Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Horor
  • Krimi

Recenze (860)

plakát

Kořist (2019) odpad!

Pozor! Pozor! Éra Avengers končí. Začíná nová epocha (super)hrdinství. A tímto povolávací rozkaz mezi nezničitelné získávají Aquawoman Kaya s taťuldou. Pochodeň vzhůru. Ať žije svoboda! Aligátor je šunt.

plakát

Kdo přežije - Edge of Extinction (2019) (série) 

SPOILERY Chyby se opakují (HvsHvsH). Bohužel. Dvanáct víceméně napínavých dílů završených zrůdným finále a vítězem, kterého nemám sebemenší zájem komentovat. Ale za to množství přešlapů lidí jako Wardog, Lauren či Gavin (ale i Kelley a Aubry), kteří možnost výhry víceméně odmítli. To je nakonec menší zlo. Oblíbenci - nakonec asi jen Aurora. Hatelist - Rick Devens.

plakát

Svobodná umění (2012) 

Dvě hvězdy za tragédství. Dialogové peklo. A nesnesitelná Radnorova póza. Promiň Joshi, ale tahle už prosím ne.

plakát

Kdo přežije - David vs. Goliath (2018) (série) 

Zábavná řada, kterou mi pokazila poněkud nešťastná Final Three, kde nebylo komu fandit, a dlouho dopředu avizovaný vítěz.

plakát

Most - Série 1 (2011) (série) 

Zcela evidentní inspirace (letité plánovaní, provedení, závist!, samotné finále) fincherovým veledílem Se7en mi nedovoluje "objektivně" zhodnotit první sérii... Už jen díky nefunkčnosti a malé uvěřitelnosti hlavního záporáka na jehož motiv "osobní pomsty" se tvůrci místy až směšně a nedodělaně (mnoho motivů je jen nakousnutých a osudy vedlejších postav odbyté) snaží naroubovat aktuální společenské problémy. Ve výsledku mi zbyla jen sympatická EURO žánrovka s tak trošku jinou hl. hrdinkou - mimochodem dost jednostranně vykreslenou (pragmatický klaun). Především opakující se scény se sex. podtextem byly ubíjející a vědomě cílené pro pobavení diváka. A drobný vzkaz pro tvůrce - méně je někdy více. Plánovaný "přesah" nevyšel. Lepší tři a věřím, že 2. série bude komplexnější.

plakát

Utøya, 22. července (2018) 

Strach, panika a logicky nelogický boj o život... Nic víc v tomto pojetí notoricky známé tragédie hledat netřeba. Filmu je vyčítáno, že nepokládá otázky a nenabízí odpovědi. A já se ptám, raději pouze sám sebe, jaké otázky bych si v dané situaci kladl krom "Co se to sakra děje?". Film není o Breivikovu motivu a mám dojem, že samotní tvůrci se mu ani věnovat nechtěli. Sugestivní a velmi nepříjemný divácký zážitek. Ač film nesází na explicitní vyjádření a krve je poskrovnu, od žaludku vám dobře nebude. Pocitový film a je na každém jednotlivci, jestli danou hru přijme nebo ne. Samoúčelné? Dost možná (telefonát od matky - zemřelé dívce - určitě). Ale já těm děckám věřil...

plakát

Rampage Ničitelé (2018) 

Bum... bác... prásk a uááá. To vše s loztomilou opičkou v čele. No bezva. Na dva puntíky to pobavit dokáže.

plakát

Loupež ve velkém stylu (2017) 

Existují filmy, moderní především, které ani skvostné herecké obsazení z (pod)průměru vytáhnout nedokáže. Film sledujete, neuráží vás, ale po projekci jediné co si řeknete je: "Proč jsem na to vlastně koukal?". Zbytečnost, která nežije, ale události se v ní dějí proto, že to tak Melfi napsal. Respektive opsal...

plakát

Euforie (2017) 

Půl hvězdičky za madridský sex. Zbytek velké kulaté nic. Přesné ten typ moderního pseudoumění, které mě svou nabubřelostí až rozesmívá. Lisa to dokázala, po úmorném Hotelu klesla na absolutní tvůrčí dno. A Eva?... no raději nic. (euromrdka)

plakát

Každým dnem (2012) 

Film bez scénáře, postrádající konflikt či nosnou a tíživou myšlenku. Celé je to jen o slzách a nutno říci, že vizážisté odvedli výtečnou práci. Oba chlapci měli oči rozkapané na jedničku. Bohužel to je to jediné, čím jsou postavy zajímavé. Jejich gumovost s naprogramovaným charakterem (černá a bílá - jen na srozumněnou) byla ubíjející a neslučitelná se sledovatelností. Ale více jsem nečekal, film jede v zaběhlé a úspěšné šabloně a ve výsledku se na něj nemůžu zlobit. Je tak plochý a průměrný, že diváka ani nedokáže rozčílit. Dojímači a empatici od počítačů dojdou diváckému uspokojení, vykolejí je svět "toho zlého systému", utrousí nejednu slzu během dojemných domácích videí nebo příšerných songů odrecitovaných Alanem C. a (pod)průměrných klavírních variací, ale vůbec se nepozastaví nad minulostí pana Donatella coby gay prostituta (než mu anděl s downovým syndromem změní myšlení), který sem tam, na parkovišti, pokouří citově nevyrovnaného právníka. Navíc jsem ve filmech alergický na dvě věci - hlášky typu "Jsme jediní v celém vesmíru, kdo dokáže dát tomuto retardovanému, otylému chlapci cit a lásku" a zadruhé samotná podstata existence tohoto chlapce (změnilo by "zdravé" dítě smysl?) ve filmu, nepůsobí jako plnohodnotná postava, ale jen jako prostředek - domácí mazlíček a to se mi prostě hnusí. A na dopisy v závěru už nemíním plýtvat slovy... Zbytečnost (film i tento komentář)