Svatopluk.Vi

Na tenhle film jsem se chtěl poměrně dlouho podívat a teď se mi to konečně povedlo na jeden zátah. Na první pohled mi ten film připomíná Tarntinova díla. Je tam spousta momentů, kdy se film záměrně shazuje a tenhle druh humoru mám rád (třeba předělové titulky se jmény mrtvých, to je skvost). Navíc seveřané to prostě takhle umí a já jim to žeru. Kloním se k tomu, že je to parodie na gangsterky než vážně míněný thriller. A mám rád i ty scény založené na vizuálnosti a tam sníh opravdu pomáhá...

Právě jsem se vrátil z projekce filmu a měl zhruba 45 minut na vstřebávání zážitku. Než jsem do kina šel (a sám, protože jsem neměl odvahu někomu říct či to srdce někomu říct), drobně jsem si nastudoval, co mne čeká. Dle mne se film pohybuje někde mezi Sedm, Dexterem a Mlčením jehňátek. Zajímavé, že ve filmu se neobjeví prakticky nic z vyšetřování policíí, jen si z ní řežisér notně utahuje. A taky z žen a taky ze světa... Při projekci jsem měl štěstí, ze sálu nikdo neodešel. Ve filmu je mnoho sarkastických a černohumorních hlášek, které jsou opravdu vtipné. Pokud přijmete (a neříkám akceptujete) svět hlavního hrdiny, je velmi zábavné pozorovat, co vlastně vede k oněm vraždám. Vychází mi z toho, že první popsaná byla vlastně spontánní a zbytek už byl jen vždy o fous výš. Z pohledu žánru není ve filmu nic překvapujícího. Když si večer pustíte "Sběratele kostí", uvidíte více a detailněji. To, co v člověku hlodá je to provádění alias spojení filozofické části rozhovorů s chladnokrevným provedením. Film je prošpikován růzbými symboly a odkazy. Například si nemyslím, že je náhoda, že ve scéně s celoplášťovou kulkou má první zemřít černoch. A je tam toho víc. Fantastický konec před epilogem je opravdu dobře provedený a plně vystihuje název filmu. I epilog mne bavil. Je totiž moc dobře vidět, jak je česká kultura jiná, než ta dánská alias západoevropská/americká. Symbolika v cestě do pekla a se zpovídáním se (byť schovaným za Božskou komedii) a vysvětlením, že je to vlastně nejvyšší forma umění, v Česku nefunguje. Ba přímo naopak, pro mne, jako ateistu film ponechává otázky - jak to vlastně dopadlo? Pro věřící je to jasné - spravedlnost světská vs spravedlnost boží. Ateista je neuspokojen. Chválím hudební složku, všimněte si, že pokud chce tvůrce ukázat inteligenci vraha, vždy má rád vážnou hudbu. Ať už to je Hanibal Lecter nebo Alex deLarge z Mechanického pomeranče či Jack. S hudbou to Trier umí. Na filmu jsem byl v původním znění s českými titulky a mám jednu osobní připomínku. Pokud Bruno Ganz mluvil mimo obraz, bylo to za mne OK. Když se objevil na scéně, začal mi strašlivě vadit jeho přízvuk. Nevím proč. Možná to je tím, že dialogy četl a při hraní mluvil z paměti a měl jiný přednes... Osobně si myslím, že film musím vidět ještě jednou, abych si všimnul dalších detailů. Shrnu-li to - film pro mne zdaleka nebyl tak kontroverzní, jak jsem čekal z pohledu naturalistického násilí a zanechával ve mě podivný pocit, kdy jsem se "pochechtával" a řešil jsem, zda je to vůbec vhodné, když se na plátně dějí takové věci. Taky jsem si všimnul, že film byl možná trochu sestříhaný (že by byl delší), protože některé scény mi chyběly a daly se dohledat některé drobnosti - neporvázanosti, například se v rekapitulaci objevily scény, které "live" vůbec nebyly. Film je za mne kompaktní a vnímám jej jako celek. Rozhodně jsem se těch 155 minut nenudil a bylo se na co dívat či nad čím uvažovat.

