Renfield

Seriál, díky jehož hlavní postavě jsem se naučil pít kávu... tedy aspoň občas. Agent Cooper je jedna z nejlépe napsaných postav v historii filmu vůbec! A Kyle MacLachlan ho sehrál výborně, což je znát především ve třetí sérii, kde navíc není "pouze" agentem Cooperem. První přesto zůstává nejsilnější, výborná mysteriózní detektivka, ve které zdaleka nejde jen o jednu vraždu. Druhá má též spoustu silných momentů a navíc ještě více mystična, tedy ještě více Lynche. Přesto po vyřešení případu děj na několik epizod polevuje, což je i přes brzkou novou a silnou zápletku na kvalitě série znát. A ta třetí? Ta se s původním Twin Peaks rychle loučí, vlastně bez rozloučení... spousta zajímavých postav, lepší herecké výkony (což ne vždy bylo zvykem) a výborné příběhy, z nichž některé opravdu ke svému konci dojdou. Lynch, Frost, Badalamenti, MacLachlan, celý seriál je ve znamení naprosté souhry těchto pánů! Totiž výborně napsaný děj doplňuje nádherná Badalamentiho hudba... doplňuje přesně tam, kde doplňovat má a u mnoha scén je to právě hudba, která má zásadní podíl na mystické atmosféře. Více u jednotlivých sérií... zde ještě zbývá dodat, že Twin Peaks je jedinečnou a stále nepřekonanou mysteriózní detektivkou. 90%

Na filmové Fargo zdaleka nejvíce odkazuje hned úvodní série. Ostatní kráčí více svoji cestou, ale stále s rozpoznatelnými, především příběhovými vlivy filmu. V případě čtvrté série je ale tato cesta dosti klikatá, což kvalitu celku sráží. První tři však světu Farga skládají poctu, rozšiřují ho, doplňují o jedinečné a vždy přesně zahrané postavy. Thorntonův Lorne Malvo, Thewlisův V.M. Varga, nebo Hanzee Dent a dvojice pánů Wrench a Numbers, jsou jen tou menší částí z nich. Vše má místo, vše má čas, na pozadí války mafií se může odehrávat spousta malých příběhů, díky výborně napsanému scénáři totiž dávají smysl. A také prostor pomalejším scénám se silnou atmosférou, v nichž se ještě více předvede již tak fantastická kamera. Poslední zmíněné může částečně platit i pro čtvrtou sérii, pro všechny potom ještě nádherná výprava, kostýmy a Jeff Russo, jenž hudební motivy filmu trefně rozšiřuje. Více u jednotlivých sérií. 85%

Ta nejreálnější realita? Pravděpodobně ano! Tvůrci očividně dobře vědí, s čím a s kým mají tu čest, od první chvíle jsem prakticky zapomněl, že tohle vše je jen seriál, on totiž není, tohle je Camorra! Gomora je atmosferické dílo, jako tématicky velmi podobná Suburra, je tomu tak svým způsobem díky všemu podstatnému... Příběh je výborně napsán, není plný akce, naopak se tu například intrikuje, obchoduje a samozřejmě více zaměřuje na rodiny hlavních postav. Nejen hlavní postavy jsou trefně obsazeny, neznámé tváře s ideálním vzhledem dělají pro uvěřitelnost příběhu mnoho, navíc prakticky každý z herců podává bezchybný výkon. Prostředí (nejen) domovské Neapole opět pro tento druh seriálu dokonalé a díky výborné kameře i dokonale využité. Kamera působí často až dokumentárně, což zase atmosféře značně pomáhá. Fantastické jsou potom i noční scény, nebo ty akční, vše občas podporuje vhodně použitý filtr, či světlo. Gomora nemá kladné hrdiny, dnešní idealizování, či "vhodné přídavky do filmu", v ní najít nelze. Gomora je mafie v té nejreálnější podobě, také proto je nutné občas změnit oblíbence, životy některých hold nemají dlouhého trvání a když už ano, může se stát, že oblíbená postava udělá něco, co je už opravdu hodně za hranicí... zase realita. Co dodat? Vidět Neapol a zemřít! Více u jednotlivých sérií. 85%

Je to více než jen originálně pojatý boj dobra se zlem. Je to výprava do třicátých let minulého století, putování krajinou, která má sama mnoho tajemství, stejně jako ti, jenž jsou součástí Carnivalu. Mystično doslova sálá z každého záběru, fantastické jsou dekorace, kostýmy a samozřejmě masky. Z tohoto pohledu příliš nezáleží na tom, jestli jsme zrovna u Justina, či právě v Carnivalu. A nezáleží na tom, ani co se týče postav, obsazení je typově dokonalé, z většiny výborně napsané a taktéž zahrané. Jmen by byla spousta, neodpustím si alespoň ty nejzásadnější, tak tedy Clancy Brown, Patrick Bauchau, Michael J. Anderson, Amy Madigan a jistě i John Carroll Lynch. První série s postavami více pracuje, její tempo je pomalejší, což mi sedlo více. Druhá klade větší důraz na dvě zásadní linie, vyprávění zrychlí a v těch pravých chvílích nepostrádá hororovou atmosféru. Té nejen v hororových momentech velmi pomáhá souhra kamery a hudby Jeffa Beala, stačí jen záběr na krajinu, v niž zrovna řádí Black Blizzard. Více u jednotlivých sérií. 80%

