Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Dokumentární
  • Drama
  • Krátkometrážní
  • Krimi

Recenze (173)

plakát

Ach, ta láska nebeská... (2020) (TV film) odpad!

Nejhlubší dno televizní zábavy. Doufám, že to Eva Pilarová neviděla. Jedná se o zneuctění její památky.

plakát

Dva papežové (2019) 

Místy úsměvný konverzační film mi svou "repotrážní" formou moc nesedl. Musela jsem se u sledování hodně přemáhat, abych se na to soustředila. Díky krásným lokacím a špičkovým hercům film funguje a myslím, že Pryce si nominaci na Oskara plně zasloužil.

plakát

Past (2020) (TV film) 

Největší problém vidím ve scénáři. Chyběly tam absolutně scény, kdy herečku navštěvuje syn ve vězení, kdy je syn s otcem apod. Kdyby tvůrci film vyprávěli jako příběh matky a syna (zvlášť, když měli tak skvělého dětského herce), mohla by si ČT potřást rukama. Tohle bylo zase jen typické dokudrama pro nedělní večer jako malé vyrovnání s krutostí a nesmyslností komunistického režimu 50. let. Scenárista si některé dialogy po sobě ani snad nečetl, hrozně šustily papírem. Herecké obsazení bylo ovšem výborné a Stivínová i Zahradnická fungovaly skvěle. Jen jsem myslel, že mě Stivínová něčím překvapí, asi jí nedal režisér příležitost. Seniorská režie Polesného je víceméně standard, v hudbě ani v kameře žádné překvapení. Klasická hotovka z televizního bufetu nabídla alespoň zajímavým divadelním hercům (Jelínková, Jachnická, Teplý, Bambas apod.), aby se také ukázali na obrazovce. Za ně velký dík.

plakát

Nabarvené ptáče (2019) 

Myslím, že kdyby byl film o hodinu kratší, nic by se nestalo. Rozhodně je to zajímavé, a myslím, že je to především opus magnum Vladimíra Smutného. Atmosféru dělá i zvuk, střih zvuku, mix zvuku. Nejslabší stránku zastupuje scenáristická práce, byť práce s hercem je vskutku výborná. Umělecky atraktivní, divácky trochu nudné - přiznávám se. Marhoul by měl možná získat cenu za producentský počin.

plakát

Staříci (2019) 

Naprostá bomba. Vedle Vlastníků za mě nejlepší film ČR 2019.

plakát

Ondřej Sekora - Práce všeho druhu (2019) (TV film) 

Postrádám v dokumentu Sekorovo soukromí. Umělcova osobnost není exponována komplexně, nedozvěděli jsme se téměř nic o jeho ženě. Přesto se jedná o jeden z nejprofesionálnějších dokumentů roku 2019.

plakát

Adam Plachetka, cesta na vrchol (2019) (TV film) 

S Adamem Plachetkou je vše zalité sluníčkem, až člověka začne dokument nudit. Chybí mu totiž něco zcela podstatného a to dramatický oblouk - v dokumentárním žánru tedy alespoň nějaký dramatický vývoj - příběh. Sledujeme totiž jen řádku "reportáží" z Plachetkova uměleckého života - tu v Chicagu, tu v Salzburgu, tu ve Vídni, tu v Praze. A všude je to krásné, a Adam hezky zpívá, a je toho moc. Do toho občas promluví jeho krásná žena, která je též uznávaná pěvkyně, ale nic více nám o Adamovi vlastně neřekne. Povahou mi tedy přijde Plechetka až flegmatický, diplomatický, nekonfliktní. Takový ale nemůže být hodinový dokumentární portrét ČT, který je rozstříhaný jako publicistika a natočený jako nižší reportáž ČT24. Místy zcela neestetická a nerozmyšlená ruční kamera je asi tím nejslabším faktorem. O to více potom trčí úvodní a závěrečné "jen ve zpěvu" připlácnuté dronové záběry. V půlce dokumentu milovník klasické hudby a Plachetky zvažuje, jestli dokument nevypnout, protože se nedozvídá nic nového. Začnou mu vadit i Plachetkovy milé, i když už nic neříkající "stand-upy", (teď jsme tu, a teď dělám tohle a zítra jed zpívat tam a tam a budu jezdit do Litomyšle), ale přesto dokument shlédne z úcty do konce. Po narození druhého děvčátka už se pak divák dozví jen to, že Adam má rád rajskou. Shrnula bych dokument jednou větou "promarněná šance" a absence režie.

plakát

Princezna a půl království (2019) (TV film) 

Ano, je to sice hloupoučké, ale o tři třídy lepší, než Kouzelník Žito. Velkou míru kvality drží především scénář, než Janákova nepřítomná režie. Práce s hercem tu nebyla moc vidět (byla li vůbec nějaká) - přesto před kamerou v dramatické roli ne příliš zkušený Marek Eben obstál. Profesionální přístup měla i Josefíková a Ruml. Je zřejmé, že když hraje Prachař sám sebe, před kamerou to funguje i v konotaci s dějem a postavami / jeho "herectví" se v tomto případě dalo kupodivu celkem přijmout. Freimanová si drží svou laťku obstojně. Castingové propojení se Stardance (Ruml, Eben, Tomicová, Malý) mi přišlo jako největší zoufalost ČT udržet si diváka na kanálu - podle toho také obsazení (ne)fungovalo. Kvalitní, spíše po instrumentální stránce, byla Březinova hudba. Škoda jen, že nebyl v pohádce nějaký chytlavý inteligentní leitmotiv, křehká melodie, která by vše držela pohromadě, od Březiny to bylo víceméně jen řemeslo. Od Hapkovy smrti český národ postrádá skladatele hudby k pohádkám. Scénku s Goldflamem bych vystřihla, byla zbytečná a retardovala děj / i Goldflama. Trapné bylo stálé zneužívání pseudohradu Bouzova, který už je v nejen českých pohádkách tak okoukaný, že působí záběry zcela fádně. O to víc potom vynikla osobitá novogotická architektura Hradce nad Moravicí.

plakát

Miss Hanoi (2018) 

Herecky zajímavé, funkční i příběhy vedlejších postav (Jackuliak apod.), režijně a scenáristicky ovšem celkem slabé. Přesto hodnotím film jako průměrný i díky krásné a originální hrdince Špetlíkové, která ovšem nedosahuje herecké osobitosti. Bez Novotného by film hodně strádal.

plakát

Pražské orgie (2019) 

Eroticky místy zajímavé, dramaticky zcela nefunkční a opravdu PŘÍLIŠ DLOUHÉ. Čtvt hodiny filmu bych vystříhala, vyprávěla příběh rychleji, stručněji, napínavěji. Vždyť ten potenciál tam byl. Velmi je z toho cítit papír, tendenčnost novelistického psaní - to ve filmu není možné. Výrazně horší, než Fotograf.

Ovládací panel

Reklama

Reklama