Aiax

V poslední době mi přijde, že hollywoodští herci jsou dnes na tom podobně jako naše stavební firmy - doba je tak zlá, že už berou každý melouch. Bohužel ve Zlomeném městě (mimochodem mimořádně slaboduchý překlad i na velmi nízký standard českého překladu anglických filmových názvů) odvádějí i stejně "kvalitní" práci jako naše stavebky. Všechno je tak nějak rozklížené, nedošroubované, narychlo slepené a co zdálky vypadá jako masiv, je zblízka jen lepená překližka. Není to vyloženě na reklamaci, ale podruhé bych si už od Allena Hughese barák postavit nenechal....Um, o čem je vlastně řeč?

Dovedu si představit, že ze ZDT se stane spíše výukový film, který se bude pouštět otráveným žákům a studentům na školách, než komerční a kritické terno. Spíše dokudrama než film, krajně autentické (či alespoň autenticky působící), krajně nedivácké, příliš dlouhé. A přestože se musí člověk sklonit před talentem a vizí Katky Bigelowové, osobně mi přišlo, že se jí nepodařilo vše úplně tak, jak možná chtěla. Autentičnost nebudí velké napětí, natož mrazení v zádech, dlouhé a podrobné scény nejsou vždy kdovíjak užitečné či informativní a klasicky dramatické výkony herců se trochu perou s polodokumentární, odtažitou atmosférou, o kterou Bigelowová zjevně usilovala. Nakonec mám z celého filmu pocit, že tahle látka se na podobný formát nehodí, o tom, jak to skutečně s honem na Usámu bylo, existuje jen hrstka veřejně dostupných faktů a s takovým základem holt nelze točit opravdu hodnověrné a mrazivé dokudrama. U ZDT si totiž divák po celou stopáž filmu neříká "Aha, tak takhle to bylo...", nýbrž "Ale houby, kdovíjak to doopravdy bylo."

Pilíře země mě spolkly hned od prvních minut, hlavně díky skvěle napsaným a několika případech (Tom, Jack, biskup) i parádně zahraným hrdinům a především bezkonkurenční schopnosti scénáristů načrtnout v několika větách či scénách základní charakterové rysy postav a kostru zápletky. A i když poslední tři, čtyři díly byly už lehce repetitivní, pořád se dělo něco zajímavého a sledováníhodného. Svět bez konce už ale není zajímavý prakticky ničím. Základní formulka "destrukce - tvoření - destrukce" přestává být lehce repetitivní a stává se úmorně nasírací, postavy jsou snad kromě jedné či dvou skrz naskrz nesympatické a celkově seriál prodělal důkladnou stupidifikaci - z historického eposu se stala, jak už tady někdo napsal, obyčejná telenovela ze zámku a podzámčí. Ken Follet zřejmě zlucasovitěl.

Když jsem si přečet, že tenhle film je založen na povídce Josepha Conrada, pomyslel jsem si, jak se asi scénáristovi povedlo natáhnout krátký text na téměř dvouhodinový film. Odpověď je jednoduchá - špatně. Po první půlhodině, kdy člověk zasune upadlou čelist zpět na místo a zvykne si na nádherné obrazy a parádní naturalismus a energii soubojů, se Soupeři začnou táááhnout jak medová slina a nepřestanou až do konce. Na dnešní dobu příliš sedativní tempo občerstvují prakticky jen scény s famózním Keitelem, jakmile tenhle démon sleze z plátna, je palec divákův neodolatelně tažen k fastforwardu. Ovšem legendární Scottův cit pro obraz leccos vynahrazuje, co scéna, to malba. Jak to ten režisér dělá, že vnitřní a vnější nasvícení, kompozice snímků a barvy jsou ve většině jeho filmů tak k sežrání? Také výprava a kostýmy jsou ultra realistické, člověk má skoro dojem, že Scott má ve sklepě stroj času. Takže pro studenta nebo vážného fanouška filmařiny určitě povinnost, kdo má ale chuť na divácky vděčný historický flák typu Gladiátora, ať si raději pustí...inu, Gladiátora.

Ano, je to v podstatě taková dražší televizní inscenace, a ano, hrdinové tam nemluví, nýbrž deklamují citáty, a jasně, Lincoln je tady samozřejmě podáván nikoli jako člověk z masa a kostí a vysoký politik k tomu, nýbrž jako mýtická, polobožská figura bezbřehé moudrosti a talentu. Jenže to by musel mít člověk filmařské srdce z kamene, aby se nenechal okouzlit jedinečným šarmem nejnovějšího Spielbergova filmu. Day-Lewis a Lee Jones dle očekávání předvádějí herecký koncert, zbytek ansámblu taky na té nejvyšší úrovni, život a manýry poloviny 19. století režíruje Spielberg tak přesvědčivě, že to vypadá skoro jako dokument, takové zasedání vlády nebo válečná porada jsou obzvlášť malebné. A postavy sice většinou místo mluvení deklamují, činí tak ovšem náramně povedeně a zábavně, hlavně v podání Lee Jonese. Kdo se zajímá o realistický, historicky věrný pohled na život a dílo velkého Abrahama, musí o dům dál, pokud jde ale o vykreslení obecného života a politiky za časů americké Občanské války, působí Lincoln neskutečně přesvědčivě a podmanivě. Slabší, ale pětka.

