Benigni

Především příliš dlouhé. Nevtáhlo mě to tolik, jako režisérovy jiné filmy. Chybí dramatičtější invence a mnohem propracovanější scénář i režie.

Jeden z nejlepších italských filmů této dekády - zcela se vyrovná Sorrentinovi. Herecky, hudebně, scenáristicky takřka dokonalé dílo.

Úžasný film. Naprosto přesvědčivý a pravdivý.

Největší problém vidím v režii, v kameře, ve střihu. Ani ty hudební ukázky nebyly poutavé, s ohledem, jak je poutavá Kněžíková. Měla smůlu, že vyfasovala tak mizerného tvůrce, který to odflákl. Z kamery se mi zvedal žaludek, vypadalo to, jako by kameraman chodil po mole na řece. Viděla jsem Knežíkové koncert naživo a určitě jednou zajdu i na operu. Svou krásou boří operní standard, svým talentem se blíží ke Kožené, Urbanové, Peckové! Důležitější, že už je zdravá a né jakou má komnatu. Václav Žmolík měl příliš připravené otázky a Kněžíková nevyprávěla spontánně.

Ondřej Kepka je pro mne synonymem moudrosti, laskavosti. Byť možná není jako režisér geniálním talentem, jako prezident herecké asociace, i jako moderátor je velmi zdatný a umí kolem sebe vytvořit příjemnou atmosféru. Na téhle komnatě se mi líbilo, že jsem ho poznala jinak A možná mnohem pravdivěji, než jak se o něm psalo v souvislosti s matkou apod.. Hezké byly autentické archivy, nápaditý režijní koncept s fotografováním a fotografiemi, a také výlet na kánoi. Konečně zase po dlouhé době komnata, která (na rozdíl třeba od Kněžíkové) nepostrádá řemeslnou kvalitu, nápaditost a harmonii. Škoda, že už tam nemohla vystoupit Gábi a Jaroslav. Pro úplnou spokojenost mi tam chybělo více Jiřího Stracha, nechápu, proč by to nemohlo být třeba o jeho povídání prodloužené o pár minut. Nebo třeba vyměněné za téma kamarádů, které mohlo být klidně kratší.

Nula bodů. Jandová u mě a mého okolí klesla na bod mrazu, což platí i o zhoršující se úrovně jejich koncertů.

Z kameramanského hlediska naprostá prasečárna. Nevím, co je to za pořad - jen kaleidoskop více či méně záživných rozhovorů...´´

Tak nerada kritizuji, ale u tohoto filmu nedokážu najít žádné superlativy. Místy se mi hezky dívalo na lokace a obrázky, příjemná byla i hudba, která se pokoušela alespoň trochu vytvořit nějakou atmosféru. Problém byl především ve scénáři - film postrádal dramatickou zápletku, která by nás vtáhla do děje - jen se žvanilo kolem a vytvářely se rádoby vtipné víceméně romanticko-trapné situace. Další problém byl v nehercích. Krom Plesla, Malého a Žilkové jsem neviděla ve filmu jediný vysloveně herecký počin. Amatérští herci typu Prachař a Kramerová film totálně ničili - jejich obsazení nikdo z mého okolí nepochopil. Světlejší místa měla Geislerová (která pod taktovkou jiného režiséra hrála i dobře) a Písařík, který je na rozdíl od Prachaře alespoň talentovaný. Janák předvedl své klasické rezignované řemeslo a kameraman seriálový standard. Nemohu dát filmu odpad, to by si nezasloužil, rozhodně je to velmi podprůměrné dílo, na které hned při odchodu z kina zapomenete. Kvalitní a vkusné byly naopak kostýmy i scénografie. I z tohoto hlediska stojí film za povšimnutí.

Kdyby se všechny tyto filmové ingredience (žánry, formy) proměnily v potravinové suroviny, zamíchaly se podaly jako pokrm, každý strávník by se zaručeně pozvracel. Všechno moc škodí a tento film je neskutečně šílený úlet zhýralého lidského neomanýrismu.

Repliky a kopie se nikdy originálu nevyrovnají.