Obdivuhodné, co je ta "dánská pakáž" schopna natočit. Ale začneme pěkně od začátku, tedy od úvodní sekvence každého dílu, ta je snad více než dokonalá a výborně navnadí... jakmile do Království nahlédnete, jste polapeni. Protože opravdu nemám rád nemocnice (kdo by měl, snad jen paní Drusse), ani seriály o dění v nich pojednávající, tak jsem se Království dlouho vyhýbal. Až jedou přišla doba, kdy už z filmografie Larse von Triera nebylo příliš z čeho vybírat a já se tedy pustil do tohoto seriálového skvostu. Nemocnice plná velice podivných doktorů a "doktorů", o nic méně podivnějších pacientů a spousty jiných postav. Všichni výborně napsaní a především zahraní. Scénář je opravdu dokonalý, těžko říct, jak Lars Království vidí, je to sice občas možná horor, ale já ho vnímám spíše jako parodii. Parodie je to potom povedená, protože především u posledního dílu jsem se nasmál opravdu hodně. Pro mě legendární jsou scény z umývárny nádobí... co k nim dodat. Jak už to u Larse von Triera bývá zvykem, opět tu máme velice povedenou, občas až reportážní kameru, dále pak dobré použití filtrů a výbornou hudbu Joachima Holbeka! Těžko chválit jednotlivé herce, bylo by to na dlouhé psaní, ale samozřejmě nesmím opomenout výkon Ernsta-Huga Järegårda, protože jeho Stig je prostě úchvatný, i když pracovat bych s ním určitě nechtěl. No a můj neméně oblíbený doktor Krogshöj v podání Sørena Pilmarka, vlastně nejen doktor i zedník a zaříkávač... 95%

Při boji s neviditelnými nepadají jenom hlavy, ale i... Zkrátka míří se vysoko a zatraceně přesně! Gangsterské pojetí příběhu a to včetně vizuálu by samo o sobě stačilo, jenže tady se jde dál, především u Wallaceových je vidět důraz na postavy, jejich vnitřní boj... Only You, ale i fantastická kamerová jízda domem, ve kterém je v tuto dobu hledat klid marné, což závěrečný pohled do prostřeleného zrcadla umocní. Postav je celkově mnoho, jsou do poslední typově přesně obsazeny (včetně jejich jazyku) a žádná tu není navíc, čehož jsem se po první epizodě trochu obával. Když se mluví a koná jasně a stručně, není třeba příliš prostoru, každý má svůj nezapomenutelný moment. Asif jatka, Lale letiště, oba ten společný závěrečný a tak by se dalo pokračovat až k Luanovi, jenž ve skvostně natočené scéně dokázal, že naporcovat mačetou umí všelicos. Takže gangsterka, drama a akce, ta snad především? Ono těžko říct, skutečně jsou gangy ve všech žánrech velmi silné, jenže za nimi stojí Gareth Evans, akce a násilí prostě vystupovat musí. Čili jsou tu bitky, je tu odstřelovač a především tu je kompletní pátá epizoda, se svým fantasticky natočeným vrcholem dobývání domu, jemuž předchází onen vrchní pohled kamery rojnice, Kinney, les... Pětka prostě funguje i jako samostatný film. 95%

Výhrady by byly, ale nejsou. Je sice fakt, že se postavy objevují a zase mizí (horníci, lovci, někteří z první epizody...), jenomže příběhy mnohým z nich, jsou až pietním způsobem ukončeny v titulcích závěrečné epizody. A především, dostat vše do pěti neskutečně realistických epizod, pokrývajících to nejdůležitější z katastrofy, je nemožné. Děj by byl jen zbytečně natahován, což by mu jistě uškodilo. Vidět je to částečně hned na první epizodě, která toho chce a musí říct opravdu mnoho. Ne že by byl děj natahován, to v žádném případě, ale naopak se toho děje tolik, až je to občas zmatečné, dvě zhlédnutí pomohou. Vypisování silných scén zde nemá smysl, přesto ty z první epizody zmíním, v hlavě navždy zůstane pozorování požáru z mostu a pohled do reaktoru. V první epizodě jsou to scény "oddechu", mají pomalé, atmosferické tempo, spojení zpomalených záběrů kamery a dokonalé hudby působí až hororově... i když, to zdaleka ne jen u těchto scén. Prakticky všechny "podobně natočené", jsou naprosto úchvatné. Jakob Ihre je jednoduše fantastický a Hildur Guðnadóttir? Mám pocit, že snad nikdo nebyl vhodnější. Ale ještě krátce k ději, nezmínit závěrečnou politickou epizodu nelze. Očekávaný zase dokonale natočený soud, je především při výpovědi a následném odjezdu Valerije Legasova zdrcující. Právě to politické pozadí celé této události, je něco neskutečného, až taková lhostejnost nad vším živým, až takový důraz na to, aby nikdo nic nevěděl, hnus. Člověk si zavzpomíná, co zrovna dělal, nebo co mu bylo řečeno, že dělal - můj případ. Opakem politického hnusu budiž důraz na skutečné hrdinství, i těch "posledních", to je ze seriálu znát. Realita (nemyslím jen tu politickou) a do detailu promyšlená dobovost, je jeho ozdobou... města, kostýmy, vybavení bytů a další, vše dotaženo k dokonalosti. 95%