíš takový muzejní kousek než film, který by měl někdo důvod si pouštět (natož dětem v dnešní době). Přestože film mnohdy hrozivě pokulhával (neříkejte, že tak primitivní chování filmové postavy nemůže způsobit u dětí demenci), tak v celém svém světle by se dal zhodnotit jako průměrný tehdejší film svého žánru. Verze v původním znění potěší tím, že uslyšíte Patricka Stewarta, Whoopi Goldberg či třeba Leonarda Nimoye. A v neposlední řadě potěší hudba Jamese Hornera, ktará tomu přidává ještě trošičku víc.

    • 4.9.2015  13:23
    Bojovník (2015)
    ****

    To, co se zdálo být jako tisíckrát omletý příběh, nemohlo zprvu nijak překvapit. Přesto překvapilo. Můžeme tisíckrát tvrdit, že se jedná o klišé a můžeme vést nikam nevedoucí debaty o tom, jak tento film s nulovou invencí nic nepřináší. Přesto všechno a přes kvičící kritiku si Southpaw své publikum našlo. Někdo může tvrdit, že tento film doslova a do písmene naplňuje vzorec fenoménu Karate Kid a může mít pravdu. A taky nemusí. Pokud nejste filmový žvanil, který všechno viděl a všechno zná a jdete do toho s naprosto otevřeným neočekáváním, pak se žádné zklamání dostavit nemusí, možná naopak. Od samotného začátku jsem ten film vnímal svým způsobem osobně, protože jsem věděl, že jde o předposlední projekt, na kterém James Horner spolupracoval. Southpaw budí rozporuplné ohlasy, asi více než kde jinde buď zaujme, nebo naopak propadne. Závěrem bych se chtěl symbolicky poklonit Jamesi Hornerovi a vzdát hold jeho celoživotnímu dílu, které je významnou a nedílnou součástí světové kinematografie. Bohužel si získal i onen sice čestný, ale nechvalně proslulý im memoriam titulek, který bude vždy připomínkou toho, že všechno má svůj konec. Za poslechu závěrečné instrumentální části ze Southpaw... Jamesi, díky za vše.

    • 2.9.2015  03:23
    Apollo 13 (1995)
    ****

    Sledováno v rámci doplnění Hornerovy skladatelské filmografie. /// Těžko říct, čím člověka tolik přitahují filmy o vesmíru. Jeden si jen namátkově vybaví několik z nich a naprostá většina má převážně vysoký ohlas. Vlastně ani nezáleží, jestli film je nebo není na základě skutečné události. V tomto případě je to kombinace všeho - tématika, herci, skutečná událost, brilantní zpracování a obrovský smysl pro detail. Nevím proč, ale z nějakého důvodu mě to i přes své mnohé nej nechává víceméně chladným. Apollo 13 je bezesporu kvalitní a nákladný film, ale k jeho obdivování nebo škatulkování mezi klasiky mi stále něco schází. Mým hlavním motivem při sledování byla hlavně hudba a jak se říká: "to, pro co jsem si přišel, to jsem si z filmu i odnesl." Film 70%, hudba 80%

    • 31.8.2015  15:18

    Málokdy se stává, že pokračování béčkového hororu stojí alespoň za zlomek pozornosti. Candyman 2 nemalou část filmu věnuje dokreslením toho, kdo, co a proč Candyman vlastně je, rozebírá motivaci a příběh jeho postavy (která do určité doby byla postavou veskrze kladnou). Nejde tak jen o nudnou vyvražďovačku, je tam nápaditost a originalita. Jednu hvězdu navíc si zaslouží za následující: 1) film ani v jeden moment nenudil, 2) závěrečná scéna, která objasňuje, proč vraždí, 3) hudba.

    • 29.8.2015  13:46
    Candyman (1992)
    ****

    Relativně povedený béčkový horor z prostředí šedé a špinavé panelákové džungle kdesi v Chicagu. Černoši, drogy, kriminalita a do toho pátraní po mýtu, který možná tak úplně mýtem není. Film se dá řadit mezi průměrné, nicméně v tomto případě na mě jednoznačně působila atmosféra, podmanivá hudba a jistá příběhová nepředvídatelnost.

