Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Animovaný
  • Komedie
  • Drama
  • Horor

Recenze (187)

plakát

Přehlídka děsu (2011) 

FanFuckingTastic!!! Aneb "Fuck you, you impotent limp dick mother fucker!"

plakát

Dantovské peklo (2010) 

Jak píše kolega tombac, jedná se o „předvoj“ před samotným vydáním akční hry na konzole, jež čerpá předlohu u slavného italského básníka. A jelikož se hra odehrává v 9 kruzích pekla i samotný animák nebude o ničem jiném. Nevím jak moc se samotný děj a průběh liší od hry, tudíž zde hrozí prozrazení dějových zvratů a pokažení několika překvapení pro nedočkavé hráče. Na tvorbě se podílelo několik tvůrců a každý pojal výtvarnou stránku po svém, což si myslím není úplně nejlepší řešení pro jeden film. Pokud se tento přístup použije na několikadílnou sérii (Animatrix), tak je to v rámci jednoho vyprávění v pořádku, zde však přechody mezi jednotlivými kruhy pekla přepnou několikrát vizuál a vyprávění několika důležitých scén „z jiné kamery“ dvakrát nepotěší. Né že by to kazilo celkově prožití této frenetické brutální jízdy, ale když si 20min zvykám na překrásnou animaci a pak to musím vystřídat za „nevzhledného tlusťocha“, tak to trochu zamrzí. Každopádně je to skvělý počin a jsem rád, že některé velké herní projekty doprovází jejich animované doplňky (Dead Space, Halo Legend).

plakát

Šin kjúseišu densecu Hokuto no ken – Kenširó den (2008) 

Poslední plnohodnotný snímek zakončující novodobé zpracování legendy jménem Kenshiro. I když ne tak doslova zakončení, pač se v romantickém úvodu vrátíme do období, kdy Kenshiro byl pouze bojovníkem a status legendy si musel vybojovat. Jako samotný snímek by příliš nefungoval, proto je nutné vidět vše chronologicky. Každopádně pokud byl předešlý Toki den nejemotivnější, zde je Kenshirovo putování deprese sama. Ta úzkost, zoufalství a bolest je ke konci téměř hmatatelná a přiblíží vám celý příběh o to více k srdci. Navíc kratičké cameo známých postav potěší každého koho mrzí konec a myšlenka, že prozatím se plánuje pouze 13-dílný seriál mapující osudy Raoha. Každopádně jsem rád za čas strávený s těmito filmy a doufám, že i vzhledem k rozsahu látky (v plánu seriál, Xbox360 mlátička…) se do Kenshirova postapokaliptického temného světa brzy opět podívám. Jako celek všech 5ti snímků hodnotím plných 5* a několikeré opakování je takřka stoprocentní!

plakát

Street Fighter IV: Arata naru kizuna (2009) 

Hodinka, jež upaluje rychlosti Boltových kecek. Hodinka nabitá akci, líbeznou hudbou a festovním vizuálem. Hodinka poskytující více emocí a zážitků, než Zlaty slavík posledních dvou dekád. Hodinka, jež upozorní nejen na novou herní mlátičku, ale také přinese svěží závan minulosti do dob, kdy SF série kralovaly nejen automatům a my se prvně seznámily s bijci největšími se zvučnými jmény Ryu, Guile, Chun – li a spol. Hodinka, která nás v úvodu seznámí s odchodem M. Bisona ze scény a jelikož jsme v SF universu, tak někdo musí dostat pořádně přes držku. A o tom a ničem jiném nový SF IV přesně je. Hodinka těšící srdce věrných fanoušku, hodinka nad kterou ostatní prásknou deklem. Hodinka, jež mě těšila…

plakát

Shin kyūseishu densetsu Hokuto no Ken: Toki den (2008) 

Z dosavadních 4 novodobých snímků bych řekl nejemotivnější záležitost. Po vzoru Yuria den pouze doplňuje dějové mezery a to konkrétně Tokiho vztah k Raohovi. Jelikož spolu opustily svou zem a od malička spolu soupeří v mnoha ohledech je jen otázkou času, kdy se budou muset postavit proti sobě. Necelá hodinka pojednávající o Tokiho životě pomáhající potřebným v zpustošeném světě až do osudového střetu se starším bratrem uteče bleskovou rychlostí a zanechá po sobě pocit dobře „utraceného času“. Od Raoh den se opět přitlačilo na emoce, postavy a logické vysvětlování chování postav, ponechal se skvostný audiovizuál a servíruje se tenhle skvělý kousek (na endingovou píseň Hanamori no Oka se těžce zapomíná). Jen ať chutná. (:

plakát

Shin kyūseishu densetsu Hokuto no Ken: Raōden - Gekitō no shō (2007) 

