Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Akční
  • Fantasy
  • Drama
  • Komedie

Recenze (25)

plakát

Zbojník (2023) 

To se mi takové příležitosti naskytlo podívati se v předstihu na tento film a i přestože se na maličkost moji skoro všichni vykašlali, kromě osoby jedné, které jsem velice vděčen, jsem si zážitku užil do sytosti. Nutno prvně dodati, že film rozhodně nehodnotím jakožto plnohodnotný snímek s profesionální produkcí, profesionálními herci, profesionálním rozpočtem a tak dále. Na druhou stranu musím vyzvednouti faktu, že se konečně někdo rozhodl udělati historický film, který má se skutečnou historií společného více než jen jméno žánru (dívám se na tebe Žižko a Napoleone). Vzhledem k rozpočtu a počtu účastníků se jim z vizuálu podařilo vytřískati vše, co se dalo a někdy i více. Za sebe říci mohu, že film vypadá dosti dobře. Naneštěstí kvalita počínaje kolísati ve scénáři a příběhu. Motivace a činy, pravidlo "show, dont tell", scény, které by tam měli pro rozvoj postav být, charaktery postav, takovéžto věci nejsou otázkou rozpočtu. Jinak se jedná o dobrý film, ale musíte na něj nahlížeti jako na snímek neprofesionální dělaný nadšenci. (Navíc se jim tam podařilo vměstnati vtip na Brno, což z něj dělá film roku.)

plakát

Hra o trůny (2011) (seriál) 

Hra o trůny, jeden z nejznámějších seriálů všech dob, vepsaný navždy v dějinách televize i samotné kultury. Jména jako Ned Stark, Tyrion Lannister, Daenerys Targaryen, Winterfell (Zimohrad), The Wall a další jsou známé i lidem, kteří seriál nikdy neviděli. Drsné zvraty, brutální syrovost a surovost, politické manévry, intriky a mistrné dialogy, to vše definuje tento skvělý seriál. O to více odvážné bylo ze strany tvůrců ukončit tento seriál po 4. sérii a už nevydat žádnou další. Skutečně to chtělo charakter a vůli zastavit seriál v nejlepším, než aby ho natáhli o další třeba 4 série jenom kvůli profitu a věhlasu. Sice je škoda, že už nikdy neuvidíme osudy oblíbených postav jako Jon, Daenerys, Tyrion, Sansa, Stannis a další, ale pevně věřím, že je určitě čeká šťastný konec. Jak se říká, v nejlepším se má přestat. Umíte si představit scénář, v němž by seriál pokračoval a tvůrci D&D by ho nějakým velkým zázrakem pokazili? Je skoro až nemyslitelné, jak moc by špatný konec poskvrnil majestátní pověst Hry o trůny. Jakékoliv následující sledování by bylo uvržené v temném stínu onoho konce. Takový špatný konec je tedy velice nepěkná věc, zkazí totiž celý seriál, nejen ty nepovedené části, ale také zanechá hořkou pachuť u těch povedených dílů. Onen seriál by už nebyl známý jako "Ten skvělý seriál" ale pouze jako "Ten seriál s tím příšerným koncem", té nálepky je nemožné se zbavit . Naštěstí však žijeme ve světě, kde se něco tak katastrofálního nestalo, a Hra o trůny pořád zůstává jedním z nejoblíbenějších seriálů všech dob, který byl zakončen na vrcholu své slávy čtvrtou sérií. Počkat...

plakát

Tři zlaté dukáty (2023) (TV film) 

Je to pohádka. Vyšla na Vánoce. Dalo by se tedy říct, že se jedná o vánoční pohádku. Co víc potřebujete vědět? Recenze skončila, můžete jít domů...                                                                                                  Vy jste stále tady? No dobře... Tři zlaté dukáty je kupodivu mému pohádka, která není pro děti, ať to znamená cokoliv. Alespoň si nedokážu představit, že by se na ni zvládly dívat děti stejně jako na jiné pohádky. Film má silný začátek se zajímavou premisou a poměrně silné zakončení, ale to mezi tím je zdlouhavé, upovídané a celkově se tam nic neděje. Pohádka měla velký potenciál, ale jednoduše si s ním nedokázala poradit. Co ovšem musím uznat, tak jsem se během sledování bavil a několikrát zasmál, nevím, zda to dokázala pohádka samotná, nebo vtipy na Slovensko, které létaly z diváckého osazenstva sem a tam. Je to jednoduchá pohádka, která mohla být mnohonásobně lepší, ale na Vánoce to asi postačí. A žili spolu šťastně a zamilovaně na zámku celých 18 let, pak přišel Masaryk s tím jeho Československem, zrušili šlechtické tituly a zámek znárodnili. Konec.

