Gwilwen

Po zhlédnutí finální série ode mě Tudorovci dostanou plný počet, o tom žádná. Ohlédnuli-se za sérií v plné kompaktnosti slova chvály hravě přebijí nedostatky, za které bych v první sérii tvůrce pranýřovala. Ale přes mnohé smyšlenky a historické kolapsy, nad kterými jsem jako milovnice tudorovské Anglie krabatila čelo, mě tvůrci zlanařili na svou stranu znalostí některých veřejnosti málo známých historických detailů a dialogy, které jsou mnohdy věrným přepisem zachovalých depeší velvyslanců. Ve zkratce: dlouhodobě mi chybí historický seriál se skutečnými postavami, takže mě frivolní dvůr charismatického „krále Meyerse“ vysloveně dostal na lopatky. A ač král v Meyersově podání je atraktivní a neobézní, Charles Brandon není tak starý jak by měl být a Anna Klévská má do ošklivky daleko, budeme velkorysí, protože králův dvůr jednoduše milujeme. O skvostných kostýmech a dechberoucí Morrisově hudbě snad nemá cenu ani hovořit. Jediná výtka tak směřuje pouze k Showtime, při vynalézavosti a představivosti scénáristy by zobrazení vlády Edvarda, Marie i Alžběty, jakožto dalších příslušníků Tudorovců, mohlo být stejně atraktivní, tak nač končit?

Spartacus dostal punc novodobých seriálů, které lapají své diváky hlavně na hektolitry krve, sex a intriky. Jenomže ono to všechno do puntíku funguje. Poněkud slabší scénář hravě vyváží vizuální stylizace Spartaca do 300 a seriál dostane po pár dílech takové grády, že jsem ho celý s netrpělivostí zkoukla během dvou dnů. Má to neuvěřitelný šmrnc a John Hannah, kterého znám převážně z rolí soucitných klaďasů a ťulpasů, se přerodil v hajzla erste Klasse. Plný počet a těším se na druhou sérii.