Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (1 399)

plakát

Ještěr (2023) 

Ještěr nemá slabou postavu, stejně tak nemá špatné herce, i ten Justin Timberlake mi sem sedne, snad je to i tím, že nejen svým výkonem připomene Bena Afflecka ve Zmizelé. Ten film je z toho především v první části vizuálně cítit, dlouhé záběry, tlumené barvy, chladné interiéry a případ, který se zdá být jasný. Jenže ten jde výš, naštěstí ne tak vysoko, aby to Grant Singer nezvládl, žánrově zůstáváme v komorní detektivce. Ta má výborného Benicia Del Tora a jeho linii, nečekaně i velmi osobní. Není však na úkor té vyšetřovací, naopak se díky Judy a rozhovorům o případu s ní prolínají. Je pro něj osudovou, což je znát. Alicia Silverstone překvapila, ale jak jsem psal, do posledního hereckého štěku ("zájemci" o dům, správce kostela) je to výborně obsazeno. Takže zmínit rozhodně musím i Michaela Pitta a Karla Glusmana, trefně zvláštních lidí je kolem případu více, bavilo mě přemýšlet o jejich roli v něm, takže bych přidal do sázek. Zvláštní chování někoho bylo zřejmé, ale všechny bych neodhalil. Závěr dokázal překvapit a otevřený osud některých zúčastněných potěší dvojnásob. Stejně tak to, že Singer dokázal udržet tísnivou atmosféru nastolenou hned v úvodu. Do které navíc nenásilně přidá občas humor. Jsem rád, že linie s vodovodní baterii nepostrádá šťastný konec. Ale ještě zpět k atmosféře, to propojení kamery s hudbou a zvukem je dokonalé, třeba scéna pokusu o zatčení. 80%

plakát

Juno (2007) 

Jmenuje se to Juno, je to o Juno, přesto mám pocit, že se z její přítomnosti mohlo klidně ubrat. To však zase neznamená, že by mě Ellen Page v roli nebavila, ale občas exhibuje až příliš, což byl pravděpodobně záměr. Prostoru pro ostatní postavy je tak minimálně, snad s výjimkou Marka. Ještě důležitější v příběhu je však Paulie, jenže jeho trenky se tu spíše mihnou, větší čas má až v závěru. I když se to nemusí zdát, je to spíše menší výtka, film mi sednul a líbí se mi, v jak pohodové atmosféře dokáže Jason Reitman vyprávět jinak velmi vážné téma. Však ono se vlastně nic neděje, když už se stalo. 75%

plakát

Karanténa smrti (2022) 

To, že Kevin Williamson zavzpomínal na časy Vřískotu, je zřejmé hned v úvodu. Už tady to vrah nemá jednoduché, už tady ho to bude bolet. Naštěstí to nepůsobí jako vykrádání sebe sama, Sick je jinde, má dobré z minulosti, jinak ale vypadá dnešně, přičemž své udělá i relativně zajímavá pointa. Ta je vyhnaná do extrému, nejen ona působí až parodicky, což zase připomene Vřískot. Humor tu je a funguje nejen v pátek třináctého. Postavy jsou takové reálné, takže zrovna tato trojice příliš zajímavosti nepobrala, což lehce sráží seznamovací část, v té příliš není co představovat, vysvětlovat. Jenže v závěru jejich nastavení vlastně sedí a abych je neshazoval, při soubojích s vrahem zase dokáží používat mozek, vyjma několika chvil. Některé souboje nebo naháněčky působí díky kameře vyloženě akčně. K adrenalinu a zábavnosti tak není potřeba co pět minut, to další mrtvý, těch je tu velmi málo. Navíc své udělá i výborná práce se zvukem, hudbou a nakonec i ten gore. 70%

plakát

Chyť mě, když to dokážeš (2002) 

Jako nadsazená ukázka toho, jak snadno je možné někoho oblafnout, je to zprvu velmi zajímavé. Scény Frankových útěků jsou fajn, především ten s kontrarozvědkou. Ale i ty se postupně okoukají, vůbec když se jejich nálada svým způsobem nemění. Chyběla mi větší dramatičnost, prospěla by právě i vztahu obou hlavních postav, což je vidět tam, kde to přestane být sranda, nejlépe ve scénách vánočních hovorů. Také díky tomu mi přišel nakonec zajímavější příběh seniora, jehož Christopher Walken hraje výborně. Jako nenáročná pohodovka s parádní dobovou atmosférou ovšem fajn. 75%

plakát

Spojenci (2016) 

Londýnu by vzhledem k dění napětí chybět nemělo a pravdou je, že se tu několik solidních scén nachází, ty však přerušuje naprosto zbytečná návštěva Francie. Což o to, je v ní alespoň obstojná akční scéna, filmu jako celku ale spíše škodí. Casablanca funguje ve všech směrech lépe, jakoby v ní po přestěhování do Londýna zůstalo vše, včetně vášně. Jiskření v Casablance je opravdu cítit a nepotřebuje ani pouštní bouři, takový ještě snesitelný kýč. Bohatě stačí pár rozhovorů na střeše, aby bylo vše jasné. Napětí, jaké má "pokerová návštěva", akce u velvyslance, nebo první příchod Maxe, Londýn také postrádá, je zkrátka tou méně zajímavou částí. Na výbornou jsou alespoň kostýmy, kulisy a vizuál celkově. Don Burgess vidí vše v pestrých barvách, filmu to sedne, obzvlášť exteriéry jsou dokonalé. Vše potom výbornou hudbou doplňuje Alan Silvestri. Ale kdyby tak to lepší bylo alespoň na závěr, když už, nikoliv obráceně. 70%

plakát

Milostné písně (2013) 

