Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Pohádka
  • Sci-Fi

Recenze (46)

plakát

Půlnoční nebe (2020) 

Zajímavý film. Pokud to vezmu z pohledu příběhu - z mlhy jste vrženi doprostřed globální události, o které se moc více podrobností nedozvíte a nezbývá vám, než ji přijmout jako fakt. Ve filmu se prakticky odehrávají dvě příběhové linie (pozemská a mimozemská). Tempo je velmi pozvolné. Proto tak vynikne velmi dobře zvolená hudba, v podstatě hodně klasická, hraná na tklivé nástroje, jako je např. violoncello. Ke chvíli, kdy se oba příběhy propojí, tak nějak směřuje celý film. Nicméně konec je opět vržen do mlhy. Já jsem například úplně nepochopil, zda je jedna postava reálná nebo jen vyfabulovaná v mysli. A vzhledem k tomu, jak vše na konci dopadne, asi vím, kam se přiklonit. Primárně bych také neřekl, že je to Sci-Fi film, jen se odehrává v budoucnosti a pracuje s technickou vyspělostí té doby. Jinak se jedná o čistě psychologický film. Kompozice scén je úchvatná, ale skalního fanouška žánru svou akčností unudí k smrti.  Ti ostatní, kteří půjdou po příběhu asi něco najdou, i když žádné převratné myšlenky se zde nekonají.

plakát

Parazit (2019) 

Hledal jsem s manželkou pohodovou letní komedii na večer. O filmu jsem slyšel, že je dobrý. A bezelstně jsem si jej pustil. Bavily mne vtípky a stále jsem rodinu přirovnával k Homolkům. Takto proběhlo 95% filmu a pak se to začalo měnit. Komedie vlastně z obrazu do obrazu přejde k thrilleru. Trochu nás to zaskočilo. Musím samozřejmě přiznat, že konec se asi nedal jednoduše předvídat. A to šlo především. Mám filmy podobného ražení rád, žánrově mi sedí. Jen jsem možná trošku nečekal až tak zkratovité jednání postav bez toho, aby se tak v příběhu děje chovaly. Jinými slovy - postavy jsou vykresleny věrně a chovají se logicky v rámci svého vnitřního světa, ale konec se vyjevil bez nějakých zásadních náznaků. Jistě, když si uvědomíte zpětně, jak postavy jednaly, dá se to logicky vysvětlit, ale film takto nevystupoval tj. neskrýval pohnutky až tak zarputile. Máte tak pocit, že finále je velmi překvapivé a že si s vámi autor hraje na schovávanou a je to trochu přitažené za vlasy, i když vlastně není. Zase tak nelogické to není.

plakát

Hymna aneb Urfidlovačka (2000) (divadelní záznam) 

Je to dílo, které je neskutečně promyšleno a perfektně těží ze situace v Národním obrození. Humor, který je velmi inteligentní. Baví mne ta promyšlenost a propracovanost dialogů, které nemají být primárně humorné, ale komičnost vychází ze situacemi která se aktuálně děje.

plakát

Santa Clarita Diet (2017) (seriál) 

Jen tak zkusmo jsem si dal jeden díl. A už u toho zůstal. Neskutečně mne baví  ten druh hodně černého humoru, který je v mnoha ohledech vypointovaný do detailů. Jako každé dílo takového rozsahu - jsou tam hluchá místa, ale i skvělé nápady. Musím říci, že skvělé nápady převažují. Nejvíce však lituji, že nemám ve svém okolí nikoho, s kým bych mohl svou "radost" sdílet. Na humor bych asi někoho našel, ale asi by nedal ty krvavé scény, kterých je tam přesně tak akorát že to potěší i ty, kteří od toho primárně čekají hororovou podívanou. Na druhou stranu všudypřítomný humor to trochu sráží, ale do parodie se to nestáčí ani náhodou. Konec je velmi otevřený a asi by se dalo navázat, jen se obávám, že k tomu už nedojde.

plakát

Oko za oko (2019) 

Příběh, který se ve filmu prezentuje, je silný. Není černobílý. Má tolik rovin, kolik si vymyslíte. V tuto chvíli jsem s Luisem Tosarem viděl 3 filmy a všechny mne nějakým způsobem donutily přemýšlet, jako nikdy jindy. Všechny mají velmi otevřený konec, ale druhý díl vidět nechcete. Oko za oko je leckdy řádně naturalistický, ale takový je život. Když se oprostíte od hlavní linky, objevují se detaily, kterých si všimnete a přijdou vám poněkud chaotické a nelogické a nedotažené. Myslím si, že si scénář s některými věcmi mohl dát trochu více práce.  Konec prostě neodhadnete, ale v podvědomí jej máte už na začátku, když se Mario rozhodne, co udělá. Je trochu smůla, když některé jeho kroky pochopíte až poté, co je slovně popíše a ne ve chvíli, kdy je vidíte je provádět. Abyste měli nad čím přemýšlet, zkuste další titul s Luisem Tosarem nazvaný Zatímco spíš, je to dobrý parťák k Oko za oko.

