Gwilwen

Tak dobře, napodruhé to nebylo tak děsný. Dobrá výprava a skvělá Vangelisova hudba. Navíc mě to podnítilo více se zajímat o život Alexandra - a to se cení. Dávám tedy hvězdičku navíc, ale ta stopáž je skutečně přemrštěná.

Výjimečně skvělá reality show, ve které jde hlavně o důvěru a prověření umění spolupráce mezi soutěžními dvojicemi, ať jsou to manželé, páry, přátelé nebo rodiče s dětmi. Navíc v zajímavých zákoutích celého světa.

Černobílá Paříž má své kouzlo, ale to je tak jediné co tenhle film má.

V polorozpadlém toskánském klášteře se setkávají dvě duše. Ošetřovatelka, která během války ztratila všechny, které milovala a „muž bez tváře“ – domnělý „anglický“ pacient, který v posledních okamžicích svého života myslí na svou lásku a rekapituluje svůj život. Tragický romantický příběh situovaný do exotického prostředí se mi líbil daleko víc než před lety. No jo, tenkrát pro mě byli Colin Firth i Naveen Andrews úplně neznámí týpci. To už neplatí, takže jsem si film vychutnala i díky obsazení. A koukám, že maska Ralpha Fiennese hodně inspirovala tvůrce Harryho Pottera … Raději mám sice Minghellův Návrat do Cold Mountain, ale i tak před panem režisérem smekám. Nechť je mu země lehká.

Mnoho povyku pro … kopec, óo pardon – vlastně to byla hora. Celkem příjemný film o tom, že vlastně každá země má nějaký ten svůj „Kocourkov“ a tady v tom waleském se snaží banda místních vesničanů nahromadit na svém kopci malý krtinec, který by ho do očí Angličanů a hlavně do map povýšil na horu. Úsměvné, ale přece jen moc zdlouhavé a místy jsem se nudila. Na jedno zkouknutí ale dobré. Konečný verdikt 2,5

Život je smutné jeviště a člověk na něm musí hrát. Tak v tomhle duchu pojal režisér Joe Wright tenhle film. A to doslovně. Ač mě trvalo poměrně dlouhou dobu než jsem si zvykla na skutečnost, že postavy ve skvostných kostýmech (!) plují (a občas i "zamrzávají") prostředím, kde se mění kulisy a že dveře paláce mohou vést přímo na rozkvetlou louku, musím tuto originalitu ocenit. Komornímu příběhu totiž dodala něco nevšedního, a i proto jsem s Keirou a Aaronem snadno dotančila až do tragického finále. Dle mého názoru i kritiky (pře)oceňovaná kontrastní linie - vztah mezi Konstantinem a Kitty a jejich "čistá láska" (jako protipól živelné živočišné lásky mezi Annou a Vronskim) zůstává ze strany Kitty spíše volbou rozumu než křišťálově čisté zamilovanosti. 3,5 *

Zvláštní! To je to správné slovo, kterým bych vystihla tuhle podívanou. Jako neznalec knižní předlohy jsem postupně během filmu začala pozvolně splétat nitky příběhu, nicméně se mi všechny nitky nepodařilo spojit tak, aby daly vzniknout přesnému obrazci... Ale to nebude asi úplně prvořadé, protože jsou to právě zajímavé myšlenky, postuláty, naděje, odvaha, které mě celou dobu nedovolily ustrnout a udržovaly mě ve stálém napětí. Nemalý podíl na tom mají i perfektní herci (nejvíc se mi líbila dějová linie s Jimem Broadbentem a jeho útěkem z despotického domova důchodců), jejichž pravou totožnost ve všech roličkách jsem odhalila až s pomocí konečných "obrazových" titulků. Zatím rozpačité 4*.

Jako reklama cestovní kanceláře na zájezd do Austrálie by to bylo výborný. Přírodní krásy Austrálie prostě zklamat nemůžou. Film mě ale bohužel zklamal, protože mi nabídl hlavně … nudu. Bohužel! Po vtipném začátku se film začal nesnesitelně natahovat a já se stále ptala: "Kdy už bude konec?" Nebavila mě forma vyprávění domorodým vypravěčem a co hůř nebavila mě ani oblíbená Kidmanka ani David „Faramir“ Wenham. Sám film neví, do které kategorie zapadnout a zbytečně nakusuje bezúčelně mnoho témat. Převychováme anglickou paničku, budeme honáky, ochráníme domorodce, budeme bojovat, zachraňovat, milovat, rozcházet se, scházet se, kouzlit, zlikvidujeme hlavního záporáka … a do toho všeho po padesátý vyhrává písnička z Čaroděje ze země Oz. Bylo toho nějak moc!

Babel je zmatek, aspoň tohle znamená v překladu. Nicméně Ińárritu našel společnou nit pro pospojovani ostatnich pribehu. I kdyz ani mě tam příliš nepasovala epizoda z Japonska. Za zhlédnutí ovšem tento snímek stojí, zaprášený Brad Pitt není k vidění zrovna každý den.

„Lidé mají radši legendy než pravdu.“ Co je ale pravda a co legenda? Bathory jako největší vražednice všech dob, nebo oběť mocenských bojů, kterak ji velmi přesvědčivě zobrazil Jakubisko. Ať už je pohřbená pravda jakákoliv, Jakubisko natočil na slovenskočeské poměry skutečnou historickou kostýmovou podívanou a ty peníze jsou na ní vidět. Jakubisko přímo poeticky čaruje s obrazy, hýřivost a kýčovitost uherského dvora kontrastuje s temně chladnými zákoutími mučíren a jejich stěn potřísněných krví. Karel Roden vystřihuje už poněkolikáté charismatického záporáka a krásná Anna Friel mu je víc než výbornou soupeřkou. Jediného koho podezírám z toho, že si dal krvavou lázeň, je Hans Matheson. Od „Avalonu“ se totiž vůbec nezměnil a vypadal setsakramentsky dobře. Slabinou je poněkud dlouhá stopáž a komické duo Polívka-Mádl , které bylo pro mě spíše rušivým elementem. Ostatně druhý jmenovaný by za „vycí“ scény zasloužil ránu karabáčem. 3,5* zaokrouhluji nahoru.