sud

John Lennon (velmi dobře hrající Aaron Taylor-Johnson) jako citlivý talentovaný kluk se širokým srdcem, který rád rozdává radost. John Lennon jako sebestředný frajírek, který se dokáže zachovat (částečně možná i nevědomky) krutě i k lidem, kteří si to nezaslouží.  Stejně tak ani teta Mimi (jako vždy skvělá Kristin Scott Thomas) není vylíčena jako prvoplánová semetrika a Julia (také skvěle hrající krásná Anne-Marie Duff) jako hodná free mamina. Postavy z masa a kostí, civilnost (ani ty nejsilnější scény nejsou prvoplánově slzopudné), skvělé herecké obsazení a parádní atmosféra rokenrolového pravěku v Británii 50. let jsou hlavní magnety filmu, který můžu všem fandům Beatles a Johna Lennona bez obav doporučit. 70%.

Atmosférický noir s detektivem, vyšetřujícím zločin a postupně propadajícím svodům tajemné krásky - věčné (vděčné) téma, které bylo již zpracováno mnohokrát a nebude vadit, když ještě mnohokrát bude. Tento kousek patří spíše mezi ty průměrnější, po zajímavém začátku se vyprávění poněkud rozplizne, chování některých postav mi přijde přinejmenším zvláštní a závěrečná pointa nemá potřebnou údernost. Finální scéna se sice snaží připomenout Maltézského sokola, tím však spíše (možná nevědomky) dokazuje, že Serrault není Bogart. Jinak jsem ale civilnímu Michelu Serraultovi jeho roli policejního inspektora věřil a Charlotte Rampling je jednou z nejsmyslnějších femme fatale, které se kdy procházely po filmovém plátně. Jacquese Deraye si jako režiséra velmi vážím a považuji ho za jednoho z nejlepších tvůrců krimi (nejen) ve Francii, ale na svém kontě má lepší věci. 60%.

Spíše průměrná francouzská kriminálka, kterou drží nad vodou charisma Alaina Delona a věčný půvab a šarm Catherine Deneuve. Nic víc k tomu nelze dodat. 60%.

Být Jaguár natočen o nějakých 10 či 15 let dříve, byl by nejspíš ideální hereckou příležitostí pro tandem Richard/Depardieu. Na druhou stranu nemohu v žádném případě pomlouvat herecké výkony standardně skvělého Jeana Rena či Patricka Bruela ve své nejspíš životní roli. Velmi dobrá dobrodružná komedie s nádechem fantasy, kde komediální scény jdou v tradici francouzských komedií a při dobrodružství a akčních scénách teče krev a je po srandě. 85%. P.S.: Jako bonbónek má oblíbená kráska Alexandra Vandernoot.

Vůbec ne špatný thriller, který však svými přednostmi (atmosférická pasáž z Louisianských močálů a démonický záporák Jeroen Krabbé) proklatě šetří. Asi jako kdyby se Kim Basinger celou dobu na plátně procházela ve skafandru :-). Richard Gere mi nikterak nevadil, ale i tak bych si dokázal v této roli představit někoho přirozeně drsnějšího a zemitějšího. 55%.

I po dlouhých letech od svého zrodu stále vynikající film. Drsný zlatokopecký western a zároveň  mrazivé psychologické drama o následcích touhy za zlatem. Když se k tomu přidá dokonalá režie Johna Hustona a herecké obsazení plné charismatických chlapáků v čele s otcem všech filmových drsňáků Humphrey Bogartem a neméně výborným Walterem Hustonem, 100% hodnocení je zcela na místě.

Noir ve stylu francouzské nové vlny nepostrádá zajímavě zamotaný příběh, ovšem, co je mu to platné, když hlavní postavy (obzvlášť mladá dvojice) jsou chladné jak psí čumák a místo soucitu si zaslouží pořádnou ránu mezi oči. Emoce, které ve francouzských filmech beru jako samozřejmost a v žánrovém filmu tuplem, jsem zde zcela postrádal. Špatný film to není, ale za viděnou stojí pouze díky charismatické krásce Jeanne Moreau a stylovému Lino Venturovi (i když se objeví jen na chvilku). 50%.

Bible všech zlodějských kriminálek ve stylu noir. John Huston jej obdařil na svou dobu nevídanou syrovostí a špínou, jenž umocňuje působivá černobílá kamera. Příběhu, ani jeho charismatickým postavám nechybí styl, hloubka a osudovost. Někteří žáci svého učitele za několik let předhonili, ale přesto mu nedokážu nic podstatného vytknout. 80%.

Přímočará westernová road movie bez kladných postav s dostatkem přestřelek, krve a cynismu. Oproti většině dobových spaghetti westernů oplývá i poměrně neotřelou zápletkou a zajímavou závěrečnou pointou. Hereckému obsazení bezesporu kraluje charismatický Joseph Cotten, z jehož výrazu očí šel chvílemi opravdu strach a nelze nepřipomenout Ala Mulocha, který si svých "pět minut slávy" náležitě vychutnal. 75%. P.S.: Ačkoli hudba je bezesporu povedená, Ennio si opravdu vybral svoji slabší chvilku.

Pobřeží slunné Kalifornie v doznívající éře květinových dětí je atraktivním dějištěm dramatu, postupně měnícího se na drsný psychothriller. Clint Eastwood v nezvykle nefrajerské roli hrající a stejně tak netradičně hitchcockovsky režírující (navíc debutující) rozhodně nezklamal. Mezi nejlepší eastwoodovky, ani mezi špičky žánru bych MISTY sice neřadil, ale nadprůměrná podívaná to bezesporu i po letech je. 75%.