Proč je Gabriel pro Hanu tak důležitý? Co je spojuje? Napadne hned při jejich setkání v obchodě. Pointa však zůstává během následující návštěvy v pozadí, řeší se běžné věci, ta odpověď občas přijde do hovoru, ale často se rychle přechází na jiné téma. Je to přeci něco, co oni vědí, takže se to nemusí znovu dlouze rozebírat "pro diváka". Opět výborné dialogy, tentokrát však vážnějšího ražení, ze kterých je i bez nějakého konfliktu místy cítit dusno. Závěr mi přišel uspěchaný, ale to může být i tím, že jsem chtěl ještě zůstat a nejlépe hned zažít druhé kolo u Gabriela a Týny. Kdyby bylo... 80%

plakát

Stvořitel (2023) 

Nebylo by špatné si přiznat, že to prostě není nic velkého, nic co potřebuje hluboká poselství, filozofování a rozdělování do kapitol, protože i tím si Gareth Edwards podráží nohy. Raději se více zaměřit na nelogičnosti v prostém příběhu, jenž by si potom snad i vystačil. To ale samozřejmě za předpokladu, že by se zapracovalo na postavách, protože ty jsou naprosto mdlé, čímž je neuvěřitelná závěrečná dvacetiminutovka ještě více mimo. Vizuálně je to na výbornou, obzvlášť právě tolik zmiňovaná kamera opravdu překvapí. Samozřejmě nechybí krásné exteriéry a v nich se odehrávající velmi slušně natočené akční scény. Problém nemám ani s designem toho světa, od zbraní, architektury až po různé maličkosti. Jasný, je tu hodně věcí, které už byly někde viděny, to mě však tíží méně, než vzhled simulantů, ten totiž nejednou také pobaví. V rámci možností jsem si to užíval, než přišla přehlídka filmového kýče. Posledních dvacet minut jsem měl pocit, že se ten Vietnam Edwardsovi nakonec podařilo přiblížit. Pocitově jsem si v nich totiž prožil své osobní Apocalypse Now! 55%

plakát

Bod obnovy (2023) 

Nápad na zálohování osobnosti není vůbec špatný, ale zásadně mu chybí originálnější příběhové zpracování, což je hodně znát. Brutalistní mrakodrapy, designově velmi zajímavé věci budoucnosti a to včetně aut. Vizuál je fantastický, atmosféra i díky výborné hudbě a lehce modrému tónování trefně chladná. Podobně působí i herci, spíše roboti bez emocí, což mi do tohoto světa sice sedí, ale nevím, jak moc to byl záměr. Slabší příběh je věc, která by se ještě dala pochopit, je to zkrátka překombinovaná, zároveň však jednoduchá detektivka v povedeném vizuálu. Potom jsou tu ale dialogy, občas vyloženě směšné. Opravdu bylo až neuvěřitelné, co jsou dle příběhu inteligentní postavy schopny pronášet. Proto si nejsem jist, jestli "robotické herecké výkony" byly záměr, nebo zkrátka nutnost, protože tohle se vážně hrát nedalo. Je to velká škoda, ale nepohlídat si dialogy je z mého pohledu nepochopitelné, vůbec když byl kladen takový důraz na vizuál, jemuž ani inspirace od známějších neubírá. 65%

plakát

Špioni a biják (2007) 

Neil má svoji videopůjčovnu a zálibu ve filmech noir, podle čehož také vypadá televizní reklama na ni. Jenže ve filmech noir má hrdina svoji femme fatale, ta Neilovi zatím chybí. Protože předstírá-li jedna taková své nadšení z filmu, jako je Sedmá pečeť, samozřejmě nemůže být osudovou, to dá rozum. Jednoho dne se objeví Violet, která Neilovi řádně nakopne život, z jeho pohledu až příliš, tedy možná. Výborný námět plný odkazů na všeobecně méně známé filmy. Škoda však, že nedostal tvrdší zpracování, jenž by k tématu sedlo více, než zbytečné idealizování. Lucy Liu a Cillian Murphy jsou jednotlivě fajn, nemám však pocit, že by byla mezi nimi nějaká větší chemie, za což svým způsobem může i zbytečně rychlý závěr. Film má pohodové tempo, oni se postupně sbližují a zase oddalují. Na závěr přijde prozření, na které už pocitově není čas, tak se naseká několik rychlých scén a je konec. Je to škoda, naštěstí jsou tu však ty jednotlivé scény, jako hovory v půjčovně, nebo Violet připravující Neilovi nejedno "utrpení". Takovou femme fatale raději nepotkat, stejně jako holohlavé polské houslisty. 70%

plakát

Raluca (2014) 

Za odvahu zkoušet něco relativně nového jsem samozřejmě rád, ale v tomto případě mám pocit, že by nebylo špatné raději zůstat u tématu u nás prověřeného, když už se tu mihne Stanislav Majer jako Roman Vrbovský, v jehož přítomnosti je film zdaleka nejzajímavější. Zbytek prakticky nemá čím zaujmout a to včetně opakujících se scén, které pravděpodobně mají sloužit k zamaskování těžce průměrného děje. Jenže i ty jsou navíc, Malvína Pachlová je jako femme fatale nedůvěryhodná, podobně je na tom ve své roli i Jan Dolanský. Nutno říct, že oběma podráží nohy v některých situacích neuvěřitelně hloupé dialogy. Scénář je ale celkově slabý a velmi předvídatelný. 45%