JardaBauer

Úžasný vizuální a filmový zážitek, který patří na první příčky mé filmotéky. Bohužel né každý dokáže tento film zkousnout a znám málo lidí, kteří by z filmu měli stejný pocit jako já...dá se to i celkem pochopit. Po dlouhé době film, který je stejně dobrý jako knižní předloha. Fincherův film a Palahniukova brilantní kniha se dá se říci i doplňují- co není v knize, je ve filmu a vice versa. Každý film od Davida Finchera je pro mě úžasný zážitek. A v Klubu rváčů se to tomuhle chlapíkovi povedlo dotlačit až do neuvěřitelných výšin.

Takhle těžce depresivní film jsem snad v životě neviděl a takhle silný filmový zážitek už jsem dlouho neměl. Výborní herci, skvělá režije a hudba, kamera, prostě všechno. Za začátku to vypadá jako celkem pohodový film. Klučina ukradne svojí máme televizi, prodá ji v zastavárně, aby měl na fet a z počátku jen lehce bláznivá máma si ji zase koupí na zpátek. Leto a Connelly mají idilický vztah, Marlon Wayans je v klidu, všichni si užívaj, baví se, prostě pohodička. Ale v půlce se všechno otočí o 180 stupňu a člověk už se v podstatě bojí, co všechno mu ještě Aronofsky nabídne a odpočítá sekundu do konce filmu. Občas jsem měl pocit, že film ani nedokoukám, což se nestává moc často. A při závěrečných titulkách jsem seděl a tupě zíral na obrazovku. Jsem zvědavý, jestli se někdy donutím film zkouknout ještě jednou. Možná někdy, až se z toho všeho oklepu, což bude určitě trvat dlouho:). Doporučuji koukat jen s dobrou náladou. Protože i kdybyste před filmem měli nejlepší náladu, garantuju, že po filmu budete v těžké depresi.