    • 26.8.2015  03:34
    Hon (2012)
    ****

    Hon servíruje pro mnohé nepříjemnou potenciální možnost, že by se kdy zloba společnosti mohla obrátit vůči někomu úplně nevinnému. Nařčen, vinen, nevinen, v čem je rozdíl? Jak je tenká hranice mezi lživým nařčením a právem po obhajobě, když už jste předem společností odsouzeni bez soudu. Hon jako film mě přes své kvality nešokoval a ani nijak emociálně nevyvedl z míry. To pravděpodobně proto, že jako dítě jsem byl falešně nařčen z těžkého ublížení na zdraví, přičemž, světe div se, všichni věřili bezejmenné lži anonymního kohosi, tedy i já jsem si zažil nechápavé a opovrženíhodné pohledy všech přihlížejících, aniž bych měl sebemenší páru o tom, co se vlastně stalo. Společnost je pomíjivá a Hon ztvárňuje jeden střípek z mozaiky, kdy rozum a racionální uvažování jdou stranou před emocemi a pomyslným konáním ve jménu jakéhosi veřejného dobra. Filmově dobře povedené včetně solidních hereckých výkonů, ale šokovat může snad jen ty lidi, kteří v takové věci nechtějí věřit nebo si je odmítají připouštět.

    • 25.8.2015  19:06
    Rocketeer (1991)
    ***

    Kvalitní řemeslná práce, která místy působí úsměvně. Přesto jde o průměrný ničím nevybočující film, který je další variací na schéma hrdina vs. mizera. Z filmu je až moc znát, že se tvůrci moc nezabývali fyzikou nebo logikou. Na druhou stranu u filmu, který je cílený na převážně mladší publikum, to zase tak moc nepřekvapí. Pokud opomeneme určitou naivitu příběhu a klasické dějové klišé (únos hrdinovy partnerky, vydírání, hrdinova následná dilemata...), pak se z toho dá vytěžit i průměrná odpočinková podívaná. Film jsem si pustil v rámci doplňování Hornerovy skladatelské filmografie a nutno konstatovat, že si získal mou pozornost už v prvních minutách relativně jednoduchým, ale o to srdcovým motivem.

    • 22.8.2015  03:35
    Cop Car (2015)
    **

    Kid road movie po americku. Marně přemýšlím nad tím, pro jaké publikum takový film vzniká. A ještě více přemýšlím nad kritikou znalců, kteří by mohli psát učebnice filmové kritiky aneb jak říci mnoho slov a přitom nic neříct. Cop Car jako by byl výhercem soutěže o vymyšlení nové neotřelé synopse kdesi na základní škole za velkou louží. Pokud tomu tleskají děti, dá se to chápat. Pokud tomu tleskají dospělí, dá se to chápat o něco méně. Rozuměl bych tomu možná jako experimentu, školním projektu nebo něčem na tento způsob, ale Rkově označený film matičkou dohližitelkou zvanou MPAA a k tomu ještě to promo okolo, to mi hlava nebere. Aneb recept jak prorazit - stačí vyrobit film, kde bude figurovat dítě, policie, fet a nějaký ten kostlivec ve skříni a úspěch je zaručen.

    • 13.8.2015  01:31

    Bijte ma, mučte ma, topte ma... tomuto filmu se toho moc vytknout nedá, ale znáte to, když i sebevětší filmový nářez jde jaksi mimo vás. Přes veškeré top, které film nabízí, jsem se prostě nudil. Snad jedině Powellova hudba ve mě koncentrovala dostatečné soustředění, abych to dosledoval do konce. Nemůžu si pomoct, ale přišlo mi to nudné, nezáživné a místama jsem si říkal - teď by se mohlo stát to a to... a ono se to skutečně stalo. Film je bezpochyby v mnoha ohledech na jedničku - nádherná řemeslná práce, ale můj ryze filmový zážitek z něj je podprůměrný (podprůměrný zážitek s rozhodně nadprůměrným soundtrackem... tomu říkám ironie).

    • 3.8.2015  15:31

    Nová, značně předigitalizovaná verze klasického čínského příběhu, resp. jeho úvodní části. Příběh pouze volně vychází z původní předlohy a spíš než kde jinde tu dominuje akce a počítačem generovaný obraz. To samo o sobě nemusí být nutně špatně, ale čeho je moc, toho bývá příliš. Plusem mohou být dobře ztvárněné postavy a povedené masky, za zmínku určitě stojí jistá věrnost předloze, bohužel toto pohlcuje až přílišná akce a CGI, které celé prostředí dělá méně a méně přirozené a filmově uvěřitelné. Po vzájemném souboji kladů a záporů zůstává spíše šeď, podbarvená zajímavou a poutavou hudbou Christophera Younga.

