KLady

Jak mi ten film vadí. Hrozně nesnáším hlavní postavu, která ač je krásná, inteligentní, naprosto pochopitelná a disponuje bezesporu přehršlí kladných vlastností, reprezentuje přesně to, co na dnešním světě nemám ráda. A reprezentuje to geniálně. Tu lehkou vrtkavost, nechuť a neschopnost něco vědět jistě a pro něco se rozhodnout, dospět, nebo zakotvit v neideálnu. Naopak dvojitá dávka emocí nemůže chybět, ta neuvěřitelná síla žít, cítit, touha poznávat a taky milovat, pokud nás to tedy zrovna nějak neomezuje. Vším jen procházíme, věčně nespokojení, věčně v pohybu, hledajíce tu nejlepší cestu skrz. Skrz co? Netuším přesně jakým způsobem se to povedlo, ale absolutně to sedí.

Geniální. To snad nešlo natočit líp, a jestli je to opravdu jen dokument (tedy takový, který je ovlivňovaný natáčením co nejméně), pak klobouk dolů, a k tomu by mě ještě zajímalo, jak je možné mít takové štěstí na výběr hlavních postav – dvě normální děcka se tady pohybují v krutém prostředí rybích jatek. Netuším nic o realitě takovýchto "brigád" v Norsku, ale jestli to vypadá opravdu takto... Prostě to stojí za podívání, pro mimoně ze střední Evropy to sem tam děsí, občas nadchne, ale většinou hladí po duši. Člověk si říká, že takový (na jedné straně drsný) způsob výchovy má i něco do sebe, když potom na druhé straně přináší až neočekávanou samostatnost, soudnost a povědomí o hodnotě peněz dětem, kterým nebylo ani deset... Pořád nevím, jestli bych to udělala svým dětem, ale trochu si přeju aby to někdo někdy udělal mně. V každém případě mě moc potěšil film z prostředí, které se na obrazovky dostává téměř výhradně s negativním (ekologie, aktivisté za práva zvířat) podtextem. A tento dokument nebyl natočený ani z té druhé strany, naopak nic mi nepodsouval a celkově vyzněl velmi příjemně.