Když v mainstreamové televizi nic nedávají, je čas dívat se na "podivné" kanály a na ještě podivnější filmy, co tam vysílají. Takhle jsem tedy na Film Europe narazil na Bezva chlapa. Úchvatný norský příběh plný velmi trefného humoru, který mi sedí. Nejprve se to tak nějak pomalu rozjíždí a pak to začne. Je tam hodně skvělých nápadů od platby za večeři, přes kouření při čištění zubů nebo rychlý trest při problémech s parkováním. Ve filmu se obecně moc nemluví (až na jednu postavu, která má neskutečně dlouhé repliky) a ženy jsou vždy připravené sdílet radost. Film má hodně "tragikomedie", které známe z českých luhů a hájů. V podstatě se ve filmu pohybují jen "lúzři", kteří vlastně ani nemají ambice s tím něco dělat. myslím si však, že českému divákovi bude film sedět.

Na dokument jsem se těšil, protože jsem chtěl vidět, jak někdo jiný (rozuměj nikdo z Česka) zpracuje poměrně zásadní sportovní "zářez" české historie. Jistě filmařský tým byl v podstatě český, ale cizí produkce a scénarista a taky silný kanadský a americký vliv. A nebyl jsem zklamán. Zásadní věci, které si z dokumentu odnáším jsou tyto : - zcela se ztotořňuji s výrokem, že všichni v Česku si pamatují, co a kde dělali v době naganského finále - Kanaďané prohru bagatelizují tím, že prohráli na nájezdy, což je jim cizí, neznají to, netrénují a není to hokej - nejsilnější a "nejpodlejší" moment se nachází až úplně na konci v titulcích, kdy se říká, že od té doby už Češi nikdy žádný významný úspěch na olympiádě v hokeji nezaznamenali a vyznívá to tak, že to byla jen drobná epizoda od malého hokejového trpaslíka. Ale v té době vlastně nastala ta zlatá éra mistrovství světa, kdy jsme slavili spoustu úspěchů. My to víme, ale nestranný pozorovatel měl dojem (a podle mne jen pro zvýšení efektu), že to bylo něco na úrovni "jamajského bobu" na zimní olympiádě (jak se také zmiňuje v dokumentu).

Zajímavě zpracovaný film, který mne po projekci donutil přemýšlet nad tím, komu je vlastně určen.Pokud bych jej měl pustit dospívajícímu, nedosleduje ho do konce, je to málo akční a umělecké (kanál Arte taky přispěl). A taky málo odstrašující. Pokud bych měl film brát jako dokumentární, je tam málo faktů. Zůstává tam mnoho otázek. Na druhou stranu je vidět, jak je celá situace absurdní (byť je film podle skutečných událostí v USA), neboť i rodiče a vedení školy přichází s naprosto nesmyslnými návrhy, jak všemu do budoucna předcházet. Probleskává tam téma svobodného rozhodnutí versus konzervativní život ve městě kdesi na pobřeží moře, kde "buď prší, nebo to tam smrdí.". Jenže to svobodné rozhodnutí dívek není úplně bez následků. Když je vám 16, nemáte žádnou zodpovědnost (práce, peníze, bydlení, partner) a o tomhle se ve filmu moc nemluví, I když jakési náznaky tam jsou. I přes tyhle uvedené věci je dobré se na film podívat, A není úplně jasné, co je založeno na reálném příběhu a co je "umělecký" záměr. Vlastně je to hodně zajímavé, protože je to podle skutečnosti.

Film mne několikrát překvapil. První překvapení bylo, že jsem se k němu dostal skrz filmový kanál mé kabelové televize. Druhým překvapením bylo, jak moc se čeští komunisté v roce 1948 mohli inspirovat (a asi to tak bylo) tím, co se dělo v Británii po 2.světové válce - hlavně ta míra znárodňování a hlavně tím, co se znárodňovalo. A hlavně jak masa lidí souhlasila se všemi kroky, které se prováděly, protože to bylo to nejlepší, co se mohlo dít. Film bohužel trpí jednou podstatnou nevyvážeností - příliš z něj čiší, komu režisěr straní a jaká je jeho politická "parta". Prostě zapomeňte na "běžný" dokumentární film, který popisuje historické události. Extrémně hodně je prezentován jen jednobarevný pohled na věc. Na jedné straně kapitalisté, ovládající ekonomiku po 1. světové válce a snaha společnosti okleštit jejich moc právě skrz znárodnění, pak pracující třída, žádající si své životní standardy, které jim ta pravá politická reprezentace přinesla, aby se v osmdesátých letech vše zvrtlo zpět a pracně znárodněné se opět zprivatizovalo. Až to nakonec došlo tak daleko, že jediné, co zůstalo, je zdravotnictví, které vám ovšem nedáme. Je přece naše. Nemám rád tahle jednobarevná prohlášení a to bylo také největší zklamání z dokumentu - na konci se z toho vlastně stala politická agitka jedné konkrétní politické strany, která to s Británií jediná myslí dobře...

