Tawni

Velmi příjemné překvapení, autentické, objektivní a skvěle vyvážené: fotbal, drogy a mafie i milostné aféry jsou podávány v dávkách přesně takových, aby člověka nenudily a aby něčeho nebylo moc a jiného naopak málo. Všechny záběry jsou autentické, doplněné komentáři i ze současnosti. Kromě Maradony si vyslechneme i jeho manželku, milenku, mafiánského bosse, trenéra a spoustu dalších lidí. Skvělý dokument, který divákovi pomůže pochopit jak Maradonu, tak Itálii jako takovou.

Quanto basta je příjemná komedie, člověk se u ní opravdu zasměje. Hlavní myšlenkou filmu však není jen být komedií, u které se diváci potrhají smíchy. Přestože se jedná o odlehčený žánr, Quanto basta se dotýká také citlivější otázky. Dojemný film, který ukazuje sílu netradičního přátelství. Jako klad hodnotím také to, že ačkoliv se několikrát naskytla možnost udělat tradiční filmové klišé, film se tomu většinou vyhnul.

Nevím, zda mi přijde podivnější nazývat tento film dokumentem nebo fakt, že tento film vyhrál nějaké ocenění. Děj zde není prakticky žádný. Film se nejspíš pokouší stát se "artovým", nicméně výsledek je takový, že kamerou natáčí pouze nedůležité věci a záběry cílí na postavy z velice špatných úhlů. Jedinou hvězdu si zaslouží za to, že dva hlavní "herci" opravdu hrají sami sebe. Ačkoliv ani jejich "role" jsem jim moc neuvěřila.

Měla jsem strach, že tolikrát omílané téma (výměna těl mezi dvěma lidmi, kteří se neustále hádají) nemůže být dobře a originálně zpracované. A italské produkci se to přece povedlo. Komedie je svižná a hlavně opravdu vtipná (což bohužel už dávno není u komedií zvykem). Po dlouhé době jsem se u komedie upřímně od srdce zasmála. Stejně jako minulý rok ve filmu Perfetti Sconosciuti, i tentokrát Kasia Smutniak ukázala, že opravdu má co nabídnout. Stejně tak Pierfrancesco Favino. Jejich herecké výkony byly perfektní.

Paolo Genovese opět nezklamal. Po prvotřídním snímku Naprosí cizinci tu máme další snímek - Místo splněných přání. A kromě několika herců spolu mají filmy společné další věci - kvalitní zpracování a zajímavou myšlenku. Celý děj se odehrává na jednom místě, což jen podtrhává tajuplnou atmosféru. Postavy jsou různorodé a uvěřitelné. Jejich osudy se proplétají, ale film se zase nesnaží propojit úplně všechny za každou cenu. I přes větší množství postav se dá naprosto vyznat v tom, kdo je kdo a proč co dělá. Film přináší víc otázek než odpovědí, ale v tomhle případě mi to nijak nevadí, tak nějak se mi to k filmu hodí. Za mě palec nahoru, těším se na další filmařský počin Paola Genovese.

Z filmu mám opravdu rozporuplné pocity. Na jednu stranu je film pojat celkem vtipně, hlavně díky Lucii Mascino. Na druhou stranu mi hlavní postava přišla často psychicky nemocná a šílená (a nejsem si úplně jistá, že to byl záměr). Docela mě bavilo film sledovat, ale po jeho skončení jsem si uvědomila, že se v něm vlastně nic moc nestalo. Tak nějak mi chyběla nějaká zápletka. Připadalo mi to trochu spíše jako úvod k něčemu, například první díl seriálu, než celý film.

Od filmu jsem očekávala mnohem víc. Taky anotace mi přijde trochu scestná - "Pro Tea, který zahájil vztah jako hru a sázku, je Emma jiná než všechny ženy, jež dosud potkal, její svět ho přitahuje i děsí zároveň. Závan lehkosti je překvapí, ale radostné plynutí náhle končí.". Z mého pohledu to bylo úplně jinak. A jestli to mělo být tak, jak je zde napsáno, pak se to nepovedlo. Teo je sukničkář, který se otočí za každou sukní. Nepřišlo mi, že by se děsil života se slepou. Spíše ho omrzela - stejně jako všechny ostatní. Nejlepší postavou byla jednoznačně poloslepá kamarádka Emmy, která mě několikrát pobavila (na rozdíl od zbytku filmu). V průběhu filmu jsem se chystala mu dát tři hvězdy, ale konec mě velice zklamal, takže jednu ubírám.

Originální film z vězeňského prostředí. Postavy sympatické a uvěřitelné. Hlavní postavy se jmenují stejně jako jejich herci a Josciua Algeri si prožil podobný životní příběh jako jeho postava, což filmu dodává ještě větší šmrnc. Bohužel mladý a nadějný herec rok po natočení snímku zemřel. Skoro bych dala i pět hvězdiček, ale Daphne se občas chovala dost nepochopitelně, což mi lezlo na nervy.

Film si pustíte s tím, že sledujete komedii o partě přátel. V průběhu děje si ovšem uvědomíte, že se vlastně o žádnou komedii nejedná. A vlastně ani o partu přátel. Všichni si navzájem lžou a předstírají a postupně praská ta bublina přetvářky. Líbí se mi rozmanitost filmu - ne každý je veřejně odhalen, ne každý spáchal něco špatného. V mnohém mi film připomněl francouzský snímek Milosrdné lži, ale lépe dotažený do konce. A paralela na konci tomu jen přidala třešničku na dortu.

První asi polovina filmu se mi líbila hodně, člověk si opravdu uvědomil vzácnost a sílu přátelství, hercům jsem to věřila. Pak se ale děj začal v něco podivného a nepříjemného, kde si každý začal s každým a to celé kouzlo jejich úžasného přátelství totálně zabilo, což filmu neodpustím. Postava Marie mi lezla neuvěřitelně na nervy.