Amaranta

Jako co blbnete, vždyť je to skvělej film! Tak mě zase vyburcovalo srovnání - už jsem začínala být nadšená u Skvělých chlapů, že přirozenost, veselost i frajerské pozérství ujdou a bude z toho švanda, pak nebylo nic, ale hlavně - my to všechno máme tady! Ve třech sezónách! Já chci pernod a švestky, nebo co to bylo, chutnají líp než sýrový sendvič z americkýho nádraží.

Tak napřed, to se mi to líbilo, pak, se mi to zdálo ještě lepší, a, pak zase, úplně blbý, ale úplně. Druhá půlka, nebo aspoň poslední třetina k čertu. Ten konec? No tak to raději budu číst ty předpisy a rodokmeny než takový sračky o šťastném závěru všech světadílů, prostě ten konec zpětně zkazil všechny ty super postavy a ještě se mi vysmál, jak jsem si mohla myslet, že byly tak super. Stačí hodit trávu po uklízeči a člověku se všechno prozáří, úplný láskyplný sluníčko pak z něj je.

Zrcadlový díl!

Ač jedna z nejpředvídatelnějších point, díl je to úchvatný díky Holmesově stupňované rozvernosti a divadelnímu přednesu gest i slov; tady je to vidět krásně.

Doktore, dejte mi na barvičky a já vám z té představy láhví s pivem slisovaných v kočárku místo dítěte udělám několik grafických listů.

Výborné! V non-stopu při vypnutém zvuku a směsi písní z jukeboxu byl rozevlátý Pomeje na pobřeží nezapomenutelný. Ovšem moje favoritka Kuklová drží prvenství.

Jen bych na mapce Evropy přesunula vodku z našeho území víc na sever, pořád jsme to Rusko, že... I když pivo bylo tuším u Němců? Takže nějaký zástupce alkoholu vlastně odpovídá...

Čekala jsem, kdy začne ta komedie. Přitom jsem se smiřovala s topornými herci (Grant se špatně i pohybuje, člověk by řekl, že je to skoro automatické), nenápaditým scénářem (včetně úderných frází jako v závěru) a nerozeznatelnými ženami. A pak to skončilo. Neříkám, že jsem se nezasmála a že vtip musí křičet, naopak, ale prostrkaný mezi zuby v laxních obličejích poněkud podtrhává náladu.

Viz komentář Ples upírů.

Trochu zmatek, ale jakmile jsem si uvědomila, že srandůstky tam opravdu patří (což jsem předem nevěděla), bavila jsem se. Narozdíl od Tří mušketýrů s Ch. Sheenem a jinými ryze francouzskými typy. Ty jsem při čekání na Mighty Boosh sledovala asi 15 minut a v každé minutě mě aspoň jednou rozesmáli spíše nemile - frajerské nehodící se detaily nebyly ani pravděpodobné ani vtipně nadsazené (Porthos vystřelující šípy s páskou "Jeden za všechny, všichni za jednoho", d'Artagnanovy piruetky v souboji, no to né).