plakát

Nadaný žák (1998) 

Mám velmi rád knihy Stephena Kinga. Vím, že převádět knihy do filmu je problematické a proto jsem se na film díval trochu s obavami, jak se to povede. Film i kniha jsou si podobné, ale v knize je mnohem více "ujetých" scén, které do filmu nebyly převedeny. I tak si myslím, že pro toho, kdo knihu nečetl (respektive povídku) i pro toho kdo ji četl, je film přínosný. Musím říct, že herecké výkony jsou velmi dobré a jako třešnička na dortu je účast Jana Třísky. Příběh je zajímavý a dobře zpracovaný a tento počin se určitě řadí k těm velmi dobrým.

plakát

Hra na oliheň (2021) (seriál) 

Všichni o seriálu mluvili, v mé bublině se na to všichni odkazovali a já byl za blbce, že o tom nevím nic. Pro mne je to první setkání s Netflix produkcí, neměl jsem potřebu to sledovat.  Příběh je to, co je za tímhle dílem. Jeho dějové linky jsou zajímavé. Nehledal jsem atrakci v tom, jak je v díle využito a prezentováno násilí. Předpokládám, že to je to, co je hlavním tématem divokých konverzací některých diváků. Pusťte si však filmy jako Sedm, Jack staví dům nebo seriál Sběratelé kostí. Neuvidíte v zásadě nic moc jiného. Mne zaujalo to sledování psychologie davu a postav - nastav specifické podmínky o kterých víš, že způsobují "vytříbení" charakterů a je o zábavu postaráno. Vždy najdete ty, kteří se budou snažit si vzájemně pomoct nebo se vzájemně podrazit. Nelze použít něco jako sociální drama, ale určitě tu není takové vykostění příběhu jako jsem zaznamenal u adaptace Kingova románu Running man s Arnoldem v hlavní roli. Kniha a film jsou dva rozdílné příběhy. Jediné, co mne moc nepotěšilo, je poměrně odfláknutý závěr a také některé dějové linky. Tak jak v průběhu celé série bylo vše promyšleno, tak v závěru bylo strašlivě plytké. Spousta věcí se děla tak samovolně a pochopitelně (občas). Hlavní otázka pro mne byla - Proč se to všechno v příběhu dělo? Na tu jsem nedostal jednoznačnou a snadno uchopitelnou odpověď.

plakát

Dante 01 (2008) 

Film je  ... zvláštní. Zničeho nic vás vrhne do světa obydleného postavami, o kterých nevíme nic. A ani po skončení filmu nevíme nic. A ani o zákonitostech celého světa, proč existuje Dante, proč se na něm provádí průzkum (tedy jaký je pravý cíl výzkumu) apod. Nechci se smířit s tím, že příběh mi má říci, že nějakí technologie může být špatná a že blázni, kteří to umí s PC, chtějí totální destrukci.

plakát

Adamova jablka (2005) 

Film, který mne přinutil velmi uvažovat. Mám rád černý humor a tím je tento film přímo nabitý. Zároveň to vlastně vůbec není komedie. Nádherná hudba dává tomu příběhu takový až biblický ráz, ale přitom bych se ale ani do jedné z těch situací ve filmu popisovaných vůbec nechtěl dostat. Chvíli jsem uvažoval, jestli nejsou některé scény "přes čáru", ale usoudil jsem, že pro mne určitě ne.

plakát

Prvok, Šampón, Tečka a Karel (2021) 

Mým hlavním problémem je, že je mi přesně tolik, co hrdinům ve filmu. V podstatě jim vlastně rozumím. Film mne příběhem zaujal, je zajímavě postavený. I když bych asi některé situace mohl trochu rozporovat (např. vyčítat manželce, že si plní sen o velké rodině, neb na to musí být dva), odnáším si z něj několik silných momentů. Zaprvé je to báječný hudební doprovod - po dlouhé době mne hudba hodně zaujala. Zadruhé je tam několik věcí, o kterých taky asi budu přemýšlet, třeba že dělám rozhodnutí, protože jsou rozumná, nikoliv proto, že je chci dělat. A zatřetí, jak moc nemáme rádi svůj život a jak závidíme život někomu jinému, který ten svůj taky nenávidí. Minimálně mne to nutí si sednout a přemýšlet, jak moc jsem "do toho spadnul" nebo jak moc jsem spokojený. Teď jsou doma ještě děti, ale až nebudou, co pak?

Ovládací panel

Fanklub

(1)

Reklama

Reklama