Trinculo

Na tomto filmu je pro mě hodně znepokujicího a hodně mrazivého. Možná je to vyprávění stařeny, možná to jsou zoufalé výkřiky a neskutečná surovost příběhu, možná je to zvláštní atmosféra. Svět filmu je světem roztrhaným, světem kde vládne tvrdá ruka a láska samotná je událost plná bolesti, hněvu a násilí. Lidé jsou vlci.

Mužský příběh ... řádoví bratři, přísná disciplína a příběh o lásce a přátelství mezi muži ... aspoň pro mě ... zůstává mi po něm několik nezapomenutelných scén jako je vyhnání z řádu, nebo scéna na pláži s příbojovými vlnami ... svým způsobem i příběh o odhodlání překročit všechno světské ... přísahat jakkékoliv myšlence nebo ideji a výpověď o tom, co je zapotřebí obětovat v jejím jménu ...

Lze vyjadřit filosoficky či sociálně relevantní tezi pomoci filmových prostředků ??? Je možné myslet obrazem ??? Je možné skrze film posoudit tezi o tom, že jakkýkoliv text se může stát základem budoucí metafyziky nebo poetiky. Lze zobrazit diskuzi o "pravdě a pravdivosti", skrze filmový obraz. Je možné vyzvat hranici mezi fikcí a skutečností. Je výprávěný příběh a použité filmové prostředky něco na způsob spojité nádoby, co musí existovat v jednotné harmonii, nebo to jsou dvě média, která jsou "spolu" pouze přičiněním historické náhody. A další ... Pouze otázky, teoréma samotná zůstává nevyřčena, lze ji však zachytit mezi obrazy ???

Passolini je pro mě srdeční záležitost, i když jsou jeho filmy mnohdy komplikované a vyhrocené, tak má i věci, kterou jsou svým způsobem veselé a jakoby bezstarostné. Tenhle film k nim určitě patří. A navíc ta krásná naivita ...

Líbí se mi jak to s postavami dopadne/nedopadne na závěr. Nikdo se nevymaní úplně z toho, čím se stal před tím, ale i tak to jde ...

Jeden z pochopitelnějších Lynchových filmů. Ale to neznamená, že je o něco měně ujetý než ty předtím. Také chci bejt tak cool jako námořník a chci mít to sako z hadí kůže jasný? Námořník je muž a jeho lady je ta prává dívka, ten zbytek je sbor úchyláků, který se sápou kolem. Ještě, že mu nakonec rozbitá držka otevře oči!

až do konce jsem doufal, že se něco stane a ... byl jsem naivní ... tenhle film byl jak čistý řez ... po dějovém i filmové stránce ... úspornost, efektivita a ukrutná přesnost ... nikdo nevyvázne živý

Podíváte li se na rozdíl časových pásem mezi Californií (tj. INLAND EMPIRE - je to část Californie - severně od LA) a Polskem tak zjistíte, že ty tajemné časy, které postavy ve filmu neustále komentují víceméně odkazují na tento časový rozdíl. Film, který točí v Americe je remakem filmu natáčeným kdesi v Polsku. Tento natáčený film není pravděpodobně ničím jiným než kýčovitým melodramatem. Historie tohoto filmu se opakuje, natáčením ožívá nejen film, ale také vztahy herců a hereček. Průchody - označenými Axxxn - se propojují čtyři základní linie filmu (dva filmové štáby, dvoje hereckých postav). Dochází tady k zajímavému zmnožení cest a jejich zkreslení. Sitcom "Králici", který je zabudovaný dovnitř děje, pravděpodobně pokrývá místa, kde už není vidět vůbec. Králici pak reprezentují ty, kteří děj pohánějí a přitom zůstávají mimo. Všimnete-li si Lynchových filmů, vždycky je v nich reprezentovaná taková síla, která je někde dole (dělníci u strojů ve Sloním muži; Černý vigvam ve Twin Peaks; Navigátoři v duně; nebo malý muž v prosklené místnosti v Mulholland Drive či tajemná krabička v rukou Bogeymanna tamtéž, nebo zjizevený muž v Mazací hlavě). Do zkreslení je zapojen i divák, pro kterého jsou obrazy velmi nezřetelné, neboť porušují obvyklé rámování scén ve filmu. Poprvé je to patrné u scény rozhovoru Laury Denn a Justina Therouxe; scéna je rámovaná tak, že může být rozhovorem postav, ale najednou odjede kamera, a dozvíme se, že vlastně jenom hráli. Toto zrušení očekávaných referenčních rámců filmového obrazu podle mně do jisté míry paroduje jiný Holywoodský žánr a to filmy o filmu. Srovnejte například film Ztracen v La Mancha, který je filmem o filmu bez existujícího filmu, ale kde výroky jak by film byl skvělý kdyby byl nemáme naprosto problém pokládat za autentické. Film o filmu také prezentuje hraní mimo plátno o kterém nemáme vědět, že je hraním. Lynch zatáhl toto hraní mimo plátno do svého zatím největšího "videoartového" opusu jako součást své hry s divákem.

Film o řeči (diskurzu) a ženském těle. Představy, zkušenosti, cokoliv co utváří pohled a umožňuje rozumět řeči. Porád se mluví, ale to dráždí fantazii, stejně jako erotická scéna, která je celá jen odříkaná anebo zaplétání se do toho, že se můžu stát tím kdo mlčí, nebo že se může kdokoliv stát tou druhou postavou z filmu. Jak naznačuje střihový úvod, tady jsou jen masky. Za tou maskou je co? Převzetí další masky, hloubka? Nebo je tam dutý a prázdný prostor ve kterém může donekonečná znít osobní pravda o druhém, která ...

Tématem Nové Generace je hledání nemsrtelnosti a věčného života. Takový život věčný může mít svojí kladnou i zápornou stránku. V univerzu Star treku vesmír nabízí široké a nevyčerpatelné možnosti, vždy lze dojít tak daleko, až najdete někoho, kdo vám splní vaše nejtajnější přání. Součástí postavy Kapitána Pickarda je nemožnost mít vlastní děti, v prním díle filmové série Nové generace, dojde k tomu, že pro něj zemře poslední naděje jeho rodiny. Ihned je konfrontován s Nexem, v dalším dílu se k němu vrátí jedna z epizod jeho minulého života a to jsou Borgové a příležitost, která by se nabízela v pdobě možnosti na věky uchovat své vědomí, jako vědomáí, které je součástí úlu, i když za tu cenu, že ztratí ego (i když zrovna Pickard získal, velmi speciální pozici v rámci úlu a to mluvčího Locuta - pojmenovaného Borga). Nyní, už jako stárnoucí muž, nalezne samotný pramen mládí. Zvláštní radiaci, která působí, že na této planetě se lidem daří dobře a čas (aspoň ten odměřovaný stárnutím těla) běží mnohem pomaleji. Samozřejmě i tuto situaci zvládne posádka Enterprise víceméně na výbornou.