Ynés

Krátký zdravotně-osvětový snímek o dětském nechutenství. Na příkladu rodiny simuluje nešvary, kterých se mladí rodiče dopouštěli a nahrazuje je správnými variantami. "U nás v Československu ještě žádné dítě hlady neumřelo maminko." A Pepánek si odchází spokojeně hrát do školky, kde v kolektívu dětí už zapomněl na své dřívější odmítání jídla.

Nevím, jaká je v Sao Paolu politická situace, abych se mohla vžít do party mladých sprejerů, kteří se snaží zviditelnit nápisy na těžko přístupných výškových budovách. Zpočátku je litujete a obdivujete z pohodlí kino sedadel, ale pak vám postupně dochází, že i když skutečně mají těžký život na okraji společnosti, tak se nesnaží se z něho dostat a poukázat na chyby v systému, ale pouze ukázát na sebe, na svou schopnost dlouhodobě unikat policii a smrti se vzletnými myšlenkami a uslzenými proslovy ke své rodině. Jakmile se ale dostanou ze své džungle do evropské metropole, kde mají možnost obhájit své umění a prosadit se na poli nezávislé grafiti scény, zmaří svou šanci jako skutečné opice, kterými se sami necítí být. Monochromatické snímání je zvoleno vhodně, abychom se soustředili právě na osobní zpovědi a grafiti, a ne na všudypřítomnou chudobu, která by změnila celé vyznění filmu. Pro mně rozhodně silný a poučný zážitek.

Konečně mám pocit, že se zase dá dívat na filmy, které mají, co říct a jen nemlátí prázdnou stokrát omletou slámu. Jackman jako starostlivý cholerický otec je přesně tím, kterého bych jako holčička chtěla mít. A navíc, čím je starší, tím je koukatelnější. Gyllenhaal oproti němu mírně fotrovatí, ale nezapomíná u toho dobře hrát. Scénář i kamera vynikající, nenudí ani chvíli a ve scénách s baterkou i vizuálně podtrhuje hutnou atmosféru. I když mám pocit, že v USA má snad každý důchodce ve sklepě mrtvolu, tady jsem ochotna tomu uvěřit.

Stydím se, že jsem tenhle klenot viděla poprvé až včera, ale zato jsem si ho užila na maximum. Arnold vytře zrak všem akčním hrdinům, dokonce i Rambovi, a nepotřebuje na to ani samopal :) A nikdy jsem si nemyslela, že vůbec pomyslím na to, že bych chtěla vypadat jako Jamie Lee Curtis.

Hodnota dobových záběrů, které nejsou recyklovány v každém druhém americkém dokumentu jako u tématu Pearl Harboru, k nezaplacení. Ovšem socializační komentář nejen z dnešního světového ale i z pohledu japonského, kde byla komunistická strana zakázána již od svého vzniku, a socialistické hnutí soustavně potlačováno a nikdy nepředstavovalo většinový názor, velmi humorné až místy žalostně vtipné, jak se snaží násilně protlačit levicové ideje a odpor proti USA.

Emotivně vyvážený vhled do japonské domácnosti během 40. let, který nevypovídá jen o krutosti systému, který my jako Evropané vnímáme z opačné perspektivy nepřítele během válečných let, ale především o ženě, která se musí za jakékoli situace postarat o svou rodinu. Bohužel nevím, zda jde o režisérovu poctu své matce či všem japonským ženám a matkám, které byly (a jsou i dodnes) v japonské společnosti druhořadé.

Pro: zjistíte, co takový šerif vlastně dělá; Liam Neeson, textovky jako Sherlockovi Proti: trapné akční scény, předvídatelný děj a vývoj postav, wtf závěr, na Islandu se mluví anglicky? I když se zdá, že film ani nemá cenu vidět, ve výsledku to není až tak špatně natočené (vyvážený poměr akce a romance) i prostředí letadla je divácky příjemně koukatelné.