Osobně mám rád filmy, které nabízejí širokou škálu podnětů k zamyšlení. A zároveň to nejsou jen strohá fakta vědců. V tomhle filmu se vlastně od začátku do konce line linie osobních pocitů a jednání jedinců proti "tomu, co je správné" tedy Varianta A vs. Varianta B. Navíc je vše umocněno vývojem postav, které nejdříve tvrdí něco jiného (bohulibého a žádaného, za což jsou obdivovány) aby se nakonec ukázalo, že vlastně jednají tak, jak by jednala většina ostatních a nemusí se za to stydět. Jenže to obvykle nemá tak fatální následky, jako tady. Chce se mi říct, že jsme takhle vlastně naprogramování pomoci pudu sebezáchovy. A tohle tak jednoduše nepřeperete. Jistě, třeba Armageddon to má trochu jinak, ale tady je to prostě takto. Ve výsledku je to vlastně film popisující několik charakterů lidí poháněných nějakými osobními zájmy a je docela zajímavé to sledovat. Zároveň si uvědomíte, jak je vaše chování ovlivněno tím, že nemáte dostatek informací a jednáte dle vás nejlépe, jak je to možné. Pro mne osobně je to tak trochu psychologický film s patřičně prezentovanými emocemi na pozadá veděco-fantastického světa hrdinů. A bavilo mne to.

Musím začít hláškou z jiného filmu : "Podívej, soudruhu, my jsme asi tak stejně staří, viď." Tím předznamenávám to, že ve filmu hrají mí vrstevníci a řeší problémy, které jsem v době uvedení řešil i já. Film je u mne velmi oblíbený, protože je nabítý hláškami a pokaždé, když jej vidím, objevím drobné střípky, kterých jsem si před tím nevšimnul. Každá postava je v ději pevně zakotvena a její chování je dané. Pro mne to byl film, kdy jsem začal poprvé registrovat Ivana Trojana a musím říct, že jeho role je velmi dobrá, i když ve filmu Jedna ruka netleská je ještě preciznější. Taky Jiří Macháček mne začal zajímat a začal jsem chodit na koncerty MIG21. Já za sebe můžu říct, že pro mne je to poměrně zásadní film mé generace. Už se těším, až děti dorostou a já jim film ukážu...

I když sledujete orignální verzi, nenapadne vás, že se dá celá šoutještě někam posunout. To se povedlo americké produkci, ta britská je takový slabý odvar. K britské verzi však mám jednu připomínku. Ta britská série obsahuje jeden pro men šokující díl - je v páté sérii, epizodě 4. Skrytým šéfem se stává členka vedení městské rady, která vyráží do "technických služeb" města. Ty jsou postiženy masivním propouštěním a snižováním rozpočtů. Slyšíme poměrně dost nářků ze strany zaměstnanců. Tady je střet s realitou opravdu masivní. To, co mne však fascinuje, je konec, když "město" rozdává odměny. Chápu, že je to citlivá oblast (nařknutí z plýtvání veřejnými prostředky je tu coby dup), ale odměna v podobně pamětní medaile města mi přijde trošku dost absurdní...

Ze všech verzí, které je možno pod hlavičkou Utajeného šéfa vidět, je ta americká nejpovedenější. Nutno také přiznat, že v ní lítají nejvyšší částky. V podstatě se u velkých korporací nedá přijít na to, že nový zaměstnanec je vlastně vetřelec z nejvyššího managementu (ne vždy je to samotný majittel/generální ředitel/předseda představenstva). A je velmi zajímavé sledovat, jak se představy managerů třískají s realitou např. vynaložené peníze na školení zaměstnanců vs skutečný proces apod. Je také vidět, že produkce pořadu ve firmě úřaduje trochu hlouběji, protože se obvykle šéf setkává se zaměstnanci v těžkých sociálních podmínkách (dluhy), s nemocnými členy rodiny apod. Nemůže jít o náhodu. Ale je to v podstatě reklama zadarmo a výroba loajálních zamestnanců. A jak jsem řekl - je to radost sledovat, mix konfliktů a pýchy je dobře proveden.