rikitiki

Kterak se Africká královna potkala s Piráty v Karibiku a cestou přibraly i Mumii. OK, od zfilmované atrakce a Dwayna Johnsona v hlavní roli se nedá čekat velká hlubokomyslnost, spíše jen zábava. Té je však, žel, pomálu a hlavně v začátku filmu. Později příběh těžkne a snaží se tvářit závažněji, což mu vážně nesluší. Dost mě štvala také klišoidní postava britského lorda, který se proti své vůli musí vypořádávat s dobrodružstvím a postrádá k tomu všechny své nezbytnosti, které by se nevešly ani na náklaďák. Byl otravný. Emily Blunt je fajn a mohlo jí těšit, že vedle Johnsona jí stačí jen stát a stejně bude milionkrát lepší herečka než on. _____ Příběh se rozpadává a hýří tolika atrakcemi, že postrádá i ten zásadní smysl a nějakou aspoň naznačenou linku. Ke konci už mi nebylo jasné, kdo a proč a co vlastně chce. Byla evidentní snaha dodat ženskou hrdinku, která dokáže stát sama za sebe a nepotřebuje k tomu pevné mužské rámě, i tady však film selhává. Přestože Bluntová nosí neustále kalhoty a má silácké řeči, nakonec vše zachrání svalnatý chlap. To i staropanenská Rose z Africké královny, přes svoji upjatost a ženské šaty, v sobě měla víc odhodlanosti a sebevědomí. SHRNUTÍ: Jak si nabrnkout hoodně starýho kořena na takové ostřejší vodácké výpravě.

Pánové Coogan a Reilly dostali neřešitelný úkol, ale poprali se s ním se ctí. Skuteční Laurel a Hardy, ať už je k sobě jako dvojici strčil kdokoli, ruku mu vedlo samo nebe, protože taková chemie se nedá napodobit. I když se Coognan i Reilly poctivě snaží a předvádí dokonalé grimasy i pohyby, magického kouzla původní dvojice prostě dosáhnout nemohou. I tak bych jejich výkony hodnotila vysoko. ----- Snímek potěší tím, že si nevybral období, kdy jsou komici na vrcholu, ale zvolil jen jednu epizodu jejich kariéry, která je na konci. Tím pádem je pochopitelně posmutnělý. ____ Dobrý nápad byl proložit jejich poslední turné klasickými gagy, zde využitými v běžných situacích (mělo jich být víc). Zbytečné bylo ale točit příběh kolem jakési jakože roztržky, která však v tomto podání nevypadala nijak osudově, a proto ani důležitě. Vůbec se mi nezdálo, že by pány nějaké staré nedorozumění trápilo nebo kazilo jejich přátelství. ----- Mnohem silnější je příběh v momentech, kdy hrají na ztracených štacích před poloprázdnými sály, kdy musí bojovat o uznání svého umění a podbízet se nějakými lacinými skeči v kinozpravodajství (ale možná, že jako profíkům jim to zas tolik nevadilo). ____ Postrádala jsem větší svižnost a soustředěnost. Stejně jako nějakou nosnou myšlenku, snímek je však především klasickým životopisem. Přesto je zajímavý a pro někoho, jako já, kdo jejich životopisy nezná podrobněji, i poučný. Protože by mě ani nenapadlo, že dvě tak nezpochybnitelné ikony musely na sklonku svých profesních životů urputně dokazovat, že pořád ještě umí, to co uměli vždy – rozesmát. SHRNUTÍ: Dělat živelnou srandu vyžaduje profesionalitu a dřinu.

Freudistický dokument o herci? Neotřelý nápad, i když dost pitomina: přirovnávat hercův život k jeho filmovým rolím, když to přirovnání musí být hodně zkroucené, aby aspoň trochu sedělo. Jack Nicholson v dokumentu, který se pokouší soustředit na jeho osobnost, z toho vychází jako nepříjemná sebestředná persóna, se kterou bych se teda kamarádit nechtěla. Proti mnohem běžnějšímu pojetí hereckých portrétů, které je vychvalují do nebe, je to originální počin, ale ukázalo se, že zcela mimo mísu.

Střípek ze života knihy, které se báli i v Kremlu. Dokument zasazuje okolnosti vydání Doktora Živaga do historických souvislostí pekelné říše Sovětského svazu a atmosféry děsu a teroru, která v něm panovala (otázkou, zda zde vlastně použít minulý čas….). Režim tak zločinný, že když se nepomstil na autorovi, pomstil se zbaběle aspoň na jeho družce a její dceři. Je to velmi aktuální příběh i do dnešních dní.

Kenneth Branagh se umí rozmáchnout! A tady se rozmáchl pořádně. Ačkoli štáb do Egypta ani nevkročil, kamera zprostředkovala dojem, jakoby diváka ovíval pouštní písek, unášel ho stařičký Nil a on v úžasu stál sám před tisíciletými kolosy. Není to ani Egypt, co Branagh natočil, ale spíš sen o Egyptu. Který je majestátný a ohromující, bez turistů, vřavy a běžného otravného života. Je to Egypt cestovatelů průkopníků, kterým perfektně vyšlo počasí a mají k dispozici veškeré vymoženosti a komfort světa. A asi mají skvělou termoregulaci, protože i pod spalujícím sluncem jsou vždy vzorně ustrojení a neulpívá na nich ani kapka potu.  _____ Sklony k teatrálnosti ani teď Branagh nepopírá a oddává se jim bezuzdně. V ohromujících záběrech se odehrává známý příběh, tentokrát trochu pozměněný a s úvodem zasazeným do první světové a dobře vysvětlujícím existenci Poirotova (zde dokonce zdvojeného) knírku. Intriky a drama vášní se netýkají jen hlavních protagonistů, nitkami milostných planutí jsou více méně omotáni všichni nilští poutníci. Skvěle vyšla sázka na temnou barovou zpěvačku Sophie Okonedo, protože i když už je to žena zralejšího věku (nebo proto), vyzařuje takové sexuální dusno, nebezpečí a sebevědomí, že není vůbec divu, jak dokáže nalomit jeden zdánlivě neotřesitelný lidský postoj. ______ Detektivní drama, tentokrát v hávu mysterióznosti, baví a okouzluje obrazy a uplyne jako nic, a kdyby plavba na té lodi nebyla tak vražedná, přála bych si plout taky. SHRNUTÍ: Když už mord, tak s pořádnými kulisami!

Pro nás je Mnichov symbol zrady a národní mýtus, kterým dodnes poměřujeme naše postoje k ostatním státům, pro Angličany nejspíš ničím podstatným. Přesto natočili televizní snímek (emočně, výprava je naopak bohatá), který jejich roli v této historii vysvětluje, a samozřejmě i omlouvá a zdůvodňuje. Nejsem natolik znalá historie, abych mohla jejich vyprávění, které se od našich učebnic dějepisu podstatně liší, argumentačně vyvrátit. Snímek jako takový je ale slabý, nezajímavý, nemá v sobě příliš napětí, a kdyby to nebylo o Čechách, tak se na to ani nepodívám. SHRNUTÍ: Inscenace, která možná zaujme jedině potomky N. Chamberleina.

Žádná velká informační nálož. Pár informací o Dumasových předcích – zajímavé, ale jak se přejde na samotného spisovatele, tak se dokument soustředí na pár známých faktů a je to spíš letem světem, než nějak dopodrobna. Až škoda animovaných vsuvek, kvůli nim si dokument zasloužil být pečlivější.

Nataša Gollová je okouzlená, nikoliv však okouzlující. Zahrála vílovitou bytost s čistým srdcem a naivní myslí opravdu procítěně, pro mě však nepříliš věrohodně. Taky Marie Glázrová byla mrchou z divadelních prken, nikoliv ze života. Realisticky mi z této sladkobolné historky vyšli především Höger a Pivec, Mandlová se na své poměry snažila, přesto byla spíš přehrávající než upřímná. I tak se ale film dá bez obtíží zhlédnout a divák musí aspoň ocenit snahu o poctivou práci a o scénář vymykající se jednoznačné červené knihovně.

Pro mě: průměr. Dobré řemeslo, scénář však příliš ulpívá na bulvární stránce Masarykova života a téměř opomíjí jeho život politika.

Tuctovka o špinavé práci soukromého očka s tak vyspekulovanou a nadsazenou zápletkou až je to k smíchu. Kdyby v tom nehrál Liam Neeson, tak po tomhle filmu ani zdechlý pes neštěkne.