plakát

Marvels (2023) 

Definitivně jeden z filmů, který byl natočen. Ale teď vážně... Pokud od filmu očekáváte naprostou katastrofu a 100 minut bolestivého, nervy drásajícího, kosti lámajícího, pozadí drtícího utrpení, tak budete vlastně poměrně překvapeni. Není to naprosté dno kinematografie a i postavy tu svým ojedinělým marvelovským způsobem fungují. Samotná Captain Marvel působí jako nová postava, již není postavena vysoce na mramorovém piedestalu bohyně, dokonalá všehoschopná super-lidská bytost, dokonce ve filmu dělá chyby a musí se vypořádat s následky svých činů. Krátká stopáž také není ve filmu potíž, se sto minutami nic netrvá příliš krátce, ani se zbytečně netáhne. Je to zkrátka jeden ze superhrdinských filmů v hromadě jiných superhrdinských filmů, ale 30x lepší než první Captain Marvel.

plakát

Zaklínač (2019) (seriál) 

Netflix měl v rukou zlatý důl a proměnil ho na nevalně páchnoucí hromadu. Podmínky pro vznik a úspěch Zaklínače v seriálové podobě byly neopakovatelně perfektní: Netflix stál na pomyslném vrcholu moci v království streamingu; vzniklé vakuum po slavně neslavném konci Hry o trůny bylo potřeba něčím zaplnit a fanoušci toužili po novém dospělém fantasy světě; knihy už byly všechny napsané, takže materiál na adaptaci nemohl v půlce seriálu dojít; vzestup a pád již zmíněné Hry o trůny navíc sloužil jako odstrašující příklad pro všechny seriály; Zaklínač byl navíc již známější značkou s vybudovanou fanouškovskou základnou, ale zatím neměl zastoupení ve světovém televizním měřítku (kromě polského seriálu), tím pádem nestál ve stínu jiného díla v rámci jednoho média; ze začátku kontroverzní hlavní herec si získal všechny svých charismatem a láskou k předloze; v neposlední řadě měl Netflix peníze na rozhazování. Jak by mohl seriál doslova předurčený k úspěchu neuspět? Přesto se tak stalo a impérium zaklínačské se bortí před očima jako domeček z karet. Kde vůbec začít? Říká se, že mnoho tvůrců se rozhodne pro tvorbu adaptace ne kvůli zálibě k danému dílu, ale z čiré vypočítavosti parazitického využití známé značky jako prostoru k vyjádření svých vlastních idejí. Zda je to pravda v případě Netflixu a Zaklínače, či nikoliv, je pro kruhy filozofických spekulací, nejspíše bude pravda někde vprostřed jako se vším, ale je nad slunce jasné, že seriál a jejich "zdroj", knižní universum, si jsou podobné v tolika věcech, v kolika se od sebe liší. Mnoho zamyšlenihodných témat bylo buď přímo vystřihnuto, nebo zvráceno a překrouceno do tvarů natolik vzdálených, že si často s originálem protiřečí. Ty myšlenky, které se podařilo v mírách zachovat, jsou zase pouhým stínem svých původních já, hluboké jako dětské brouzdaliště. Jak by taky ne, když tvůrci selhávají i na plně běžných základech tvorby příběhu. Podíváme-li se pouze na části seriálu, které si tvůrci sami vytvořili a do děje přidali, co nám vznikne? Nekoherentní jojo hogo-fogo free-style událostí, míst a cest, dějových linech nikam nevedoucích a dialogů rozum urážejících, vznikne obraz seriálu bez jakékoliv známky představy, kam bude budoucnost dějové linky směřovat v další sérii, vznikne obraz seriálu, kde se věci dějí, protože si někdo myslel, že to bude vypadat cool v televizi a aby posunuly hlavní agendu tvůrců o kousek dále nedbaje, zda si to třeba neprotiřečí se zbytkem seriálu. Dialogy jsou ploché, většinu času nezajímavé a bolestivě banální stejně jako zbytek seriálu, o tom svědčí i skutečnost, že jediné dvě seriálové hlášky jsou: "Hmmmm." a "Fuck.", nic zajímavějšího prostě vymyslet nešlo. Jak plyne čas a díly pomalu ubíhají, je jasné, že tvůrci si neumějí poradit s problémem, který si ironicky sami vytvořili. Nedokážou spojit svět Zaklínače v knihách a svět Zaklínače v představách Netflixu, kde je Yennefer hlavní postavou a hybatelkou dějin a kde jsou monolity důležitou částí příběhu. Trpí tím postavy, příběh, i samotná atmosféra. Člověk začne i přemýšlet, proč se vůbec zdržovat s adaptováním již napsaných knih, když se jich stejně nechtějí držet, a nevydat se stejnou cestou jako anime Nightmare of the Wolf, vytvořit si vlastní příběh, kde si můžou dělat, co chtějí, bez zbytečností jako jsou budoucí následky. Jaký je teda seriál Zaklínače? Je to zázrak své vlastní kategorie. Naprostá nekompetence tvůrců, scénáristů a produkce vytvořit cokoliv jiného než naprostý průměr mezi seriály. Neschopnost adaptovat knižní zdroj v seriálu, který má údajně být adaptací knih. Boj mezi dvěma představami, co má vůbec seriál být, a neschopnost to převést na celistvý a srozumitelný výsledek. Nedostatek vize a představ, kam bude seriál směřovat v budoucnu. Skutečně zázrak, jak se mohlo něco, co bylo v začátcích považované za novou vlajkovou loď Netflixu a nástupce Hry o trůny, tak majestátně zhroutit do sebe a shořet.