    • 30.7.2015  12:58

    Rozhodně se nejedná o špatný film, jak by hodnocení mohlo na první pohled napovídat. Tento film, přestože ho v konečném důsledku vyzdvihnout nejde, tak mě po dobu sledování vcelku upoutal. Prakticky tam nebyla hluchá místa. Po určitou dobu je vše ok, ale pak začne pokulhávat scénář a člověk se začne ztrácet v motivacích jednotlivých postav. Člověk moc neví, co přesně mu filmaři servírují, jestli kriminální honbu za vrahem nebo boj proti zlovůli státu. Jakoby se hlavní postava nemohla rozhodnout, co je pro něj priorita číslo jedna. Zakončení je takové, že člověk už moc ani nehodnotí, jestli to je vlastně dobře nebo špatně, jestli to je uvěřitelné nebo ne. Je to možná škoda, protože film měl rozhodně na víc, místy hodně pěkně provedený, parádní výprava, originálně působí známá místa a známé tváře. Vyzdvihnout lze určitě hudbu, která i zde stojí nad šedivým průměrem. Vše pozitivní ale jaksi upadá a v celkovém shlédnutí zaniká.

    • 24.7.2015  20:55
    Salad Fingers (TV seriál) (2004)
    ****

    A like rusty things and red water! Jednoznačně působivý... ehm... řekněme večerníček, na jehož každý další díl jsem se těšil jako malé děcko. Jako by v tom všedním životě chybělo cosi úchylného a člověk potřeboval alespoň špetku čehosi nenormálního, aby se v dnešním světě nezbláznil. Tento morbidní zelený weirdo žije svým vlastním životem a člověk si jeho zájmy ihned zamiluje - sbírání a hlazení rezavých předmětů (zejména lžic), olizování nečistot, způsobování si drobných poranění a prožívání rozkoše při krvácení, to je jenom zlomek běžných návyků hlavní postavy. Sem nesmíme zapomenout zahrnout i pravidelné přeměřování vzdálenosti mezi domem a stromem a další praktické činnosti. Ne, nedělám si srandu, tento miniseriál budete buď milovat jako zbožné dosud nepoznané dílo, nebo nenávidět jako prachsprostý primitivní paskvil zfetovaného autora.

    • 22.7.2015  14:09

    Nejsem zrovna vyznavačem válečných filmů, ale toto mě bavilo. Krom velmi zdařilé výpravy (na tu dobu) si člověk prostě musel vypěstovat sympatie k hlavním postavám. Přestože naprostá většina filmu se odehrává na bitevním poli, tak hercům nechybí hlášky a repliky, které člověka prostě rozesmějí aniž by znevažovaly vážnost situace. Starý dabing působí vážně a současně i komicky, když jeden dabér dabuje dvě vedle sebe stojící postavy a to takovým tím monotónním nezaujatým hlasem. Je to jeden z ne moc velkého počtu válečných filmů, u kterých nebudu mít problém si je pustit znovu.

    • 17.7.2015  15:53

    Navzdory ne příliš velkému očekávání jsem odcházel z kina spokojen. Nenaplnilo se očekávání, že půjde o vizuálně efektní akční trhák pro dvanáctileté kluky, který je jinak bez hlavy a paty. Konečně po delší době sousto, které dává terminátořímu světu smysl a není blbé, chaotické nebo zmatené. Líbilo se mi ztvárnění fenoménu, kdy kdejaký ovčan v dnešní době potřebuje být vždy a nepřetržitě online, protože bez toho málokdo dnes dokáže vykonat přirozenou lidskou potřebu. Líbil se mi lehký neotravný humor a repliky, které jako by byly přímo Arnoldovi psány na míru. Humor který občas pobaví a nenarušuje film jako celek. Vyzdvihnout určitě zaslouží Lorne Balfe, jehož hudba jednak odpovídá rukopisu jeho učitele a zároveň je víc než pouhou sotva postřehnutelnou složkou v pozadí.

