Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Pohádka
  • Krimi
  • Rodinný

Recenze (9)

plakát

Cesta zhýčkaného dítěte (1988) 

Skvěle "udělaný" film se vším všudy. Myslím, že hlavní roli, ve které v tomto filmu exceluje Jean-Paul, by asi zahrál kde kdo, ale on tomuto příběhu dodává neskutečnou uvěřitelnost. Film, který člověka snadno donutí se opravdu zamyslet nad tím co má vlastně smysl a cenu, poskládat si priority. Při prvním shlédnutí mi neseděla hudba, ale po opakovaných sedáncích u tohoto díla musím říct, že právě hudba je jednen z prvků, který filmu dodává další skvělý rozměr.

plakát

Jako jed (1985) 

Vyslovený prototyp a "definice" tragikomedie. Když se o tomto filmu člověk baví, je samý usměv, ale například ze zcény, kdy soused v chatové osadě přiveze na kolečku svůj oheň, vysloveně mrazí, jak je tragická. Vše naprosto dokonale podbarvuje vynikající hudba Jiřího Stivína, navíc velmi trefně doplněná textem Pavla Kopty, který divákovi "nenápadně podsouvá" kterým směrem se mají ubírat naše mšlenky.

plakát

Jára Cimrman ležící, spící (1983) 

Tento film má ode mě absolutorium. Určitě ne za zpracování, umělecký dojem, kameru nebo co já vím ještě. Ale snad nikdy nebyla filmově tak dokonale vykreslena povaha našeho národa. Pánové Smoljak a Svěrák naprosto dokonale dokázali vyvážit to jací skutečně jsme a to jací bychom chtěli být. Malý národ v srdci Evropy, který vlastně téměř stojí v čele světových dějin, ale vždy se na poslední chvíli najde nečekaná, nepravděpodobná a hlavně smolná příčina toho, že zase zůstaneme krok před vrcholem. My češi nesmírně rádi slyšíme, že i když nejde přímo o naše autorství, tak máme prsty, byť většinou velmi křivolakým způsobem, v těch největších a nejzásadnějších světových objevech a událostech. Nebo chcete-li i když se jedná o nesmysly, přejeme si jejich pravdivost tak usilovně, až jim téměř uvěříme. A tohle všechno tento film zobrazuje s tolik typickou Svěrákovsko-Smoljakovskou laskavostí a humorem.

plakát

Profesionál (1981) 

Jedna z mých "srdcovek". Skvělý Belmondo a navíc dech beroucí hudba je v podstatě dalším z "hlavních herců" tohoto filmu. A nakonec ten závěr a rozuzlení, po kterém máte sto chutí jít dát tvůrcům pár přes hubu, ale v tom samém okamžiku si vlastně uvědomíte, že to je jeden z momentů, kvůli kterému se na ten film chcete koukat znova :-) Zřejmě to není žádný vrchol světové kinematografie, ale příběh, hlavní hrdina a hudba společně opravdu diváka zasáhnou.

plakát

Případy 1. oddělení (2014) (seriál) 

Považuji se za notorického odmítače seriálů vzniklých v posledních cca 15 letech. Ovšem Případy 1. oddělení jsou naprostá výjimka. Při jednom večerním listování programy mě zaujal probíhající dialog Ondry Vetchého, už ani nevím s kým. Zůstal jsem až doknce a pak už jsem si nenechal ujít ani jeden díl. Co podle mě dělá tenhle seriál úplně jiným, jsou hlavně dialogy. Připadá mi, že při natáčení snad existoval jen námět a režisér hercům řekl jen "zahrajte to podle sebe". Absolutně nenucené, běžná hovorová mluva, působí to dojmem, že ti herci to nehrají, ale žijí. Všechno vypadá, že to museli dát "na první dobrou" a proto je to tak uvěřitelné. Navíc tím, že jde o vykreslení skutečných případů, nehrozí, že by ať už scénáristicky, režijně nebo hereckými výkony docházelo k nějakým nepřirozeným a nepravděpodobným úletům ve snaze zaujmout za každou cenu. Hlavně Odra Vetchý tady exceluje, ale ani Petr Stach nebo Filip Blažek nezůstávají pozadu. Tenhle seriál mě prostě hodně a mile překvapil.

plakát

Kill Bill (2003) 

Tak tady se Quentin Tarantino vyřádil! Dodnes si nejsem jistý, který z dílů mám raději. A přitom paradoxně jsem oba filmy dlouho odmítal, aniž bych je viděl. Možná mi byly špatně podány při vyprávění, ale pak to najednou přišlo - skvělé propojení děje, hudby, šokujících záběrů... Každou chvíli člověk musí přemýšlet, jestli to ještě může zajít dál nebo jestli už je to "za čárou" a pak vás z toho přemýšlení vytrhne dlaší moment, který ty předchozí "hodí za sebe" :-) Nelze na to koukat bez nadsázky a bez jisté dávky uvolněnosti, ale to už prostě Tarantinův styl.

plakát

Zelený svět (1996) 

Kultovní film každého, kdo někdy držel v ruce golfovou hůl. Není to sice "lamač Oscarů", ale tolik hlášek, které se staly součástí životů mnoha z nás (hlavně golfistů), to se vidí málokdy. Desátéha panáka za večer už si ani neumím představit bez zahlášení "na jemně vyladěného sportovce krůček před vrcholem" :-) Za mě bez výčitek pět hvězd, protože u filmů se má člověk bavit a to tento film splňuje dokonale. A navíc je to prostě srdcovka.

plakát

Malostranské humoresky (1995) 

Vesměs nepříliš dobře hodnocený počin, nicméně na to, že jde v podstatě o studentskou práci, to je velmi dobře koukatelné. Jeden z filmů, které doslova vyzařují atmosféru. V tomto případě skvělým způsobem trefené na první pohled neviditelné osudy lidí a míst v historickém centru staré Prahy. Konstrukce filmu formou několika částí, které se sice částečně prolínají, ale přitom by mohly existovat každá sama o sobě, se osvědčila i u později velkých světových děl. Velmi slušné obsazení a poslední role mého velkého oblíbence Josefa Kemra.

plakát

Dobří holubi se vracejí (1988) 

Hodně lidí se k tomuto filmu staví jako k otřepanému tématu, ke kterému už v podstatě není co říct. Ono to skutečně není žádné výjimečné téma. Ale tenhle film má podle mě trochu "skryté kvality". Jednak o jeho kvalitě hovoří fakt, že role (třeba i skutečně malé) v něm přijala obrovská řada skutečných hereckých hvězd - myslím, že co se týká obsazení, jde o jeden z nejsilněji obsazených filmů celé historie české a československé kinematografie. Další věc je, s jakou pokorou a oddaností ke svým leckdy malým rolím tu přistoupily jinak velké herecké hvězdy. Připadá mi, že žádná z těchto hvězd si z tohoto filmu nechtěla udělat svou "výkladní skříň" nebo referenci a každý vše stoprocentně odevzdal potřebám filmu jako takového. Jinak se zde opět objevuje velké množství klasických hlášek, které člověku automaticky přijdou na mysl v mnoha běžných životních situacích.