plakát

Zaklínač - Série 3 (2023) (série) 

Cavillova labutí píseň. Třetí série stále razantněji prohlubuje neduhy, které sužují seriál už od začátku - postavy fungují pouze jako prodloužená ruka tvůrců bez vlastní agendy, patřičných motivací a smysluplného vývoje; politikaření nedává vůbec smysl; přehnané a monotónní nadávání jako od rádoby drsného 12tiletého typečka, postrach ulice (kromě trpaslíka Yarpena, ten je vtipný jako vždy); elfové, Fringilla Vigo a Cahir spadají do kategorie jedněch z nejhůře napsaných postav v historii Netflixu, příšerný a nelogický vývoj, motivace odlišná každou epizodu a všichni skáčou jako opilý míček na ping pong tam, kde je příběh vyžaduje; nesoudržnost se stanoveným světem z předchozích sérií a mnohem (věřte mi) mnohem  víc. Kdo by taky řekl, že opomíjení důležitých událostí z předchozích sérií, jenž se vyskytují v knihách, bude mít své následky? Navíc si ještě chci zalamentit nad naprostou stupiditou postavy Radovida - ani po všech epizodách nechápu, jestli je to naprostý vypatlanec, nebo naprostý génius, co ze sebe dělá naprostého vypatlance, nebo naprostý vypatlanec, co ze sebe dělá naprostého génia, co ze sebe dělá naprostého vypatlance - a stojím za názorem, že to neví ani samotní tvůrci. Tyto neduhy stojí v popředí celého pádu seriálu, v první sérii se nad nimi dalo mávnout rukou se slovy: "To časem spraví." jenže oni to do teď nespravili. Je to celé monstrózně nekompetentní, až bolestivé, ale stále lepší než 2. série, která, pokud se jedná o mě, nikdy nevznikla.

plakát

Zaklínač - Umění klamu (2023) (epizoda) 

Z objektivního hlediska se jedná o lehce nadprůměrnou epizodu průměrného seriálu. Největším odvazem je rámcově retrospektivní vyprávění (styl přímo převzaný z kapitoly o bálu na Thaneddu), což je sice velmi odvážné pro tvůrce, ale mimo seriál se nejedná o nic světoborného. S odřenýma ušima je díl tak na 4 hvězdy... ALE já jsem gigantickým fanouškem knih (plus jsou události na Thaneddu mojí nejoblíbenější částí ságy). Při sledování se prostě aktivovala část opičího mozku, která viděla události z knih a způsobila aktivaci neuronů. Geralt mluví s Vilgefortzem o neutralitě a obrazech = mozek šťastný; Sabrina a její šaty = mozek šťastný, slyším jméno Artaud Terranova, Fercart či Marti Sodergren = mozek šťastný; vztah Lydie a Vilgefortze = mozek šťastný. Bál na Thaneddu před blížící se bouří = mozek šťastný... Jen doufám, že poslední tři díly nepokazí dobře našlápnuté finále.

plakát

Renfield (2023) 