Opravdu skvostná a epická podívaná, která zakončí Kenshirovu cestu, jehož jsme opustily v Yuria den po bitvě s císařem. Raoh konečně dostane spoustu prostoru, aby nám ukázal jak svou citlivou stránku, tak bestii, která dříme pod povrchem. Od posledního pokračování se ponechal trend mnoho nových postav na scénu, ne všechny však k našemu blahu dostanou jak prostor, tak čas na ukrádání filmového času, který je určen pouze dvěma hlavním velikánům. I když obr Fudo je také pamětihodný charakter, jež se vryl do paměti i mladému Raohovi. Zde již emoce nefalšovaně útočí každým třetím záběrem a dlouze po skončení si Hokuto motiv nevytlačíte z hlavy, stejně jako mnoho momentek ze sledování. Naštěstí se s koncem filmu (velkolepě zakomponované CGI s Reinou) nemusíme s příběhy loučit, ale těšit se na vyplnění děje dalšími snímky.

plakát

Shin kyūseishu densetsu Hokuto no Ken: Raō den - Jun'ai no shō (2006) 

Tímto filmem se po několika letech tvůrci vrací k sérii Hokuta a hned úvodem nasazují vysokou laťku dalším pokračováním. Neb po mnoha dekádách je materiálů z tohoto universa požehnaně, je tudiž co ukazovat. Malým úvodem se vrátíme před nukleární apokalypsu a poznáme hlavní „řezníky“ i v jejích mladých letech. Poté následuje více či méně brutální akční koláž, která pravděpodobně neosloví všechny milovníky anime. Před výtvarnou stránkou všech snímku z Hokuta se dobrovolně posadí pravděpodobně účastnící mužského publika, kterým „vysekané stroje svalů“ nebudou příliš fackovat rohovky, jak to kdysi zmínila Natascha. Ale pač se podobných kousků zrovna ročně příliš netočí, navíc v takhle líbivém kabátku doprovázeným podmanivým soundtrackem, není důvod hledat ultimátní akční podívanou jinde. A samotný závěr slibuje od dalších dílů velké věci…

plakát

Šin kjúseišu densecu Hokuto no Ken – Juria den (2007) 

OVA k prvnímu dílu, jež slouží pouze jako vyplnění děje mezi prvním a druhým filmem mapující cestu Kenshira. Z celého počtu nových zpracováním je Yuria Den subjektivně nejslabší, což ovšem v samotném celku všech 5 kousků neznamená nic špatného. Na scénu přivádí možná až zbytečně mnoho nových postav, rozvíjí příliš děj mimo rovinu Kenshiro – Raoh a vzhledem k malé stopáži filmu dojde k závěru příliš uspěchaně. Na druhou stranu opět potěší skvělým zpracováním, doplní velké mezery v ději, postavách a jejich chování a epickým koncem nabudí na plnohodnotné pokračován. Takže komu se Hokuto prokope pod kůží ještě hodně ocení tohle „průměrné“ pokračování. (:

plakát

Wo hu (2006) 

Další z řady povedených kriminálek z prostředí čínských Triád… mohla tahle Operace býti (další Singapurský EN název zní Operation Undercover). Jenže vše je tak nějak špatně. Od nepovedených zpracování mnoha „vykrádaček“, samotného děje (nasazení tisíce tajných policistů na složení Triády), přes postavy, akci a samotné dějové zvraty. Postavy jsou volné a ničím nezaujmou od samotného počátku, jakákoli chemie a vazba na charaktery je ta tam do posledního snímku filmu a akce je vyloženě zoufalá. Aby film zachránili dvě lepší scény, musely by pracovat mnohem lépe v samotném celku, né jen jako kompozice nudného celku, jež je točena a vsazena do filmu bez ladu a skladu postrádající jakoukoli grácii a emoční stránku. Samotným vyústěním filmu si celek podepsal podprůměrný ortel, k němuž se těžko hledá protiklad pro případnou druhou projekci…

plakát

Aein (2005) 

Každodenní ubíjecí styl života má mnoho cest jak pokračovat ve své stereotypní a všem známé cestičce. Pro někoho (Dívku) je finálem jedné etapy zkouška svatebních šatů den před obřadem, pro jiné (Kluk) je to konec jeho stavební firmy a ranní přesun na Africký kontinent. Oba mají přesně den na poslední chvíle svého dosavadního života, než se jim navždy změní. Tohle je spojuje a také minutová jízda výtahem, při které přeskočí nenápadná a drzá jiskra přitažlivosti a zvědavosti zároveň, jež oboum změní život… FOREVER! Úchvatné zpracování jednoho dne, kdy se oba vytrhnou ze svých otěží, jež je váží ke všemu co mají i ke společenským pravidlům (krach firmy a peníze se neřeší, stejně jako večeře s manželem, kdy Kluk sedí u protějšího stolu po prvním intimnějším seznámení) nedají dlouho jednomu spát. Je to skvostně zpracováno, ani na okamžik to není fikce a kdo žije i reálným způsobem, tak ví, že se před námi nezobrazuje pouze sepsaný scénář v pohybu, ale něco co se může a již mnohokrát tam i jinde stalo. Navíc brilantní závěr, jež ukončí tuhletu osudovou romanci stejně rychle, jako přeskočení světel semaforu, mě nutí téměř jako kolegy k maximu. Avšak studenější počátek a někdy až příliš mnoho intimity mi nechává něco do rezervy. Ale tuhletu výtečnou noc si ještě milerád zopakuji…