O tomhle filmu jsem si absolutně nic nezjistil, nepřečetl, neshlédl trailery. Jediným doporučením mi bylo zdejší vysoké hodnocení. Obecně pro mě platí, že co je na ČSFD nad 80 % většinou stojí za to, či to přinejmenším není vyložená ztráta času. O to horší byl moment, kdy mi po necelé hodině sledování konečně docvaklo, co je vlastně Atlas mraků zač. Inu, je to další přírůstek do populárního žánru "coelhoismus", tedy na pohled chytré a hluboké podobenství o lidské duši/srdci/osudu/(doplňte si sami něco obdobně plyšového), leč ve skutečnosti jen prázdný buben, který hlučně duní, verbální hlazení po srsti, infantilní bajka, která teatrálně deklamuje banální moudra typu, že materialismus a rasismus a korporatismus jsou věci moc moc bakané áno, že všichni jsme nějak propojení a dobrý skutek může změnit osudy druhých, nad kterými uvědomělé hollywoodské hvězdy typu Hankse či Berryové tak rády vedou oduševnělé debaty cestou na další charitativní akci. Instantní kuřecí polévka pro rozbolavělou duši post-New Age intelektuála. Pánbů s námi a zlé pryč. Příště už nebudu po hlavě skákat do řeky, dokud se dřív neujistím, že to není řeka sraček.

Vesmírné odyssey 2001 a 2010 byly famózní filozofické velkofilmy, jenže šel by dnes někdo na čistě filozofické scifíčko? Bez akce, hororové složky nebo romantické linie? Zaplatily by se ony drahé drahé drahé triky a výprava, které by takový film potřeboval? Rozhodně ne, odpověděli si bří Wachovští, pročež do jinak skvělého Matrixu zakomponovali přiblblé a totálně přebytečné kung-fu. A "rozhodně ne" si evidentně odpověděl i Ridley Scott, pročež do svého sci-fi veleopusu, který prý neměl mít s Vetřelcem nic společného, zakomponoval bitku s mutantem, psychologii postav jak z té nejlacinější teenagerské vyvražďovačky a podobné skopičiny. Když přičteme hromadu nelogických situací a nevysvětlené motivace postav (a to ještě mhouřím oko nad otazníky, které by teoreticky mohl zopdovědět sequel), není divu, že to fanoušci a kritici dosud čilému staříkovi dali sežrat i s chlupama. Pár měsíců po uvedení Promethea vyšlo najevo, že Ridley měl původně natočit přímočarý prequel Vetřelce, kompletně se xenomorfama, chobotničkama a ostatními tradičními rekvizitami. Studio si to ale během psaní scénáře rozmyslelo, a tak najalo Lindelofa, jemuž dalo úkol vykouzlit z béčkového vesmírného splatteru trojáčkový filozoficko-mystický velkofilm. Neboli česky - uplést z hovna bič. Inu, nepovedlo se. Nemá smysl sepisovat seznam věcí, které nedávají smysl nebo nejsou vůbec vysvětlené, takový dnes člověk najde leckde. Stačí si jen povzdechnout, že z Promethea čiší přímo učebnicová schizofrenie filmu, který neví, čím chce vlastně být, jestli Vesmírnou odysseou, nebo další tuctovou vyvražďovačkou. Navíc postavy dělají věci, které možná dávaly smysl v původním scénáři, ale v tom novém jsou dočista wtf. Ke všeobecnému zmatku ještě přispěl jelimanský střih, který osekal postavy i o ty nuzné zbytky motivací, které jim Lindelof ponechal (což je krásně vidět na vystřižených scénách, které jsou součástí vydání na Blu-Ray). Myslím ale, že přesto všechno většinu fandů mnohem víc než hloupý scénář naštval ohromný a nesplněný potenciál, který Prometheus zjevně měl. Neskutečně nádherný vizuál, parádní výkony prakticky všech herců, dokonale padnoucí hudební podkres a filozofické otázky, které se tady nabízejí, třebaže z nich zbyly jen útržky a obrysy. Pro milovníka filmu a dobrého vědeckého fantastična zvlášť je tedy příběh filmového Promethea stejně tragický jako toho chlápka, který dle řeckých bájí krmí den co den divé ptactvo.