Renfield aneb od Nicka bych si nechal sát krev celý den. Nicolas Cage hraje krvesajného, ďábelského, manipulativního, prohnilého Hraběte Drákuluse a jak se dalo očekávati, je tou nejlepší částí celého filmu. Jeho až nelidské herecké exprese a působení, s nímž hraje, mu sedí jako na míru vyrobená rakev, zkrátka to, že ve svých rolích nepůsobí jako skutečný člověk, nýbrž jako mimozemšťan snažící se napodobit lidské chování, je zde výhodou. Každá sekunda, kdy se objevil na plátně, je učiněný komediální rauš a nebeská blaženost. I Nicolas číslo 2 Hoult odvádí bohulibou práci a jeho terapeutická sezení jsou skvělé a humoruhodné. Problém je však zřejmý, on je tu i zbytek filmu. Vzbudí až podiv, jak moc filmu škodí nepřítomnost Hraběte Drákulase, nejen v zábavnosti ale i kreativitě, z překrásné a brutální nadsázky Nosferatu se ocitnete v mafiánském příběhu a ještě k tomu v ne moc dobrém mafiánském příběhu. Nejhorší je, že tu část ani nemůžete ignorovat, protože je to zatracená polovina celého děje. Mám slabost pro filmové ptákoviny (klidně si doplňte i jiné synonyma užívané hrubiány spodních vrstev společnosti) a tento film je setsakramentská ptákovina. (Hrabě Drákulus a terapeutická sezení jsou na 5 hvězdiček, mafiánské a policejní věci na slabé a průměrné 3 hvězdy = výsledek jsou tedy 4 hvězdy a pohlazení po hlavě za promrhání Nikoluse z Cageratu)

plakát

Super Mario Bros. ve filmu (2023) 

Super Mario Bráchové jsou opět ve filmu! Už dlouho neplatí strašidelná kletba herních adaptací na filmovém plátně a Bráchové Mariové pokračují v nadupané jízdě na vybudované horské dráze. Cílovkou jsou hlavně malé děti, jak překvapivé, přesto je film nacpaný plejádou malých referencí na původní hry, že se i starší (popřípadě všichni hrami a hláškami políbeni) pousmějí nad známým počinem - zde si film zaslouží gratulaci za jejich implementování, jelikož se nikdy nezdají jako rána mířená přímo do citlivých partií, nýbrž jako lehké pomrknutíčko na diváka. Gratuluji! Jedná se však o lehkou jednohubku animovaného rázu, nad kterou si žalem nevypláčete slzné kanálky ani nezažijete nové pocity emočního rauše, prostě a jednoduše záležitost, která děti zabaví a ostatní neurazí, nic světoborného, nic strašného.

plakát

Vřískot 6 (2023) 

Kolik komedie se vleze do jednoho hororu? Očividně kupa dostatečně velká pro početnou skupinku mlaďošů, policejní distrikt s FBI a vrahy všeho druhu, avšak pořádný horor byste v té kupě hledali marně. Tu a tam pohozená nějaká ta lekačka střídaná občasnou krví a bodáním má do děsu a napětí daleko. Navíc se nemůžu zbavit dojmu, že se film dělá chytřejším, než skutečně je, meta-referencování Vřískot-mnohovesmíru ve svém vlastním filmovém mnohovesmíru naráží plnou parou do čtvrté zdi jako při testování airbagů. Jinými slovy vám film bez skrupulí řekne nahlas všechny pravidla hororu v jednom monologu, každá postava může umřít, každý může být vrah, nikomu nesmíme věřit, tady jsou zas všechny motivace, proč tato osoba může být vrahem, ale zamaskujeme to jako uvědomělá filmová klišé a témata opakující se napříč franšízami, takže jsme ve skutečnosti geniální a velice kreativní. Já osobně jsem více fanouškem starého dobrého zvaní na rande, nějaké té čokoládičky či květin jako dárek, romantické večeře při svíčkách a po menším povídání i něco víc, Vřískot však užívá jiné taktiky brutální a naprosto syrové bez předehry, bez ptaní, najednou to začne a stejně rychle a bolestivě skončí. Abych dal filmu uznání, kde si ho zaslouží, scéna v metru (obsažená i v traileru) je zdaleka nejlepší částí, v níž skutečně zazáří to, čím mohl celý počin být, napínavý, stresující, atmosférický, překvapivý, jaká to škoda, že se jedná jen o jednu scénu. Naopak byly momenty, u kterých jsem se velice bavil, většinou to spočívalo v neschopnosti postav, ale třešničkou na této kupě byl Dermot Mulroney (nar. 1963, USA) a jeho neustálý výraz odvážného hrdiny bojujícího s nelítostnou a ukrutnou zácpou. Konec dobrý, všechno dobré... v tomto případě: Konec, všechno na 3 hvězdy.