    • 28.6.2015  03:00

    V době, kdy jsem byl malý kluk, byl toto jeden z prvních filmů, který jsem si vyškemral od rodičů z videopůjčovny. Tehdy mě zajímaly víceméně filmy s tématikou karate a bojových umění (většina z nich jsou dnes bezejmenné a dávno zapomenuté filmy). Tenhle film byl speciální v tom, že jako jediný cílil na dětské publikum. Jako dítě jsem doslova záviděl filmovým vrstevníkům jejich dobrodružství a dovednosti, s kamarády jsme se je snažili napodobovat a doslova jsme žili touhle tématikou. Když se nad tím dnes tak zamýšlím, byla to zlatá doba, kterou nám mohou dnešní děti jenom závidět. Obléknout se do černých hadrů a mlátit se klackama a předstírat hrdiny, to byl náš dobový ideál. Dlouhá, hodně dlouhá doba uplynula a dnes po dvaceti letech jenom mlčky sleduju tento film, na který jsem tehdy nedal dopustit. Oživuju si zapomenuté obrazy, v podvědomí zapomenutou hudbu a záběry, které jsem tehdy znal zpaměti. Těžko se srovnává dnešní zážitek z filmu s tehdejší dětskou perspektivou. Hlavní hrdinové, které jsem tehdy pokládal za velké a chytré kluky, mi dnes přijdou o dost mladší a dětštější, než jak jsem si je za léta pamatoval. Hlavní padouch a jeho parta nohsledů mě svým osobitým vystupováním rozesmála i dnes, i když v tom smíchu se mísí retrospektiva s dnešním vnímáním toho, jaká je to vlastně blbost. Zvláštní pocit, přistihnout se kritizovat něco, co bych tehdy do krve hájil. Navzdory tomu všemu, je to unikátní zážitek, kdy dávno zapomenutý low budget film, o kterém je člověk přesvědčen, že ho už nikdy neuvidí, tak když se takový film vynoří a člověk dostane příležitost se opět vrátit v čase. Najednou člověk zrazu začne objevovat kouzlo VHS ripu o šeredné kvalitě, ale přesto všechno, je to unikátní a nezapomenutelné. Pokud bych tento film nikdy dřív neviděl, dost pravděpodobně bych mu nedal víc než jednu hvězdu (blbosti, nelogičnosti, trapárna). Oproti tomu jako dítě bych ho hodnotil plným počtem (bomba, pecka, oblíkat do černých hadrů a jdeme se bít!).

    • 29.5.2015  02:47

    Můj pocit z Earth to Echo je dost rozpačitý. Toto vše by bylo dost možná úplně jinde, kdyby film neobsahoval asi milion logických a scénáristických chyb. Já jsem do jisté míry filmu věřil, pokud jsem ho vnímal "dětskýma očima", ale smysl pro logiku mě hodně rychle z dětského snění vzbudil. Vnímám to celé jako kombinaci několika filmů, na kterých jsem vyrostl, přičemž každý film byl úplně o něčem jiném. Škoda, že se tvůrci nevyvarovali donebevolajících chyb a nesmyslů, jakým mohou věřit snad jenom děti, které jsou věkově ještě pod úrovní hlavních představitelů. No sakra, děcka, který bez problémů řídí auta, přestože sedí za volantem prvně v životě, kluk, který má větší vědomosti než vysokoškolský inženýr elektrotechniky, noční pouť spoustu mil kamsi doprostřed pouště, kde nic není (ehm, krom plošného a nepřirozeného nasvícení přesto, že je jaksi hluboká noc...), záběry, kde najednou máme více kamer, přestože ji má pouze jeden herec, atd. atd. Spousta faktických, logických a nevím jakých chyb, které film sráží na kolena, přestože by si to už jen kvůli svému potenciálu nezasloužil. To, že je film o dětech a konfrontaci s něčím mimo co známe, tomu nelze nic vytýkat, ale celkové provedení degraduje film až trestuhodně nízko, až je to škoda, protože se mi jinak vcelku líbil. To nejlepší na konec - nejlépe hodnotím naprosto a jednoznačně hudbu, která zaujme nejednoho fajnšmekra filmové hudby. Místy jsem měl až hodně velké podezření, že hudbu má na svědomí Daft Punk společně s někým, s kým se dobře doplňují. Dávám plus jednu hvězdičku jen kvůli hudbě, která mě snad někdy přinutí si ho pustit znovu.

    • 27.5.2015  15:28
    Šéf (2014)
    ****

    Původně byla mnou očekávána další americká komedie, sem tam nějaký legrační štěk a obecně jinak šedivá road movie. Avšak touha po prostém oddychu byla silnější než původní a ne moc příznivý předpoklad. O to více překvapil výsledek. Jon Favreau dokázal jedno a sice to, že pokud člověk do něčeho dá všechno, opravdu všechno, tak je to sakra znát. Film těží z toho, že ukazuje jednoduché, všední a úplně obyčejné věci. Všechny tyhle jednoduché drobnosti se však slévají v něco, co diváka ve své jednoduchosti chytne. Koho by v kině bavilo sledovat, jak někdo smaží na oleji chleba s čedarem, přidá cibuli, otočí a smaží z druhé strany. Je s podivem, že něco, co v zásadě nenaplňuje klasickou scénáristickou strukturu (pokud opomenu ne moc výrazný vztahový plot otec/syn a skutečnost, že šéfkuchař má problém s prací), tak toto vše dokáže ve finále způsobit, že film pohladí na duši. Je tam prostě něco, co mě zaujalo, ale co se dá těžko slovy vyjádřit. Jak někdo psal, během sledování filmu a po jeho skončení dostanete takový hlad, že budete schopni hodit na gril i skříň z obývacího pokoje a tím si spravit nadstandardní gastro zážitek.

<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace