Ynés

Krátký zdravotně-osvětový snímek o dětském nechutenství. Na příkladu rodiny simuluje nešvary, kterých se mladí rodiče dopouštěli a nahrazuje je správnými variantami. "U nás v Československu ještě žádné dítě hlady neumřelo maminko." A Pepánek si odchází spokojeně hrát do školky, kde v kolektívu dětí už zapomněl na své dřívější odmítání jídla.

Nevím, jaká je v Sao Paolu politická situace, abych se mohla vžít do party mladých sprejerů, kteří se snaží zviditelnit nápisy na těžko přístupných výškových budovách. Zpočátku je litujete a obdivujete z pohodlí kino sedadel, ale pak vám postupně dochází, že i když skutečně mají těžký život na okraji společnosti, tak se nesnaží se z něho dostat a poukázat na chyby v systému, ale pouze ukázát na sebe, na svou schopnost dlouhodobě unikat policii a smrti se vzletnými myšlenkami a uslzenými proslovy ke své rodině. Jakmile se ale dostanou ze své džungle do evropské metropole, kde mají možnost obhájit své umění a prosadit se na poli nezávislé grafiti scény, zmaří svou šanci jako skutečné opice, kterými se sami necítí být. Monochromatické snímání je zvoleno vhodně, abychom se soustředili právě na osobní zpovědi a grafiti, a ne na všudypřítomnou chudobu, která by změnila celé vyznění filmu. Pro mně rozhodně silný a poučný zážitek.

Konečně mám pocit, že se zase dá dívat na filmy, které mají, co říct a jen nemlátí prázdnou stokrát omletou slámu. Jackman jako starostlivý cholerický otec je přesně tím, kterého bych jako holčička chtěla mít. A navíc, čím je starší, tím je koukatelnější. Gyllenhaal oproti němu mírně fotrovatí, ale nezapomíná u toho dobře hrát. Scénář i kamera vynikající, nenudí ani chvíli a ve scénách s baterkou i vizuálně podtrhuje hutnou atmosféru. I když mám pocit, že v USA má snad každý důchodce ve sklepě mrtvolu, tady jsem ochotna tomu uvěřit.