rikitiki

Obrazově i obsahově bohatý dokument. Nabízí záběry z rodinného archivu herce, ze zákulisí natáčení i z dobových rozhovorů. Kromě známých faktů zabrousí i do rodinné historie a přidá hodně zajímavostí ze zázemí, které doplní a dovysvětlí okolnosti vzniku některých filmů, u nichž se já směji dodnes. Louis měl rád růže a ten zámek, který koupil, to byl teda kolos! Jenom to vytopit…!

Válka jako nejhnusnější práce na světě: bahno, špína, umírání, kusy těl, hrůza ze smrti, znásilňování a absolutně žádné hrdinství. Chlapi prošlí už mnoha bitvami jen mechanicky pokračují ve své smrtonosné dřině téměř bez špetky emocí a bez jakýchkoli ideálů. Mladičký tankista, který se k nim na sklonku bojů přidá, ztrácí naději a víru rychleji, než bys řekl Třetí říše. Je to chmurný a depresivní film, nenabízí nic než nepřetržitou mizérii. SHRNUTÍ: Těžký první den v práci začínajícího tankisty.

Daniel Day-Lewis při svém vyčerpávajícím hereckém koncertu opravdu metaforicky potí krev, záhadou však zůstává, proč si vybral tak prapodivný projekt. Příběh ropného magnáta, který umanutě rozšiřuje své impérium, přičemž není jasné proč. Z bohatství nic nevyužívá, ani to nevypadá, že by ho těšilo hromadit peníze nebo budovat ropnou společnost. Spíš se mi zdálo, že se tak pro to kdysi rozhodl a stejně ho nenapadá nic jiného, co si počít s životem. Portrét umanutosti a bezohlednosti doplňují neladící vedlejší linky: jedna o adoptivním synovi – návnadě na vidláky, aby snáz prodali svá pole a druhá o rovněž umanutém kazateli, který má bůhvíproč identické dvojče, což však není v ději vůbec podstatné a naopak, lépe by vyznělo, kdyby byl jedinou osobou. Snad z nedostatku jakýchkoli emocí se ropný magnát rozhodne, že ke kazateli pocítí prudkou a nevykořenitelnou nenávist, neznámo z jakého důvodu. A děj se sune k tragédii, která však znamená co? Že lidi nemají podřizovat touze po zbohatnutí všechno? Že se nemáme fixovat výhradně na jediný cíl? Bůh suď. Děj je prostě předurčeně tragický, a tak musí také k tragédii směřovat, a je jedno, kde se tam vzala. -----  Další hrůzou, která už tak nudně nekoukatelnou podívanou ještě zhoršovala, byla hudba. Hele, kdybych chtěla jít na koncert moderní vážné hudby, která zní, jako když se pere hejno moskytů s hejnem komárů a soudcují jim to vrzající vrata od chlíva, tak si na něj koupím lístek. A vzápětí ho věnuji svému nepříteli. SHRNUTÍ: Nudný portrét jednoho umanutého šílence uprostřed pustých plání.

Každý, kdo podceňuje sílu outfitů a hovoří o oblečení přezíravě jako o „hadrech“, by se měl na tenhle dokument pozorně podívat. Šaty totiž nejsou žádná nepodstatná maličkost. Koneckonců, většinu, co z nás ostatní vidí, tvoří právě šaty (aspoň ve slušné společnosti). Dokument tedy začíná dražbou Dianiných šatů – jako možná zamýšlenému předělu v jejím životě - a i nadále věnuje její garderóbě dost místa, nikoliv však všechno. Od sukně, která trochu nešťastně ukázala víc, než mladičká budoucí princezna zamýšlela, přes směšně honosné svatební šaty, které nositelku zcela potlačily, až po stále sebevědomější a elegantnější modely, které dávaly Dianě dokonale vyniknout. Komentáře módních návrhářů, novinářů a dalších lidí však dohromady vytvářejí mnohem pestřejší obrázek zprvu nesmělé dívky, která se otrkala a naučila se s médii bezchybně pracovat. Dokument zasazuje osobnost Lady Di do konkrétní doby a mapuje i tehdejší atmosféru a okolnosti, se kterými se musela princezna vyrovnávat a reagovat na ně. Nepostrádá ani hlubší vhled do emocí konkrétních lidí ale i davu a dokáže se na to podívat i s ironických nadhledem (viz závěrečný skvělý záběr na točící se rej hejna ptáků). SHRNUTÍ: Záleží na osobě, čase a místě, ale za vhodných okolností dokážou i šaty otřást monarchií.

