Zik2

Tentokrát budu asi za suchoprda. Čtrnáctá a posléze patnáctá hra byly bohužel velký úpadek. Pár dobrých vtipů (sestřelený sup - aktovka, žraní žab atp.) bohužel zastínilo spousta vtipů poněkud nevtipných a také hodně dost do očí bijících výpůjček z jiných her (jmelí dost připomínalo zvědavého invalidu Frantu Karáska, stejně tak jsme už ve Vyšetřování ztráty třídní knihy viděli nerudného technika; celý námět Čechů putujících do cizích krajin už tu byl v nesrovnatelně lepším Cimrmanovi v říši hudby). Mám takový pocit, že se po revoluci cimrmani snažili až příliš horlivě příbližit „průměrnému českému divákovi“, a možná že průměrného českého diváka trochu podcenili, i když reakce publika byla jako vždy kladná. Řekl bych, že Svěrák tomu dává 50 % zábavy, ale dokonce ani to tentokrát bohužel nestačí.

Poslední japonský seriál, který jsem sledoval, byl Pokémon. Ale přepracovaná panda, dušená japonskou kulturou poslušnosti a upozadění vlastních potřeb, která se vybíjí tím, že si na korporátním hajzlíku zpívá (kdoví proč do mikrofonu...) metal, mě fakt chytla. Japonské animace mi vždycky vadily kvůli takové excitovanosti a agresivitě - tady jsou sice taky, ale je to snesitelné (i proto, že jsou použité funkčně, je hezky ilustrované, jak Retsuko potlačuje emoce a vybíjí si je v soukromí - což se týká určitě nejen Japonců). Postavy jsou sice japonské, ale jsou srozumitelné i pro Evropana. Krátká patnáctiminutová stopáž nezačne nudit.

Hra možná na poměry Divadla Járy Cimrmana nepatrně slabší, seminář skvělý.

Nejslabší Svěrák. Nudná duchařina s nesympatickými protagonisty, samozřejmě s výjimkou Zdeňka Svěráka. Poselství jsem myslím pochopil, ale že by mě nějak nakoplo...

Až na kobylí obličej hlavní hrdinky a v závěru brutálně rychlou peripetii a pak happy end (jakoby filmařům docházela stopáž) velmi solidní komedie s toaletním humorem. Za ten dabing by měli někoho zavřít.

Tenhle seriál, nebo spíš součást seriálu, mě hodně formoval!

Absence děje v Nebelovi vystihuje bezčasost konce osmdesátých let. Dlouhé záběry do obličejů, promluvy o ničem, čtení jízdního řádu, to vše ilustruje skutečně upřímně a bezprostředně pocit, že nic nemá cenu, již dávno se z života vytratila přirozenost, spontánnost, energie. Kdyby se Nebel nevyjadřoval jen v holých větách, patrně by mohl citovat Hamleta: „Vymknutá z kloubů, doba šílí // proč jsem se zrodil, abych napravil ji?“. Neustálé utahování kohoutku je kompulze, která má době vymknuté z kloubů alespoň trochu navrátit řád a člověku odpovědnost za svoje okolí. V souladu s existencialismem je Nebel člověk, který je už vytržen z jakýchkoliv historických souvislostí - počkat, neříkám nesmysl? Neproplétá se celým filmem Nebelova děsivá vzpomínka na odsun sudetských Němců? Ano. A tím pro Nebela dějiny končí. Hlášení o demonstraci na Václavském náměstí a slavnostní prezidentský slib Václava Havla, který vzbuzuje dojetí i ve mně, i když jsem tehdy nebyl na světě, vyznívají v pozadí a postavy jim věnují tolik pozornosti, co dříve závěrům XVI. sjezdu KSČ. Protože minulost se nevrátí, Dorothe také ne a Wachek bude i v novém režimu.

„Moji Pražané mi rozumějí!“, aneb kdo jiný by mohl životní příběh Wolfganga Amadea Mozarta převést na filmové plátno lépe než Čech?

Mohli se potkat anglický král Jakub I., George Washington, Abraham Lincoln a Thomas Edison? A byl Edison Číňanka? V této bláznivé parodii na americký vlastenecký kult zní odpovědi ano. O tomto filmu už se ani nedá říct, že zachází s historickými fakty svévolně, spíše se v historii volně inspiruje k vytvoření surrealného a celkem zábavného příběhu. Nejvtipnější je asi pojetí amerických stereotypů o sobě samých a o Britech, kteří, jak už víme z mnoha jiných amerických animáků, mají ošklivé zuby, a dále závěrečná scénka, kde se nově zrozený národ pohádá o řadových otázkách, zbraních, právech homosexuálů atd.

Především můžeme pochybovat, jaký žánr ten film vlastně je. Černá komedie? Historický film? Podle ČSFD drama? Prý to měly být druhé Pelíšky, ale byla to nepodařená parodie na ně. Celý soundtrack, to je jedna strašlivě vlezlá píseň, pořád opakovaná dokola. Divný, naivní příběh. Určitě bych si nechal sovětského vojáka, který se mi vloupal do chaty, u sebe další týden a dával mu kolo a svůj cestovní pas.