Marná sláva, rozsekání na tři díly tomuhle devítihodinovému filmu nesvědčí. Takže teď budeme tři roky na forech poslouchat hlasy, že jednička nemá žádný děj, dvojka se potácí odnikud nikam a trojka je nějaká nezakotvená. Já si ale už teď troufám tipnout, že další Jacksonův majstrštyk dojde rozhřešení, až vyjde vcelku na DVD. Až člověk v roce 2015 zasedne s přáteli k večernímu filmovému maratonu, nalije si oblíbený drink a podnikne s partou trpaslíků cestu nejen tam, ale i zpátky, zřejmě teprve pak docení, jak dobře je scénář vystavěný a jak ideální má celý Hobit tempo. Jinak už nejde o temné high fantasy jako Pán prstenů, takže kdo s tím z nějakého důvodu nepočítal nebo to nevěděl, bude možná zklamán. Nicméně jako pohádka na dobrou noc pro odrostlé základoškoláky je to parádní taškařice, rozhodně lepší než disneyácké infantilismy nebo nemastnosti, neslanosti typu Tintina. Dechberoucí výprava, známá hudba a famózní triky se samozřejmě rozumějí samo sebou, ale i Jackson samotný podává velmi slušný výkon, nejrůznější honičky, naháněčky a šarvátky jsou zajímavé, nápadité a zábavné a "herecké" scény rozhodně drží pozornost. Samozřejmě Pán prstenů neproslul zrovna coby herecký film a ani tentokrát si protagonisté zřejmě žádného plešouna neodnesou, ovšem McKellen a Serkis jsou opět bezchybní, Armitage JE král trpaslíků a Martin Freeman je tak povedený Bilbo, až srdce plesá. Škoda jen těch přepísknutých významných pohledů, mlčenlivého mračení a povytahování obočí, s tím se mohlo víc šetřit. Jo a éterickost a nadčasovost elfů - zvlášť chudáka Galadriel - je pořád znázorňována tím nesnesitelně ujetým způsobem; všichni ušáci chodí a mluví, jako by v Roklince nasbírali nůši obzvlášť vypečených houbiček. Ale to jsou jen mušky, první Hobit je moc fajn. A kdo prokáže titanovou vůli, odolá a za tři roky se podívá na celou tu túru najednou, užije si trojnásob kvalitní kulturní zážitek.

Tenhle film by mě zhnusil, i kdyby se nejmenoval po svém famózním předchůdci. Po tom totiž nezdědil ani jediný závit DNA. Na Verhoevenův mistrák se svého času chodilo v přilbě s podbradním řemínkem, aby člověku v jednom kuse nepadala čelist. Tak byl starý Total Recall překvapivý, revoluční, charismatický. Nový Total Recall má charisma tapetového lepidla, revoluční je jako iPhone 5 a překvapuje jako návštěva nejbližšího Kauflandu. Všechno, co je tady k vidění, už všichni viděli víckrát než Nastěnku, herci se tváří, jako by už nejradši byli zpátky ve svém skromném karavanu o výměře dvou hektarů naložení ve vířivce plné šampaňského, a scénář nejspíš psali scénáristův sedmiletý syn a jeho retardovaný papoušek. Při pohledu na název a režiséra chystaného fláku asi nikdo nečekal druhý příchod Krista, ale s takovým průserem nepočítali asi ani v pařížských uměleckých kruzích. Vlastně ani nevím, za co tu hvězdičku dávám, nejspíš za standardně nadstandardní práci amerických trikařů, i když i tady jde tentokrát jen o hodnocení technické, poněvadž co se nápaditosti a originality týče, jsou na tom líp i vietnamské tenisky PLIMA. Kulisy a vizuál jsou sakumprásk vykradené z Pátého elementu, Minority Reportu a tuctu dalších scifíček. Wiseman začínal jako hudlař, nalblými céčky o upírech a vlkodlacích. Po prďácké Smrtonosné pasti jsem si ale řekl, že mu dám šanci. Poslušně hlásím, že se u mně Lenny vrací do šuplíku, kde ho od Eda Wooda a Uwe Bolla dělí jen tenké lepenkové dno.

Top Gear má své právoplatné místo v pytli s historickými milníky britské - a tím pádem i světové - televize. Hřeje se tam s Monty Pythony, Já Claudiem, Doktorem Who a dalšími legendami, a to myslím smrtelně vážně. Je to prostě kus ryzího, řemeslně špičkového televizního řemesla, ze kterého přímo stříká duše, srdce, humor a kamarádství a které je o autech vlastně jen tak mimochodem. A Jeremy Clarkson musí být tou nejvýraznější, nejzábavnější, nejcharismatičtější a nejošklivější televizní personou od Johna Cleese.