Tváří se to jako western, ale western to není. Tedy ne v klasickém smyslu. Jane Campion záměrně zvolila typicky mužný žánr pro vyprávění příběhu, který se zabírá hlavně tím, co to vlastně mužnost je. Umět jezdit na koni, usoukat laso, pomáhat slabším, být vždy vůdcem? Definice mužnosti v podání Benedicta Cumberbatche je okázalá na povrchu, zato uvnitř je zoufale křehká. Zatímco jeho protihráč se jeví jako bledolící mimoň z Marsu, ale jeho přesvědčení o vlastním pohledu na svět je skálopevné a smrtící. Oba dva postoje značí, že hlavní protagonisté jsou maniaci. Jeden z nich si to aspoň uvědomuje. _____  Děj je zdánlivě poklidný až banální: farmář se ožení a nové osoby na ranč přinesou problémy, protože naruší staré pořádky. Žena v typicky mužském prostředí nemůže najít své místo. Ona ale není osobou, je spíš okolností, rozbuškou pro nevyhnutelný konflikt. Nic navenek dramatického se neděje, přesto se ukáže, jak krutou urážkou a ponížením může být i perfektně zahrané sólo na banjo. Napětí je pod povrchem, to v myslích se odehrávají ty nejstrašlivější bitvy a je zřejmé, že tento boj se neobejde bez krve a ztrát. Pomalé tempo psychologického dramatu právě proto obsahuje i značnou porci napětí. SHRNUTÍ: Tak na tomhle Západě Johna Wayna nehledej.

Ultraslušný účetní, který pere prachy mexickému drogovému kartelu je dobrá startovací pozice. Samozřejmě, že velice záhy se přejde od abstraktního světa čísel do konkrétního světa vyčíslování zisků, ztrát a mrtvol. Víte ale co? Ubilo mě to. Situace se pořád horší a horší, hrdinové hledají stále zoufalejší řešení, logicky se nevyhnou tomu, že i sami zabředávají do morálního bahna víc a víc. Zakrátko už není mezi pravými zločinci a vzornou rodinkou žádný rozdíl, kromě vnějšího zdání. Seriál se vyznačuje několika typickými rysy: velmi silné ženy a nezodpovědnost. Kdokoliv udělá cokoliv špatného, hned to bezdůvodně háže na nebohého Jasona Batemana a rezolutně se u něj dožaduje odškodnění nebo nějaké satisfakce. Chvílemi mi seriál připomínal pohádku O Kohoutkovi a Slepičce. Vždycky, když účetní našel řešení, musel za to zaplatit dalším problémem a další dlužnou protislužbou. Silné ženy – manželka, právnička, stará vidlačka a mladá vidlačka – byly prototypy samostatného, tvrdého ženství na hranici karikatury. Série se podle mě nemá, kam dál posouvat. I v další řadě budeme sledovat zoufalý boj o život a ztrácení morálních hodnot. 4. řada. Štvali mě už úplně všichni, takže mi bylo jedno kdo, koho, proč a jak zabije.

Nic víc než rejžování z komerčního úspěchu jedničky to není.

Nebavilo mě to a přišlo mi to nezábavně komplikované.

Spousta mluvících hlav, které opěvují DiCapria jakoby to nebyl jen populární herec, ale spasitel Vesmíru.

Archaická pohádka, které však schází jakékoliv kouzlo. Jen úvod, kdy se pilot loučí s neznámou operátorkou, byl líbezný. Pak se přešlo k nebeskému soudu, který měl veškeré atributy soudu pozemského a byl veskrze protivný a zdlouhavý. Zajímavostí je, byť pro film z roku 46 nijak překvapivou, že porota rozhodující o právu na život byla složena pouze a výhradně z mužů.