Dvouhodinové vypalování zásobníků se slepými náboji, které vás možná občas škrnout, ale rozhodně netrefí a proletí kolem bez hlubšího smyslu. Captain America ve vlastním filmu bez vlastního rozvoje působí naprosto zbytečně a lze ho tak zaměnit s kterýmkoli jiným hrdinou, který by ovšem nepotřeboval toliko backupu. Věřím, že v komiksu vše funguje a má své opodstatnění, ale na plátně (bud je to rukama režie nebo myslí zasaženou lepšími filmy), působí každý záběr jako "hm a co?" Pomíjím statisíce vystřelených nábojů jen s jedinou trefou, naprostou zbytečnost Falcona, jehož taky může zastoupit kdejaká hora svalstva, pomíjím tuny makeupu, pod jehož tíhou je obtížné hledat herecké výrazy kapitán Rogerse, vždy nakulmované vlasy Scarlet a wtf roli kapitánovi ex (k čemu tam ta scéna byla??). Moment překvapení taktéž nulový, akční scény špatně nastříhané (rozuměj postava čeká ve stuhlé pozici, až ji střihnou), nadějnou ale promarněnou šanci o ozvlástnění filmu v tajné místnosti bunkru, wtf Apple okénko, postava Redforda není záporná, pouze neinteligentní, i přes rozpočet filmu mám pocit, že se vše odehrává před zeleným plátnem na jediné lokaci, film má tak jedinou funkci (kromě vydělání peněz) jako teaser na Avengers 2, které si svou úroveň snad podrží narozdíl od této bezduché bezobsažné slátaniny.

Ideální film pro ženy, které hledají tzv. "oddychovku". Nikdy jsem pořádně nechápala význam tohoto "subžánru" (či dokonce žánru?), ale u o tohoto filmu jsem prozřela (a zároveň stihla uklízet, učit se, vyprat atd. aniž by mi cokoli z děje uteklo, takže účel splnila). Vzhledem k tomu, že se v průběhu roku v distribuci objeví další životopisné "drama" o kněžně Grace, tak si s úplným hodnocením počkám, až co předvede Nicol. Naomi se sice snažila klopit hlavu, jak to šlo, ale britskou princeznu jsem jí nevěřila ani minutu, spíš bipolární Claire z Homelandu (tudíž mi nepřipomněla živou osobu ale jinou mnohem lépe vykreslenou postavu). Nedivím se, že královská rodina se od tohoto filmu distancuje, sice se snaží upozornit na Dianiny protiminové aktivity, nicméně je to jen výstřel do ticha a mnohem více rezonuje ve svých přepatetizovaných dialozích, kdy princezna běhá po nocích za doktorem škemrat o sex (ehm lásku). Milostná linka je pro mě naprosto neuvěřitelná, jako vystřižená z Twilightu (proč se mají rádi? a proč mám mít ráda hlavní postavu? a co tam vůbec jde?) a tudíž nudná. Pracovní linka je stejně slabá jako osobní a podráží Dianino milosrdné chování, když jí všichni radí, co má vlastně dělat a jak. I když z hlediska technického nemůžu nic vytknout (ani pochválit), jedná se o nudný film, na který si už nikdy nevzpomenu.

Pokud bych se na film dívala jako naprostý neznalec Jobsova života a vývoje osobních počítačů vůbec, měla bych v hlavě změť nesouvislých obrazů o jakémsi chlápku, který jen řve na lidi a vydělává si... čím vlastně? Na nápadech svého kamaráda a náhodných kolemjdoucích? Stern mě za celých 128 minut neukázal, čím byl Jobs zajímavý a pokrokový, proč ho nakonec (what a twist!) přijali do Applu zpátky a proč ho lidé okolo najednou začali vnímat a uznávat jako génia (který Jobsovi doma visí nad krbem). Totálně pohřbil potenciál, který v sobě film měl po první scéně. Postavy jsou bez psychologie, objevují se a zase mizí, jak se zrovna hodí, nemají žádnou motivaci ani vývoj. Neočekávala jsem (vlastně jo) oslavnou ódu na Steva, který nadizajnoval každý šroubek a přitom byl skvělým otcem a guru. Film s divákem vůbec nepočítá, nepřizpůsobuje se mu, naprosto ho ignoruje a stále si vede tu svou, až divák otupí a čeká, až se všichni vykecají ty svoje omšelé fráze, které snad píše program na psaní scénářů. Asi první a poslední film, kde budu (světe div se) chválit jen a pouze herecký (no, dejme tomu) výkon Ashtona, který jen nedělá ksichty a nebalí holky, nýbrž se jen divně pohupuje po chodbách, protože něco jako hlubší pohled do postavy mu zde ani není umožněn. PS: Už chápu, proč nebyl film uveden v UK a musela jsem si na něj počkat až na DVD - protože je v téhle zemi Apple součástí života a nikdo by si Jobse prznit nenechal.